Při péči o nemocného člena rodiny zůstaň duchovně silný

KŘESŤANCE Kim lékaři našli zhoubný nádor blízko páteře. * Její manžel Steve říká: „Jakmile Kim nádor odoperovali, začala chodit na ozařování a chemoterapii. Tato léčba měla nepříjemné vedlejší účinky, a Kim úplně zeslábla. Skoro se nemohla hýbat.“

Umíš si představit, co Steve prožíval, když pozoroval, jak jeho milovaná žena bojuje s vysilující nemocí? Možná, že i někdo z tvých blízkých příbuzných trpí závažným onemocněním nebo má zdravotní problémy související se stářím. (Kaz. 12:1–7) V takovém případě si zřejmě uvědomuješ, že k tomu, abys o něj dokázal dobře pečovat, musíš pečovat také sám o sebe. Kdybys duchovně zeslábl, mohlo by tím utrpět i tvoje tělesné a duševní zdraví a možná bys pak nebyl schopný poskytovat členu své rodiny potřebnou pomoc. Jak tedy můžeš udržet v rovnováze péči o nemocného nebo letitého příbuzného s ostatními úkoly, které jako křesťan máš? A jak mohou zájem o nemocné spolukřesťany projevovat členové sboru?

Jak si zachovat vyrovnanost

Pokud si při péči o nemocného člena rodiny chceš zachovat vyrovnanost a chránit tak své duchovní i tělesné zdraví, musíš být přizpůsobivý a dobře hospodařit s časem i se svými silami. „Moudrost je u skromných,“ říkají Přísloví 11:2. „Být skromný“ v tomto kontextu znamená uvědomovat si svá omezení. Jak můžeš tuto vlastnost projevit? Například bys mohl přezkoumat svůj časový rozvrh a své závazky a zjistit, zda nejdeš za hranici svých možností.

Steve projevil moudrost a skromnost tím, že přehodnotil své časové vytížení. Měl světské zaměstnání a kromě toho sloužil jako koordinátor rady starších a dozorce služby  v jednom sboru svědků Jehovových v Irsku. Také byl členem místního výboru pro styk s nemocnicemi. „Kim si nikdy nestěžovala, že bych ji kvůli tolika náročným povinnostem zanedbával,“ říká Steve. „Ale já jsem si uvědomil, že se přepínám.“ Jak tuto situaci vyřešil? „Hodně jsem o tom přemýšlel a modlil se,“ vypráví. „Nakonec jsem se rozhodl, že se vzdám úřadu koordinátora. Dál jsem sice sloužil jako starší, ale některé úkoly ve sboru jsem předal druhým. Díky tomu jsem byl schopen věnovat Kim tolik času a pozornosti, kolik potřebovala.“

Časem se Kimino zdraví zlepšilo. Tito manželé znovu posoudili svou situaci a Kim podpořila Steva v tom, aby se opět ujal svých dřívějších úkolů ve sboru. „Oba jsme se naučili sloužit s ohledem na omezení, která s sebou nemoc přinesla,“ vysvětluje Steve. „Jsem velmi vděčný Jehovovi za jeho pomoc a své manželce za to, že mě navzdory svému špatnému zdraví trpělivě podporuje.“

Uvažuj také o zkušenosti Jerryho a jeho manželky Marie, kteří jsou v krajské službě. Své cíle museli přizpůsobit péči o stárnoucí  rodiče. „Oba jsme chtěli sloužit v zahraničí jako misionáři,“ říká Marie. „Ale Jerry je jedináček a jeho rodiče potřebovali naši péči. Rozhodli jsme se proto zůstat v Irsku, abychom se o ně mohli starat. Umožnilo nám to být s Jerryho tatínkem v nemocnici po celou dobu, než zemřel. Teď jsme denně v kontaktu s Jerryho maminkou, a když potřebuje pomoc, nemáme to k ní daleko. Díky velké podpoře od členů sboru, do kterého Jerryho maminka patří, můžeme dál cestovat a sloužit sborům v kraji.“

Jak mohou pomáhat druzí

Když apoštol Pavel rozebíral, co by měl sbor dělat v hmotném ohledu pro letité vdovy, napsal: „Jestliže se někdo nestará o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ Pavel připomněl, že finančně podporovat stárnoucí rodiče a prarodiče je povinností dětí a vnoučat. Pokud by to nedělali, jejich uctívání by nebylo „před zrakem Boha přijatelné“. (1. Tim. 5:4, 8) Ostatní členové sboru však mohou a měli by být nápomocni.

Tak to bylo v případě Hakana a Inger, letitých manželů ze Švédska. „Když lékaři zjistili, že moje manželka má rakovinu,“ říká Hakan, „byl to pro nás oba velký šok. Inger byla vždycky zdravá a plná síly, ale nyní jsme museli denně docházet na léčení do nemocnice. Vedlejší účinky léků, které Inger dostávala, byly hrozné. Musela být během toho období doma a já jsem zůstával s ní a staral se o ni.“ Jak těmto manželům pomáhal jejich sbor?

Starší zařídili, aby Hakan a Inger mohli poslouchat shromáždění po telefonu. Kromě toho je bratři a sestry navštěvovali a volali jim. Někteří jim posílali dopisy a pohlednice. „Vnímali jsme, jak nás všichni bratři podporují a jak se o nás Jehova stará,“ říká Hakan. „Jejich zájem nám velmi pomohl, abychom zůstali duchovně silní. Jsme rádi, že se Inger uzdravila a zase můžeme chodit na shromáždění do sálu Království.“ Když členové sboru dělají, co je v jejich silách, aby pomáhali nemocným a letitým spolukřesťanům, prokazují, že jsou ‚pravými druhy, kteří milují celou dobu, a bratry, kteří se narodili pro čas tísně‘. (Přísl. 17:17)

Jehova si tvého úsilí váží

Pečovat o nemocného člena rodiny může být jistě vyčerpávající. A přesto král David napsal: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým“, například s někým, kdo je nemocný a potřebuje pomoc. (Žalm 41:1)

Proč mohou být ti, kdo se starají o nemocné a letité, šťastní? Přísloví 19:17 říkají: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ Svým věrným služebníkům, kteří jsou nemocní, věnuje pravý Bůh zvláštní pozornost a žehná těm, kdo jim projevují přízeň. Žalmista David zpíval: „Jehova sám ho [takového pečovatele] bude podporovat na pohovce v nemoci; celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.“ (Žalm 41:3) Člověk, který láskyplně pečuje o druhé, si může být jistý, že kdyby se sám dostal do těžké životní situace nebo ho postihlo neštěstí, Jehova mu bude pomáhat.

Je opravdu povzbuzující vědět, že Jehova Bůh si všímá toho, co pro nemocného člena rodiny děláme, a našeho úsilí si váží. Poskytovat mu péči sice může být velmi náročné, ale Písmo nás ujišťuje, že „takové oběti se Bohu líbí“. (Hebr. 13:16)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 18]

Zachovej si vyrovnanost a neodmítej pomoc druhých