Povzbuzujme jeden druhého

„Utěšujte . . . jeden druhého a jeden druhého budujte.“ (1. TES. 5:11)

1. Jaká požehnání ti přináší to, že patříš do křesťanského sboru, ale s jakými těžkostmi se mnozí potýkají?

BÝT součástí křesťanského sboru znamená těšit se z mnoha požehnání. Patří k nim například to, že máš dobrý vztah k Jehovovi, spoléháš se na jeho Slovo a řídíš se jím, takže na tebe nedoléhají následky nebiblického jednání, a máš kolem sebe opravdové přátele, kteří mají na mysli tvé dobro. Mnozí křesťané se však potýkají s různými těžkostmi. Někteří možná potřebují pomoc, aby hlubokým myšlenkám z Božího Slova lépe porozuměli. Jiní jsou nemocní, trpí sklíčeností nebo musí nést následky svých nemoudrých rozhodnutí. A navíc na každého z nás doléhá to, že žijeme v bezbožném světě.

2. Jak bychom měli reagovat, když se naši spoluvěřící potýkají s těžkostmi, a proč bychom tak měli jednat?

² K tomu, že naši spolukřesťané trpí a bojují s problémy, nejsme lhostejní. Apoštol Pavel přirovnal sbor k tělu a napsal: „Jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním.“ (1. Kor. 12:12, 26) Každý z nás by se proto měl snažit posilovat své bratry a sestry. V Bibli je řada zpráv o tom, jak křesťané pomáhali jeden druhému zvládnout nejrůznější situace. Zamyslíme se nyní nad některými příklady a přemýšlej o tom, jak bys podobným způsobem mohl  pomáhat druhým. Jak můžeš své spoluvěřící duchovně povzbuzovat a tak budovat Jehovův sbor?

„Vzali ho k sobě“

3, 4. Jakým způsobem Aquila a Priscilla pomohli Apollovi?

³ V době, kdy Apollos žil v Efezu, byl už horlivým kazatelem. V knize Skutky je napsáno: „Jelikož měl vroucího ducha, mluvil a vyučoval o Ježíšovi přesně, ale byl obeznámen pouze s Janovým křtem.“ Apollos nevěděl o křtu „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. Z toho je možné usoudit, že svědectví mu vydali učedníci Jana Křtitele nebo Ježíšovi následovníci před Letnicemi roku 33 n. l. Apollos byl sice horlivý, ale měl velké mezery ve svém poznání. Jak mu jeho spoluvěřící pomohli? (Sk. 1:4, 5; 18:25; Mat. 28:19)

⁴ Manželé Aquila a Priscilla slyšeli, jak Apollos odvážně mluvil v synagoze. Vzali ho k sobě a poučili ho o tom, co nevěděl. (Přečti Skutky 18:24–26.) Byl to od nich projev lásky. Aquila a Priscilla jednali s Apollem taktně, takže neměl pocit, že ho chtějí kritizovat. Potřeboval se pouze dozvědět, k jakému vývoji v křesťanském sboru došlo. Apollos byl svým novým přátelům určitě vděčný za to, že mu sdělili důležité věci, které neznal. Díky tomu pak „velmi pomohl“ bratrům v Achaii a vydával mocné svědectví. (Sk. 18:27, 28)

5. Jakou pomoc poskytují z lásky k druhým tisíce kazatelů Království a k čemu to vede?

⁵ Podobně i dnes jsou mnozí velmi vděční bratrům a sestrám, kteří jim pomohli porozumět Bibli. Mezi zájemci a těmi, kdo vedou biblické studium, často vznikne pevné přátelství. Jestliže druhým pomáháme poznat pravdu, vyžaduje to od nás vyhradit si čas na pravidelné rozhovory, a to po mnoho měsíců. Takové oběti však přinášíme ochotně, protože si uvědomujeme, že lidem jde o život. (Jan 17:3) A když vidíme, jak někdo přijímá pravdu, žije v souladu s ní a celým srdcem slouží Jehovovi, máme z toho velkou radost.

‚Podávali o něm dobrou zprávu‘

6, 7. (a) Proč si Pavel vybral Timotea za svého společníka na cestách? (b) Jaký pokrok díky Pavlově pomoci Timoteus udělal?

⁶ Když apoštolové Pavel a Silas navštívili při své druhé misionářské cestě Lystru, potkali tam Timotea, kterému bylo kolem dvaceti let. „Bratři v Lystře a Ikoniu o něm podávali dobrou zprávu.“ Timoteova maminka Euniké a babička Lois byly věrnými křesťankami, ale jeho otec byl nevěřící. (2. Tim. 1:5) Je možné, že Pavel se s touto rodinou seznámil už o několik let dříve,  když byl v této oblasti poprvé. Tentokrát si však všiml, že Timoteus udělal v duchovním ohledu velký pokrok. Místní rada starších souhlasila s tím, aby Pavla doprovázel na misionářských cestách. (Přečti Skutky 16:1–3.)

