Jak se vyrovnat se zradou manželského partnera

MARGARITA a její manžel Raúl se dlouhá léta věnovali celodobé službě. * Brzy potom, co se jim narodilo první dítě, se však Raúl začal od Jehovy vzdalovat. Nakonec zabředl do nemravnosti a byl vyloučen z křesťanského sboru. „Když se to všechno stalo,“ vzpomíná Margarita, „měla jsem pocit, že umřu. Byla jsem zdrcená a nevěděla jsem, co dál.“

Zradu své důvěry a lásky zažila i Jane. Krátce po svatbě ji manžel začal fyzicky napadat. Jane vypráví: „Když mě poprvé praštil, byla jsem v šoku, styděla jsem se a cítila se ponížená. Nebylo to ale naposledy, co něco takového udělal. Vždycky pak žadonil, abych mu odpustila. Myslela jsem si, že odpustit a zapomenout je mou křesťanskou povinností. Také jsem si říkala, že kdybych o našem problému s někým mluvila, třeba i se sborovými staršími, zradila bych tím naše manželství. Bití a omluvy — to se opakovalo stále dokola několik let. Celou tu dobu jsem si myslela, že musí existovat něco, čím bych mohla získat jeho lásku. Když nakonec mě a naši dceru opustil, měla jsem  pocit, že jsem selhala a že jsem se měla víc snažit, abych naše manželství zachránila.“

Možná prožíváš něco podobného jako Margarita a Jane — v citovém, finančním i duchovním ohledu na tebe těžce doléhá zrada tvého manžela. Nebo jsi ženatý muž, kterého hluboce zasáhla nevěra manželky. Víme, že podle Bible žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. Toto proroctví ukazuje, že „v posledních dnech“ budou rodiny pod velkým tlakem a v mnoha z nich bude zcela chybět přirozená náklonnost. Někteří lidé budou tvrdit, že uctívají Boha, ale jejich jednání tomu vůbec nebude odpovídat. (2. Tim. 3:1–5) Zmíněné problémy se nevyhýbají ani pravým křesťanům. Jak se tedy můžeš se zradou svého manželského partnera vyrovnat?

Dívej se na sebe očima Jehovy

Zpočátku je pro tebe možná těžké uvěřit, že někdo, koho miluješ, tě mohl tak hluboce zranit. Snad máš dokonce pocit, že za hříšné jednání svého partnera můžeš ty.

Vzpomeň si ale, že i dokonalého Ježíše zradil někdo, komu důvěřoval a koho miloval. Než si Ježíš vybral své apoštoly, kteří se stali jeho nejbližšími spolupracovníky, hodně o tom přemýšlel a dlouze se modlil. Všech dvanáct tehdy bylo věrnými Jehovovými služebníky. Ježíše proto jistě velmi zarmoutilo, když se Jidáš „stal zrádcem“. (Luk. 6:12–16) Jehova však Ježíšovi nedával vinu za to, co Jidáš udělal.

Ani jeden z partnerů samozřejmě není dokonalý. Oba dělají chyby. Žalmista pod inspirací realisticky napsal: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Oba partneři by Jehovu měli napodobovat — měli by být ochotni přehlížet chyby toho druhého. (1. Petra 4:8)

Nicméně „každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe“. (Řím. 14:12) Pokud si křesťan navykl slovně nebo fyzicky napadat svého partnera, je to právě on, kdo se musí Jehovovi zodpovídat. Násilí a utrhačnou řeč Jehova odsuzuje, takže neexistuje žádný oprávněný důvod, aby někdo se svým partnerem jednal tak bezcitně a neuctivě. (Žalm 11:5; Ef. 5:33; Kol. 3:6–8) Jestliže křesťan opakovaně podléhá výbuchům hněvu a nelituje toho, musí být z křesťanského sboru vyloučen. (Gal. 5:19–21; 2. Jana 9, 10) Jeho partner se nemusí cítit provinile, když o takovém nekřesťanském jednání řekne starším. S těmi, kdo zažívají hrubé zacházení, Jehova hluboce soucítí.

