„Neboj se. Já sám ti pomohu“

JEŽÍŠ své následovníky varoval: „Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni.“ Ještě předtím však prohlásil: „Neboj se toho, co máš vytrpět.“ Věznění je i nadále jedním ze způsobů, jimiž se Satan snaží zastavit kázání o Království. Lze proto očekávat, že některé vlády budou pravé křesťany pronásledovat i dnes. (Zjev. 2:10; 12:17) Co nám pomůže, abychom byli na Satanovy úkladné plány připraveni a ‚nebáli se‘?

Většina z nás se samozřejmě čas od času potýká se strachem. Přesto nás Boží Slovo ujišťuje, že s Jehovovou pomocí nemusíme strachu podlehnout. Jak to? Jedním ze způsobů, jak nám Jehova pomáhá připravit se na odpor, je to, že nám umožňuje rozpoznat taktiky, které Satan a jeho podporovatelé používají. (2. Kor. 2:11) Některé z těchto metod si ukážeme na jedné události, k níž došlo v biblických dobách. Budeme také uvažovat o několika novodobých příkladech našich věrných spoluvěřících, kteří ‚pevně stáli proti Ďáblovým pletichám‘. (Ef. 6:11–13)

Bohabojný král čelí útoku krutého vládce

V 8. století př. n. l. asyrský král Senacherib dosáhl vítězství nad několika národy. Opojený úspěchem pak obrátil svou pozornost k Jehovovu lidu a k judskému hlavnímu městu Jeruzalému, kde vládl bohabojný král Ezekjáš. (2. Král. 18:1–3, 13) Satan se tuto situaci nepochybně snažil využít ve vlastní prospěch. Prostřednictvím Senacheriba chtěl uskutečnit svůj plán — vymýtit pravé uctívání ze země. (1. Mojž. 3:15)

Senacherib vyslal do Jeruzaléma delegaci s požadavkem, aby město kapitulovalo. Mezi vyslanci byl i rabšake, který vystupoval jako králův hlavní mluvčí. * (2. Král. 18:17) Jeho cílem bylo připravit Židy o sebedůvěru a odvahu a tak je přinutit, aby se vzdali bez boje. Ve snaze zasít do srdcí obyvatel Jeruzaléma strach využíval různé metody. Prozkoumejme je nyní podrobněji.

Osamocení, a přesto věrní

Ezekjášovým zástupcům předal rabšake tato slova: „Tak řekl velký král, král Asýrie: ‚Co je to za důvěru, na kterou ses spolehl? Pohleď nyní, vložil jsi svou důvěru v podporu toho nalomeného rákosu, Egypta, který, kdyby se o něj muž opřel, jistě by mu vnikl do dlaně a probodl ji.‘“ (2. Král. 18:19, 21)  Toto obvinění bylo nepravdivé, protože Ezekjáš spojenectví s Egyptem neuzavřel. Rabšake však svým prohlášením sledoval určitý cíl. Chtěl Židům podsunout myšlenku: Nikdo vám nepřijde na pomoc! Zůstali jste úplně sami!

Podobnou metodu používali odpůrci pravého uctívání i v nedávné době. Aby do srdcí pravých křesťanů zaseli strach, izolovali je od ostatních svědků. Jedna sestra, která byla za svou víru uvězněná a celá léta neviděla nikoho ze svých spoluvěřících, později vzpomínala, co jí pomohlo, aby strachu nepodlehla. Vyprávěla: „Modlitba mi pomáhala přiblížit se k Jehovovi . . . Připomínala jsem si ujištění zapsané v Izajášovi 66:2, kde se píše, že Bůh vidí ‚ztrápeného a zkroušeného v duchu‘. To pro mě bylo vždycky zdrojem síly a velké útěchy.“ V podobném duchu se vyjádřil jeden bratr, který strávil mnoho let na samotce. Řekl: „Uvědomil jsem si, že ten, kdo má důvěrný vztah k Bohu, se i v malé cele může cítit tak svobodný, jako by kolem sebe měl nekonečný vesmír.“ Právě blízký vztah k Jehovovi dodával těmto uvězněným křesťanům sílu, aby dokázali vytrvat, přestože zůstali osamocení. (Žalm 9:9, 10) Věděli, že i když je odpůrci mohou oddělit od rodiny, přátel a spoluvěřících, nemohou je oddělit od Jehovy. (Řím. 8:35–39)

