Jednota mezi křesťany přináší slávu Bohu

‚S opravdovostí usilujme o zachování jednoty ducha.‘ (EF. 4:3)

1. Čím křesťanský sbor v Efezu přinášel slávu Bohu?

PRAVÝ Bůh Jehova je oslavován tím, že mezi jeho služebníky panuje jednota. Tak tomu bylo i v křesťanském sboru ve starověkém Efezu. Někteří křesťané žijící v tomto prosperujícím městě byli bohatí a měli otroky, zatímco jiní sami byli otroky a pravděpodobně byli velmi chudí. (Ef. 6:5, 9) Do sboru patřili Židé, kteří přijali pravdu v době, kdy po tři měsíce kázal v jejich synagoze apoštol Pavel, ale i ti, kdo dříve uctívali bohyni Artemis a provozovali magii. (Sk. 19:8, 19, 26) Pravými křesťany se tedy stali lidé, kteří pocházeli z nejrůznějšího prostředí. Pavel si uvědomoval, že jednotou křesťanského sboru je oslavován Jehova, a proto napsal: „Jemu buď sláva prostřednictvím sboru.“ (Ef. 3:21)

2. Co ohrožovalo jednotu křesťanů v Efezu?

² Nádherná jednota efezského sboru však byla ohrožena. Odpovědné bratry v tom sboru Pavel varoval: „Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:30) Kromě toho někteří bratři se úplně nezbavili rozdělujícího ducha, který, jak Pavel upozornil, „působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:2; 4:22)

Dopis vyzdvihující jednotu

3, 4. Jak Pavel ve svém dopise Efezanům zdůrazňuje jednotu?

³ Pavel věděl, že pokud křesťané mají nadále sloužit Bohu jednotně, každý z nich se musí usilovně snažit k jednotě přispívat. Bůh inspiroval Pavla k tomu, aby efezským křesťanům napsal dopis, v němž myšlenku jednoty zdůraznil. Pavel například uvedl, že Božím záměrem je „opět shromáždit všechny věci v Kristu“. (Ef. 1:10) Pomazané křesťany také přirovnal k jednotlivým kamenům, které tvoří stavbu. Napsal, že „celá harmonicky spojená stavba [roste]  ve svatý chrám pro Jehovu“. (Ef. 2:20, 21) Vyzdvihl také jednotu mezi křesťany židovského a nežidovského původu. Svým spoluvěřícím dále napsal, že Jehova je „Otcem, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“, a tak jim připomněl, že všichni mají jednoho Stvořitele. (Ef. 3:5, 6, 14, 15)

⁴ V tomto článku si rozebereme 4. kapitolu dopisu Efezanům. Dozvíme se, proč je k udržení jednoty zapotřebí úsilí, jak nám Jehova pomáhá, abychom byli jednotní, a díky kterým vlastnostem si jednotu udržíme. K tomu, abys z tohoto článku měl co největší užitek, bude dobré, když si celou kapitolu nejdříve přečteš.

K zachování jednoty je zapotřebí usilovná snaha

5. Díky čemu andělé slouží Bohu jednotně a proč někdy může být náročné jednotu ve sboru udržet?

⁵ Pavel efezské křesťany nabádal, aby „usilovali o zachování jednoty ducha“. (Ef. 4:3) K tomu, abychom lépe pochopili, proč musíme vynakládat úsilí, nám pomůže, když srovnáme sebe a Boží anděly. Žádní dva tvorové na zemi nejsou úplně stejní, a tak logicky můžeme dojít k závěru, že i anděly Jehova vytvořil tak, že každý z nich je jedinečný. (Dan. 7:10) Přesto mu slouží jednotně, protože mu všichni naslouchají a konají jeho vůli. (Přečti Žalm 103:20, 21.) Podobně jako věrní andělé i my máme různou osobnost, ale problém je, že my máme navíc i různé nedostatky. Kvůli tomu někdy může být náročné jednotu udržet.

6. Které vlastnosti nám pomohou, aby se nám s bratry a sestrami dobře spolupracovalo?

⁶ Když nedokonalí lidé mají dělat něco společně, snadno mohou vzniknout těžkosti. Zkus si například představit, že bratr, který je mírný, ale často přichází pozdě, má spolupracovat s bratrem, který je dochvilný, ale jeho slabou stránkou je sebeovládání. Oba mohou mít pocit, že ten druhý má vážný problém, ale současně mohou lehce zapomenout, že jak jeden, tak druhý má na čem pracovat. Co jim pomůže sloužit Jehovovi jednotně? Všimni si, o jakých vlastnostech mluvil Pavel, a pak uvažuj, jak každý z nás může k jednotě přispívat tím, že se bude snažit takové vlastnosti projevovat. Pavel napsal: „Snažně [vás] prosím, abyste chodili . . . s úplnou ponížeností mysli a mírností, s trpělivostí, abyste se navzájem snášeli v lásce [a] s opravdovostí usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje.“ (Ef. 4:1–3)

