Proč bychom měli být zasvěceni Jehovovi?

„Tuto noc stál . . . u mne anděl Boha, kterému patřím.“ (SK. 27:23)

1. Jaké kroky udělali ti, kdo chtějí být pokřtěni, a jaké otázky v souvislosti s tím vznikají?

„ČINIL jsi na základě oběti Ježíše Krista pokání ze svých hříchů a zasvětil ses Jehovovi, abys jednal podle jeho vůle?“ To je jedna ze dvou otázek, na které odpovídají uchazeči o křest na závěr proslovu ke křtu. Proč by se člověk měl zasvětit Jehovovi? Jaký užitek z toho plyne? Proč není možné Boha uctívat přijatelně, když mu člověk není zasvěcen? Abychom na tyto otázky dokázali odpovědět, musíme se nejprve zamyslet nad tím, co zasvěcení se Bohu vlastně znamená.

2. Co to znamená být zasvěcen Jehovovi?

² Co to znamená být zasvěcen Bohu? Všimněme si, co o svém vztahu k Bohu řekl apoštol Pavel. Před mnoha lidmi, kteří byli na palubě lodě zmítané bouří, nazval Jehovu ‚Bohem, kterému on patří‘. (Přečti Skutky 27:22–24.) Všichni praví křesťané patří Jehovovi. Naproti tomu svět jako celek „leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Křesťan patří Jehovovi od chvíle, kdy se mu bezvýhradně zasvětí v modlitbě. Takové zasvěcení se je osobní slavnostní slib. Pak následuje křest ve vodě.

3. Co Ježíš symbolizoval svým křtem a jak můžeme následovat jeho příklad?

³ Příkladem člověka, který se osobně rozhodl konat Boží vůli, je Ježíš. Jelikož byl členem izraelského národa, který byl zasvěcen Bohu, byl od svého narození zasvěcen Bohu i Ježíš. Jeho křest tedy nebyl symbolem toho, že se Jehovovi zasvětil. Ježíš řekl: „Pohleď, přišel jsem . . ., abych činil, Bože, tvou vůli.“ (Hebr. 10:7; Luk. 3:21) Křtem Ježíš symbolizoval to, že se svému Otci dává k dispozici, aby konal jeho vůli. Ježíšovi následovníci se řídí jeho příkladem, a proto se i oni dávají pokřtít. V jejich případě  je však křest ve vodě veřejným projevem toho, že se v modlitbě zasvětili Bohu.

Jaký užitek přináší zasvěcení se Jehovovi?

4. Co se z přátelství mezi Davidem a Jonatanem dozvídáme o důležitosti závazku?

⁴ To, že jsme zasvěceni Bohu, nebereme na lehkou váhu. Je to víc než pouhý závazek. Jaký užitek nám to ale přináší? Pro srovnání si to ukažme na mezilidských vztazích. Jedním příkladem je přátelství. Chceme-li se těšit z toho, že máme přítele, my sami musíme přijmout odpovědnost být přítelem. K tomu patří určitý závazek — člověk cítí odpovědnost něco pro přítele dělat. Jedním z nejpozoruhodnějších přátelství, o kterých čteme v Bibli, je vztah mezi Davidem a Jonatanem. Své přátelství dokonce stvrdili tím, že spolu uzavřeli smlouvu. (Přečti 1. Samuelovu 17:57; 18:1, 3.) Tak pevná přátelství jsou možná vzácná, ale většina přátelství se posiluje právě tím, že oba přátelé mají vůči sobě pocit závazku neboli odpovědnosti. (Přísl. 17:17; 18:24)

5. Co musel otrok udělat, aby měl trvalý užitek z toho, že bude patřit dobrému pánovi?

⁵ Zákon, jenž Bůh dal Izraelitům, popisoval další druh vztahu, z něhož člověk mohl mít užitek, když na sebe vzal určitý závazek. Pokud otrok chtěl mít pocit bezpečí vyplývající z toho, že bude nastálo patřit dobrému pánovi, mohl s ním uzavřít trvalou a závaznou smlouvu. Zákon uváděl: „Kdyby otrok naléhavě říkal: ‚Opravdu miluji svého pána, svou manželku a své syny; nechci vyjít jako ten, jemuž je dána volnost‘, potom ho jeho pán přivede před pravého Boha a přivede ho ke dveřím nebo ke dveřnímu sloupku; a jeho pán mu probodne ucho šídlem, a on bude jeho otrokem na neurčitý čas.“ (2. Mojž. 21:5, 6)

6, 7. (a) Jaký užitek lidem přináší to, že se k něčemu zaváží? (b) Jak vědomí závazku ovlivní náš vztah k Jehovovi?

