Ženy, proč byste se měly podřizovat?

„Hlavou ženy je . . . muž.“ (1. KOR. 11:3)

1, 2. (a) Co apoštol Pavel napsal o tom, kdo má být komu podřízen? (b) O jakých otázkách budeme uvažovat?

JEHOVA jasně určil, kdo má být komu podřízen, což je vidět ze slov apoštola Pavla, který napsal, že „hlavou každého muže je Kristus“ a „hlavou Krista je . . . Bůh“. (1. Kor. 11:3) Předcházející článek pojednával o tom, že Ježíš svou podřízenost Jehovovi Bohu, své Hlavě, považoval za čest a že se mu podřizoval rád. Článek dále poukazoval na to, že hlavou muže je Kristus. Ten byl při jednání s lidmi laskavý, jemný, soucitný a nesobecký. A takovým způsobem má s druhými, a zvláště se svou manželkou, jednat křesťanský muž.

² A co ženy? Kdo je jejich hlavou? Apoštol Pavel napsal, že „hlavou ženy je . . . muž“. Jak by se ženy měly na tento inspirovaný výrok dívat? Platí tato Pavlova slova i v případě, když má žena manžela, který neuctívá Jehovu? Znamená podřízenost manželovi to, že žena nesmí vyjádřit svůj názor? A díky čemu si žena získá chválu?

„Udělám mu pomocnici“

3, 4. Proč je prospěšné, když se manžel i manželka podřizují své hlavě?

³ To, že hlavou rodiny má být manžel, určil Jehova. Poté, co stvořil Adama, Jehova Bůh řekl: „Pro člověka není dobré, aby byl  stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ Když byla stvořena Eva, Adam měl z toho, že dostal společnici a pomocnici, takovou radost, že řekl: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ (1. Mojž. 2:18–24) Adam a Eva měli před sebou krásnou vyhlídku — měli se stát rodiči všech lidí. Lidstvo by pak v dokonalosti žilo navždy v ráji, který by byl rozšířen po celé zemi.

⁴ Naši prarodiče se však vzbouřili a výsledkem bylo, že lidé přišli o možnost žít v dokonalých podmínkách. (Přečti Římanům 5:12.) Bůh ale manžela nepřestal považovat za hlavu manželky. Jestliže se manžel správným způsobem ujímá vedení a žena se mu ochotně podřizuje, vede to ke spokojenému a šťastnému manželství. Oba mohou podřízenost vnímat podobně jako Ježíš, který se podřizoval Jehovovi, své Hlavě. V době své předlidské existence se ‚neustále před Jehovou radoval‘. (Přísl. 8:30) I když muž kvůli zděděné nedokonalosti nedokáže být dokonalou hlavou a žena nedokáže být dokonale podřízena, pokud se oba snaží plnit svou úlohu co nejlépe, vede to k té největší míře spokojenosti, jaká je za těchto podmínek možná.

5. Proč by si manželé měli vzít k srdci radu zapsanou v Římanům 12:10?

⁵ Má-li být manželství šťastné, je nezbytné, aby muž i žena uplatňovali biblickou radu adresovanou všem křesťanům: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) Navíc manžel i manželka by se měli usilovně snažit, aby byli ‚jeden k druhému laskaví, něžně soucitní a velkoryse jeden druhému odpouštěli‘. (Ef. 4:32)

Jestliže manžel neuctívá Jehovu

6, 7. K čemu může vést to, když manželka svému nevěřícímu manželovi dává najevo podřízenost?

⁶ V mnoha manželstvích je to tak, že tím nevěřícím partnerem je manžel. Jak by se v tom případě žena měla chovat? Bible říká: „Vy, manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2)

⁷ Boží Slovo tedy jasně říká, že žena má být nevěřícímu manželovi podřízena. Její jednání ho totiž může podnítit, aby přemýšlel nad tím, proč se k němu tak hezky chová. Na základě toho se možná začne zajímat o to, čemu jeho manželka vlastně věří, a nakonec může pravdu přijmout i on.

8, 9. Co má žena dělat, když nevěřící manžel na její dobré chování nereaguje?

⁸ Ale co v případě, že nevěřící manžel  nereaguje příznivě? Bible manželky vybízí, aby projevovaly křesťanské vlastnosti i tehdy, když je to velmi těžké. V 1. Korinťanům 13:4 například čteme, že „láska je trpělivá“. Žena by proto vždy měla jednat „s úplnou ponížeností mysli a mírností, [a] s trpělivostí“ jakoukoli situaci snášet v lásce. (Ef. 4:2) S pomocí Boží činné síly, svatého ducha, je možné rozvíjet křesťanské vlastnosti i za náročných okolností.

⁹ „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává,“ napsal Pavel. (Fil. 4:13) Boží duch křesťanům pomáhá zvládat to, co by jinak bylo nad jejich síly. Například jestliže manželský partner jedná hrubě, ten druhý může být v pokušení mu to oplatit. Bible ale křesťany vybízí: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Řím. 12:17–19) Podobná rada je v 1. Tesaloničanům 5:15: „Dohlédněte, aby nikdo nikomu neoplácel urážku urážkou, ale vždy usilujte o to, co je dobré pro sebe navzájem a pro všechny ostatní.“ Díky Jehovovu svatému duchu jsme tedy schopni jednat tak, jak bychom to z vlastní síly nedokázali. Nikdy proto nezapomeňme, že modlit se o pomoc svatého ducha je nezbytné.