Je tedy nesmírně důležité využít každou příležitost, kdy můžeme posílit svůj vztah k Jehovovi. (Jak. 4:8) Pravidelně bychom se měli sami sebe ptát: Jak skutečný je pro mě Jehova? Mají jeho slova hluboký vliv na má každodenní rozhodnutí, ať už jsou malá nebo velká? (Luk. 16:10) Pokud se ze všech sil snažíme, abychom si blízký vztah k Bohu udrželi, nemusíme se bát. Prorok Jeremjáš, který mluvil za ztrápené Židy, řekl: „Vyvolával jsem tvé jméno, Jehovo, z té nejspodnější jámy. . . . Přiblížil ses v den, kdy jsem tě stále volal. Řekl jsi: ‚Neboj se.‘“ (Nář. 3:55–57)

Snahy zasít pochybnosti se míjí účinkem

Rabšake chtěl do mysli Židů zasít pochybnosti, a tak se uchýlil ke lstivé argumentaci. Prohlásil: „Není to [Jehova], jehož výšiny a jehož oltáře Ezekjáš odstranil? . . . Sám Jehova mi řekl: ‚Táhni proti této zemi a zničíš ji.‘“ (2. Král. 18:22, 25) Rabšake tím chtěl říct, že Jehova za svůj lid nebude bojovat, protože se na něj hněvá. Avšak opak byl pravdou. Na Ezekjáše a Židy, kteří se vrátili k pravému uctívání, Jehova pohlížel s potěšením. (2. Král. 18:3–7)

V dnešní době se vychytralí pronásledovatelé někdy snaží najít s křesťany „společnou řeč“ tím, že použijí řadu pravdivých informací, ale sem tam mezi ně vmísí nějakou lež. Doufají, že tak vyvolají pochybnosti. Uvězněným svědkům například řeknou, že určitý bratr, který je v jejich zemi odpovědný za vedení díla, se dopustil kompromisu, a že bude tudíž v pořádku, když se i oni vzdají svého přesvědčení. Takové argumenty však v křesťanech s rozlišovací schopností rozhodně pochybnosti nevyvolají.

Zamysleme se nad tím, co zažila jedna naše sestra za druhé světové války. V době, kdy byla ve vězení, jí ukázali psanou výpověď  jistého odpovědného bratra, z níž bylo patrné, že se vzdal své víry. Potom se jí vyšetřovatel zeptal, zda tomuto svědkovi dál důvěřuje. Sestra odpověděla: „Je to jen nedokonalý člověk.“ Vysvětlila, že dokud se řídil biblickými zásadami, Bůh ho používal. Potom dodala: „Ale protože to, co napsal, není v souladu s Biblí, přestal být mým bratrem.“ Tato věrná sestra moudře uposlechla vybídku: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“ (Žalm 146:3)

Pokud budeme mít přesné poznání z Božího Slova a budeme uplatňovat rady, které jsou v něm uvedené, pomůže nám to být na pozoru před klamnými argumenty, které by mohly oslabit naše odhodlání vytrvat. (Ef. 4:13, 14; Hebr. 6:19) Máme-li se tedy připravit na to, abychom pod tlakem byli schopni jasně uvažovat, musíme si vyhradit čas na každodenní čtení Bible a osobní studium. (Hebr. 4:12) Právě teď je ta správná doba k tomu, abychom prohlubovali své poznání a posilovali svou víru. Jeden bratr, který byl několik let zavřený na samotce, řekl: „Rád bych každého povzbudil, aby si hluboce vážil veškerého duchovního pokrmu, který dostáváme. Nevíme totiž, jak velkou hodnotu pro nás jednou může mít.“ Pokud dnes budeme pečlivě studovat Boží Slovo a publikace od třídy otroka, pak nám v těžkých zkouškách svatý duch „připomene“, co jsme se naučili. (Jan 14:26)

Nenechme se zastrašit

Rabšake se snažil Židům nahnat strach. Řekl: „Uzavři . . ., prosím, sázku s mým pánem, asyrským králem, a ať ti dám dva tisíce koní, aby se vidělo, zda jsi schopen, ze své strany, posadit na ně jezdce. Jak bys pak mohl obrátit zpět obličej jednoho místodržitele z nejmenších sluhů mého pána?“ (2. Král. 18:23, 24) Z lidského hlediska neměli Ezekjáš a jeho lid proti mocné asyrské armádě žádnou šanci.

