Odolávejme Satanově propagandě

‚NENECHTE se zmást. Váš Bůh vám nepomůže. Vzdejte se, nebo ponesete následky.‘ Tak by se dalo shrnout poselství, které lidem v Jeruzalémě předal rabšake — vyslanec asyrského krále Senacheriba, jehož vojska vpadla do judské země. Rabšakeho slova měla podkopat bojovou morálku obyvatel Jeruzaléma a přimět je ke kapitulaci. (2. Král. 18:28–35)

Asyřané byli známi svou bezcitností a krutostí. Nepřátelům naháněli strach tím, že do hrůzných detailů líčili, jak nelítostně zacházejí se zajatci. Podle historika Philipa Taylora používali „taktiku zastrašování, jež byla spojena s propagandou. Jejím účelem bylo udržet podrobené národy pod kontrolou a v potenciálních nepřátelích vyvolat děsivé představy a psychicky je zdeptat.“ Propaganda je mocná zbraň. „Nahlodává mysl,“ říká Taylor.

Praví křesťané nezápasí „proti krvi a tělu, ale proti . . . ničemným duchovním silám“ neboli duchovním tvorům, kteří se vzbouřili proti Bohu. (Ef. 6:12) V jejich čele stojí Satan Ďábel. I on používá taktiku zastrašování společně s propagandou.

Satan prohlašuje, že dokáže zlomit ryzost každého z nás. Za dnů patriarchy Joba řekl Jehovovi Bohu: „Všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše.“ Jinými slovy, stačí vyvinout dostatečný tlak, a dříve nebo později se člověk své věrnosti Bohu vzdá. (Job 2:4) Je toto Satanovo tvrzení pravdivé? Má každý z nás určitý kritický bod, za nímž se zřekne svých zásad, jen aby zůstal naživu? Satan by nás o tom rád přesvědčil, a tak se uchyluje k zákeřné propagandě. Prozkoumejme teď některé z jeho metod a uvažujme o tom, jak se mu můžeme bránit.

Jejich „základ je v prachu“

Satan podnítil Elifaza, jednoho ze tří Jobových druhů, aby tvrdil, že člověk je velice slabý. Elifaz se zmínil o tom, že lidé „bydlí v hliněných domech“, a pak Jobovi řekl: „[Jejich] základ je v prachu! Kdosi je rozdrtí rychleji než mola. Od rána do večera jsou drceni na kusy; aniž si to někdo bere k srdci, hynou navždy.“ (Job 4:19, 20)

Je pravda, že na jiném místě v Písmu jsme přirovnáni ke křehkým ‚hliněným nádobám‘. (2. Kor. 4:7) Jsme slabí, protože jsme zdědili hřích a nedokonalost. (Řím. 5:12) Kdybychom byli odkázáni sami na sebe, Satanovi bychom se neubránili. Jako křesťané se ale můžeme spolehnout na Jehovovu pomoc. Přestože jsme slabí, jsme v jeho očích drahocenní. (Iz. 43:4) Jehova nám navíc poskytuje svatého ducha, když ho o něj žádáme. (Luk. 11:13) Jeho duch nám může dávat „moc, která je nad to, co je normální“, takže se díky němu dokážeme vyrovnat s jakýmkoli trápením, které nám Satan způsobí. (2. Kor. 4:7; Fil. 4:13) Jestliže se proti Ďáblovi postavíme „pevní ve víře“, Bůh nás ‚upevní a posilní‘. (1. Petra 5:8–10) Ze Satana Ďábla tedy nemusíme mít strach.

 Člověk „vpíjí nespravedlnost“

„Co je smrtelný člověk, aby byl čistý, nebo aby byl v právu kdokoli zrozený z ženy?“ zeptal se Elifaz. Potom dodal: „Pohleď, [Bůh] nevěří svým svatým, a nebesa, ta vskutku nejsou v jeho očích čistá. Oč méně, když je někdo odporný a zkažený, muž, který vpíjí nespravedlnost právě jako vodu.“ (Job 15:14–16) Elifaz Jobovi řekl, že Jehova nepovažuje žádného člověka za spravedlivého. I dnes Ďábel využívá negativní smýšlení. Chce, abychom se trápili svými dřívějšími chybami, byli přehnaně sebekritičtí a mysleli si, že naše hříchy nemohou být odpuštěny. Také chce, abychom nabyli přesvědčení, že toho od nás Jehova očekává příliš, a abychom podceňovali Boží soucit, podporu a ochotu odpouštět.

