„Duch a nevěsta stále říkají: ‚Přijď!‘“

„Duch a nevěsta stále říkají: ‚Přijď!‘ . . . Každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (ZJEV. 22:17)

1, 2. Jaké místo v našem životě by měly mít zájmy Království a proč?

JAKÉ místo v našem životě by měly mít zájmy Království? Ježíš své následovníky nabádal, aby ‚neustále hledali nejprve království‘, a ujistil je, že budou-li to dělat, Bůh se postará o jejich potřeby. (Mat. 6:25–33) Boží Království přirovnal k perle, která je tak vzácná, že když ji cestující kupec nalezne, bez váhání ‚prodá všechno, co má, a koupí ji‘. (Mat. 13:45, 46) Kázání o Království a činění učedníků bychom tedy měli považovat za něco nanejvýš důležitého.

² Jak jsme viděli v předcházejících článcích, když v kazatelské službě mluvíme se smělostí a obratně používáme Boží Slovo, svědčí to o působení Božího ducha. Tentýž duch hraje důležitou úlohu také v tom, že se na kazatelské činnosti podílíme pravidelně. Podívejme se, proč to tak je.

Pozvání, které může využít každý

3. Pro jakou vodu si mohou ‚přijít‘ všichni lidé?

³ Prostřednictvím svatého ducha dostávají všichni lidé výjimečné pozvání. (Přečti  Zjevení 22:17.) Mohou ‚přijít‘ a uhasit žízeň zvláštním druhem vody. Není to voda tvořená dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Je pravda, že doslovná voda je nezbytná k tomu, aby na zemi mohl existovat život. Avšak ta neobyčejná voda, která je lidem volně k dispozici, má ještě mnohem větší význam. Poukázal na to Ježíš, když mluvil se Samaritánkou u studny. Řekl jí: „Kdokoli pije z té vody, kterou mu dám, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ (Jan 4:14)

4. Odkdy je zapotřebí voda života a co tato voda představuje?

⁴ Voda života je zapotřebí od té doby, kdy se první člověk Adam připojil ke své manželce Evě ve vzpouře proti tomu, kdo je stvořil, Jehovovi Bohu. (1. Mojž. 2:16, 17; 3:1–6) První lidská dvojice pak byla vyhnána ze svého rajského domova, „aby snad . . . [Adam] nevztáhl ruku a skutečně nevzal ovoce také ze stromu života a nejedl a nežil po neurčitý čas“. (1. Mojž. 3:22) Adam ztratil vyhlídku na věčný život a jako praotec lidstva předal smrt celému lidskému rodu. (Řím. 5:12) Voda života představuje všechna Boží opatření k tomu, aby poslušní lidé byli zbaveni hříchu a smrti a obdrželi věčný život v dokonalosti na rajské zemi. Základem těchto opatření je výkupní oběť Ježíše Krista. (Mat. 20:28; Jan 3:16; 1. Jana 4:9, 10)

5. Kdo je autorem pozvání, aby lidé ‚přišli a vzali si zdarma vodu života‘? Vysvětli to.

⁵ Kdo je autorem pozvání, aby lidé ‚přišli a vzali si zdarma vodu života‘? Všechna opatření k tomu, aby lidé Ježíšovým prostřednictvím získali život, budou v plné míře k dispozici během Kristovy Tisícileté vlády. Jako taková jsou znázorněna ‚řekou vody života, čistou jako křišťál‘, která „plyne od trůnu Božího a Beránkova“. (Zjev. 22:1) Zdrojem životodárné vody je tedy sám Dárce života, Jehova. (Žalm 36:9) Dává ji k dispozici skrze ‚Beránka‘, Ježíše Krista. (Jan 1:29) Symbolická řeka je Jehovovým prostředkem k tomu, aby byla odčiněna veškerá škoda, kterou v důsledku Adamovy neposlušnosti lidstvo utrpělo. Ano, autorem pozvání „Přijď!“ je Jehova Bůh.

