KDYŽ pro tebe někdo udělá něco laskavého, určitě jsi mu za to vděčný. Jak to dáš najevo? Všimni si, jak svou vděčnost dali najevo izraelští vojenští velitelé po válečné výpravě proti Midianitům. Došlo k ní po tom, co Izraelité zhřešili, když se klaněli Baalovi z Peoru. Bůh dal svému lidu vítězství a kořist byla rozdělena mezi 12 000 válečníků a zbytek národa. V souladu s Jehovovým nařízením dali válečníci část ze svého podílu kněžím a ostatní Izraelité zase dali určitou část ze svého podílu Levitům. (4. Mojž. 31:1–5, 25–30)

Vojenští velitelé však chtěli udělat víc. Mojžíšovi řekli: „Tvoji sluhové zjistili úhrnný počet válečníků, kteří jsou nám svěřeni, a nebyla podána zpráva, že by jediný z nás  scházel.“ Rozhodli se tedy, že jako obětní dar předloží Jehovovi zlato a různé šperky. Celý dar vážil asi 190 kilogramů. (4. Mojž. 31:49–54)

I dnes mnozí dávají najevo ocenění za to, co pro ně Jehova dělá. Svou vděčnost projevují i ti, kdo nejsou členy křesťanského sboru. Dokládá to příhoda, která se stala během mezinárodního sjezdu v roce 2009 v italské Boloni. Řidič autobusu vozil skupinu delegátů na stadion a zpět. Protože to byl mírný člověk a jezdil opatrně, bratři a sestry se rozhodli napsat mu poděkování. Přidali mu k tomu knihu Co Bible doopravdy říká? a nějaké peníze. Jak na to řidič reagoval? Řekl: „Moc vám děkuji. Knížku si rád nechám, ale peníze vám vracím. Ačkoli nejsem jedním z vás, rád bych dal tento příspěvek, abyste ho využili k tomu, co děláte, protože vidím, že to děláte z lásky.“

Všichni si jistě vážíme toho, co pro nás Jehova dělá. Svou vděčnost projevujeme mimo jiné tím, že přispíváme na celosvětové dílo svědků Jehovových. (Mat. 24:14) V doprovodném rámečku je několik možností, jak to dělat.