10. Jak Ježíš reagoval na nelaskavá slova nebo jednání druhých?

¹⁰ I s Ježíšem někteří lidé nejednali hezky. Tím, jak na to reagoval, nám dal vynikající příklad. V 1. Petra 2:23 je napsáno: „Když mu spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ Měli bychom se snažit jednat jako on. Nenechme se špatným jednáním druhých vyprovokovat. Buďme naopak ‚něžně soucitní, pokorní v mysli, neoplácejme urážku urážkou ani spílání spíláním‘. (1. Petra 3:8, 9)

Musí žena zůstávat zticha?

11. Jakou úžasnou výsadu mají některé křesťanky?

¹¹ Znamená podřízenost manželovi to, že v rodinných nebo jiných záležitostech žena nemůže vyjádřit svůj názor? Rozhodně ne. Je to vidět z toho, že ženám stejně jako mužům Jehova svěřil mnohé odpovědné úkoly. Uvažuj například nad tím, jak úžasnou výsadou je patřit ke 144 000 a pod Kristovým vedením být králi a kněžími nad zemí. A do této skupiny patří i ženy. (Gal. 3:26–29) Z toho jasně vyplývá, že v rámci svého uspořádání Jehova svěřil ženám důležité úkoly.

12, 13. Uveď příklad, ze kterého je vidět, že ženy prorokovaly.

¹² V biblických dobách některé ženy například prorokovaly. U Joela 2:28, 29 bylo předpověděno: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. . . . A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“

¹³ Ženy patřily také k asi 120 Ježíšovým učedníkům, kteří se o Letnicích roku 33 n. l. sešli v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Na celou tuto skupinu Jehova vylil svatého ducha. Petr tedy mohl citovat slova proroka Joela a uplatnit je jak na muže, tak na ženy. Petr uvedl: „To je to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Joela: ‚A v posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat . . .; a dokonce i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého  ducha a budou prorokovat.‘“ (Sk. 2:16–18)

14. Jakou úlohu měly ženy při šíření křesťanství?

¹⁴ V prvním století měly ženy významnou úlohu při šíření křesťanství. Mluvily s druhými o Božím Království a dělaly různé věci, které s kazatelskou činností souvisely. (Luk. 8:1–3) Apoštol Pavel se zmínil o Foibé a nazval ji „služebnicí sboru, který je v Kenchrejích“. Když posílal pozdravy svým spolupracovníkům, pamatoval na několik věrných žen, například na „Tryfenu a Tryfosu, které tvrdě pracují v Pánu“, a také na „milovanou Persidu, protože vykonala mnohé namáhavé práce v Pánu“. (Řím. 16:1, 12)

15. Jakou úlohu mají ženy při šíření křesťanství dnes?

¹⁵ Z počtu více než sedmi milionů Jehovových služebníků, kteří v dnešní době kážou po celé zemi dobrou zprávu o Božím Království, tvoří velkou část ženy všech věkových kategorií. (Mat. 24:14) Mnohé z nich slouží v celodobé službě, v misionářském přidělení nebo v betelu. Žalmista David řekl: „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ (Žalm 68:11) Tato slova jsou skutečně pravdivá. Jehova si váží žen, které oznamují dobrou zprávu a které se na konání Boží vůle podílejí i různými jinými způsoby. To, že od žen Jehova vyžaduje podřízenost, tedy určitě neznamená, že musí zůstávat zticha.

Dvě ženy, které se nebály promluvit

16, 17. Jak je z příkladu Sáry vidět, že manželka může vyjádřit svůj názor?

¹⁶ Jehova svěřuje ženám mnohé odpovědné úkoly. Od manžela tedy určitě bude projevem moudrosti, když se před tím, než udělá nějaké rozhodnutí, s manželkou poradí. Bible se navíc zmiňuje o několika případech, kdy ženy z vlastní iniciativy něco řekly nebo udělaly, aniž je o to manžel požádal. Ukažme si to na dvou situacích.

¹⁷ Sára svému manželovi Abrahamovi opakovaně říkala, aby svou vedlejší manželku a jejího syna poslal pryč, protože jednají neuctivě. „To se Abrahamovi . . . velmi nelíbilo.“ Bůh to ale viděl jinak, a proto Abrahamovi řekl: „Ať se ti neznelíbí nic, co ti Sára stále říká o chlapci a o tvé otrokyni. Naslouchej jejímu hlasu.“ (1. Mojž. 21:8–12) Abraham poslechl Jehovu a udělal to, o co Sára žádala.

