„Jakými lidmi byste měli být!“

„Protože se to všechno má takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti!“ (2. PETRA 3:11)

1. Proč byl Petrův druhý dopis pro tehdejší křesťany aktuální?

APOŠTOL Petr psal svůj druhý dopis v době, kdy už měl křesťanský sbor za sebou mnoho pronásledování. To však horlivost sboru nijak neoslabilo ani to nezpomalilo jeho růst. Ďábel tedy použil jinou taktiku — takovou, která se mu osvědčila už mnohokrát. Z Petrových slov je patrné, že se Satan snažil Boží lid zkazit prostřednictvím falešných učitelů, kteří měli ‚oči plné cizoložství‘ a ‚srdce školené v chtivosti‘. (2. Petra 2:1–3, 14; Juda 4) Ve svém druhém dopise proto Petr křesťany naléhavě vybízel, aby zůstali věrní.

2. Na co se zaměřuje třetí kapitola druhého Petrova dopisu a jaké otázky vznikají?

² Petr napsal: „Považuji . . . za správné, dokud jsem v tomto stánku, abych vás burcoval připomínáním, protože opravdu vím, že můj stánek má být brzy složen . . . Proto se také v každé době vynasnažím, abyste po mém odchodu byli sami schopni zmiňovat se o těchto věcech.“ (2. Petra 1:13–15) Petr věděl, že brzy zemře, a chtěl, aby se i poté křesťané k jeho připomínkám vraceli. Díky tomu, že se jeho slova stala součástí Bible, si je můžeme přečíst i my dnes. Obzvlášť zajímavá je pro nás třetí kapitola Petrova dopisu, protože se zaměřuje na ‚poslední dny‘ současného systému věcí a na zničení obrazných nebes a země. (2. Petra 3:3, 7, 10) Co nám Petr radí? A jak nám to, že jeho rady uplatníme, pomůže získat Jehovovo schválení?

3, 4. (a) Co burcujícího Petr prohlásil a před čím křesťany varoval? (b) O jakých třech bodech budeme uvažovat?

³ Potom co se Petr zmínil o zničení Satanova světa, prohlásil: „Jakými lidmi byste  měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti!“ (2. Petra 3:11, 12) Je zjevné, že to nebyla otázka, ale burcující zvolání. Petr věděl, že nadcházející „den pomsty“ přežijí pouze ti, kdo konají Jehovovu vůli a projevují bohulibé vlastnosti. (Iz. 61:2) Pak dodal: „Když tedy, milovaní, máte předem toto poznání, střežte se, abyste s nimi [falešnými učiteli] nebyli odvedeni omylem těch, kdo vzdorují zákonu, a neodpadli od své vlastní stálosti.“ (2. Petra 3:17)

⁴ Petr patřil k těm, kdo měli ‚poznání předem‘, a tak věděl, že v posledních dnech se křesťané budou muset obzvlášť střežit, aby nepřišli o svou ryzost. Apoštol Jan později jasně vysvětlil, proč to tak bude. Viděl, jak bude Satan svržen z nebe a bude projevovat „velký hněv“ vůči těm, kdo „zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjev. 12:9, 12, 17) Boží věrní služebníci — jak pomazaní, tak jejich společníci z ‚jiných ovcí‘ — vyjdou z tohoto boje vítězně. (Jan 10:16) Ale jak to bude s námi jako jednotlivci? Zůstaneme ryzí? Může se nám to podařit, pokud se budeme snažit, abychom (1) rozvíjeli bohulibé vlastnosti, (2) zůstali v mravním i duchovním ohledu neposkvrnění a bez vady a (3) měli správný pohled na zkoušky. Pojďme se nyní nad těmito body zamyslet.

Rozvíjej bohulibé vlastnosti

5, 6. Jaké vlastnosti bychom se měli snažit rozvíjet a proč na to musíme vynakládat ‚opravdové úsilí‘?

