Zůstaň v bezpečí uprostřed Božího lidu

„Budu ti chvalořečit ve velkém sboru.“ (ŽALM 35:18)

1–3. (a) Jak se někteří křesťané dostali do duchovního nebezpečí? (b) Kde Boží služebníci nacházejí útočiště?

JOE s manželkou byli na dovolené u moře. Jeden den šnorchlovali u tropického korálového útesu, kde se to hemžilo rybami nejrůznějších barev a velikostí. Při obdivování útesu se dostali až k místu, kde mořské dno prudce klesá do temné hlubiny. Manželka na Joa zavolala: „Nejsme už moc daleko?“ „Neboj se,“ odpověděl, „vím, co dělám.“ V tu chvíli si všiml, že ryby najednou někam zmizely, a vzápětí s hrůzou pochopil proč. Z hlubiny přímo k němu mířil žralok! Byl už od něj skoro metr, ale pak se nečekaně otočil a zmizel.

² I křesťan může být tak uchvácen tím, co nabízí Satanův svět — například zábavou, zaměstnáním nebo hmotnými věcmi —, že se nevědomky dostane do nebezpečí. „Můj zážitek mě podnítil k tomu, abych se zamyslel nad tím, jak důležité je, v jakém prostředí se člověk pohybuje,“ říká Joe, který je sborovým starším. „Zůstaňme tam, kde je to bezpečné a příjemné — ve sboru.“ Nikdy se tedy nepouštěj někam, kde by ses dostal do duchovní izolace a do nebezpečí. A pokud se ti to přece jen stane, okamžitě se vrať. Jinak bys v duchovním ohledu mohl utrpět obrovskou škodu.

³ Dnešní svět je pro křesťany nebezpečným místem. (2. Tim. 3:1–5) Satan ví, že jeho dny jsou sečteny, a chce pohltit ty, kdo jsou neopatrní. (1. Petra 5:8; Zjev. 12:12, 17) Je však možné se před ním ochránit, protože Jehova svému lidu poskytl duchovní útočiště — křesťanský sbor.

4, 5. Jak se mnozí lidé dívají do budoucnosti a proč?

⁴ Lidská společnost může poskytnout jen omezenou míru bezpečí. Příčinou strachu mnoha lidí je kriminalita, násilí, vysoké životní náklady nebo ekologické problémy. Na každého doléhají těžkosti způsobené věkem nebo nemocemi. I ti, kdo mají zaměstnání, domov, přiměřenou míru zdraví a jsou finančně zajištěni, si dělají starosti, zda o to nepřijdou.

⁵ Mnoho lidí také zažívá citovou bolest. Doufali například, že pokoj a smysl života najdou v manželství a rodině, ale zjistili, že jejich očekávání se nesplnila. Jiní jsou zklamáni náboženstvím, protože si všímají, že náboženští představitelé nejednají v souladu s biblickými zásadami a že vyučují nebiblické nauky. Takoví lidé začali pochybovat o hodnotách, které jsou v kostelech předkládány. Lidé jsou proto přesvědčeni, že nemají jinou možnost, než se spoléhat na vědu nebo na dobrou vůli a zdravý rozum svých bližních. Není tedy divu, že žijí ve velké nejistotě a že někteří raději moc nepřemýšlejí o tom, co přinese budoucnost.

6, 7. (a) Proč se do budoucnosti díváme jinak než lidé, kteří Jehovovi neslouží? (b) Nad čím se budeme dále zamýšlet?

 ⁶ Díky tomu, že patříme do křesťanského sboru, se však do budoucnosti díváme s nadějí. Potýkáme se sice s podobnými problémy jako lidé, kteří Jehovovi neslouží, ale reagujeme na ně úplně jinak. (Přečti Izajáše 65:13, 14; Malachiáše 3:18.) Proč? Na základě Bible totiž jasně chápeme, kvůli čemu je lidstvo v zoufalé situaci, a nacházíme v ní rady, jak se s každodenními problémy vyrovnávat. Díky tomu se do budoucnosti nedíváme se zbytečnou úzkostí. To, že sloužíme Jehovovi, nás chrání před bolestnými následky, ke kterým by vedlo nezdravé a nebiblické uvažování nebo nemravnost. Zažíváme proto pokoj, jaký jiní lidé neznají. (Iz. 48:17, 18; Fil. 4:6, 7)

⁷ Dále bude uvedeno několik příkladů, které ti mohou pomoci hlouběji se zamyslet nad tím, z jakého bezpečí se těší ti, kdo slouží Jehovovi. Může tě to podnítit, abys o sobě přemýšlel a zvážil, zda bys mohl důsledněji uplatňovat biblické rady, které nám Jehova dává proto, aby nás chránil. (Iz. 30:21)

„Mé nohy málem odbočily“

8. O co se Jehovovi služebníci vždy snažili?

⁸ Už od počátku lidských dějin se ti, kdo chtějí poslouchat Jehovu a sloužit mu, snaží vyhýbat se úzkému kontaktu s lidmi, kteří Bohu neslouží. Jehova prohlásil, že mezi jeho ctiteli a následovníky Satana bude panovat nepřátelství. (1. Mojž. 3:15) Ti, kdo slouží Bohu, se pevně drží jeho zásad, a proto jednají jinak než ostatní lidé. (Jan 17:15, 16; 1. Jana 2:15–17) Ne vždy je to ale jednoduché. Někteří Jehovovi služebníci dokonce zapochybovali o tom, zda bohulibý způsob života je moudrý.

