Vlídná slova přispívají k dobrým vztahům

„Vaše slova ať jsou vždy vlídná.“ (KOL. 4:6, Bible21)

1, 2. Jaké ovoce přineslo to, že jeden bratr mluvil vlídně?

JEDEN bratr vypráví: „Ve službě dům od domu jsem narazil na muže, který se tak rozčílil, že se mu chvěly rty a třásl se po celém těle. Snažil jsem se na jeho námitky reagovat klidně a na základě Bible, ale on zuřil čím dál víc. Když se do mě pustila i jeho manželka a děti, pochopil jsem, že nejlepší bude odejít. Ujistil jsem rodinu, že jsem za nimi přišel v pokoji a že si přeji také se pokojně rozloučit. Ukázal jsem jim Galaťanům 5:22 a 23, kde je zmínka o lásce, mírnosti, sebeovládání a pokoji, a pak jsem šel.

² Když jsem později sloužil na druhé straně ulice, uviděl jsem tu rodinu sedět na schodech před domem. Zavolali na mě, ať jdu k nim. ‚Co bude teď?‘ říkal jsem si. Muž měl džbán s chladnou vodou a zeptal se mě, jestli se nechci napít. Omluvil se mi za svůj výstup a pochválil mě, že mám pevnou víru. Rozloučili jsme se v přátelském duchu.“

3. Proč bychom se neměli nechat vyprovokovat k hněvu?

³ Žijeme ve světě plném stresu, a proto se v kazatelské službě ani jinde nemůžeme hněvivým lidem úplně vyhnout. V takových situacích je nutné jednat „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Kdyby se zmíněný bratr nechal nelaskavým jednáním majitele domu vyprovokovat k hněvu, ten muž by pravděpodobně svůj postoj nezměnil. Možná by se rozzlobil ještě víc. Protože však bratr zachoval klid a mluvil vlídně, rozešli se nakonec v dobrém.

Díky čemu je řeč vlídná

4. Proč je důležité mluvit vlídně?

⁴ V kontaktu s lidmi vně sboru, ale i se spoluvěřícími a členy rodiny je velmi důležité řídit se touto radou apoštola Pavla: „Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucená solí.“ (Kol. 4:6, Bible21) Příjemná a ohleduplná slova jsou podstatou dobré komunikace a jsou nezbytná pro zachování pokoje.

5. Co neznamená dobře komunikovat? Uveďte příklad.

⁵ Dobře komunikovat neznamená mluvit způsobem „co na srdci, to na jazyku“, a to zvlášť když jsme podráždění. Bible říká, že nechat se unést hněvem není známkou síly, ale slabosti. (Přečti Přísloví 25:28; 29:11.) Mojžíš — „daleko nejmírnější“ ze všech svých současníků — se jednou nechal vzpurností izraelského národa vyvést z míry a nevzdal slávu Bohu. Tehdy sice otevřeně řekl, co měl na srdci, ale Jehovovi se to nelíbilo. A tak Mojžíš po 40 letech, kdy Izraelity vedl, s nimi nakonec nesměl vstoupit do Zaslíbené země. (4. Mojž. 12:3; 20:10, 12; Žalm 106:32)

6. Co znamená být v řeči rozvážný?

⁶ Bible chválí ty, kdo jsou v řeči zdrženliví a rozvážní. Říká: „V hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ (Přísl. 10:19; 17:27) To však neznamená, že se k ničemu nemáme vyjadřovat.  Rozvaha se projevuje tak, že mluvíme vlídně — dáváme si pozor, abychom svým jazykem nikomu neubližovali, ale naopak druhé uzdravovali. (Přečti Přísloví 12:18; 18:21.)

