Nezarmucujte Jehovova svatého ducha

„Nezarmucujte . . . Božího svatého ducha, kterým jste byli zapečetěni.“ (EF. 4:30)

1. Co Jehova umožnil milionům lidí a jakou povinnost mají?

MILIONŮM lidí v dnešním světě zmítaném problémy umožňuje Jehova něco mimořádného — mít k němu blízký vztah prostřednictvím jeho jediného zplozeného Syna, Ježíše Krista. (Jan 6:44) Patříš k těmto lidem i ty? Pokud ses zasvětil Bohu a plníš závazky, které jsi tím na sebe vzal, pak ano. Jelikož jsi byl pokřtěn ve jménu svatého ducha, jsi povinen jednat v souladu s jeho působením. (Mat. 28:19)

2. Kterými otázkami se budeme zabývat?

² Díky tomu, že ‚rozséváme s ohledem na ducha‘, oblékáme novou osobnost. (Gal. 6:8; Ef. 4:17–24) Avšak mohlo by se stát, že bychom Božího svatého ducha zarmucovali. Na toto nebezpečí nás upozorňuje apoštol Pavel a vysvětluje, jak se mu vyhnout. (Přečti Efezanům 4:25–32.) Jeho slova teď podrobněji prozkoumáme. Co měl Pavel na mysli, když mluvil o zarmucování Božího ducha? Jak by člověk, který je zasvěcený Jehovovi, mohl něco takového dělat? A jak se toho můžeme vyvarovat?

 Co měl Pavel na mysli

3. Co je míněno slovy z Efezanům 4:30?

³ Nejprve se podívejme na Pavlova slova zaznamenaná v Efezanům 4:30. Napsal: „Nezarmucujte . . . Božího svatého ducha, kterým jste byli zapečetěni pro den propuštění výkupným.“ Pavel nechtěl, aby jeho milovaní spoluvěřící nějak ohrozili svůj vztah s Bohem. Prostřednictvím Jehovova ducha byli „zapečetěni pro den propuštění výkupným“. Pro věrné pomazané křesťany je Boží svatý duch pečetí neboli ‚závdavkem toho, co má přijít‘. (2. Kor. 1:22) Tato pečeť symbolizuje, že jsou Božím vlastnictvím a že mají obdržet život v nebi. Počet těch, kdo budou s konečnou platností zapečetěni, je 144 000. (Zjev. 7:2–4)

4. Proč je důležité, abychom nezarmucovali Božího ducha?

⁴ Kdyby křesťan zarmucoval ducha, mohlo by to postupně vést k tomu, že Boží činná síla nakonec úplně přestane v jeho životě působit. Že by se něco takového mohlo stát, ukazují slova, která pronesl David po tom, co zhřešil s Bat-šebou. Kajícně Jehovu prosil: „Neodvrhuj mě od svého obličeje; a svého svatého ducha mi neodnímej.“ (Žalm 51:11) Pomazaní křesťané obdrží „korunu“ nesmrtelného života v nebi jen v případě, že se prokážou jako ‚věrní až do smrti‘. (Zjev. 2:10; 1. Kor. 15:53) I křesťané, kteří mají pozemskou naději, potřebují svatého ducha k tomu, aby zůstali ryzí, a tak mohli obdržet dar života na základě víry v Kristovu výkupní oběť. (Jan 3:36; Řím. 5:8; 6:23) Všichni si tedy musíme dávat pozor, abychom Jehovova svatého ducha nezarmucovali.

Jak by křesťan mohl zarmucovat ducha?

5, 6. Jak by křesťan mohl zarmucovat Jehovova ducha?

⁵ Jak se křesťan zasvěcený Bohu může vyvarovat toho, že by zarmucoval svatého ducha? Jestliže ‚stále chodíme a žijeme‘ v souladu s duchem, pak nepodlehneme nesprávným tělesným touhám a nebudeme projevovat vlastnosti, které se Bohu nelíbí. (Gal. 5:16, 25, 26) Kdybychom však pomalu, možná téměř nepozorovaně, začali tíhnout k chování, které je v Božím inspirovaném Slově odsouzeno, mohli bychom tím Božího ducha do určité míry zarmoutit.

⁶ Pokud bychom dlouhodobě jednali v rozporu s působením svatého ducha, zarmucovali bychom ho, a tím bychom zarmucovali i jeho zdroj, Jehovu. Rozbor Efezanům 4:25–32 nám ukáže, jak se toho můžeme vyvarovat.

Jak jednat, abychom ducha nezarmucovali

7, 8. Vysvětlete, proč musíme být pravdomluvní.