9. O čem přemýšlel pisatel 73. žalmu?

 ⁹ Jehovovým služebníkem, který začal uvažovat o tom, zda se rozhodl moudře, byl například pisatel 73. žalmu, pravděpodobně jeden z potomků Asafa. Ptal se, čím to je, že to často vypadá tak, jako by se ničemným dařilo dobře a byli šťastní a úspěšní, zatímco ti, kdo ze všech sil slouží Bohu, zažívají zkoušky a obtíže. (Přečti Žalm 73:1–13.)

10. Proč by ses měl zamyslet nad tím, o čem přemýšlel žalmista?

¹⁰ Už tě někdy napadly podobné otázky jako žalmistu? Pokud ano, nemusíš se cítit provinile ani si nemusíš myslet, že máš slabou víru. Takové otázky si kladli mnozí Jehovovi služebníci, a patřili k nim i ti, které Jehova použil při psaní Bible. (Job 21:7–13; Žalm 37:1; Jer. 12:1; Hab. 1:1–4, 13) Každý, kdo chce sloužit Jehovovi, musí mít jasno v následující věci: Je služba Bohu a dodržování jeho přikázání opravdu tím nejlepším způsobem života? To souvisí se spornou otázkou, kterou Satan vznesl v zahradě Eden, totiž s otázkou Jehovovy svrchovanosti. (1. Mojž. 3:4, 5) Každý z nás by se tedy měl zamyslet nad tím, o čem uvažoval žalmista. Měli bychom snad závidět ničemným lidem, kteří působí dojmem, že jim nic nechybí? Měli bychom od služby Jehovovi ‚odbočit‘ a začít jednat jako oni? Přesně to by si přál Satan.

11, 12. (a) Díky čemu žalmista překonal své pochybnosti a co se z toho učíme my? (b) Co tobě pomohlo dojít ke stejnému závěru, k jakému došel žalmista?

¹¹ Co žalmistovi pomohlo, aby své pochybnosti překonal? Přiznal, že od spravedlnosti téměř odbočil, ale jeho názor se změnil potom, co vstoupil do „velkolepé Boží svatyně“, tedy když se sešel s duchovně smýšlejícími lidmi v Božím svatostánku nebo v chrámu a přemýšlel o Božím záměru. Uvědomil si, že nechce dopadnout stejně jako hříšníci, protože jejich způsob života je přivedl na „kluzkou zemskou půdu“. Pochopil, že s každým, kdo opustí Jehovu, bude „skoncováno náhlými zděšeními“, ale že Jehova podporuje ty, kdo mu slouží. (Přečti Žalm 73:16–19, 27, 28.) O pravdivosti těchto slov ses jistě sám přesvědčil. Žít jen pro sebe a neřídit se Božími zákony může být sice lákavé, ale tragické následky takového jednání jsou nevyhnutelné. (Gal. 6:7–9)

¹² Co dalšího se od žalmisty můžeme naučit? Duchovní bezpečí a moudré rady našel mezi Božími služebníky. Když přišel do Jehovovy svatyně, začal uvažovat jasně a logicky. Podobně i dnes můžeme najít moudré rádce a zdravý duchovní pokrm na sborových shromážděních. Jehova tedy dobře ví, proč nám říká, abychom se jich účastnili. Na shromážděních získáváme povzbuzení a jsme podněcováni k moudrému jednání. (Iz. 32:1, 2; Hebr. 10:24, 25)

Přátele si vybírej moudře

13–15. (a) Co se stalo Dině a co z toho vyplývá? (b) Proč je společenství se spolukřesťany ochranou?

¹³ Jákobova dcera Dina je varovným příkladem člověka, který se dostal do vážných problémů proto, že si vybral světské přátele. Zpráva v 1. Mojžíšově ukazuje, že Dina měla ve zvyku trávit čas s mladými Kananejkami. Kananejci, na rozdíl od Jehovových ctitelů, neměli vysoká mravní měřítka. Archeologické nálezy ukazují, že způsob života Kananejců vedl k tomu, že v zemi bylo rozšířeno modlářství, nemravnost, zvrhlé náboženské obřady a násilí.  (2. Mojž. 23:23; 3. Mojž. 18:2–25; 5. Mojž. 18:9–12) Připomeňme si, k čemu vedlo to, že se Dina s takovými lidmi stýkala.

¹⁴ Šekem, o němž je řečeno, že byl „nejctihodnější v celém domě svého otce“, Dinu uviděl „a pak ji vzal a lehl si s ní a znásilnil ji“. (1. Mojž. 34:1, 2, 19) To byla opravdu tragédie! Myslíš, že si Dina uvědomovala, že by se jí něco takového mohlo stát? Možná se s místními mladými lidmi chtěla jenom přátelit a vůbec ji nenapadlo, že by jí někdo z nich mohl ublížit. Velmi se však mýlila.