6. Kdy ‚řeka vody života‘ začala téct?

⁶ Ačkoli ‚řeka vody života‘ poteče v plné míře až během Kristova Tisíciletého panování, téct začala už dříve, totiž v „Pánově dnu“, který nastal v roce 1914, když byl „Beránek“ dosazen v nebi na trůn. (Zjev. 1:10) Některá životodárná opatření jsou tedy k dispozici už od té doby. Zahrnují poselství obsažené v Božím Slově, Bibli. Toto poselství je totiž přirovnáno k ‚vodě‘. (Ef. 5:26) Možnost dozvědět se a přijmout dobrou zprávu o Království a tak ‚si vzít vodu života‘ mají všichni lidé. Kdo však v Pánově dnu toto pozvání předává?

„Nevěsta“ říká: „Přijď!“

7. Kdo v „Pánově dnu“ jako první předával pozvání „Přijď!“ a komu?

⁷ Těmi, kdo zmíněné pozvání předávali jako první, byli členové třídy nevěsty neboli duchem pomazaní křesťané. Komu je předávali? Nevěsta jistě neříká „Přijď!“ sama sobě. Její slova jsou určená lidem, kteří mají naději, že po „válce velikého dne Boha Všemohoucího“ budou žít věčně na zemi. (Přečti Zjevení 16:14, 16.)

8. Z čeho je patrné, že pomazaní křesťané předkládali Jehovovo pozvání už v roce 1918?

⁸ Pomazaní Kristovi následovníci toto pozvání předkládali už v roce 1918. Tehdy byla ve veřejné přednášce nazvané „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“ vyjádřena naděje, že po armagedonské bitvě mnozí získají život v pozemském ráji. Badatelé Bible, kteří se v roce 1922 shromáždili na sjezdu  v Cedar Pointu v Ohiu, byli v jednom proslovu vybídnuti, aby ‚zvěstovali Krále a jeho království‘. Povzbuzeni touto výzvou se zbývající ze třídy nevěsty zaměřili na to, aby pozvání předávali dalším lidem. Ve Strážné věži z 1. srpna 1929 (v anglickém vydání z 15. března 1929) byl článek nazvaný „Milostiplné pozvání“, který rozebíral slova ze Zjevení 22:17. V tomto článku bylo mimo jiné řečeno: „Věrná třída ostatku se s [Nejvyšším] spojuje v tomto milostiplném pozvání a praví taktéž: ‚Přiď.‘ Toto poselství musí býti zvěstováno [těm], kteří mají touhu po pravdě a spravedlnosti, a toto dílo musí býti konáno v nynější čas.“ Třída nevěsty předává toto pozvání až dodnes.

„Každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘“

9, 10. Jak byli ti, kdo slyší Boží pozvání, vybízeni, aby ho předávali dál?

⁹ A co ti, kdo pozvání „Přijď!“ slyší? Jsou vybízeni, aby také říkali „Přijď!“. Například Strážná věž z 1. prosince 1932 na straně 183 uvedla: „Nechť by pomazaní všechny, již si přejí zúčastniti se zvěstování radostného poselství o království, k tomu povzbudili. Nemusí býti Pánem pomazáni, aby zvěstovali jeho poselství. Jest to velikým povzbuzením pro svědky Jehovovy, věděti, že mohou vody života přinésti zástupu lidí, již Armageddonem projdou a jimž bude darováno Jehovovou štědrou dobrotivostí věčný život na zemi.“ (Anglicky vyšlo ve Strážné věži z 1. srpna 1932.)

¹⁰ Také Strážná věž z 15. listopadu 1934 upozorňovala na to, že lidé, kteří slyší pozvání „Přijď!“, mají odpovědnost předávat ho dál. Na straně 216 bylo napsáno: „Ti, již patří k třídě Jonadabově, musí jíti s těmi, kteří patří k protiobraznému zástupu Jéhu, to jest k pomazaným, a zvěstovati poselství o království, ačkoliv nejsou pomazaní svědkové  Jehovovi.“ (Anglicky vyšlo ve Strážné věži z 15. srpna 1934.) V roce 1935 byla objasněna totožnost ‚velkého zástupu‘ ze Zjevení 7:9–17. Pro ty, kdo předávali Boží pozvání, to bylo mocným impulzem. Od té doby na pozvání reagoval opravdu velký zástup lidí. V současné době ho tvoří přes sedm milionů pravých Božích ctitelů. Vděčně přijali poselství o Království, zasvětili se Bohu, dali se pokřtít a nyní společně s třídou nevěsty horlivě zvou další, aby ‚přišli a zdarma pili vodu života‘.