7. Proč je důležité naučit se sloužit se svými spolukřesťany jednotně?

 ⁷ Naučit se sloužit Bohu v jednotě s ostatními nedokonalými lidmi je nesmírně důležité, protože existuje jen jedna skupina pravých Božích služebníků. Pavel napsal: „Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako jste byli povoláni v té jedné naději, ke které jste byli povoláni; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech.“ (Ef. 4:4–6) Jehova používá pouze jeden lid a pouze jemu dává svého ducha a své požehnání. I kdyby nás tedy někdo ve sboru svým jednáním vyváděl z míry, kam jinam bychom šli? Nikde jinde výroky věčného života neuslyšíme. (Jan 6:68)

K jednotě přispívají „dary v podobě lidí“

8. Co Kristus udělal pro to, aby nám pomáhal bránit se rozdělujícím vlivům?

⁸ K zachování jednoty přispívá také to, že Ježíš poskytl „dary v podobě lidí“. Pavel to přirovnal k situaci, která byla ve starověku běžná. Vítězný voják si z válečného tažení často přivedl zajatce jako otroka, který měl pomáhat v domácnosti. (Žalm 68:1, 12, 18) Podobně i Ježíš tím, že zvítězil nad světem, získal mnoho ochotných otroků. (Přečti Efezanům 4:7, 8.) K čemu je používá? Pavel uvedl: „Dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla, dokud všichni nedosáhneme jednoty ve víře.“ (Ef. 4:11–13)

9. (a) Jak nám „dary v podobě lidí“ pomáhají udržovat jednotu? (b) Proč by k jednotě sboru měl přispívat každý křesťan?

⁹ Bratři, o kterých Pavel mluvil jako o ‚darech v podobě lidí‘, nám pomáhají udržet jednotu tím, že slouží jako milující pastýři. Sborový starší si například všimne, že dva bratři ‚mezi sebou vyvolávají soutěživost‘. Starší může k jednotě ve sboru významně přispět tím, že jim dá soukromě radu a tak je ‚usměrní v duchu mírnosti‘. (Gal. 5:26–6:1) „Dary v podobě lidí“ slouží také jako učitelé a vedou nás k tomu, abychom na základě biblických nauk upevňovali svou víru. I to je způsob, jak přispívají k jednotě a jak nám pomáhají dosáhnout křesťanské zralosti. Pavel napsal, že účelem toho všeho je, „abychom již nebyli nemluvňaty, zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti [a] prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu“. (Ef. 4:13, 14) K jednotě sboru  by měl přispívat každý křesťan, stejně jako svou funkci plní každá část našeho těla. (Přečti Efezanům 4:15, 16.)

Je nezbytné obléci novou osobnost

10. Proč je možné říci, že nemravné jednání ohrožuje jednotu?

¹⁰ Ve 4. kapitole dopisu Efezanům Pavel ukázal, že klíčem k tomu, abychom jako duchovně zralí křesťané dosáhli jednoty, je láska. Vysvětlil, co k takové lásce patří. Láskyplné jednání se vyznačuje například tím, že si křesťan oškliví smilstvo a nevázané chování. Pavel své spoluvěřící nabádal, aby „nechodili, právě jak chodí i národy“. Lidé z národů „nechali za sebou všechen mravní smysl“ a „oddali se nevázanému chování“. (Ef. 4:17–19) Žijeme v nemravném světě, který naši jednotu ohrožuje. Smilstvo je častým námětem vtipů, písní i filmů a lidé se ho tajně či otevřeně dopouštějí. Nebezpečné je i flirtování, ke kterému patří to, že se člověk chová tak, jako by měl romantický zájem o osobu opačného pohlaví, přestože nemá v úmyslu vstoupit do manželství. Takové jednání může křesťana odvést od Jehovy a od křesťanského sboru. Proč? Protože snadno může vést ke smilstvu. A pokud flirtuje někdo, kdo je v manželství, často stačí málo a dopustí se cizoložství, což může mít katastrofální následky — děti přijdou o jednoho z rodičů a nevinný partner o svého manželského druha. To je pravým opakem jednoty. Není divu, že Pavel napsal: „Vy jste se neučili, že je Kristus takový.“ (Ef. 4:20, 21)

11. K čemu nás Bible vybízí?

¹¹ Pavel dále zdůraznil, že bychom měli přestat uvažovat způsobem, který jednotu narušuje, a místo toho rozvíjet vlastnosti, díky nimž dokážeme žít s druhými v jednotě. Napsal: „Měli [byste] odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých podvodných tužeb; . . . měli [byste] být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a měli byste obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ (Ef. 4:22–24) Co nám pomáhá, abychom byli ‚obnoveni v síle, která podněcuje naši mysl‘? Jednak to, že s vděčností přemýšlíme o tom, co se učíme z Božího Slova a ze znamenitého příkladu duchovně zralých křesťanů, a jednak to, že vynakládáme úsilí. Díky tomu můžeme získat novou osobnost, která je „stvořena podle Boží vůle“.

