Otázky čtenářů

Kdy lze uvažovat o opakování křtu?

Za určitých okolností může pokřtěný člověk uvažovat o tom, zda jeho křest je platný a zda by neměl být pokřtěn znovu. Někdo například v době křtu tajně jednal tak, že kdyby už byl pokřtěný, mohl by za to být vyloučen. Mohl se za takových okolností zasvětit Bohu? Jeho zasvěcení by bylo přijatelné pouze za předpokladu, že už s nebiblickým jednáním skončil. Pokud tedy v době, kdy byl pokřtěn, bránily jeho zasvěcení nějaké závažné překážky, může být namístě, aby zvážil, zda není nutné dát se pokřtít znovu.

Jak je to však v případě člověka, který se v době křtu hříchu nedopouštěl, ale potom udělá něco, kvůli čemu musí být svolán právní výbor? Co když pak tvrdí, že v době křtu plně nechápal závažnost tohoto kroku, a že jeho křest tedy vlastně není platný? Když se starší sejdou s nějakým provinilcem, neměli by zpochybňovat platnost jeho křtu ani by se jej neměli ptát, zda on pokládá své zasvěcení a křest za platné. Vždyť před svým křtem slyšel biblickou přednášku o jeho významu a kladně odpověděl na otázky, které se zasvěcení a křtu týkají. Pak se šel převléct a byl ponořen do vody. Je tedy rozumné se domnívat, že závažnost toho, co dělá, si plně uvědomoval. Starší by s ním proto měli jednat jako s pokřtěnou osobou.

Jestliže takový člověk začne zpochybňovat platnost svého křtu, starší mohou obrátit jeho pozornost k článkům ze Strážné věže, které tuto problematiku podrobně rozebírají. Jde například o Strážnou věž č. 6, 1961, strany 21 a 22, a č. 20, 1964, strany 18 až 20. (Anglicky vyšlo ve Strážné věži z 1. března 1960, strany 159 a 160, a z 1. února 1964, strany 123 až 126.) To, zda se někdo z určitých důvodů dá pokřtít znovu — například proto, že v době svého křtu neměl dostatečné biblické poznání —, je věcí jeho osobního rozhodnutí.

Které zásady by křesťané měli vzít v úvahu, pokud jde o společné bydlení?

Každý potřebuje někde bydlet. Mnozí lidé však dnes nemají vlastní domov. Kvůli ekonomické situaci, zdravotním problémům a dalším faktorům může být nutné, aby více příbuzných bydlelo pohromadě. V některých částech světa žijí příbuzní natěsnáni v jedné místnosti, kde nemají prakticky žádné soukromí.

Není úkolem Boží organizace vytvořit pro všechny svědky Jehovovy na celém světě dlouhý seznam pravidel týkajících se toho, kde a s kým bydlet. Křesťané jsou vybízeni, aby přemýšleli o biblických zásadách, které s touto otázkou souvisejí. To jim pomůže rozlišit, zda jejich způsob bydlení je přijatelný Bohu, nebo ne. Co k těmto zásadám patří?

Prvořadou otázkou je to, jak bydlení s dalšími lidmi ovlivní nás a naše duchovní smýšlení.  Jací lidé to jsou? Uctívají Jehovu? Žijí v souladu s biblickými měřítky? Apoštol Pavel napsal: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Kor. 15:33)

Bible říká, že Jehova odsuzuje smilstvo a cizoložství. (Hebr. 13:4) Pokud je někde bydlení uspořádáno tak, že lidé opačného pohlaví spolu mohou žít, jako by byli v manželství, je to z Božího hlediska jednoznačně nepřijatelné. Křesťan určitě nebude chtít bydlet na místě, kde je tolerována nemravnost.

Kromě toho Bible vybízí všechny, kdo chtějí mít Boží přízeň, aby sami ‚prchali před smilstvem‘. (1. Kor. 6:18) Je proto moudré, když se křesťan vyvaruje bydlení v takových podmínkách, kde by se mohl dostat do pokušení dopustit se nemravnosti. Dejme tomu, že by několik křesťanů bydlelo v jedné domácnosti. Nemohly by tam vznikat nebezpečné situace? Co když se dva lidé, kteří nejsou sezdáni, nečekaně ocitnou spolu sami, protože ti, kdo tam s nimi bydlí, momentálně nejsou doma? Podobně by v morálním ohledu bylo nebezpečné, kdyby žili ve stejné domácnosti dva svobodní lidé, kteří jsou do sebe zamilovaní. Takovým situacím je moudré se vyhýbat.

Rovněž by nebylo vhodné, aby spolu dál sdíleli domácnost dva lidé, kteří se rozvedli. Vzhledem k tomu, že byli zvyklí mít spolu intimní styky, snadno by se mohli dopustit nemravnosti. (Přísl. 22:3)

Poslední, nicméně důležitá věc, kterou je třeba brát v úvahu, je názor lidí v okolí. Mohlo by se stát, že uspořádání, které křesťan pokládá za přijatelné, by místní lidé posuzovali negativně. V takovém případě by bylo správné situaci přehodnotit. Nechceme svým způsobem chování vrhat špatné světlo na Jehovovo jméno. Pavel to vyjádřil takto: „Nestaňte se příčinami ke klopýtání Židům stejně jako Řekům a Božímu sboru, jako i já se ve všem líbím všem lidem a nehledám svou vlastní výhodu, ale výhodu mnohých, aby byli zachráněni.“ (1. Kor. 10:32, 33)

Najít vhodné bydlení může být pro ty, kdo chtějí dodržovat Jehovova spravedlivá měřítka, opravdu těžké. Křesťané se však musí ‚dál přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘. Musí si být jisti, že v domácnosti, kde žijí, se neděje nic neslušného. (Ef. 5:5, 10) Modlí se tedy o Boží vedení a dělají všechno, co mohou, aby se vzájemně chránili po tělesné a morální stránce a aby přinášeli Jehovovu jménu čest.