Pravé náboženství se vyznačuje jednotou

„Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě.“ (MICH. 2:12)

1. Z čeho je patrná Boží moudrost?

ŽALMISTA řekl: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24) Boží moudrost je patrná v neuvěřitelně složité vzájemné provázanosti milionů druhů rostlin, hmyzu, zvířat a bakterií. I v lidském těle spolupracují tisíce různých mechanismů — od velkých orgánů až po miniaturní molekulární stroje v každé buňce.

2. Proč můžeme říci, že jednota v křesťanském sboru v prvním století byla něčím naprosto výjimečným? (Viz obrázek na straně 13.)

² Podobně i nás Jehova stvořil tak, že jeden druhého potřebujeme. Každý člověk vypadá jinak a má jinou osobnost a nadání. Bůh také obdařil lidi vlastnostmi, které má on sám a díky kterým mohou spolupracovat. (1. Mojž. 1:27; 2:18) Nicméně jako celek jsou lidé Bohu odcizeni a nikdy nedokázali být opravdu jednotní. (1. Jana 5:19) Když vezmeme v úvahu, že do křesťanského sboru v prvním století patřili lidé z nejrůznějších národů a společenských vrstev — například otroci, významné řecké ženy, vzdělaní Židé nebo bývalí ctitelé model —, to, že mezi nimi panovala jednota, byl svým způsobem zázrak. (Sk. 13:1; 17:4; 1. Tes. 1:9; 1. Tim. 6:1)

3. K čemu Bible přirovnává jednotu mezi křesťany a o čem budeme v tomto studijním článku uvažovat?

³ Díky pravému náboženství jsou lidé schopni spolupracovat stejně harmonicky jako orgány lidského těla. (Přečti 1. Korinťanům 12:12, 13.) V tomto článku se zamyslíme nad následujícími otázkami: Na základě čeho pravé náboženství lidi sjednocuje? Proč jedině Jehova dokáže sjednotit miliony lidí ze všech národů? Jaké překážky nám Jehova pomáhá překonávat, aby jednota zůstala zachována? A jak se v otázce jednoty pravé křesťanství liší od církví křesťanstva?

Na základě čeho pravé náboženství lidi sjednocuje?

4. Co pravé Boží ctitele sjednocuje?

⁴ Praví křesťané si uvědomují, že Jehova je oprávněným Svrchovaným Panovníkem vesmíru, protože stvořil všechno. (Zjev. 4:11) A tak ačkoli žijí v různých zemích a v různých podmínkách, dodržují tytéž Boží zákony a žijí podle týchž biblických zásad. Jehovu právem oslovují jako svého Otce. (Iz. 64:8; Mat. 6:9) Jsou tedy duchovními bratry a sestrami a těší se z nádherné jednoty, kterou žalmista popsal těmito slovy: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ (Žalm 133:1)

5. Která vlastnost přispívá k jednotě pravých Božích služebníků?

⁵ Boží ctitelé jsou sice nedokonalí, ale přesto Boha uctívají jednotně, protože se naučili jeden druhého milovat. Jehova své služebníky učí lásce lépe, než by to mohl dělat kdokoli jiný. (Přečti 1. Jana 4:7, 8.) Boží Slovo říká: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého  a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kol. 3:12–14) Toto dokonalé pouto jednoty je poznávacím znakem pravých křesťanů. To, že pravé náboženství se vyznačuje jednotou, jistě z vlastní zkušenosti dobře víš. (Jan 13:35)

6. Jak k naší jednotě přispívá naděje na Království?

⁶ Jehovovi ctitelé jsou jednotní také díky tomu, že za jedinou naději pro lidstvo považují Boží Království. Vědí, že Jehova brzy odstraní lidské vlády a nahradí je svým Královstvím, které poslušnému lidstvu požehná skutečným a trvalým mírem. (Iz. 11:4–9; Dan. 2:44) Křesťané se proto řídí tím, co Ježíš řekl o svých následovnících: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Při konfliktech světa praví křesťané zůstávají neutrální, a proto se těší z jednoty, i když lidé kolem nich jsou zapojeni do války.

Jeden zdroj duchovního poučování

7, 8. Jak k naší jednotě přispívá biblické vyučování?