⁷ Timoteus se od svého staršího společníka mohl hodně naučit. Tuto možnost Timoteus využil opravdu dobře a časem ho Pavel s důvěrou posílal do sborů jako svého zástupce. Během přibližně 15 let, kdy Timoteus sloužil s Pavlem, se z tohoto nezkušeného a možná ostýchavého mladíka stal vynikající dozorce. (Fil. 2:19–22; 1. Tim. 1:3)

8, 9. Jak mohou křesťané povzbuzovat mladé spoluvěřící? Uveď příklad.

⁸ I v dnešních sborech je spousta mladých lidí, kteří toho ve službě pro Jehovu mohou ještě hodně vykonat. Pokud je budou duchovně zralí spoluvěřící povzbuzovat a vést, mohou těmto mladým lidem být časem svěřeny zodpovědnější úkoly. Rozhlédni se po svém sboru. Jsou v něm nějací mladí, kteří by se mohli dát k dispozici podobně jako Timoteus? Díky tvé pomoci a povzbuzení se z nich mohou stát průkopníci, betelité, misionáři nebo cestující dozorci. Co můžeš udělat pro to, abys jim pomohl takových cílů dosáhnout?

⁹ Martin už 20 let slouží v betelu a s vděčností vzpomíná na to, jak s ním před 30 lety mluvil jeden krajský dozorce. Byl tehdy s Martinem v kazatelské službě a s nadšením mu vyprávěl, že v mládí sloužil v betelu. Povzbudil ho, aby uvažoval o tom, zda by mohl mít v Jehovově organizaci podobnou výsadu. Martin je přesvědčen, že ten rozhovor významně ovlivnil jeho pozdější rozhodnutí. Možná i ty můžeš pro své mladé spoluvěřící udělat mnoho dobrého, když s nimi budeš mluvit o duchovních cílech.

„Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším“

10. Jak se Epafroditos cítil a proč?

¹⁰ Epafroditos podnikl dlouhou a vyčerpávající cestu z Filip do Říma, aby navštívil apoštola Pavla, který byl kvůli své víře ve vězení. Křesťané z Filip vyslali Epafrodita jako svého zástupce. Nesl od nich Pavlovi dar a měl v úmyslu u něj nějakou dobu zůstat, aby mu v jeho obtížné situaci poskytl potřebnou pomoc. V Římě však Epafroditos  „onemocněl téměř až k smrti“. Získal dojem, že selhal, a to ho velmi skličovalo. (Fil. 2:25–27)

11. (a) Proč by nás nemělo překvapit, že někdo ve sboru trpí sklíčeností? (b) Co na základě Pavlových slov měli křesťané udělat pro Epafrodita?

¹¹ V dnešní době lidé trpí sklíčeností kvůli nejrůznějším problémům. Ze statistik Světové zdravotnické organizace vyplývá, že se během svého života dostane do deprese každý pátý obyvatel naší planety. Ani Jehovovi služebníci nejsou vůči tomu imunní. Dlouhodobá sklíčenost může být způsobena například starostí o hmotné zajištění rodiny, zdravotními problémy nebo zklamáním ze svých vlastních selhání. Co mohli pro Epafrodita udělat spolukřesťané z Filip? Pavel napsal: „Přivítejte ho . . . podle zvyklosti v Pánu se vší radostí; a stále pokládejte takové muže za drahé, protože se kvůli Pánovu dílu zcela přiblížil k smrti, když vystavil svou duši nebezpečí, aby plně vynahradil to, že jste tu nebyli, abyste mi prokazovali soukromou službu.“ (Fil. 2:29, 30)

12. Jak můžeme utěšovat sklíčené?

¹² I my bychom měli povzbuzovat své spoluvěřící, kteří trpí sklíčeností nebo depresí. Určitě jim můžeme říct něco hezkého, co souvisí s jejich službou Jehovovi. Možná ve svém životě udělali velké změny, aby se mohli stát křesťany nebo se zapojit do celodobé služby. Takového úsilí si opravdu vážíme a můžeme je ujistit, že si toho váží i Jehova. Jestliže věrný křesťan kvůli pokročilému věku nebo zdravotním problémům už nemůže dělat tolik, co dříve, zaslouží si naši úctu za to, že celá léta Bohu věrně sloužil. Ať už sklíčenost pramení z čehokoli, Jehova všechny své služebníky vybízí: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem trpěliví.“ (1. Tes. 5:14)

‚Laskavě mu odpusťte a utěšte ho‘

13, 14. (a) Co měl na Pavlův pokyn udělat korintský sbor a proč? (b) K čemu vedlo to, že hříšník byl ze sboru vyloučen?

¹³ V korintském sboru byl v prvním století muž, který se dopouštěl smilstva a nečinil pokání. Jeho jednání ohrožovalo čistotu sboru a bylo šokující i pro lidi, kteří Jehovu neuctívali. Pavel proto právem nařídil, aby ten muž byl ze sboru vyloučen. (1. Kor. 5:1, 7, 11–13)

¹⁴ Takové ukáznění přineslo dobré ovoce. Sbor byl ochráněn před zhoubným vlivem a hříšníkovi to pomohlo, aby činil upřímné pokání. Pavel proto ve svém druhém dopise Korinťanům napsal, že by ten muž měl být přijat nazpět. Kromě toho však Pavel křesťanům ve sboru nařídil, že by kajícnému provinilci měli „laskavě odpustit a utěšit ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem“. (Přečti 2. Korinťanům 2:5–8.)