⁷ Musíme být pravdomluvní. V Efezanům 4:25 Pavel píše: „Nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním, protože jsme údy, které patří k sobě.“ Vzhledem k tomu, že jsme jednotní jako „údy, které patří k sobě“, rozhodně bychom neměli své spoluvěřící úmyslně klamat. To by totiž bylo stejně závažné, jako kdybychom lhali. Kdo tak jedná a nezmění se, ten se nakonec připraví o vztah k Bohu. (Přísl. 3:32)

⁸ Kdybychom druhé klamali, ať slovy nebo skutky, mohlo by to narušit jednotu sboru. Měli bychom spíše napodobovat proroka Daniela, který byl tak důvěryhodný, že na něm druzí nemohli najít nic zkaženého. (Dan. 6:4) A měli bychom si uvědomovat to, co Pavel kladl na srdce křesťanům s nebeskou nadějí — že každý úd „Kristova těla“ patří k těm ostatním a musí zůstat ve spojení s Ježíšovými pravými pomazanými následovníky. (Ef. 4:11, 12) I křesťané, kteří  mají naději na věčný život v pozemském ráji, musí mluvit pravdu a tak přispívat k jednotě našeho celosvětového společenství.

9. Proč je nutné řídit se slovy z Efezanům 4:26, 27?

⁹ Nesmíme dát Ďáblovi žádnou příležitost, aby nám duchovně uškodil, ale musíme se proti němu postavit. (Jak. 4:7) Svatý duch nám pomáhá odolávat Satanovi. Například si dáváme pozor na nekontrolovaný hněv. Pavel napsal: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Ef. 4:26, 27) Když nás něco oprávněně rozzlobí, je vhodné se ihned potichu pomodlit. To nám pomůže zachovat klid a neudělat nic, čím bychom Božího ducha zarmoutili. (Přísl. 17:27) Co nejdříve se tedy zbavme podrážděné nálady, aby Satan neměl příležitost podnítit nás k nějakému zlému skutku. (Žalm 37:8, 9) Jedním ze způsobů, jak se tomu můžeme bránit, je urovnávat případné neshody rychle a v souladu s tím, co radil Ježíš. (Mat. 5:23, 24; 18:15–17)

10, 11. Proč bychom neměli krást a jednat nepoctivě?

¹⁰ Nesmíme podlehnout pokušení krást nebo jednat nepoctivě. Pavel napsal: „Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci a svýma rukama koná dobré dílo, aby měl co rozdávat někomu, kdo je v nouzi.“ (Ef. 4:28) Kdyby křesťan kradl, dělal by tím Bohu ostudu a vlastně by tak ‚útočil na jeho jméno‘. (Přísl. 30:7–9) Zloděje neomlouvá ani chudoba. Těm, kdo milují Boha a své bližní, je jasné, že ospravedlnit nelze žádnou krádež. (Mar. 12:28–31)

¹¹ Pavel nemluví jen o tom, co bychom neměli dělat, ale rovněž ukazuje, co dělat máme. Pokud žijeme v souladu se svatým duchem, pak tvrdě pracujeme, abychom se dokázali postarat o svou rodinu a také měli „co rozdávat někomu, kdo je v nouzi“. (1. Tim. 5:8) Ježíš s apoštoly dávali stranou peníze na pomoc chudým, ale zrádce Jidáš Iškariotský z tohoto fondu kradl. (Jan 12:4–6) Jistě ho nevedl svatý duch. My, kteří jsme vedeni Božím duchem, se podobně jako Pavel ‚chováme ve všem poctivě‘. (Hebr. 13:18) Tak se vyhýbáme tomu, že bychom Jehovova svatého ducha zarmucovali.

Další užitečné rady

12, 13. (a) Jaké mluvy bychom se podle Efezanům 4:29 měli vyvarovat? (b) Čím by se naše mluva měla vyznačovat?

¹² Musíme si dávat pozor na to, jak mluvíme. Pavel prohlásil: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby,  aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Ef. 4:29) Opět nám apoštol říká nejen, co bychom dělat neměli. Když na sebe necháme působit Božího ducha, budeme přirozeně mluvit o věcech, které jsou ‚dobré k budování a předávají posluchačům to, co je příznivé‘. Každopádně bychom neměli z úst vypustit žádné „zkažené slovo“. Řecký výraz, který je zde přeložen jako „zkažené“, se používal pro popis hnijícího ovoce, ryby nebo masa. Něco takového by nás pochopitelně odpuzovalo a úplně stejně bychom si měli ošklivit mluvu, kterou Jehova považuje za špatnou.

¹³ Měli bychom mluvit slušně a laskavě a naše slova by měla být ‚okořeněná solí‘. (Kol. 3:8–10; 4:6) Z toho, co říkáme, by lidé měli poznat, že jsme jiní. Vždy tedy mluvme o věcech, jež jsou „dobré k budování“. A kéž si přejeme totéž co žalmista, který zpíval: „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo, má Skálo a můj Výplatce.“ (Žalm 19:14)

14. Čeho se musíme zbavit podle Efezanům 4:30, 31?

¹⁴ Musíme se zbavit hořkosti a hněvu a úplně přestat s utrhačnou řečí a veškerou špatností. Potom, co Pavel křesťany varoval, aby nezarmucovali Božího ducha, napsal: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností.“ (Ef. 4:30, 31) Jelikož jsme nedokonalí, musíme se všichni usilovně snažit ovládat své myšlenky a jednání. Kdybychom dávali průchod ‚zlomyslné hořkosti, hněvu a zlobě‘, zarmucovali bychom Božího ducha. Totéž by platilo, kdybychom někomu stále měli za zlé, že nám ublížil, dávali najevo rozmrzelost a nebyli ochotní se usmířit. Musíme si dát pozor, abychom nezačali přehlížet biblické rady. Mohlo by se totiž stát, že bychom tak rozvíjeli postoje, které by mohly vést až k tomu, že zhřešíme proti svatému duchu. A to by mělo tragické následky.