⁵ V úvodu svého druhého dopisu Petr napsal: „Tím, že v odpověď přispějete veškerým opravdovým úsilím, dodejte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku. Jestliže tyto věci totiž ve vás existují a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní, ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ (2. Petra 1:5–8)

⁶ Je pravda, že věnovat se činnostem, které nám pomáhají rozvíjet bohulibé vlastnosti, nás stojí ‚opravdové úsilí‘. Například není jednoduché chodit pravidelně na všechna shromáždění, číst denně Bibli a mít dobrý program osobního studia. Vynaložit hodně úsilí a pečlivě plánovat musí také ti, kdo chtějí mít pravidelné, příjemné a smysluplné rodinné uctívání. Jakmile se však tyto prospěšné činnosti stanou nedílnou součástí našeho života, pravidelně se jim věnovat pro nás bude snazší — zvlášť když zjistíme, jaký užitek nám přinášejí.

7, 8. (a) Co někteří řekli o rodinném uctívání? (b) Jaký užitek přináší rodinné uctívání tobě?

⁷ Jedna sestra o rodinném uctívání řekla: „Díky němu máme příležitost dozvědět se spoustu věcí.“ Jiná křesťanka se vyjádřila takto: „Upřímně řečeno, vůbec jsem nechtěla, aby studium knihy skončilo. Bylo to moje nejoblíbenější shromáždění. Ale když teď máme rodinné uctívání, uvědomila jsem si, že Jehova přesně ví, co potřebujeme a kdy to potřebujeme.“ Jeden manžel uvedl: „Rodinné uctívání nám hodně pomáhá. To, že můžeme s manželkou jedno shromáždění ‚ušít na míru‘ našim potřebám, je úžasné. Oba dva máme pocit, že se nám daří líp projevovat ovoce svatého ducha a taky máme větší radost ze služby.“ Jeden otec řekl: „Děti dělají vlastní výzkumy a hodně se při tom dozvídají. A navíc je to baví. Toto opatření prohloubilo naši důvěru v to, že Jehova ví, co nás trápí, a že reaguje  na naše modlitby.“ Díváte se na rodinné uctívání podobně?

⁸ Nedovolte, aby vám do něj zasahovaly méně důležité věci. Jedni manželé řekli: „Během uplynulých čtyř týdnů se každý čtvrtek večer v naší rodině přihodilo něco, kvůli čemu jsme rodinné uctívání málem neměli. Vždycky jsme to ale nakonec zvládli.“ Občas možná budete muset svůj plán nějak upravit, ale buďte rozhodnuti rodinné uctívání nevynechat, a to ani v jediném týdnu.

9. Díky čemu Jeremjáš vytrvával a co si z jeho příkladu můžeme vzít my?

⁹ Vynikajícím příkladem je pro nás prorok Jeremjáš. Věděl, že potřebuje duchovní výživu, kterou dostával od Jehovy, a hluboce si jí vážil. Díky ní byl schopen vytrvale kázat lidem, kteří na jeho poselství nereagovali. Řekl: „Jehovovo slovo se . . . prokázalo být jako hořící oheň uzavřený v mých kostech.“ (Jer. 20:8, 9) Duchovní pokrm mu také pomohl vyrovnat se s těžkým obdobím, které vyvrcholilo zničením Jeruzaléma. My dnes máme k dispozici kompletní Boží Slovo. Když ho pečlivě studujeme a učíme se vidět věci z Božího pohledu, dokážeme, podobně jako Jeremjáš, s radostí vytrvávat ve službě, zachovávat ryzost ve zkouškách a zůstávat v mravním a duchovním ohledu čistí. (Jak. 5:10)

Zůstaň ‚neposkvrněný a bez vady‘

10, 11. Proč se musíme vynasnažit, abychom zůstali „neposkvrnění a bezvadní“, a co k tomu patří?