„Čas být zticha a čas mluvit“

7. Na co bychom si měli dávat pozor a proč?

⁷ Vlídnost a sebeovládání jsou namístě nejen v kazatelské službě a v práci, ale také ve sboru a doma. Kdybychom bezmyšlenkovitě dávali průchod hněvu, mohli bychom jak sobě, tak druhým vážně ublížit, a to po duchovní, citové i tělesné stránce. (Přísl. 18:6, 7) Negativní pocity jsou projevem naší nedokonalosti a musíme je držet na uzdě. Utrhačná řeč, posměch, opovržení a nenávistná zloba jsou špatné. (Kol. 3:8; Jak. 1:20) Mohou zničit něco velmi hodnotného — naše vztahy s druhými lidmi i přátelství s Jehovou. Ježíš prohlásil: „Soudnímu dvoru [se bude zodpovídat] každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra; kdokoli však osloví svého bratra nevýslovným slovem opovržení, bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu; zatímco ten, kdo říká: ‚Ty opovrženíhodný blázne!‘, podlehne ohnivé gehenně.“ (Mat. 5:22)

8. Kdy je nutné vyjádřit, co cítíme, ale jak bychom to měli udělat?

⁸ V některých situacích však můžeme usoudit, že by nebylo dobré mlčet. Někdo ze spoluvěřících možná řekne nebo udělá něco, co nás znepokojí natolik, že to nemůžeme jednoduše přejít. Nepřipusťme, aby v našem srdci doutnala nevraživost. (Přísl. 19:11) Pokud nás někdo rozhněvá, nejdříve ovládněme své emoce a potom podnikněme kroky potřebné k nápravě. Pavel napsal: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ Jelikož nás problém nenechává klidnými, pokusme se ho ve vhodnou chvíli laskavě vyřešit. (Přečti Efezanům 4:26, 27, 31, 32.) S dotyčným si o věci otevřeně, ale přitom vlídně  a ve smířlivém duchu promluvme. (3. Mojž. 19:17; Mat. 18:15)

9. Proč bychom neměli problémy řešit, zatímco jsme ještě rozčilení?

⁹ Pro takový rozhovor bychom si samozřejmě měli vybrat vhodnou dobu. Je totiž „čas být zticha a čas mluvit“. (Kaz. 3:1, 7) Kromě toho „srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět“. (Přísl. 15:28) To může znamenat, že se k problému vrátíme až po nějaké době. Kdybychom ho otevřeli, zatímco jsme ještě rozčilení, mohli bychom celou věc jen zhoršit. Není však moudré čekat příliš dlouho.

K dobrým vztahům přispívají laskavé skutky

10. Jak mohou laskavé skutky přispět ke zlepšení vztahů?

¹⁰ Vlídná slova a dobrá komunikace pomáhají vytvářet a udržovat pokojné vztahy. Zároveň platí, že čím lepší vztahy s druhými máme, tím kvalitnější je vzájemná komunikace. Měli bychom tedy být iniciativní a do vztahů investovat. Upřímné laskavé skutky — například to, že někomu ochotně pomůžeme, dáme mu nějaký dárek nebo mu projevíme pohostinnost — mohou přispět k otevřené komunikaci. Takovým jednáním můžeme dokonce ‚nakupit žhavé uhly na jeho hlavu‘, takže vyjdou na povrch jeho dobré vlastnosti a bude snazší řešit případné problémy. (Řím. 12:20, 21)

11. Jaký vstřícný krok udělal Jákob a jak to na Esaua zapůsobilo?

¹¹ To, jak důležité jsou laskavé skutky, si uvědomoval i patriarcha Jákob. Jeho bratr Esau se na něj tak rozzlobil, že se Jákob bál o život a uprchl. Když se po mnoha letech vracel, dozvěděl se, že Esau k němu míří v doprovodu 400 mužů. Jákob prosil Jehovu o pomoc a pak svému bratrovi poslal velké množství hospodářských zvířat. Tento štědrý dar splnil svůj účel — Esaua obměkčil. Když se pak bratři setkali, Esau běžel k Jákobovi a objal ho. (1. Mojž. 27:41–44; 32:6, 11, 13–15; 33:4, 10)

Vlídnými slovy povzbuzujme druhé

12. Proč bychom se svými bratry a sestrami měli mluvit vlídně?

¹² Křesťané slouží Bohu, a ne lidem. Každý však potřebuje cítit, že pro něj druzí mají určité uznání. Vlídnými slovy můžeme bratrům a sestrám ulehčovat jejich břemena. Nelaskavou kritikou bychom jim však mohli situaci ztěžovat, nebo v nich dokonce vyvolávat pochybnosti, zda vůbec mají Jehovovo schválení. Mluvme tedy s druhými povzbudivě. Ať je naše „každé slovo . . . dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé“. (Ef. 4:29)