18. Co udělala Abigail?

¹⁸ Přemýšlejme také o Abigail, manželce Nabala. V době, kdy byl David na útěku před žárlivým králem Saulem, tábořil nedaleko Nabalových stád. David a jeho muži nepřipravili tohoto bohatého člověka ani o jedinou věc, naopak jeho majetek chránili. Ale Nabal „byl drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Byl to „neužitečný muž“  a ‚bláznivost byla při něm‘. Jednou ho Davidovi muži uctivě požádali, aby jim dal něco k jídlu a pití. Nabal se však na ně „osopil“ a poslal je pryč s prázdnou. Jak Abigail zareagovala, když se dozvěděla, co se stalo? Aniž Nabalovi cokoli řekla, „chvatně vzala dvě stě chlebů a dva velké džbány vína a pět upravených ovcí a pět měr sea praženého zrní a sto koláčů rozinek a dvě stě koláčů lisovaných fíků“ a dala to Davidovi a jeho mužům. Jednala Abigail správně? Z toho, k čemu pak došlo, je vidět, že ano. Bible říká, že „Jehova Nabala udeřil, takže zemřel“. Později si David vzal Abigail za manželku. (1. Sam. 25:3, 14–19, 23–25, 38–42)

‚Žena, která si opatří chválu‘

19, 20. Díky čemu si žena zaslouží chválu?

¹⁹ V Bibli se pochvalně mluví o ženě, která jedná tak, jak se to líbí Jehovovi. V knize Přísloví je schopná manželka chválena slovy: „Její hodnota je daleko větší než hodnota korálů. V ní vkládá důvěru srdce jejího majitele, a nechybí žádný zisk. Odměňuje se mu dobrým, a ne špatným po všechny dny svého života.“ Navíc je o ní řečeno: „Otevřela ústa v moudrosti a na jazyku má zákon milující laskavosti. Bdí nad chodem své domácnosti a nejí chléb lenosti. Její synové povstali a přistoupili k tomu, aby ji prohlásili za šťastnou; její majitel povstává a chválí ji.“ (Přísl. 31:10–12, 26–28)

²⁰ Díky čemu si žena zaslouží chválu? „Půvab může být falešný a krása může být marná,“ říkají Přísloví 31:30, „ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ Svou bázeň před Jehovou dává najevo i tím, že se ochotně podřizuje Bohem ustanovenému uspořádání, podle kterého je ‚hlavou ženy muž‘, stejně jako je ‚hlavou každého muže Kristus a hlavou Krista Bůh‘. (1. Kor. 11:3)

Vděčnost za Boží dar

21, 22. (a) Jaké důvody k vděčnosti Bohu mají křesťané, kteří jsou v manželství? (b) Proč máme projevovat úctu k Bohem ustanovené autoritě? (Viz rámeček na straně 17.)

²¹ Křesťané, kteří spolu uzavřou manželství, mají mnoho důvodů, proč být Bohu vděční. Mohou tvořit harmonický manželský pár, a navíc jim tento Boží dar umožňuje spojit své životy a společně chodit s Jehovou. (Rut 1:9; Mich. 6:8) On, jakožto Původce manželství, přesně ví, co je ke šťastnému manželství zapotřebí. Vždy tedy jednejte tak, jak se to Jehovovi líbí, a pak bude ‚Jehovova radost vaší pevností‘, přestože svět je plný problémů. (Neh. 8:10)

²² Manžel, který svou manželku miluje jako sám sebe, bude autoritu uplatňovat láskyplně a ohleduplně. Manželka, která je bohabojná, bude svého manžela podporovat a mít k němu hlubokou úctu, takže pro něj nebude těžké ze srdce ji milovat. A hlavně, takové manželství bude přinášet čest Jehovovi Bohu.

Zapamatovali jste si?

• Co Jehova řekl o tom, kdo má být komu podřízen?

• Proč si manžel a manželka mají projevovat navzájem úctu?

• Jak by manželka měla jednat se svým nevěřícím manželem?

• Proč by se manžel před tím, než udělá nějaké rozhodnutí, měl poradit s manželkou?

[Studijní otázky]

 [Rámeček na straně 17]

Proč máme projevovat úctu k autoritě?

Jehova své rozumem obdařené tvory zorganizoval a určil, kdo má mít autoritu. Udělal to k dobru jak duchovních bytostí, tak lidí. Díky tomu mohou využívat svobodnou vůli a ctít Boha tím, že mu jednotně slouží. (Žalm 133:1)

Sbor pomazaných křesťanů se podřizuje autoritě Ježíše Krista. (Ef. 1:22, 23) Ježíš uznává autoritu Jehovy a nakonec „se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším“. (1. Kor. 15:27, 28) Určitě je tedy správné, že lidé, kteří slouží Jehovovi, se podřizují Bohem určené autoritě ve sboru i v rodině. (1. Kor. 11:3; Hebr. 13:17) Jestliže tak jednáme, je to k našemu prospěchu, protože nám to přináší Jehovovo schválení a požehnání. (Iz. 48:17)

[Obrázek na straně 13]

Modlitba manželce pomáhá projevovat bohulibé vlastnosti

[Obrázky na straně 15]

Jehova si váží žen, které konají jeho vůli