Marek byl „užitečný pro službu“

SBOR v Antiochii už určité problémy zažil, ale neshoda mezi apoštoly Pavlem a Barnabášem byla něco jiného. Když ti dva plánovali misionářskou cestu a rozhodovali se, koho vezmou s sebou, došlo mezi nimi „k ostrému výbuchu hněvu“. (Sk. 15:39) Nepohodli se a každý se vydal jiným směrem. Jejich spor se týkal třetího misionáře — Marka.

Kdo byl Marek? Proč kvůli němu došlo k této roztržce? Proč byli oba apoštolové tak neústupní? Změnili někdy svůj názor? A v čem je pro nás Markův životní příběh poučný?

Doma v Jeruzalémě

Marek patrně pocházel z bohaté židovské rodiny a vyrůstal v Jeruzalémě. Poprvé se o něm přímo dozvídáme ze zmínky, která souvisí s dějinami raného křesťanského sboru. Asi v roce 44 n. l. Jehovův anděl zázračně vysvobodil apoštola Petra z vězení, kam ho nechal uvrhnout Herodes Agrippa I. Petr se  tehdy vydal „do domu Marie, matky Jana, který měl příjmení Marek, kde se jich celkem dost shromáždilo a modlili se“. (Sk. 12:1–12) *

Zdá se tedy, že v domě Markovy matky se shromažďoval jeruzalémský sbor. Z toho, že se jich tam sešlo „celkem dost“, se dá usoudit, že dům byl velký. Marie měla služebnou jménem Rhode, která otevřela „dveře od průchodu“, když na ně Petr zaklepal. Z těchto podrobností vyplývá, že Marie byla zřejmě dost zámožná. Také se dozvídáme, že ten dům byl její, a ne jejího manžela. Je tedy možné, že byla vdovou a že Marek byl ještě poměrně mladý. (Sk. 12:13)

Mezi těmi, kdo se tam shromáždili, aby se modlili, byl pravděpodobně i Marek. Musel se dobře znát s Ježíšovými učedníky a s jinými lidmi, kteří byli svědky Ježíšovy služby. Je možné, že právě Marek byl onen málo oblečený mladý muž, který Ježíše „začal zblízka následovat“ poté, co byl Ježíš zatčen, a který uprchl, aby se ho nezmocnili. (Mar. 14:51, 52)

Výsady v křesťanském sboru

Marek býval ve společnosti zralých křesťanů, což na něj bezpochyby mělo dobrý vliv. Dělal duchovní pokroky, takže si ho povšimli odpovědní bratři. Když asi v roce 46 n. l. přišli Pavel a Barnabáš z Antiochie do Jeruzaléma s ‚hmotnou pomocí‘, jež měla zmírnit následky hladomoru, začali se o Marka zajímat. Na zpáteční cestu do Antiochie ho vzali s sebou. (Sk. 11:27–30; 12:25)

Při povrchním čtení by mohl vzniknout dojem, že mezi těmito třemi muži nebylo jiné pouto než duchovní a že Pavel a Barnabáš vzali s sebou Marka jen kvůli jeho schopnostem. Z jednoho Pavlova dopisu je však zřejmé, že Marek byl Barnabášův bratranec. (Kol. 4:10) Díky tomu můžeme lépe porozumět pozdějším událostem, které se Marka týkaly.

Uplynul asi rok a svatý duch podnítil Pavla a Barnabáše, aby vyšli na misionářskou cestu. Vydali se z Antiochie na Kypr. Jan Marek šel s nimi ‚jako sloužící‘. (Sk. 13:2–5) Je možné, že se měl během cesty starat o praktické věci, aby se apoštolové mohli soustředit na věci duchovní.

Pavel, Barnabáš a Marek procházeli Kypr a cestou kázali. Potom zamířili do Malé Asie. Tam se Jan Marek rozhodl k něčemu, co Pavla zklamalo. Zpráva říká, že když se všichni dostali do Pergé, „Jan se . . . od nich vzdálil a vrátil se do Jeruzaléma“. (Sk. 13:13) Proč to udělal, nevíme.

O několik let později byli Pavel, Barnabáš a Marek opět v Antiochii. Oba apoštolové  spolu rozmlouvali o druhé misionářské cestě, při které by navázali na to, co vykonali při své první cestě. Barnabáš chtěl vzít s sebou svého bratrance Marka, ale Pavel o tom nechtěl ani slyšet, protože Marek je předtím opustil. Tak došlo k situaci popsané v úvodu. Barnabáš vzal Marka na svůj rodný Kypr, zatímco Pavel zamířil do Sýrie. (Sk. 15:36–41) Je zřejmé, že Barnabáš se na Markovo dřívější rozhodnutí díval jinak než Pavel.

Smíření

Marka bezpochyby tento zážitek zarmoutil. Zůstal však věrným Božím služebníkem. Asi jedenáct nebo dvanáct let po roztržce s Pavlem se objevuje na scéně raného křesťanství znovu. A kde v té době je? Tam, kde bychom ho vůbec nečekali — s Pavlem!