13. Co by starší měli mít na paměti, když (a) někomu dávají radu? (b) píšou nějaký dopis?

¹³ Zejména starší by měli být ‚jemní‘ a zacházet se stádem něžně. (1. Tes. 2:7, 8) Pokud musí někomu dát radu, snaží se to udělat „s mírností“, i když se jedná o ty, kdo „nejsou příznivě nakloněni“. (2. Tim. 2:24, 25) Vlídná slova jsou namístě také v psaném projevu. Když starší píšou nějaký dopis jiné radě starších nebo odbočce, měli by se v něm vyjadřovat laskavě a taktně, v souladu s tím, co čteme u Matouše 7:12.

Vlídná slova v rodině

14. Co Pavel radil manželům a proč?

¹⁴ Naše slova, výraz obličeje a řeč těla mohou mít na druhé větší vliv, než si myslíme. Například někteří muži si možná plně neuvědomují, jak silně jejich slova působí na ženy. Jedna sestra říká: „Když na mě manžel rozčileně zvýší hlas, vyděsí mě to.“ Ženy bývají na příkrá slova citlivější než muži a pamatují si je ještě dlouhou dobu. (Luk. 2:19)  Zejména to platí, když je pronese někdo, koho žena miluje a koho si chce vážit. Pavel manželům radil: „Neustále milujte své manželky a nebuďte na ně hořce rozhněvaní.“ (Kol. 3:19)

15. Proč by manžel měl se svou manželkou zacházet jemně? Znázorněte to.

¹⁵ Manžel by měl se svou manželkou zacházet jemně, jako se ‚slabší nádobou‘. Proč je to důležité, znázornil jeden zkušený manžel takto: „Když máte v ruce drahocennou a křehkou vázu, nesmíte ji stisknout příliš silně, aby nepraskla. I kdyby se ji pak podařilo opravit, prasklina by byla vidět. Když manžel mluví s manželkou příliš ostře, může ji zraňovat. V jejich vztahu tak mohou nadlouho vzniknout trhliny.“ (Přečti 1. Petra 3:7.)

16. Jak může k dobrým vztahům v rodině přispívat manželka?

¹⁶ Také na muže působí slova druhých, včetně jeho manželky. Mohou ho povzbudit, anebo naopak sklíčit. „Rozvážná manželka“, v kterou její manžel skutečně může ‚vkládat důvěru‘, bere na jeho pocity ohled. Vždyť právě to si ona přeje od něj. (Přísl. 19:14; 31:11) Manželka může mít na vztahy v rodině značný vliv, a to buď dobrý, nebo špatný. „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům, ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama.“ (Přísl. 14:1)

17. (a) Jak by měly děti mluvit s rodiči? (b) Jak by měli dospělí mluvit s mladými lidmi a proč?

¹⁷ I děti by s rodiči měly mluvit vlídně. (Mat. 15:4) Na druhé straně dospělí by v rozhovoru s mladými lidmi měli být ohleduplní, aby je ‚nepopouzeli‘ ani ‚neprovokovali ke zlobě‘. (Kol. 3:21; Ef. 6:4, ppč.) I když je nutné nějakého mladého člověka ukáznit, měli by s ním rodiče a starší mluvit uctivě. Pak pro něj bude snazší změnit postoj a zachovat si vztah k Bohu. Takový přístup je mnohem lepší než dávat mladému člověku najevo, že v našich očích selhal. To by ho totiž mohlo vést k závěru, že už nemá cenu se snažit. Mladí lidé si možná nezapamatují všechny rady, které dostali, ale určitě si zapamatují, jakým způsobem s nimi druzí mluvili.