Pokud se křesťan dopustí cizoložství, hřeší nejen proti svému partnerovi, ale také proti Jehovovi. (Mat. 19:4–9; Hebr. 13:4) Jestliže se nevinný manžel nebo manželka snaží žít podle biblických zásad, nemusí se cítit zodpovědní za hříšné jednání svého partnera.

Pamatuj na to, že Jehova ví, jak se cítíš. Sám sebe popsal jako manželského vlastníka izraelského národa. V jeho Slově nacházíme mnoho dojemných pasáží, kde je vylíčen zármutek, který prožíval, když se jeho lid dopouštěl duchovního cizoložství. (Iz. 54:5, 6; Jer. 3:1, 6–10) Jehova dobře ví o všech tvých slzách, které proléváš kvůli tomu, co se stalo. (Mal. 2:13, 14) Uvědomuje si, že potřebuješ útěchu a povzbuzení.

Jak Jehova dává útěchu

Své služebníky Jehova utěšuje například prostřednictvím křesťanského sboru. Jane vzpomíná: „Krajský dozorce přijel na spolupráci zrovna v době, kdy jsem byla citově  na dně. Věděl, jak moc mě zdrtilo, že manžel požádal o rozvod. Udělal si na mě čas a pomohl mi přemýšlet o několika verších, včetně 1. Korinťanům 7:15. Tyto biblické texty a jeho laskavá slova zmírnily mé pocity viny a přinesly mi určitý pokoj mysli.“ *

O tom, že Jehova poskytuje praktickou pomoc prostřednictvím křesťanského sboru, se přesvědčila také Margarita, o které byla zmínka v úvodu. Vypráví: „Když už bylo jasné, že můj manžel svého jednání nelituje, vzala jsem děti a odjela s nimi do jiného města. Tam jsme si pronajali dva pokoje. Další den, zrovna když jsem celá zkroušená vybalovala naše věci, někdo zaklepal. Myslela jsem si, že je to naše bytná, která bydlela hned vedle. K mému překvapení to ale byla sestra, která kdysi vedla biblické studium s mojí maminkou a pomohla naší rodině poznat pravdu. Studovala v tom domě s naší bytnou a nevěděla, že jsme se tam nastěhovali. Tolik se mi ulevilo! Úplně mě přemohly city. Vysvětlila jsem jí, v jaké jsem situaci, a společně jsme si poplakaly. Sestra hned zařídila, abychom se ještě ten den dostali na shromáždění. Sbor nás vřele uvítal a starší mi poskytli praktickou pomoc, abych se dokázala postarat o duchovní potřeby své rodiny.“

Jak mohou pomáhat ostatní

Členové křesťanského sboru mohou pomáhat různými způsoby. Margarita si například musela najít zaměstnání. Jedni manželé jí proto nabídli, že pokud to bude potřeba, mohou u nich její děti po vyučování zůstat, dokud se ona nevrátí z práce.

Margarita říká: „Moc si vážím toho, když bratři a sestry vezmou mě a mé děti do kazatelské služby.“ Takovou praktickou pomocí členové sboru ‚nosí břemena jedni druhých‘ a tím plní „Kristův zákon“. (Gal. 6:2)

Ti, kdo trpí kvůli hříchům svého partnera, si pomoci spolukřesťanů hluboce váží. Monique, matka čtyř dětí, kterou opustil manžel a zanechal jí na kreditní kartě dluh ve výši 10 000 eur, říká: „Moji duchovní bratři a sestry byli velmi laskaví. Nevím, jak bych to bez jejich podpory zvládla. Jehovovu pomoc jsem viděla i v tom, že se mnozí skvělí bratři věnovali mým dětem. S uspokojením jsem sledovala, jak děti díky tomu duchovně rostou. Když jsem potřebovala  poradit, starší mi pomohli. Když jsem si potřebovala popovídat, naslouchali mi.“ (Mar. 10:29, 30)

