„Nyní je zvlášť přijatelný čas“

„Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (2. KOR. 6:2)

1. Co musíme mít na paměti?

„PRO všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy.“ (Kaz. 3:1) Šalomoun těmito slovy poukázal na to, jak důležité je, aby každé hodnotné činnosti — ať už se jedná o zemědělské práce, cestování, obchodování nebo komunikaci s druhými — člověk vyhradil ten nejvhodnější čas. Zároveň však musíme mít na paměti, že existuje činnost, která je tou nejdůležitější v každém čase. Jinými slovy, musí nám být jasné, co máme mít v životě na prvním místě.

2. Z čeho je vidět, že si Ježíš dobře uvědomoval, v jaké době žije?

² Když byl Ježíš na zemi, dobře si uvědomoval, v jaké době žije a co musí dávat na první místo. Věděl, že nastal čas, kdy se má splnit mnoho mesiášských proroctví. (1. Petra 1:11; Zjev. 19:10) Věnoval se proto  činnosti, ze které bylo jasně vidět, že je slíbeným Mesiášem — vydával důkladné svědectví o Božím Království, shromažďoval ty, kdo se měli stát jeho spoludědici, a položil základ křesťanského sboru, jehož prostřednictvím se kazatelské a vyučovací dílo mělo rozšířit po celém světě. (Mar. 1:15)

3. K čemu Ježíše motivovalo to, že si uvědomoval, v jaké době žije?

³ To, že si Ježíš uvědomoval, v jaké době žije, ho motivovalo, aby vůli svého Otce konal horlivě. Svým učedníkům řekl: „Žeň je opravdu velká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Luk. 10:2; Mal. 4:5, 6) Ježíš ze svých učedníků vybral nejprve dvanáct a potom sedmdesát, dal jim konkrétní pokyny a poslal je kázat burcující poselství: „Nebeské království se přiblížilo.“ A co dělal sám Ježíš? „Když . . . ukončil poučování svých dvanácti učedníků, vydal se odtud, aby vyučoval a kázal.“ (Mat. 10:5–7; 11:1; Luk. 10:1)

4. V čem Pavel napodoboval Ježíše Krista?

⁴ Pro všechny své následovníky je Ježíš dokonalým vzorem horlivosti a oddanosti. Na to poukázal apoštol Pavel, když své spoluvěřící nabádal: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) V čem Pavel napodoboval Krista? Především v tom, že dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby kázal dobrou zprávu. V dopisech, které napsal sborům, nacházíme takové výroky jako „neloudejte se při tom, co děláte“, „pracujte jako otroci pro Jehovu“, „vždy mějte hojnost práce v Pánově díle“ nebo „ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu“. (Řím. 12:11; 1. Kor. 15:58; Kol. 3:23) Pavel nikdy nezapomněl na to, jak se na cestě do Damašku setkal s Pánem Ježíšem Kristem. Nezapomněl ani na Ježíšova slova, která mu bezpochyby předal učedník Ananiáš: „Tento muž je pro mne vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno národům i králům a izraelským synům.“ (Sk. 9:15; Řím. 1:1, 5; Gal. 1:16)

„Zvlášť přijatelný čas“

5. Co Pavla podněcovalo k horlivosti?

⁵ Při čtení knihy Skutky nemůžeme přehlédnout, s jakou odvahou a horlivostí se Pavel službě věnoval. (Sk. 13:9, 10; 17:16, 17; 18:5) Uvědomoval si, v jak významné době žije. Poté, co citoval slova proroka Izajáše, napsal: „Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (2. Kor. 6:2) V roce 537 př. n. l. byl přijatelný čas pro to, aby se židovští vyhnanci vrátili z Babylónu do své země. (Iz. 49:8, 9) Co měl ale slovy „přijatelný čas“ na mysli apoštol Pavel? To ukazuje kontext.

6, 7. Jakou výsadu mají pomazaní křesťané a kdo se k nim připojil?

⁶ Ve svém druhém dopise Korinťanům psal Pavel nejprve o tom, jak velkou výsadu dostal on a jeho pomazaní spolukřesťané. (Přečti 2. Korinťanům 5:18–20.) Byli povoláni Bohem, aby vykonávali „službu smíření“ neboli aby lidi prosili: „Smiřte se s Bohem.“  Smířit se v tomto případě znamená obnovit přátelství a soulad s Bohem.

⁷ Od vzpoury v Edenu jsou všichni lidé Jehovovi odcizeni. (Řím. 3:10, 23) Kvůli tomu se lidstvo jako celek dostalo do duchovní temnoty, jejímž důsledkem je utrpení a smrt. Pavel napsal: „Víme . . ., že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (Řím. 8:22) Bůh však nechtěl, aby to tak zůstalo, a proto začal lidi vybízet, dokonce ‚prosit‘, aby se k němu vrátili neboli se s ním smířili. To je služba, která Pavlovi a jeho pomazaným spoluvěřícím byla svěřena. Pro ty, kdo v Ježíše uvěřili, se tehdejší „přijatelný čas“ mohl stát ‚dnem záchrany‘. Všichni pomazaní křesťané a dnes i „jiné ovce“ zvou další lidi, aby z ‚přijatelného času‘ měli užitek i oni. (Jan 10:16)

8. Čím je výzva ke smíření mimořádně pozoruhodná?