⁶ Dalším vztahem, který se vyznačuje silným pocitem závazku, je manželství. Je to závazek vůči osobě, ne vůči pouhému slibu. Pokud spolu muž a žena žijí bez uzavření manželství, oni ani jejich děti nikdy nebudou mít pocit skutečné jistoty. Avšak dva lidé, kteří jsou k sobě vázáni počestným manželstvím, mají pádný biblický důvod k tomu, aby se případné problémy snažili s láskou řešit. (Mat. 19:5, 6; 1. Kor. 13:7, 8; Hebr. 13:4)

⁷ Lidé v biblických dobách měli užitek také ze závazných smluv týkajících se obchodních záležitostí a zaměstnání. (Mat. 20:1, 2, 8) Totéž platí i dnes. Užitek máme například z toho, že dříve než se pustíme do nějaké podnikatelské činnosti nebo než nastoupíme do zaměstnání, uzavřeme závaznou písemnou smlouvu. Jelikož závazek přispívá k posílení přátelství, manželství i pracovních vztahů, tím spíše bezvýhradné zasvěcení se Jehovovi kladně ovlivní náš vztah k němu. Podívejme se nyní na to, jaký užitek ze zasvěcení se Jehovovi Bohu měli lidé v minulosti a proč můžeme říci, že šlo o něco mnohem víc než o pouhý závazek.

Jaký užitek ze zasvěcení se Bohu měl izraelský národ?

8. Co pro Izraelity znamenalo to, že byli zasvěceni Bohu?

⁸ Izraelité se jako národ zasvětili Jehovovi, když mu dali slavnostní slib. Jehova je shromáždil u hory Sinaj a řekl jim: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů.“ Lid jednomyslně odpověděl: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojž. 19:4–8) To, že  Izraelité byli zasvěceni Bohu, však znamenalo mnohem víc než pouhý závazek, že budou něco dělat. Znamenalo to, že patří Jehovovi, a on s nimi jednal jako se svým „zvláštním majetkem“.

9. Jaký užitek měli Izraelité z toho, že byli zasvěceni Bohu?

⁹ Z toho, že patřili Jehovovi, měli Izraelité velký užitek. Jehova s nimi jednal věrně a staral se o ně, stejně jako se láskyplný rodič stará o své dítě. Bůh Izraelitům řekl: „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha? I tyto ženy mohou zapomenout, a přece já sám na tebe nezapomenu.“ (Iz. 49:15) Prostřednictvím Zákona jim Jehova poskytoval vedení, prostřednictvím proroků je povzbuzoval a prostřednictvím andělů je chránil. Žalmista napsal: „Říká své slovo Jákobovi, své předpisy a svá soudcovská rozhodnutí Izraeli. Tak neučinil žádnému jinému národu.“ (Žalm 147:19, 20; přečti Žalm 34:7, 19; 48:14) Stejně jako se Jehova staral o národ, který mu patřil v minulosti, stará se i o ty, kdo se mu zasvěcují dnes.

Proč bychom se měli Bohu zasvětit?

10, 11. Stali jsme se při svém narození součástí Boží rodiny? Vysvětli to.

¹⁰ Při úvaze o zasvěcení se Bohu a o křtu by někoho mohlo napadnout: Cožpak nemohu Boha uctívat bez toho, že bych se mu zasvětil? Odpověď souvisí s tím, jaké máme v současnosti postavení před Bohem. Mějme na paměti, že kvůli Adamovu hříchu se nikdo z nás při narození nestal součástí Boží rodiny. (Řím. 3:23; 5:12) Zasvěcení se Bohu je nezbytným požadavkem pro to, abychom do této rodiny mohli být přijati. Podívejme se, proč to tak je.

¹¹ Žádný člověk nemá takového otce, který by mu mohl předat život, jaký Bůh původně zamýšlel, totiž dokonalý život. (1. Tim. 6:19) Nenarodili jsme se jako Boží synové, protože když první dva lidé zhřešili, celé lidstvo tím od svého láskyplného Otce a Stvořitele bylo odloučeno. (Srovnej 5. Mojžíšovu 32:5.) Od té doby svět lidstva není součástí Jehovovy rodiny a je Bohu odcizen.

12. (a) Jak se může nedokonalý člověk stát součástí Boží rodiny? (b) Jaké kroky musíme udělat před křtem?

¹² Jako jednotlivci však můžeme Boha požádat, aby nás do své rodiny přijal. * Jak je to vzhledem k naší hříšnosti možné? Apoštol Pavel napsal: „Byli [jsme totiž] smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, když jsme byli nepřáteli.“ (Řím. 5:10) Při křtu žádáme Boha o dobré svědomí, abychom mu byli přijatelní. (1. Petra 3:21) Před křtem však musíme podniknout určité kroky. Musíme Boha poznat, naučit se mu důvěřovat, činit pokání a změnit se. (Jan 17:3; Sk. 3:19; Hebr. 11:6) Ale před tím, než můžeme být do Boží rodiny přijati, musíme udělat ještě něco. Co je to?