15. Jaký postoj bychom měli mít ke kajícnému hříšníkovi, když je znovu přijat do sboru?

¹⁵ Co se z této zprávy můžeme naučit? Když někdo musí být ze sboru vyloučen, je nám to líto. Takový člověk možná pošpinil Jehovovo jméno a vrhl špatné světlo na sbor. Svým hříchem mohl ublížit i nám osobně. Pokud ale starší, kteří jsou projednáváním jeho případu pověřeni, na základě Jehovových měřítek rozhodnou, že kajícný hříšník má být znovu přijat do sboru, je to známkou toho, že mu Jehova odpustil. (Mat. 18:17–20) Neměli bychom tedy svého nebeského Otce napodobit?  Kdybychom byli přísní a nelítostní, stavěli bychom se vlastně proti Jehovovi. Hříšníkovi, který činí upřímné pokání a je znovu přijat do sboru, máme ‚potvrdit svou lásku‘. Přispějeme tím k pokoji a jednotě v Božím sboru a zachováme si Jehovovo schválení. (Mat. 6:14, 15; Luk. 15:7)

„Je mi užitečný“

16. Čím Marek zklamal Pavla?

¹⁶ Jiná biblická zpráva ukazuje, že bychom v sobě neměli živit negativní postoj k někomu, kdo nás zklamal. Například Jan Marek velmi zklamal apoštola Pavla. Čím? Když se Pavel a Barnabáš vydali na první misionářskou cestu, Marek šel s nimi, aby jim pomáhal. Z nějakého blíže neuvedeného důvodu je však po nějaké době opustil a vrátil se domů. Pavla to velmi zklamalo. Při plánování druhé misionářské cesty došlo mezi ním a Barnabášem ke sporu, zda vzít Marka s sebou. Vzhledem k tomu, co se stalo při první cestě, si Pavel nepřál, aby je Marek doprovázel. (Přečti Skutky 13:1–5, 13; 15:37, 38.)

17, 18. Jak víme, že Pavel a Marek vyřešili problém, který mezi nimi vznikl, a co se z toho můžeme naučit?

¹⁷ Marek se Pavlovým názorem nenechal příliš sklíčit. S Barnabášem se totiž na jiném území dál věnoval misionářské činnosti. (Sk. 15:39) Prokázal, že je věrný a spolehlivý, což je patrné z toho, co o něm Pavel napsal o několik let později, když byl uvězněn v Římě. V dopise, v němž prosil Timotea, aby za ním přišel, mimo jiné napsal: „Vezmi Marka a přiveď ho s sebou, neboť je mi užitečný pro službu.“ (2. Tim. 4:11) Pavel tedy dal najevo, že Markovi opět důvěřuje.

¹⁸ Z této biblické zprávy vyplývá důležité poučení. Marek v sobě rozvíjel vlastnosti, díky kterým se stal dobrým misionářem. Nenechal se odradit tím, že ho Pavel nechtěl vzít s sebou. On i Pavel byli duchovně zralí muži a ani jeden z nich nedovolil, aby mezi nimi přetrvávala zášť. Později Pavel o Markovi mluvil jako o spolehlivém spolupracovníkovi. Jestliže tedy mezi křesťany vznikne problém a oni ho vyřeší, měli by na celou věc zapomenout a dál pomáhat druhým dělat duchovní pokroky. Pokud smýšlíme pozitivně, přináší to užitek celému sboru.

Tvoje úloha ve sboru

19. V čem mohou být křesťané jeden druhému pomocí?

¹⁹ V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ potřebuješ pomoc svých bratrů a sester ze sboru a oni potřebují tvoji pomoc. (2. Tim. 3:1) Každý křesťan se může dostat do situace, kdy nebude vědět, jak si s určitým problémem poradit. Jehova však ví, co je v dané situaci nejlepší, a kohokoli ze sboru, včetně tebe, může použít, aby takovému křesťanovi pomohl jednat správně. (Iz. 30:20, 21; 32:1, 2) Rozhodně si tedy vezmi k srdci vybídku apoštola Pavla: „Utěšujte . . . jeden druhého a jeden druhého budujte, právě jak to ostatně děláte.“ (1. Tes. 5:11)

Jak bys odpověděl?

• Proč je potřeba, abychom se ve sboru navzájem posilovali?

• V jakých situacích můžeš druhým pomáhat?

• Proč ve sboru potřebujeme pomoc jeden druhého?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 11]

Když se spolukřesťan potýká s náročnou situací, poskytni mu pomoc

[Obrázek na straně 12]

Ve sborech je spousta mladých lidí, kteří toho ve službě pro Jehovu mohou ještě hodně vykonat