Je pravda, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. Žádný nedokonalý člověk nedokáže plně odpovídat Jehovovým dokonalým měřítkům. (Řím. 3:23; 7:21–23) To ale neznamená, že nás Jehova považuje za bezcenné. Ví, že „prahad, který je nazýván Ďábel a Satan“ naší hříšnosti využívá. (Zjev. 12:9, 10) Bůh bere v úvahu, že „jsme prach“, a naše nedostatky nám nevyčítá. (Žalm 103:8, 9, 14)

Jestliže s nesprávným jednáním přestaneme a obrátíme se na Jehovu s kajícným postojem, pak nám „ve velkém měřítku odpustí“. (Iz. 55:7; Žalm 51:17) Bible říká, že i kdyby se naše hříchy „prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh“. (Iz. 1:18) Buďme proto rozhodnuti, že se budeme i nadále snažit dělat to, co se Bohu líbí.

Jako hříšní lidé si spravedlivé postavení před Bohem nikdy nemůžeme vysloužit. Adam a Eva připravili o dokonalost a vyhlídku na věčný život nejen sebe, ale i každého z nás. (Řím. 6:23) Jehova však lidi hluboce miluje, a proto se postaral o to, aby mohly být jejich hříchy odpuštěny, pokud projevují víru ve výkupní oběť jeho Syna, Ježíše Krista. (Mat. 20:28; Jan 3:16) Nádherným způsobem tak dal najevo svou ‚nezaslouženou laskavost‘. (Tit. 2:11) Ano, naše hříchy mohou být odpuštěny! Proč bychom se tedy měli nechat Satanem přesvědčit, že tomu tak není?

„Dotkni se až jeho kosti a jeho těla“

Satan prohlásil, že pokud Job přijde o zdraví, zapře svou víru. Vyzval Jehovu: „Dotkni se až jeho kosti a jeho těla a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ (Job 2:5) Boží Protivník by jistě rád dosáhl toho, abychom se kvůli svým tělesným omezením cítili zbyteční.

Možná už toho v Jehovově službě opravdu nemůžeme dělat tolik co dřív. Je to však  pro Jehovu důvod, aby nás odvrhl? Co kdyby našeho přítele někdo napadl a zranil? Vážili bychom si ho snad méně jen proto, že už pro nás nemůže dělat to co v minulosti? Jistěže ne. Stále bychom ho milovali a starali bychom se o něj, a to zvláště pokud by ke svému zranění přišel, když se pro nás snažil něco udělat. Měli bychom si snad myslet, že se Jehova zachová jinak? Bible říká: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebr. 6:10)

V Bibli se mluví o ‚nuzné vdově‘, která možná už mnoho let věrně sloužila Bohu. Ježíš sledoval, jak do chrámové pokladnice vhazuje „dvě malé mince velmi malé hodnoty“. Byla snad tato vdova v jeho očích bezvýznamná? Považoval její příspěvek za bezcenný? Ne. Naopak vyzdvihl to, že pro pravé uctívání dělá vše, co je v jejích silách. (Luk. 21:1–4)

Jestliže zůstáváme ryzí, pak nemoci ani pokročilý věk, které nás v důsledku naší nedokonalosti možná omezují, nemohou ohrozit náš důvěrný vztah k Jehovovi. Bůh své věrné svědky nikdy neopustí jen proto, že jim těžkosti brání sloužit mu ve větší míře. (Žalm 71:9, 17, 18)

Potřebujeme „přilbu záchrany“

Jak se můžeme Satanově propagandě bránit? Apoštol Pavel napsal: „Dál získávejte moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly. Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti Ďáblovým pletichám.“ K této duchovní výzbroji patří ‚přilba záchrany‘. (Ef. 6:10, 11, 17) Abychom se Satanově propagandě dokázali bránit, musíme si tuto přilbu nasadit a nikdy ji neodkládat. Podobně jako přilba chrání vojákovi hlavu, naše ‚naděje na záchranu‘ — naše důvěra ve splnění Božích slibů ohledně nádherného nového světa — chrání naši mysl před každou Satanovou lží. (1. Tes. 5:8) Tuto naději si musíme uchovávat živou a pevnou, a proto je třeba, abychom se pilně věnovali osobnímu studiu Bible.

Job odolal všem krutým a nenávistným útokům, které proti němu Satan podnikl. Měl natolik pevnou víru ve vzkříšení, že ani hrozba smrti ho nepřipravila o odvahu. Jehovovi řekl: „Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:15) Job si byl jistý, že Bůh své věrné služebníky miluje, a tak důvěřoval tomu, že i kdyby kvůli své ryzosti zemřel, Bůh by ho přivedl zpátky k životu.

Kéž máme stejnou důvěru v pravého Boha i my. Jehova dokáže napravit cokoli, co nám snad Satan a jeho přívrženci způsobí. Nezapomínejme také na to, o čem nás ujišťuje apoštol Pavel: „Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Kor. 10:13)

[Obrázek na straně 20]

Jehova si naší věrné služby váží

[Obrázek na straně 21]

Nasaďme si přilbu záchrany a nikdy ji neodkládejme