¹⁰ Žijeme v čase konce, a proto nás nepřekvapuje, že svět je posedlý tím, co je Jehovovi odporné, například chamtivostí, sexuální nemravností a násilím. Satanova taktika se dá vystihnout těmito slovy: Když se Boží služebníci nedají zastrašit, snad se je podaří zkazit. (Zjev. 2:13, 14) Musíme si proto vzít k srdci Petrovu láskyplnou výzvu: „Vynasnažte se, abyste [Bohem] . . . nakonec byli shledáni neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14)

¹¹ Výraz „vynasnažte se“ se podobá Petrově předchozí vybídce, abychom vynaložili ‚veškeré opravdové úsilí‘. Jehova, který Petra k zapsání těchto slov inspiroval, tedy ví, že chceme-li zůstat „neposkvrnění a bezvadní“, neznečištění špínou Satanova světa, musíme se velmi snažit. K takové snaze patří to, že střežíme své srdce, aby ho neovládly špatné touhy. (Přečti Přísloví 4:23; Jakuba 1:14, 15.) Patří k ní i to, že zaujímáme pevný postoj vůči lidem, které náš křesťanský způsob života dráždí a kteří o nás „stále . . . mluví utrhačně“. (1. Petra 4:4)

12. O čem nás ujišťují slova u Lukáše 11:13?

¹² Jednat správně je pro nás kvůli naší nedokonalosti obtížné. (Řím. 7:21–25) V tomto boji uspějeme jedině tehdy, pokud se budeme obracet na Jehovu, který štědře dává svatého ducha těm, kdo ho o něj upřímně prosí. (Luk. 11:13) Díky působení Božího ducha totiž dokážeme projevovat vlastnosti,  které se Bohu líbí. A ty nám pomohou nejen odolávat různým pokušením, ale také zvládat zkoušky, kterých bude s blížícím se Jehovovým dnem zřejmě přibývat.

Ať ze zkoušek vyjdeš silnější

13. Co nám pomůže vytrvávat, když se setkáváme se zkouškami?

¹³ Dokud žijeme v tomto systému věcí, budeme se setkávat s různými zkouškami. Nenechme se tím ale sklíčit. Zkusme se na ně spíše dívat jako na příležitost dokázat Bohu svou lásku a prohloubit svou důvěru v něj a v jeho Slovo. Učedník Jakub napsal: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (Jak. 1:2–4) Nezapomínejme také na to, že „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. (2. Petra 2:9)

14. V čem je pro tebe Josefův příklad povzbuzením?

¹⁴ Uvažujme o příkladu Jákobova syna Josefa, kterého jeho vlastní bratři prodali do otroctví. (1. Mojž. 37:23–28; 42:21) Ztratil snad Josef svou víru kvůli tomu, že se stal obětí tak krutého činu? Zahořkl vůči Bohu, protože něco tak hrozného připustil? Z Božího Slova jasně vyplývá, že ne. Josefovy zkoušky tím ale neskončily. Později byl falešně obviněn z pokusu o znásilnění a byl uvězněn. Ani poté však jeho oddanost Bohu nezeslábla. (1. Mojž. 39:9–21) Naopak, z těchto zkoušek vyšel silnější a Jehova ho za jeho postoj bohatě odměnil.

15. Co se můžeme naučit z příkladu Noemi?

¹⁵ Je pravda, že v důsledku zkoušek na nás může dolehnout smutek nebo sklíčenost. Možná, že Josef s takovými pocity občas bojoval. A tím, že se s nimi potýkali jiní Jehovovi věrní služebníci, si můžeme být jistí. Uvažujme o Noemi, které zemřel manžel i oba dva synové. „Nenazývejte mne Noemi,“ řekla. „Nazývejte mne Mara [znamená „hořká“], neboť Všemohoucí mi to učinil velmi hořké.“ (Rut 1:20, 21, ppč.) To, jak Noemi reagovala, bylo přirozené a pochopitelné. Ale stejně jako Josef ani ona neztratila víru v Boha a nepřestala mu věrně sloužit. A Jehova této vzácné ženě požehnal. (Rut 4:13–17, 22) V budoucím pozemském ráji navíc napraví všechny škody, které Satan a jeho ničemný systém napáchali. „Dřívější věci nebudou  připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Iz. 65:17)