¹⁵ Co z této zprávy vyplývá? Nemůžeš si myslet, že pokud se budeš stýkat s nevěřícími, nebude to mít žádné následky. Bible říká, že „špatná společenství kazí užitečné návyky“. (1. Kor. 15:33) Naproti tomu, pokud trávíš čas s lidmi, kteří stejně jako ty slouží Jehovovi, milují ho a drží se vysokých mravních měřítek, je to pro tebe ochranou. Takoví přátelé tě budou podněcovat k moudrému jednání. (Přísl. 13:20)

„Byli jste čistě umyti“

16. Co apoštol Pavel napsal o minulosti některých křesťanů v korintském sboru?

¹⁶ Díky pomoci křesťanského sboru již mnozí lidé přestali s jednáním, které je špatné. Apoštol Pavel se ve svém prvním dopise korintským křesťanům zmínil o tom, že někteří z nich, když se chtěli přizpůsobit Božím měřítkům, museli ve svém životě udělat velké změny. Dříve to byli smilníci, modláři, cizoložníci, homosexuálové, zloději, opilci a podobně. Pavel jim napsal: „Ale byli jste čistě umyti.“ (Přečti 1. Korinťanům 6:9–11.)

17. Jaký vliv na život mnoha lidí mělo to, že se začali řídit biblickými měřítky?

¹⁷ Lidem, kteří nemají pravou víru, chybí zdravé zásady, jimiž by se řídili. Sami si určují, co je správné a co ne, nebo napodobují nemravné jednání lidí kolem sebe, stejně jako to dělali někteří obyvatelé starověkého Korintu, než se stali věřícími. (Ef. 4:14) Přesné poznání Bible a Božího záměru má však moc změnit k lepšímu každého člověka, který biblické zásady začne uplatňovat. (Kol. 3:5–10; Hebr. 4:12) Mnozí křesťané dnes mohou potvrdit, že než se dozvěděli o Jehovových spravedlivých měřítkách a podřídili se jim, neměli žádné pevné morální zásady. Spokojení a šťastní však nebyli. Pokoj našli teprve tehdy, když se začali stýkat s Božími služebníky a začali žít podle biblických měřítek.

18. Co vypráví jedna sestra a co její zkušenost dokazuje?

¹⁸ Naproti tomu někteří z těch, kdo bezpečí křesťanského sboru v minulosti opustili, dnes svého rozhodnutí hořce litují. Jedna sestra vypráví, že jako dítě chodila na shromáždění svědků Jehovových. Když jí bylo 16, nechala se zlákat tím, co nabízí svět, a se svědky se přestala stýkat. K problémům, do nichž se dostala, patřilo nechtěné těhotenství a potrat. Nyní říká: „Ty tři roky, které jsem strávila mimo sbor, ve mně zanechaly takové citové šrámy, že se jich jen tak nezbavím. Stále mě pronásleduje myšlenka, že jsem zabila své nenarozené dítě. . . . Všem mladým, kteří by aspoň  na chvilku chtěli ‚ochutnat‘ svět, radím: ‚Nedělejte to!‘ Zpočátku to snad může být sladké, ale nakonec zůstane jen hořká pachuť. Svět může nabídnout jenom trápení. Vím to, protože jsem to sama zakusila. Zůstaňte v Jehovově organizaci. Je to jediný způsob života, který přináší štěstí.“

19, 20. Před čím jsme v křesťanském sboru chráněni a díky čemu?

¹⁹ Jen si zkus představit, co by s tebou bylo, kdybys opustil bezpečí křesťanského sboru. Mnozí bratři a sestry nechtějí ani vzpomínat na to, jak prázdný byl jejich život před tím, než poznali pravdu. (Jan 6:68, 69) V bezpečí před neštěstími a zoufalstvím, která jsou v Satanově světě běžná, můžeš zůstat díky tomu, že budeš trávit čas se spolukřesťany a že se budeš pravidelně účastnit sborových shromáždění. To ti pomůže mít stále na paměti, jak moudré je žít podle Jehovových spravedlivých měřítek. To nejlepší, co můžeš dělat, je ‚chvalořečit Jehovovi ve velkém sboru‘, stejně jako to dělal žalmista. (Žalm 35:18)

²⁰ Každý křesťan občas zažívá chvíle, kdy není jednoduché zůstat věrný. Někdy člověk jen potřebuje, aby mu někdo ukázal správný směr. Co můžeš udělat, abys svým spoluvěřícím v takových situacích pomohl? Následující článek bude pojednávat o tom, jak každý z nás může své spoluvěřící ‚utěšovat a budovat‘. (1. Tes. 5:11)

Jak bys odpověděl?

• Co se můžeš naučit z toho, o čem přemýšlel pisatel 73. žalmu?

• V čem je poučné to, co se stalo Dině?

• Díky čemu je křesťanský sbor bezpečným místem?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 7]

Zůstaň tam, kde je to bezpečné — ve sboru