⁷ Křesťané v prvním století se těšili z jednoty i díky tomu, že byli poučováni z jednoho zdroje. Uznávali, že Ježíš své následovníky vyučuje a řídí prostřednictvím vedoucího sboru, který byl tvořen apoštoly a staršími muži v Jeruzalémě. Tito věrně oddaní muži svá rozhodnutí zakládali na Božím Slově a prostřednictvím cestujících dozorců předávali své pokyny sborům v mnoha zemích. O některých takových dozorcích Bible říká: „Když cestovali městy, předávali jim tam k zachovávání výnosy, o nichž rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě.“ (Sk. 15:6, 19–22; 16:4)

⁸ Vedoucí sbor přispívá k jednotě Božího lidu na celém světě i dnes. Je tvořen pomazanými křesťany a v mnoha jazycích vydává duchovně povzbuzující literaturu, která je založena na Božím Slově. To, čemu jsme učeni, tedy nepochází od lidí, ale od Jehovy. (Iz. 54:13)

9. Jak k naší jednotě přispívá práce, kterou nám Bůh svěřil?

⁹ K jednotě přispívají i křesťanští dozorci, a to tím, že poskytují vedení v kazatelské službě. Vztahy, které se vytvářejí mezi pravými křesťany, když společně slouží Bohu, jsou mnohem silnější než vztahy lidí ve světě, kteří spolu pouze tráví čas. Křesťanský sbor byl založen ne proto, aby se stal nějakým zájmovým spolkem, ale proto, aby byl chválen Jehova a byla vykonána svěřená práce — kázala se dobrá zpráva, byli činěni učedníci a posilováni jednotliví Boží služebníci. (Řím. 1:11, 12; 1. Tes. 5:11; Hebr.  10:24, 25) Apoštol Pavel si přál, aby křesťané ‚stáli pevně v jednom duchu, jako jedna duše zápasili bok po boku za víru v dobrou zprávu‘. (Fil. 1:27)

10. Díky čemu je Boží lid jednotný?

¹⁰ Jednotní jsme tedy díky tomu, že uznáváme Jehovovu svrchovanost, milujeme své spoluvěřící, doufáme v Boží Království a podřizujeme se těm, jejichž prostřednictvím nám Jehova poskytuje vedení. Navíc nám Jehova pomáhá zbavovat se určitých vlastností, které by mohly naši jednotu ohrozit. (Řím. 12:2)

Překonávejme pýchu a žárlivost

11. Proč pýcha narušuje jednotu a jak nám Jehova pomáhá nad pýchou zvítězit?

¹¹ Pýcha lidi rozděluje. Pyšný člověk se považuje za nadřazeného a obvykle má sobeckou radost z toho, že se může chlubit. To jednotu často narušuje, protože ti, kdo vychloubání slyší, mohou začít žárlit. Učedník Jakub otevřeně napsal: „Všechno takové pyšnění je ničemné.“ (Jak. 4:16) Dívat se na druhé svrchu není projevem lásky. Měli bychom pamatovat na to, že Jehova je příkladem pokory — je totiž ochoten jednat s námi, nedokonalými lidmi. David o Bohu napsal: „Tvá pokora mě činí velkým.“ (2. Sam. 22:36) Boží Slovo nám pomáhá nad pýchou zvítězit, protože nás učí správně uvažovat. Například Pavel pod inspirací napsal: „Kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako bys to nepřijal?“ (1. Kor. 4:7)

12, 13. (a) Proč je snadné podlehnout žárlivosti? (b) Co je výsledkem toho, že se na druhé díváme stejně jako Jehova?

¹² Jinou vlastností, která může narušovat jednotu, je žárlivost. Jelikož jsme zdědili nedokonalost, všichni jsme ‚náchylní k závisti‘. (Jak. 4:5) I dlouholetým křesťanům se může stát, že budou na druhé žárlit, protože jim začnou závidět jejich životní situaci, majetek, výsady nebo schopnosti. Například bratr, který má rodinu, možná závidí celodobému služebníkovi jeho výsady, aniž si uvědomí, že ten celodobý služebník možná zase závidí jemu, že má děti. Jak můžeme zabránit tomu, aby žárlivost narušovala naši jednotu?

¹³ Pomůže nám, když si připomeneme, že pomazané členy křesťanského sboru Bible přirovnává k údům lidského těla. (Přečti 1. Korinťanům 12:14–18.) Například oko na rozdíl od srdce je vidět, ale důležité jsou pro nás oba orgány. Podobně někteří členové sboru jsou po nějakou dobu vidět víc než jiní, ale Jehova si váží všech. Dívejme se tedy na své spoluvěřící stejně jako Jehova. Místo abychom na ně žárlili a záviděli jim, projevujme o ně osobní zájem. Tím budeme přispívat k tomu, že bude jasně vidět rozdíl mezi pravými křesťany a lidmi v církvích křesťanstva.