16. Jak bychom měli přistupovat k modlitbám a proč?

¹⁶ Ať už nás potká jakákoli zkouška, víme, že Bůh nás ve své lásce bude vždy podporovat. (Přečti Římanům 8:35–39.) Satan se sice bude dál snažit, abychom podlehli sklíčenosti, ale nebude mít úspěch, pokud si zachováme ‚zdravou mysl‘ a pokud budeme věnovat velkou pozornost svým „modlitbám“. (1. Petra 4:7) Ježíš řekl: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a stát před Synem člověka.“ (Luk. 21:36) Ježíš nás zde vybízí, abychom se „úpěnlivě“ modlili, a tak zdůrazňuje, že teď nesmíme své postavení před ním a před jeho Otcem brát na lehkou váhu. Jehovův den totiž přežijí pouze ti, kdo budou mít Boží schválení.

Stále buď ve službě Jehovovi aktivní

17. Co se můžeš naučit z příkladu starověkých proroků, jestliže kážeš v náročném obvodu?

¹⁷ Petrova slova „Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti!“ nám připomínají, že je důležité věnovat se duchovním činnostem. (2. Petra 3:11) Ke ‚skutkům zbožné oddanosti‘ patří v první řadě oznamování dobré zprávy. (Mat. 24:14) Je pravda, že v některých obvodech může být kazatelská služba náročná. Lidé možná reagují lhostejně, nepřátelsky nebo jsou zkrátka jen příliš zaměstnaní běžnými starostmi. S podobnými reakcemi se setkávali i Jehovovi služebníci ve starověku. Přesto se nikdy nevzdali a s poselstvím od Boha se k lidem vraceli „znovu a znovu“. (Přečti 2. Paralipomenon 36:15, 16; Jer. 7:24–26) Díky čemu dokázali vytrvávat? Díky tomu, že se na své pověření dívali z Jehovova pohledu, a ne z pohledu světa. Také považovali za velkou čest, že mohou nosit Boží jméno. (Jer. 15:16)

18. Jaký vliv bude mít kazatelská služba na vyvýšení Božího jména?

¹⁸ Výsadu oznamovat Jehovovo jméno a jeho záměr máme i my. Uvažujme o této skutečnosti: Naše kazatelská služba povede k tomu, že až Bůh vykoná rozsudek nad svými nepřáteli, nebudou se moci vymlouvat, že jim nikdo nic neřekl. Podobně jako faraon poznají, že proti nim bojuje samotný Jehova. (2. Mojž. 8:1, 20; 14:25) V té době Jehova také poctí své služebníky tím, že nade vší pochybnost ukáže, že ho opravdu zastupovali. (Přečti Ezekiela 2:5; 33:33.)

19. Jak můžeme Jehovovu trpělivost co nejlépe využít?

¹⁹ Ke konci svého druhého dopisu Petr spoluvěřícím napsal: „Považujte trpělivost našeho Pána za záchranu.“ (2. Petra 3:15) I nadále tedy Jehovovu trpělivost dobře využívejme. Jak to můžeme dělat? Tak, že rozvíjíme vlastnosti, které se mu líbí, zůstáváme „neposkvrnění a bezvadní“, máme správný postoj ke zkouškám a jsme ve službě stále aktivní. Pokud to děláme, můžeme se těšit na nekonečné požehnání spojené s příchodem ‚nových nebes a nové země‘. (2. Petra 3:13)

Zapamatovali jste si?

• Jak můžeme rozvíjet vlastnosti, které se Bohu líbí?

• Díky čemu zůstaneme „neposkvrnění a bezvadní“?

• Co se můžeme naučit od Josefa a Noemi?

• Proč můžeme kazatelskou službu považovat za velkou výsadu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Bratři, co vám i vaší rodině pomůže rozvíjet bohulibé vlastnosti?

[Obrázky na straně 10]

V čem je pro nás poučné to, jak Josef reagoval na zkoušky?