„Duch“ říká: „Přijď!“

11. Jakou úlohu hrál svatý duch v kazatelském díle v prvním století?

¹¹ Když byl Ježíš v synagoze v Nazaretu, otevřel svitek proroka Izajáše a přečetl z něj: „Jehovův duch je na mně, protože mě pomazal, abych oznamoval dobrou zprávu chudým, vyslal mě, abych kázal propuštění zajatým a navrácení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné, abych kázal Jehovův přijatelný rok.“ Potom uplatnil tato slova na svou kazatelskou činnost. Prohlásil: „Dnes se splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Luk. 4:17–21) Než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým učedníkům: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) V prvním století tedy svatý duch hrál v kazatelském díle významnou úlohu.

12. Jak se dnes svatý duch podílí na předávání Božího pozvání?

¹² Jak se svatý duch podílí na předávání Božího pozvání, které probíhá v dnešní době? Zdroj svatého ducha je Jehova. Tímto duchem působí na srdce a mysl členů třídy nevěsty a pomáhá jim porozumět jeho Slovu, Bibli. Svatý duch je navíc podněcuje, aby biblické pravdy vysvětlovali těm, kdo mají vyhlídku na věčný život v pozemském ráji, a aby jim předávali Boží pozvání. A jak je to s těmi, kdo toto pozvání přijali, stali se učedníky Ježíše Krista a nyní zvou další? Také v jejich případě hraje duch významnou úlohu. Vzhledem k tomu, že byli ‚ve jménu svatého ducha‘ pokřtěni, nechávají se jím vést a spoléhají se na jeho podporu. (Mat. 28:19) A poselství, které pomazaní spolu s velkým zástupem kážou, pochází z Bible, z knihy napsané pod přímým působením Božího ducha. Můžeme tedy říci, že Boží pozvání je předáváno prostřednictvím svatého ducha. Ano, tento duch nás vede. Jak by tato skutečnost měla ovlivňovat to, v jaké míře se zvaní účastníme my?

„Stále říkají: ‚Přijď!‘“

13. Co vyplývá z toho, že „duch a nevěsta stále říkají: ‚Přijď!‘“?

¹³ Všimněme si, že podle Zjevení 22:17 „duch a nevěsta“ neříkají „Přijď!“ pouze jednou. V původním textu je zde použit tvar slovesa, který vyjadřuje nepřetržitou činnost. Proto uvedený verš v Překladu nového světa zní takto: „Duch a nevěsta stále říkají: ‚Přijď!‘.“ To ukazuje, že s předáváním Božího pozvání je spojena stálost a pravidelnost. A co lidé, kteří pozvání slyší a reagují na něj tím, že říkají „Přijď!“? O velkém zástupu pravých Božích ctitelů je řečeno, že „prokazují . . . dnem i nocí posvátnou službu v [Jehovově] chrámu“. (Zjev. 7:9, 15) Co znamená sloužit „dnem i nocí“? (Přečti Lukáše 2:36, 37; Skutky 20:31; 2. Tesaloničanům 3:8.) Z příkladu letité prorokyně Anny a apoštola Pavla poznáváme, že to znamená sloužit se stálostí a ze všech sil.

14, 15. Jak Daniel ukázal, že při uctívání Jehovy je důležitá pravidelnost?