I v naší době se odpůrci mohou jevit jako velmi silní, zvlášť když mají na své straně vládní autority. Tak tomu bylo například za druhé světové války, kdy se nacističtí pronásledovatelé snažili mnohé Boží služebníky zastrašit. Osobně to zažil bratr, který strávil řadu let ve vězení. Později vyprávěl, jak se ho jednou důstojník zeptal: „Viděl jsi, jak byl tvůj bratr zastřelen? Dostal jsi už konečně rozum?“ Bratr prohlásil: „Jsem svědek Jehovův a svědkem i zůstanu.“ Odpověď zněla: „V tom případě jsi další na řadě.“ Bratr však zůstal neoblomný, a tak to důstojník vzdal. Co bratrovi pomohlo, aby se hrozbami nenechal zastrašit? Vysvětlil: „Důvěřoval jsem v Jehovovo jméno.“ (Přísl. 18:10)

Pevná víra v Jehovu je pro nás velkým štítem, který nás chrání proti všemu, čím by nám Satan mohl duchovně uškodit. (Ef. 6:16) Jak můžeme svou víru posilovat? Je moudré modlit se k Jehovovi, aby nám v tom pomáhal. (Luk. 17:5) Musíme také dobře využívat všechna opatření od třídy věrného otroka. Když se nám odpůrci snaží nahnat strach, může nás posilovat ujištění, jež dal Jehova proroku Ezekielovi, který měl oznamovat poselství tvrdošíjnému národu. Jehova mu řekl: „Učinil jsem tvůj obličej přesně tak tvrdý jako jejich obličeje a tvé čelo přesně tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než pazourek, jsem učinil tvé čelo.“ (Ezek. 3:8, 9) Pokud to bude potřeba, Jehova nám může podobně jako Ezekielovi pomoci, abychom byli tvrdí jako diamant.

Odolávejme pokušení

Odpůrci zjistili, že když všechny jejich pokusy zlomit křesťanovu ryzost selžou, mohou  někdy zapůsobit lákavé sliby. Takovou taktiku použil i rabšake. Obyvatelům Jeruzaléma navrhl: „Tak řekl asyrský král: ‚Vzdejte se mi a vyjděte ke mně . . ., dokud nepřijdu a vskutku vás nevezmu do země podobné vaší vlastní zemi, do země obilí a mladého vína, do země chleba a vinic, do země olejnatých olivovníků a medu; a zůstaňte naživu, abyste nezemřeli.‘“ (2. Král. 18:31, 32) Představa čerstvého chleba a mladého vína musela být pro obyvatele obleženého města velmi lákavá.

Touto metodou zkoušeli pronásledovatelé oslabit odhodlání jednoho uvězněného misionáře. Řekli mu, že bude na šest měsíců přemístěn do „krásného domu“ ležícího v „nádherné zahradě“, aby si tam mohl vše dobře promyslet. Bratr byl ale rozhodnutý, že zůstane věrný, a své křesťanské zásady neporušil. Co mu pomohlo? Později vzpomínal: „Naděje na Království pro mě byla skutečná. . . . To, co jsem o Božím Království věděl, mi dávalo sílu. Pevně jsem tomu důvěřoval a ani na chvíli jsem o tom nezapochyboval. Proto mě nemohlo nic zviklat.“

Jak skutečné je Boží Království pro nás? Patriarcha Abraham, apoštol Pavel i sám Ježíš dokázali snášet těžké zkoušky díky tomu, že Království pro ně bylo něčím skutečným. (Fil. 3:13, 14; Hebr. 11:8–10; 12:2) Pokud Království stále dáváme na první místo a máme na mysli požehnání, která přinese, pak i my dokážeme odolat lákavým nabídkám v podobě dočasné úlevy od zkoušek. (2. Kor. 4:16–18)

Jehova nás neopustí

Přestože se rabšake ze všech sil snažil Židy zastrašit, Ezekjáš a jeho poddaní měli neochvějnou důvěru v Jehovu. (2. Král. 19:15, 19; Iz. 37:5–7) Na jejich modlitby o pomoc Jehova zareagoval tím, že do tábora Asyřanů poslal anděla, který za jedinou noc pobil 185 000 vojáků. Hned další den Senacherib s hanbou odtáhl a spěchal do hlavního města Ninive, následován hrstkou těch, kdo z jeho armády zbyli. (2. Král. 19:35, 36)

Jehova nikdy neopustil ty, kdo v něj důvěřovali, a platí to i dnes. Svědčí o tom novodobé příklady bratrů a sester, kteří ve zkouškách zůstávají pevní. Můžeme se tedy spolehnout na ujištění našeho nebeského Otce: „Tvou pravici svírám já, Jehova, tvůj Bůh, Ten, který ti říká: ‚Neboj se. Já sám ti pomohu.‘“ (Iz. 41:13)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 13]

Jehovovo ujištění: „Neboj se“ nacházíme v Bibli asi na 30 místech.

[Obrázek na straně 12]

V čem se rabšakeho metody podobají těm, které používají dnešní nepřátelé Božího lidu?

[Obrázky na straně 15]

Díky blízkému vztahu k Jehovovi můžeme ve zkoušce zůstat ryzí