13. Pokud člověk chce patřit do Boží rodiny, proč je nezbytné, aby se Bohu zasvětil?

¹³ Dříve než se člověk odcizený Bohu stane členem Boží rodiny schválených služebníků, musí Jehovovi dát slavnostní slib. Následující znázornění nám pomůže pochopit proč. Laskavý otec projevuje upřímný zájem o sirotka a chce ho přijmout do své rodiny. Otec má pověst dobrého člověka. Než ale sirotka adoptuje, chce, aby mu dal slib. Řekne mu tedy: „Než se staneš mým synem, chci, abys mi slíbil, že mě i nadále budeš mít rád a budeš ke mně mít úctu.“ Do své rodiny ho  přijme pouze tehdy, pokud mu to chlapec slíbí. Není to snad rozumné? Podobně i Jehova přijímá do své rodiny pouze toho, kdo je ochoten dát mu svůj slib neboli se mu zasvětit. Bible říká: „Předkládejte mu sami sebe — živou oběť, zasvěcenou a vhodnou k přijetí.“ (Řím. 12:1, The New English Bible)

Projev lásky a víry

14. Proč je zasvěcení se Bohu projevem lásky?

¹⁴ Zasvěcení se Bohu je projevem naší upřímné lásky k Jehovovi. V určitých ohledech se to podobá manželskému slibu mezi křesťany. Ženich dává své nastávající najevo lásku slavnostním slibem, že jí zůstane věrný, ať se stane cokoli. Je to slavnostní slib daný člověku, ne pouhý slib, že bude dělat to či ono. Ženich si uvědomuje, že se nemůže těšit ze společného života se svou nastávající, pokud jí nedá manželský slib. Podobně se člověk nemůže těšit ze všech výsad, které mají členové Jehovovy rodiny, pokud se Bohu nezasvětí. Jehovovi se tedy zasvěcujeme proto, že navzdory své nedokonalosti toužíme patřit mu a jsme rozhodnuti zůstat mu věrní, ať se stane cokoli. (Mat. 22:37)

15. Proč je zasvěcení se Bohu projevem víry?

¹⁵ Zasvěcení se Bohu je také projevem víry. Proč to můžeme říci? Díky své víře v Jehovu jsme přesvědčeni, že přiblížit se k němu je pro nás dobré. (Žalm 73:28) Víme, že chodit s Bohem nebude vždy jednoduché, protože žijeme mezi „pokřivenou a převrácenou generací“. Důvěřujeme však tomu, že v souladu se svým slibem nás Bůh bude v našem úsilí podporovat. (Fil. 2:15; 4:13) Víme, že jsme nedokonalí, ale máme jistotu, že i když děláme chyby, Jehova s námi bude jednat milosrdně. (Přečti Žalm 103:13, 14; Římanům 7:21–25.) Věříme, že naše rozhodnutí zůstat ryzí Jehova odmění. (Job 27:5)

Zasvěcení se Bohu vede ke štěstí

16, 17. Proč zasvěcení se Jehovovi vede ke štěstí?

¹⁶ Zasvěcení se Jehovovi vede ke štěstí, protože souvisí s dáváním. Ježíš poukázal na základní pravdu, když řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk. 20:35) Během své pozemské služby takové štěstí plně zažíval. Jestliže to bylo potřeba, odřekl si odpočinek, jídlo i pohodlí, aby mohl druhým pomáhat najít cestu k životu. (Jan 4:34) Ježíše těšilo dělat radost svému Otci. Vyjádřil to slovy: „Vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:29; Přísl. 27:11)

¹⁷ Svým následovníkům také ukázal, jaký způsob života přináší skutečnou spokojenost. Řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe.“ (Mat. 16:24) Tím, že to uděláme, přiblížíme se k Jehovovi. Mohli bychom se snad svěřit do rukou někoho jiného, kdo by se o nás staral láskyplněji?

18. Proč to, že žijeme v souladu se svým zasvěcením se Jehovovi, nám přináší více štěstí než to, kdybychom svůj život věnovali něčemu nebo někomu jinému?

 ¹⁸ Jestliže se zasvětíme Jehovovi a pak v souladu s tím žijeme, tedy konáme jeho vůli, přináší nám to mnohem více štěstí, než kdybychom svůj život věnovali něčemu nebo někomu jinému. Mnozí lidé například věnují svůj život honbě za majetkem, ale skutečné štěstí a spokojenost nenacházejí. Avšak ti, kdo se zasvětili Jehovovi, trvalé štěstí zažívají. (Mat. 6:24) To, že máme čest být ‚Božími spolupracovníky‘, nám přináší radost, ale uvědomujeme si, že jsme se nezasvětili práci, ale našemu vděčnému Bohu. (1. Kor. 3:9) Nikdo si naší obětavosti neváží víc než on. Svým věrným služebníkům dokonce vrátí mládí, aby se z jeho péče mohli radovat navždy. (Job 33:25; přečti Hebrejcům 6:10)

19. Jakou výsadu mají ti, kdo se zasvětili Jehovovi?

¹⁹ Tím, že jsme svůj život zasvětili Jehovovi, získali jsme k němu blízký vztah. Bible říká: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8; Žalm 25:14) V následujícím článku si ukážeme, proč rozhodnutí patřit Jehovovi je správné.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Co to znamená být zasvěcen Bohu?

• Jaký užitek nám přináší to, že jsme zasvěceni Bohu?

• Proč je nezbytné, abychom se zasvětili Jehovovi?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 6]

Žít v souladu s tím, že jsme se zasvětili Bohu, vede k trvalému štěstí