⁸ Výzva ke smíření je opravdu pozoruhodná. Narušení vztahu s Bohem svou vzpourou v Edenu způsobili lidé, ale tím, kdo se chopil iniciativy, aby situaci napravil, je Bůh. (1. Jana 4:10, 19) Co pro nápravu udělal? Pavel vysvětlil: „Bůh se sebou smiřuje svět prostřednictvím Krista a nepočítá jim jejich přečiny, a nám svěřil to slovo smíření.“ (2. Kor. 5:19; Iz. 55:6)

9. Jak Pavel dával najevo, že si Božího milosrdenství váží?

⁹ Co Jehova umožnil tím, že opatřil výkupní oběť? Každému, kdo v ni projevuje víru, mohou být odpuštěny jeho přečiny a mezi ním a Bohem může být obnoveno přátelství a soulad. Kromě toho, že Jehova opatřil výkupné, poslal své vyslance, aby lidi nabádali ke smíření, dokud je ještě čas. (Přečti 1. Timoteovi 2:3–6.) Pavel chápal, co je Boží vůle, a uvědomoval si, v jak naléhavé době žije. Proto se ‚službě smíření‘ věnoval neúnavně. Jehovova vůle se nezměnila. Svou vstřícnost lidem projevuje i v dnešní době. Pavlova slova, že „nyní je zvlášť přijatelný čas“ a že „nyní je den záchrany“, platí stále. Jehova je skutečně milosrdný a soucitný. (2. Mojž. 34:6, 7)

Neopomíjejme „její účel“

10. Jaký úkol v souvislosti s ‚dnem záchrany‘ pomazaní křesťané plní až dodnes?

¹⁰ Prvními, kdo z tohoto projevu nezasloužené laskavosti měli užitek, byli ti, kdo jsou „ve spojení s Kristem“. (2. Kor. 5:17, 18) Pro ně „den záchrany“ začal o Letnicích roku 33 n. l. Tehdy byl pomazaným svěřen úkol hlásat „slovo smíření“. Členové pomazaného ostatku tuto „službu smíření“ vykonávají dodnes. Uvědomují si, že čtyři andělé, které apoštol Jan viděl v prorockém vidění, stále „drží pevně čtyři zemské větry, aby nevál žádný vítr na zem“. „Den záchrany“ neboli „zvlášť přijatelný čas“ tedy trvá. (Zjev. 7:1–3) Už od počátku 20. století se proto členové pomazaného ostatku horlivě věnují svému úkolu — po celém světě vykonávají „službu smíření“.

11, 12. Jak pomazaní křesťané začátkem 20. století ukázali, že si uvědomují, v jaké době žijí? (Viz obrázek na straně 15.)

¹¹ Kniha Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království uvádí, že na přelomu 19. a 20. století „C. T. Russell a jeho společníci pevně věřili, že žijí v čase žně a že je třeba, aby lidé slyšeli osvobozující pravdu“. Uvědomovali si, že je čas žně, tedy „zvlášť přijatelný čas“, a proto se nespokojili s tím, že by stejně jako duchovenstvo křesťanstva nedělali nic víc, než jen zvali lidi na nějaká náboženská setkání. Tito pomazaní křesťané naopak uvažovali o tom, jakými dalšími  praktickými způsoby by se dobrá zpráva dala šířit. Mimo jiné k tomu moudře využívali tu nejmodernější techniku, jež tehdy byla k dispozici.

¹² Tato malá skupina horlivých služebníků k šíření dobré zprávy o Království používala traktáty, letáky, časopisy a knihy. Také psali kázání a články, které pak posílali do tisíců novin. Ve státních i mezinárodních rozhlasových sítích vysílali biblické programy. Vyráběli filmy synchronizované se zvukovou nahrávkou, a to ještě před tím, než filmový průmysl začal produkovat ozvučené filmy. K čemu taková neutuchající horlivost vedla? Dnes je na světě asi sedm milionů lidí, kteří reagovali na poselství „smiřte se s Bohem“ a připojili se k těm, kdo ho šíří. Jehovovi služebníci z počátku 20. století jsou vynikajícím příkladem toho, že omezené možnosti nejsou překážkou horlivosti.