V letech 60–61 n. l. byl Pavel vězněn v Římě a tehdy poslal několik dopisů, které jsou nyní součástí svatých Písem. Jedním z nich je dopis Kolosanům, v němž napsal: „Můj spoluzajatec Aristarchos vám posílá pozdravy, a také Marek, Barnabášův bratranec (o němž jste obdrželi příkazy, abyste ho přivítali, jestliže k vám přijde) . . . Pouze ti jsou mými spolupracovníky pro Boží království a právě ti se pro mne stali posilující pomocí.“ (Kol. 4:10, 11)

To byla změna! Pavel se už na Marka nezlobil, ale měl ho vedle sebe jako cenného spolupracovníka. Zřejmě už předtím Kolosany informoval, že je Marek možná navštíví. Jestliže k tomu došlo, potom Marek jednal jako Pavlův zástupce.

Byl snad Pavel v dřívějších letech k Markovi příliš kritický? Potřeboval Marek pokárání a poučil se z něj? Mohlo to být tak i tak. V každém případě se usmířili, což svědčí o tom, že byli zralými křesťany. Odpustili si a znovu spolupracovali. To je vynikající příklad pro každého, kdo měl se spolukřesťanem nějakou neshodu.

Marek hodně cestoval

Když čteš o tom, kde všude Marek byl, vidíš, že cestoval hodně. Pocházel z Jeruzaléma, odtud se odebral do Antiochie a pak se plavil na Kypr a do Pergé. Dále byl v Římě. Odtud ho chtěl Pavel poslat do Kolos. Ale tím Markovy cesty neskončily.

Asi v letech 62–64 n. l. psal svůj první dopis apoštol Petr. Uvedl v něm: „Své pozdravy vám posílá ta, která je v Babylóně, . . . a rovněž můj syn Marek.“ (1. Petra 5:13) Marek tedy odcestoval do Babylóna, aby sloužil bok po boku s tímto apoštolem, který se mnoho let předtím účastnil shromáždění v domě jeho matky.

Kolem roku 65 n. l. byl Pavel podruhé vězněn v Římě. Tehdy napsal Timoteovi, který byl v Efezu, a vybídl ho, aby za ním přišel. Dodal: „Vezmi Marka a přiveď ho s sebou.“ (2. Tim. 4:11) Marek tedy musel být v té době v Efezu. Bezpochyby Pavlovu výzvu uposlechl a s Timoteem se vrátil do Říma. Cestování  tehdy nebylo snadné, ale Marek tyto cesty podnikal ochotně.

Další velká výsada

Velkou Markovou výsadou bylo to, že byl inspirován Jehovou, aby napsal jedno z evangelií. V evangeliu, jež je v Bibli zařazeno jako druhé, sice jeho autor není nikde jmenován, ale nejstarší tradice je přisuzují Markovi. Ten měl údajně informace od Petra, který byl očitým svědkem prakticky všeho, co Marek zaznamenal.

Znalci, kteří analyzují Markovo evangelium, tvrdí, že Marek psal pro čtenáře z národů. Uvádí totiž užitečné vysvětlivky ohledně židovských zvyků. (Mar. 7:3; 14:12; 15:42) Překládá aramejská slova, kterým by nežidovští čtenáři možná nerozuměli. (Mar. 3:17; 5:41; 7:11, 34; 15:22, 34) Používá mnoho latinských výrazů, a některá běžná řecká slova dokonce vysvětluje slovy latinskými. Hodnotu židovských mincí uvádí v římské měně. (Mar. 12:42, ppč.) Zdá se, že to všechno odpovídá dávné tradici, podle které Marek napsal své evangelium v Římě.

„Je mi užitečný pro službu“

Psaní evangelia rozhodně nebylo to jediné, co Marek v Římě dělal. Vzpomeňme si, že Pavel vybídl Timotea: „Vezmi Marka a přiveď ho s sebou.“ Proč si to přál? „Neboť je mi užitečný pro službu.“ (2. Tim. 4:11)

Tato zmínka o Markovi — v Písmu chronologicky poslední — o něm hodně vypovídá. Ve zprávách o jeho teokratické dráze se nikde nemluví o tom, že by Marek byl apoštol, vůdčí osobnost nebo prorok. Byl to služebník, tedy ten, kdo někoho obsluhuje nebo někomu slouží. Pavel jistě mohl mít nyní, krátce před svou smrtí, velký užitek z Markovy pomoci.

Informace o Markovi jsou sice útržkovité, ale když je spojíme, vidíme Marka jako muže, který horlivě podporoval šíření dobré zprávy v různých částech světa a který s radostí sloužil druhým. Ano, Marek se nevzdal a byl za to odměněn velkými výsadami.

My jakožto Boží služebníci kážeme o Království stejně odhodlaně jako Marek. Podobně jako on se i někteří křesťané mohou přestěhovat na jiná místa, nebo dokonce do zahraničí, aby tam pomáhali šířit dobrou zprávu. Většina z nás se sice nemůže přestěhovat tak daleko, ale všichni můžeme napodobovat Marka v jiném důležitém směru. Marek dělal všechno pro to, aby sloužil svým křesťanským bratrům, a stejně se i my ze všech sil snažíme prakticky pomáhat svým spoluvěřícím, aby mohli vykonávat svou službu Bohu. Když tak budeme jednat, můžeme si být jisti, že nám Jehova bohatě požehná. (Přísl. 3:27; 10:22; Gal. 6:2)

[Poznámka pod čarou]

[Mapa a obrázek na straně 8 a 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Některá města, jež Marek navštívil

Řím

Efez

Kolosy

Pergé

Antiochie (v Sýrii)

Kypr

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

Jeruzalém

Babylón