Láskyplný přítel také rozpozná, kdy je lepší citlivé téma neotevírat. (Kaz. 3:7) Margarita vypráví: „Se sestrami z mého nového sboru jsem si většinou povídala o kazatelské službě, o biblických studiích nebo o dětech — zkrátka o čemkoli kromě svých problémů. Vážila jsem si toho, že mi pomohly nechat minulost za sebou a začít nanovo.“

Překonej touhu po odplatě

Někdy možná ani tak netrpíš pocity viny za to, co tvůj partner udělal, ale spíš mu máš za zlé, že kvůli němu prožíváš tolik bolesti. Pokud dovolíš, aby v tobě roztrpčení narůstalo, mohlo by to nahlodat tvé rozhodnutí zachovat věrnost Jehovovi. Můžeš být například v pokušení hledat způsoby, jak se svému partnerovi pomstít.

Pokud zjistíš, že se v tobě takové pocity hromadí, můžeš přemýšlet o příkladu Jozua a Kaleba. Tito věrní muži riskovali život, když vyzvídali v Zaslíbené zemi. Ostatní zvědové neměli víru a způsobili, že lid přestal Jehovu poslouchat. Když se Jozue a Kaleb snažili Izraelity povzbudit, aby zůstali věrní, někteří z nich je dokonce chtěli kamenovat. (4. Mojž. 13:25–14:10) Přestože se Jozue a Kaleb žádné chyby nedopustili, museli kvůli hříchům svých bratrů putovat 40 let pustinou.

Jozue a Kaleb pravděpodobně cítili zklamání, ale nezahořkli. Soustředili se především na službu Jehovovi. Po skončení čtyřicetiletého putování dostali spolu s Levity odměnu — na rozdíl od ostatních příslušníků té generace zůstali naživu a mohli vstoupit do Zaslíbené země. (4. Mojž. 14:28–30; Jozue 14:6–12)

Zrádné jednání tvého partnera má možná za následek, že se dlouhou dobu trápíš. I když snad vaše manželství skončilo, můžeš zažívat citové a finanční problémy. Nenech se však ovládnout negativními myšlenkami. Pamatuj na to, že Jehova nejlépe ví, jak se vypořádat s těmi, kdo úmyslně přehlížejí jeho měřítka, což se ukázalo v případě nevěrných Izraelitů. (Hebr. 10:30, 31; 13:4)

Můžeš to zvládnout!

Nenech se deptat negativními myšlenkami, ale uvažuj o věcech, které se týkají uctívání Jehovy. Jane říká: „Se svou situací jsem se dokázala lépe vyrovnat díky tomu, že jsem poslouchala nahrávky Strážné věže a Probuďte se! Velkou sílu mi dodávala také shromáždění. Když jsem se na nich aktivně podílela, nezaobírala jsem se tolik svými problémy. Podobně to fungovalo i v kazatelské službě. Tím, že jsem pomáhala druhým vytvářet si víru v Jehovu, posilovala jsem i svou vlastní víru. Když jsem se věnovala zájemcům, zaměřovala jsem svou mysl na důležitější věci.“

Monique, o níž už byla řeč, vypráví: „Vytrvávám díky tomu, že jsem pravidelně na shromáždění a co nejčastěji chodím do kazatelské služby. Jako rodina teď máme blíž k sobě navzájem i ke sboru. Na základě své trpké zkušenosti jsem zjistila, jaké mám slabosti. Procházím náročným obdobím, ale s Jehovovou pomocí to zvládám.“

S podobnými zkouškami se můžeš vyrovnat i ty. Přestože tě zrada tvého partnera bolí, snaž se řídit Pavlovou inspirovanou radou: „Nevzdávejme se . . . konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Gal. 6:9)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

Křesťané, které opustil partner, si váží toho, když s nimi bratři a sestry chodí do kazatelské služby