Projevujme druhým úctu

12. Proč lze říci, že k jednotě přispívá to, že každý z nás mluví pravdu, a proč to pro někoho může být obtížné?

¹² Pro ty, kdo „patří k sobě“ — ať už v rodině, nebo ve sboru —, je také velmi důležité, aby mluvili pravdu. Upřímná, otevřená komunikace a laskavá slova lidi sbližují. (Jan 15:15) Co ale v případě, že někdo svému bližnímu lže? Ve chvíli, kdy si to ten druhý uvědomí, vzájemná důvěra je narušena. Jistě tedy chápeš, proč Pavel napsal: „Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním, protože jsme údy, které patří k sobě.“ (Ef. 4:25) Pro člověka, který si možná už v dětství navykl lhát, může být obtížné začít mluvit pravdu. Pokud ale vynaloží úsilí, aby se změnil, Jehova si toho bude vážit a pomůže mu.

13. Co nám pomáhá, abychom s druhými nemluvili utrhačně?

 ¹³ Jehova nás vede k tomu, abychom ve sboru i v rodině přispívali k vzájemné úctě a jednotě. Děláme to mimo jiné tím, že důsledně dbáme na to, co říkáme a jak to říkáme. Pavel uvedl: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo . . . Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností.“ (Ef. 4:29, 31) Jedním způsobem, jak se vyhnout utrhačné řeči, je naučit se mít větší úctu k druhým. Například muž, který se svou manželkou mluví utrhačně, by se měl ze všech sil snažit, aby změnil svůj postoj k ní, a to zvláště, když si uvědomí, že Jehova má k ženám úctu. Některé z nich dokonce pomazal svatým duchem a tak jim dal vyhlídku na to, že budou vládnout s Kristem. (Gal. 3:28; 1. Petra 3:7) A žena, která má ve zvyku na svého manžela křičet, by měla pamatovat na to, že Ježíš se i za obtížných okolností ovládal, a měla by se proto snažit své chování změnit. (1. Petra 2:21–23)

14. Proč je nebezpečné neovládat svůj hněv?

¹⁴ Utrhačná řeč je často důsledkem toho, že člověk neovládne svůj hněv. I to může způsobit rozdělení mezi těmi, kdo „patří k sobě“. Hněv je jako oheň — snadno se může vymknout kontrole a způsobit katastrofu. (Přísl. 29:22) Ten, kdo má oprávněný důvod k hněvu, musí dávat pozor, aby neztratil sebeovládání a nepoškodil drahocenné vztahy. Křesťané by měli jeden druhému ochotně odpouštět, nechovat v sobě zášť a k chybám se nevracet. (Žalm 37:8; 103:8, 9; Přísl. 17:9) Pavel ve svém dopise Efezanům radil: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Ef. 4:26, 27) Pokud by člověk neovládal svůj hněv, dal by tím Ďáblovi příležitost narušit ve sboru jednotu, a dokonce vyvolat konflikt.

15. K čemu by vedlo to, kdybychom si vzali něco, co nám nepatří?

¹⁵ K jednotě ve sboru přispívá i to, že máme úctu k majetku druhých. Pavel napsal: „Zloděj ať již nekrade.“ (Ef. 4:28) Mezi Božími služebníky panuje důvěra. Kdyby ji nějaký křesťan zneužil tím, že by si vzal to, co není jeho, jednotu by narušil.

Sjednocuje nás láska k Bohu

16. Jaký vliv na naši jednotu mají povzbudivá slova?

¹⁶ Jednota v křesťanském sboru je tedy výsledkem toho, že každého z nás láska k Bohu podněcuje k láskyplnému jednání s druhými. A vděčnost za Jehovovu laskavost nás vede k tomu, že se usilovně snažíme uplatňovat následující Pavlovu radu: „Každé slovo [ať] je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé. . . . Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:29, 32) Jelikož nám Jehova laskavě odpouští naše nedostatky, neměli bychom i my velkoryse odpouštět druhým?

17. Proč by se každý z nás měl usilovně snažit k jednotě přispívat?

¹⁷ Jednota mezi Božími služebníky přináší slávu Jehovovi. Jeho duch nás podněcuje, abychom k jednotě různými způsoby přispívali. Jistě nechceme dělat nic, čím bychom působení Božího ducha bránili. Pavel napsal: „Nezarmucujte . . . Božího svatého ducha.“ (Ef. 4:30) Jednota je poklad, který musíme za každou cenu chránit — nám všem přináší radost a Jehovovi slávu. „Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce.“ (Ef. 5:1, 2)

Jak bys odpověděl?

• Které vlastnosti přispívají k jednotě mezi křesťany?

• Jaké jednání by mohlo jednotu ve sboru narušovat?

• Jak můžeme k naší jednotě přispívat svými slovy?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Přestože praví křesťané pocházejí z nejrůznějšího prostředí, panuje mezi nimi jednota

[Obrázek na straně 18]

Uvědomuješ si, že flirtování je nebezpečné?