Nejednota v křesťanstvu

14, 15. Jak došlo k nejednotě, která panuje v křesťanstvu?

¹⁴ Jednota pravých křesťanů je nápadným protikladem svárů mezi církvemi křesťanstva. Ve čtvrtém století bylo odpadlé křesťanství už velmi rozšířené a moc nad ním získal pohanský římský císař, který pak přispěl k rozmachu křesťanstva. V průběhu dějin se od Říma oddělovala mnohá království, která si vytvořila svou vlastní státní církev.

 ¹⁵ Mnohá tato království mezi sebou po staletí vedla války. Během 17. a 18. století obyvatelé Británie, Francie a Spojených států začali propagovat oddanost své zemi, takže určitou formou náboženství se stal nacionalismus. Během 19. a 20. století nacionalismus postupně ovládl myšlení většiny lidstva. Církve křesťanstva se nakonec rozpadly na mnoho sekt, z nichž většina nacionalismus toleruje. Lidé z různých církví se dokonce zapojovali do válek a často bojovali proti svým spoluvěřícím z jiného národa. Dnes je křesťanstvo rozděleno jak sektářskými naukami, tak nacionalismem.

16. Co patří k rozporům, které panují v křesťanstvu?

¹⁶ Ve 20. století s úmyslem dosáhnout jednoty založily některé ze stovek sekt křesťanstva ekumenické hnutí. Po mnoha desetiletích úsilí se však sjednotil jen malý počet církví. Věřící nadále zůstávají nejednotní v takových otázkách, jako je například evoluce, potrat, homosexualita nebo jmenování žen do kněžských úřadů. Duchovní některých církví se snaží lidi sjednotit tím, že snižují důležitost nauk, na kterých se neshodnou. Výsledkem však je, že lidé mají slabou víru a ke sjednocení rozděleného křesťanstva to stejně nevede.

Praví Boží ctitelé nejsou rozděleni nacionalismem

17. Co o pravém náboženství předpověděl prorok Micheáš?

¹⁷ Ačkoli je dnes lidstvo rozděleno mnohem více než kdykoli v minulosti, mezi pravými Božími ctiteli panuje nápadná jednota. Prorok Micheáš předpověděl: „Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě.“ (Mich. 2:12) Micheáš ve svém proroctví uvedl, že pravé náboženství bude vyvýšeno nad všechny ostatní způsoby uctívání, bez ohledu na to, zda jde o uctívání falešných bohů nebo státu. Napsal: „V konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit lidé. Všechny národy, ty budou totiž chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha.“ (Mich. 4:1, 5)

18. K jakým změnám lidem pomáhá pravé náboženství?

¹⁸ Micheáš psal také o tom, že pravé náboženství sjednotí lidi, kteří dříve byli nepřáteli: ‚Lidé z mnoha národů jistě půjdou a řeknou: „Pojďte a vystupme na Jehovovu horu a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.“ A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce.‘ (Mich. 4:2, 3) Ti, kdo přestali uctívat falešné bohy nebo projevovat oddanost své zemi, protože se rozhodli sloužit Jehovovi, jsou jednotní, přestože  žijí v různých částech světa. Bůh je učí láskyplnému jednání.

19. O čem jasně svědčí to, že miliony lidí jednotně uctívají pravého Boha?

¹⁹ Celosvětová jednota pravých křesťanů je v dnešním světě něčím výjimečným a jasně svědčí o tom, že Jehova prostřednictvím svatého ducha stále vede své služebníky. Lidé ze všech národů jsou sjednocováni v míře, jaká je v lidských dějinách nevídaná. Úžasným způsobem se tak splňují slova ze Zjevení 7:9 a 14. Ze splňování těchto slov také vyplývá to, že Boží andělé brzy uvolní „zemské větry“, které zničí současný systém věcí. (Přečti Zjevení 7:1–4, 9, 10, 14.) To, že patříme k jednotnému celosvětovému společenství bratrů, jistě považujeme za velkou výsadu. Jak každý z nás může k takové jednotě přispívat? O tom pojednává následující článek.

Jak bys odpověděl?

• Co pravé Boží ctitele sjednocuje?

• Co můžeme dělat pro to, aby naši jednotu nenarušovala žárlivost?

• Díky čemu praví Boží služebníci nejsou rozděleni nacionalismem?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 13]

Křesťané v prvním století pocházeli z nejrůznějších národů a společenských vrstev

[Obrázky na straně 15]

Jak k jednotě přispívá to, když se spolu s ostatními staráš o sál Království?