13. Co je účelem Boží nezasloužené laskavosti?

¹³ Pavlův výrok „nyní je zvlášť přijatelný čas“ stále platí. My, kdo jsme pocítili Jehovovu nezaslouženou laskavost, jsme vděční za to, že jsme dostali příležitost poselství o smíření slyšet a přijmout. Avšak místo abychom se spokojili s tím, že my už jsme se s Bohem smířili, bereme si k srdci Pavlova slova: „Také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přitom opomíjeli její účel.“ (2. Kor. 6:1) Účelem Boží nezasloužené laskavosti je to, že Bůh chce ‚smířit se sebou svět‘ prostřednictvím Krista. (2. Kor. 5:19)

14. Jak lidé v mnoha zemích reagují na zhoršující se poměry ve světě?

¹⁴ Většina lidí je zaslepená Satanem, a tak zůstává odcizena Bohu a neví o jeho nezasloužené laskavosti ani o jejím účelu. (2. Kor. 4:3, 4; 1. Jana 5:19) Zhoršující se poměry ve světě však vedly k tomu, že mnozí příznivě zareagovali, když se dozvěděli, že příčinou zla a utrpení je právě to, že lidé jsou Bohu odcizeni. I v zemích, kde většina lidí byla k naší kazatelské činnosti lhostejná, dnes mnozí přijímají dobrou zprávu a usilují o smíření s Bohem. Uvědomuješ si, co z toho vyplývá? Žijeme v čase, kdy bychom měli ještě s větší horlivostí prosit lidi: „Smiřte se s Bohem.“

15. Jaké poselství lidem kážeme?

¹⁵ Naším úkolem není lidem říkat, že pokud se obrátí k Bohu, bude jim pomáhat s jejich problémy a bude se jim lépe dařit. Právě takové poselství předkládají lidem duchovní křesťanstva, a mnozí lidé vlastně nic jiného slyšet nechtějí. (2. Tim. 4:3, 4) To však není cílem naší služby. Dobrá zpráva, kterou kážeme, spočívá v tom, že Jehova je z lásky ochoten prostřednictvím Krista odpustit přečiny. Díky tomu lidé už nemusí být Bohu odcizeni, ale mohou se s ním smířit. (Řím. 5:10; 8:32) „Zvlášť přijatelný čas“ se však rychle blíží ke konci.

„Buďte zaníceni duchem“

16. Díky čemu byl Pavel odvážný a horlivý?

¹⁶ Co tedy můžeme udělat pro to, abychom pravému Bohu sloužili horlivě? Někdo je možná plachý, a tak se lidí spíše straní  a je pro něj obtížné dávat najevo své pocity. Pamatujme však, že horlivost není jen vnějším projevem nějakých emocí ani nezávisí na naší osobnosti. Na to, co je klíčem k horlivosti, poukázal Pavel, když své spoluvěřící nabádal: „Buďte zaníceni duchem.“ (Řím. 12:11) Významnou roli v tom, že Pavel kázal s odvahou a vytrvalostí, sehrál svatý duch. Od chvíle, kdy byl Pavel povolán Ježíšem, až do posledního uvěznění a mučednické smrti v Římě — tedy po více než 30 let — jeho horlivost neochladla. Vždy se upínal k Bohu, který mu prostřednictvím svého ducha dával sílu. Pavel prohlásil: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Fil. 4:13) Pavlův příklad pro nás může být velkým povzbuzením.

17. Co nám pomůže, abychom byli „zaníceni duchem“?

¹⁷ Slovo přeložené jako „zaníceni“ doslova znamená „vřící“. (Kingdom Interlinear) Když chceme, aby voda v konvici vřela, musíme ji postavit na stálý zdroj tepla. Podobně, máme-li být „zaníceni duchem“, potřebujeme neustálý přísun Božího ducha. Získáváme ho tak, že využíváme všechna opatření, která Jehova poskytl pro to, abychom byli duchovně silní. Musíme mít zodpovědný postoj k osobnímu i sborovému uctívání, to znamená pravidelně si vyhrazovat čas na osobní a rodinné studium, modlitby a shromáždění. Díky tomu všemu budeme mít „vroucího ducha“. (Přečti Skutky 4:20; 18:25.)

18. Na co bychom se jako Bohu zasvěcení služebníci měli soustředit?

¹⁸ Jelikož jsme zasvěceni Bohu, plně se soustřeďme na to, co od nás očekává, a nedejme se od toho nikým a ničím odradit. Stejně jako Ježíš, i my chceme konat vůli Jehovy Boha. (Hebr. 10:7) V naší době je jeho vůlí to, aby se s ním co nejvíce lidí smířilo. Napodobujme tedy Ježíše a Pavla a tomuto nejdůležitějšímu a skutečně naléhavému úkolu se věnujme s horlivostí.

Zapamatoval sis?

• Jakou službu Bůh svěřil Pavlovi a ostatním pomazaným křesťanům?

• Jak členové pomazaného ostatku využívají „zvlášť přijatelný čas“?

• Co to znamená být „zaníceni duchem“?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 12]

Pavel nikdy nezapomněl na to, co se mu stalo cestou do Damašku