 Vlídná slova vycházejí ze srdce

18. Jak se můžeme zbavit negativních myšlenek a pocitů?

¹⁸ Ovládnout hněv neznamená pouze nasadit klidný výraz. Neměli bychom zůstat u toho, že v sobě zlost potlačíme. Kdybychom se snažili navenek být klidní, ale uvnitř bychom vřeli, neúnosně by nás to zatěžovalo. Bylo by to jako dát pokličku na hrnec s vařící vodou. Tlak v hrnci způsobí, že voda přeteče. Není správné nechat v sobě hněv doutnat a explodovat později. Modleme se k Jehovovi, aby nám pomohl negativní pocity vykořenit ze srdce. Dovolme jeho duchu, aby formoval naše srdce a mysl v souladu s jeho vůlí. (Přečti Římanům 12:2; Efezanům 4:23, 24.)

19. Které kroky nám pomohou zvládat napjaté situace?

¹⁹ Když vznikne napjatá situace a cítíme, že to v nás začíná vřít, podnikněme konkrétní kroky. Možná bude nejlepší se na chvíli vzdálit a uklidnit se. (Přísl. 17:14) Pokud se na nás někdo začne rozčilovat, o to víc se snažme mluvit vlídně. Pamatujme, že „odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv“. (Přísl. 15:1) Jízlivou nebo provokativní poznámkou, i kdyby byla pronesena milým hlasem, bychom jen přilévali olej do ohně. (Přísl. 26:21) Když tedy hrozí, že ztratíme sebeovládání, buďme ‚pomalí k mluvení, pomalí k zlobě‘. Modleme se o Božího ducha, aby nám pomohl neříkat nic negativního, ale mluvit pozitivně. (Jak. 1:19)

Ze srdce odpouštějme

20, 21. Proč musíme druhým odpouštět a co nám při tom pomůže?

²⁰ Nikdo z nás žel neovládá svůj jazyk dokonale. (Jak. 3:2) I když se členové rodiny a naši duchovní bratři a sestry opravdu snaží, občas možná neuváženě pronesou něco, čím se nás dotknou. Když se to stane, nejednejme ukvapeně. Místo abychom se urazili, přemýšlejme o tom, proč asi něco takového řekli. (Přečti Kazatele 7:8, 9.) Třeba byli ve stresu, něčeho se obávali nebo se jen necítili dobře. Je také možné, že právě řeší nějaký problém, o kterém nevíme.

²¹ Takové okolnosti samozřejmě neomlouvají to, že člověk řekl nebo udělal něco nevhodného. Když je však vezmeme v úvahu, pomůže nám to mít pro jeho jednání víc pochopení a ochotněji mu odpustit. Všichni jsme někdy řekli nebo udělali něco, čím jsme druhým ublížili, a doufáme, že nám velkoryse odpustí. (Kaz. 7:21, 22) Ježíš řekl, že chceme-li, aby nám Bůh odpouštěl, musíme my sami odpouštět druhým. (Mat. 6:14, 15; 18:21, 22, 35) Měli bychom tedy být pohotoví odpustit a pohotoví se omluvit. Pak se z našich vztahů v rodině a ve sboru nevytratí láska, která je „dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14)

22. Proč stojí za to snažit se mluvit vlídně?

²² Tento svět plný hněvu se chýlí ke konci a pravděpodobně bude stále obtížnější zachovat si radost a zůstat jednotní. Když budeme uplatňovat užitečné zásady z Bible, pomůže nám to vyvarovat se nelaskavých slov a mluvit vlídně. Díky tomu budeme mít ve sboru i v rodině pokojnější vztahy a navíc budeme svým příkladem vydávat pěkné svědectví o našem ‚šťastném Bohu‘ Jehovovi. (1. Tim. 1:11)

Jak byste to vysvětlili?

• Proč je důležité vybrat si pro rozhovor o problému vhodnou dobu?

• Proč by spolu členové rodiny měli vždy mluvit vlídně?

• Jak můžeme předejít tomu, že bychom svými slovy někoho zranili?

• Co nám pomůže ochotněji odpouštět?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 21]

Počkejme, až se naše emoce zklidní, a pak najděme vhodnou příležitost k rozhovoru

[Obrázek na straně 23]

Manžel by měl s manželkou vždy mluvit jemně