15. Co bychom měli udělat, když nám někdo ublíží?

¹⁵ Musíme být laskaví a soucitní a musíme odpouštět. Pavel napsal: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:32) I když nás někdo svým jednáním zranil, vezměme si příklad z Jehovy Boha a odpusťme mu. (Luk. 11:4) Představte si, že o vás některý spoluvěřící řekl něco nelichotivého. Abyste věc urovnali, šli jste za ním, načež se vám omluvil a poprosil vás o odpuštění. Vy jste mu odpustili, ale je zapotřebí ještě něco víc. Ve 3. Mojžíšově 19:18 čteme: „Nebudeš se mstít a nebudeš mít proti synům svého lidu zášť; a budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“

 Musíme být ostražití

16. Uveďte příklad, ze kterého vyplývá, že může být zapotřebí udělat některé změny, abychom nezarmucovali Jehovova ducha.

¹⁶ V pokušení dělat něco, co se Bohu nelíbí, můžeme být, i pokud jde o soukromé věci. Dejme tomu, že nějaký bratr poslouchá pochybnou hudbu. Po čase si však uvědomí, že přehlížel biblické rady uveřejňované v publikacích ‚věrného a rozvážného otroka‘, a začne ho kvůli tomu trápit svědomí. (Mat. 24:45) Svůj problém předloží Bohu v modlitbě a možná si připomene Pavlova slova z Efezanům 4:30. V žádném případě nechce dělat nic, čím by zarmucoval Božího ducha, a proto se pevně rozhodne, že pochybnou hudbu už poslouchat nebude. Takovému postoji Jehova požehná. Pokud tedy nechceme zarmucovat Božího ducha, musíme se stále mít na pozoru.

17. Co by se mohlo stát, pokud nebudeme ostražití?

¹⁷ Pokud nebudeme ostražití a nebudeme se modlit o pomoc, mohli bychom upadnout do nějakého nečistého nebo nesprávného zvyku, kterým bychom ducha zarmucovali. Svatý duch v nás vytváří vlastnosti, které jsou charakteristické pro našeho nebeského Otce. Kdybychom ho tedy zarmucovali, působili bychom tak zármutek samotnému Jehovovi. (Ef. 4:30, ppč.) To bychom jistě nikdy nechtěli. V prvním století židovští znalci Zákona připisovali Ježíšovy zázraky Satanovi. (Přečti Marka 3:22–30.) Tito Kristovi nepřátelé se ‚rouhali proti svatému duchu‘ a tím spáchali neodpustitelný hřích. Bylo by smutné, kdybychom takto skončili i my.

18. Podle čeho můžeme určit, že jsme nespáchali neodpustitelný hřích?

¹⁸ Jelikož neodpustitelnému hříchu se chceme zdaleka vyhnout, musíme Pavlovo varování, abychom nezarmucovali ducha, mít stále na paměti. Co však, když jsme udělali nějakou vážnou chybu? Jestliže jsme činili pokání a přijali pomoc starších, můžeme předpokládat, že nám Bůh odpustil a že jsme proti svatému duchu nezhřešili. S Boží pomocí se pak můžeme vyvarovat toho, že bychom ducha znovu jakkoli zarmoutili.

19, 20. (a) Jakého jednání se musíme vystříhat? (b) K čemu bychom měli být odhodláni?

¹⁹ Láska, radost a jednota Božího lidu jsou výsledkem působení Božího svatého ducha. (Žalm 133:1–3) Proto by jej zarmucovalo, kdybychom o druhých tlachali nebo kdybychom říkali věci, které podrývají autoritu duchem jmenovaných pastýřů. Takového jednání se musíme vystříhat. (Sk. 20:28; Juda 8) Měli bychom naopak přispívat k tomu, aby ve sboru vládla jednota a vzájemná úcta. Jistě by nebylo správné vytvářet uzavřené skupinky, které by se stranily ostatních spolukřesťanů. Pavel napsal: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Kor. 1:10)

²⁰ Jehova je ochoten a schopen nám pomáhat, abychom nezarmucovali jeho ducha. Stále tedy o svatého ducha prosme a buďme odhodláni nijak ho nezarmoutit. Dál neúnavně ‚rozsévejme s ohledem na ducha‘ a on nás povede nyní i po celou věčnost.

Jak byste odpověděli?

• Co znamená zarmucovat Božího ducha?

• Jak by člověk zasvěcený Jehovovi mohl zarmucovat jeho ducha?

• Jak se můžeme vyvarovat toho, že bychom svatého ducha zarmucovali?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 30]

Neshody urovnejte rychle

[Obrázek na straně 31]

Kterému ovoci se podobá vaše mluva?