¹⁴ Také prorok Daniel ukázal, že při uctívání Jehovy je důležitá pravidelnost. (Přečti Daniela 6:4–10, 16.) I když mu hrozilo, že bude vhozen do lví jámy, nezměnil ani na  jeden měsíc své duchovní návyky. Dál se modlil k Bohu „třikrát denně . . ., jako to pravidelně dělal předtím“. Těm, kdo ho pozorovali, muselo být jasné, že pravidelně uctívat Jehovu je pro něj důležitější než všechno ostatní. (Mat. 5:16)

¹⁵ Potom co Daniel strávil noc ve lví jámě, za ním přišel sám král a zavolal: „Danieli, sluho živého Boha, byl tvůj Bůh, jemuž sloužíš se stálostí, schopen vyprostit tě od lvů?“ Daniel okamžitě odpověděl: „Králi, žij dál dokonce na neurčité časy. Můj vlastní Bůh poslal svého anděla a zavřel lvům tlamy, a nezahubili mě, jelikož se ve mně našla nevinnost před ním; a také před tebou, králi, jsem neudělal žádný skutek, který ubližuje.“ Za to, že Daniel sloužil Jehovovi „se stálostí“, byl opravdu bohatě odměněn. (Dan. 6:19–22)

16. K jakému sebezkoumání by nás měl Danielův příklad podnítit?

¹⁶ Daniel byl ochoten raději zemřít, než by své duchovní návyky zanedbal. A co my? Jak důležité je pro nás, abychom dobrou zprávu o Božím Království oznamovali se stálostí? Jsme ochotni to dělat i za cenu určitých obětí? Neměli bychom nechat uplynout ani jeden měsíc, aniž bychom s druhými mluvili o Jehovovi. Pokud je to jenom trochu možné, měli bychom se kazatelské služby účastnit každý týden. A když máme vážná zdravotní omezení a můžeme vydávat svědectví jen patnáct minut měsíčně, měli bychom o tom podat zprávu. Proč? Protože nám velmi záleží na tom, abychom společně s duchem a nevěstou stále říkali „Přijď!“. Ano, chceme dělat všechno, co je v našich silách, abychom byli pravidelnými zvěstovateli Království.

17. Jaké příležitosti předávat Jehovovo pozvání bychom neměli promarnit?

¹⁷ Jehovovo pozvání bychom měli předávat nejen v době, kterou jsme si vyhradili pro veřejnou kazatelskou službu, ale při každé příležitosti. To, že i při nakupování, cestování, během dovolené, na pracovišti nebo cestou do školy můžeme lidem, kteří žízní, nabízet zdarma vodu života, je velká výsada. Kážeme i tehdy, když světské autority naše dílo omezují. Pouze jsme obezřetnější — například nesloužíme dům od domu příliš dlouho na jednom místě nebo se více zaměřujeme na neformální vydávání svědectví.

Dál říkej „Přijď!“

18, 19. Jak můžeš dát najevo, že si vážíš výsady být Božím spolupracovníkem?

¹⁸ Duch a nevěsta už více než devadesát let říkají „Přijď!“ každému, kdo žízní po vodě života. Slyšel jsi toto úžasné pozvání? Pokud ano, pak ho předávej dál.

¹⁹ Nevíme, jak dlouho ještě bude Jehovovo laskavé pozvání zaznívat. Pokud však na něj reagujeme tím, že také říkáme „Přijď!“, jsme Božími spolupracovníky. (1. Kor. 3:6, 9) A to je výsada, které si velmi vážíme. Dávejme to najevo tím, že budeme ‚vždy předkládat Bohu oběť chvály‘ svou pravidelnou kazatelskou službou. (Hebr. 13:15) Kéž ti z nás, kdo mají pozemskou naději, spolu s třídou nevěsty stále říkají „Přijď!“. A kéž si mnozí další vezmou zdarma vodu života!

Co ses dozvěděl?

• Kdo dostává pozvání „Přijď!“?

• Proč můžeme říci, že autorem tohoto pozvání je Jehova?

• Jak se na předávání tohoto pozvání podílí svatý duch?

• Proč bychom se měli snažit o pravidelnost v kazatelské službě?

[Studijní otázky]

[Tabulka a obrázky na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Stále říkáme „Přijď!“

1914

5 100 zvěstovatelů

1918

Mnozí získají život v pozemském ráji

1922

„Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království“

1929

Věrný ostatek říká „Přijď!“

1932

K tomu, aby říkali „Přijď!“, jsou kromě pomazaných vyzváni i další

1934

Jonadabova třída je vybídnuta, aby kázala

1935

Je rozpoznána totožnost ‚velkého zástupu‘

2009

7 313 173 zvěstovatelů