Svatý duch nám dává sílu překonat jakoukoli zkoušku

„Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (FIL. 4:13)

1. Proč se setkáváme s různými zkouškami?

ČASTO se setkáváme s různými zkouškami. Některé jsou důsledkem naší nedokonalosti nebo jsou způsobeny systémem věcí, v němž žijeme. Jiné jsou zapříčiněny nepřátelstvím, které panuje mezi těmi, kdo Bohu slouží, a těmi, kdo mu neslouží. (1. Mojž. 3:15) Už od počátku Bůh svým věrným služebníkům pomáhal, aby se nenechali zlomit náboženským pronásledováním, aby odolávali tlaku okolí a aby překonali mnoho jiných překážek. Svatý duch může potřebnou sílu dodávat i nám.

Náboženské pronásledování

2. Co je cílem náboženského pronásledování a jakou podobu může mít?

² Náboženské pronásledování je úmyslné šikanování nebo ubližování někomu kvůli jeho víře nebo náboženským názorům. Cílem takového pronásledování je náboženské názory vymýtit, zabránit jejich šíření nebo zlomit ryzost věřících. Náboženské pronásledování může mít řadu podob — někdy je přímé, jindy skryté. V Bibli jsou Satanovy útoky přirovnány k útokům mladého lva nebo kobry. (Přečti Žalm 91:13.)

3. Čím se vyznačují Satanovy (a) přímé útoky? (b) skryté útoky?

³ Satan, podobně jako lev, často útočí přímo prostřednictvím násilí, věznění nebo zákazů. (Žalm 94:20) V Ročenkách je popsáno mnoho případů, kdy se svědkové Jehovovi stali terčem přímých útoků. Na mnoha místech na Boží služebníky útočily davy násilníků, kteří někdy byli vedeni náboženskými představiteli nebo politickými extrémisty. Kvůli přímému pronásledování však Jehovovi přestal sloužit málokdo. Ďábel proto podniká také lstivé útoky, podobně jako kobra, která útočí ze zálohy. Cílem skrytých  útoků je otrávit mysl člověka a oklamat ho tak, aby začal dělat to, co si přeje Satan. Takové útoky nás mají duchovně oslabit a zkazit. Svatý duch nám ale může dodat sílu, abychom se žádnou z těchto forem pronásledování nenechali zlomit.

4, 5. Jak se můžeme na pronásledování připravit? Uveď příklad.

⁴ Představovat si, do jakých situací bychom se mohli dostat, kdybychom byli pronásledováni, však není nejlepší způsob, jak se na těžkosti připravit. Nevíme totiž, co přesně budoucnost přinese, a tak nemá cenu dělat si starosti kvůli něčemu, co se možná vůbec nestane. Něco ale přece jen dělat můžeme. Většině z těch, kdo se nenechali pronásledováním zlomit, pomohlo to, že přemýšleli o životě věrných Božích služebníků, o nichž se píše v Bibli, a o učení a příkladu Ježíše. Díky tomu sílila jejich láska k Jehovovi. A tato láska jim zase pomáhala, aby se nenechali zlomit žádnými zkouškami, které na ně přišly.

⁵ Uvažuj o příkladu dvou našich sester z Malawi. Násilníci se snažili donutit je, aby si koupily členské průkazy politické strany, a tak je zbili, svlékli a hrozili jim, že je znásilní. Lživě jim tvrdili, že členské průkazy si koupili i členové rodiny betel. Jak na to sestry reagovaly? Řekly: „Sloužíme pouze Jehovovi Bohu. Takže i kdyby si naši bratři z kanceláře odbočky legitimace koupili, nám na tom nezáleží. Nedopustíme se kompromisu, i kdybyste nás zabili!“ Poté, co daly sestry najevo svou odvahu, násilníci je nechali odejít.

6, 7. Jak Jehova dodává sílu svým služebníkům, kteří jsou pronásledováni?

⁶ Apoštol Pavel se ve svém dopise křesťanům v Tesalonice zmínil o tom, že poselství pravdy přijali „v mnohém soužení“, ale přesto „s radostí svatého ducha“. (1. Tes. 1:6) Mnozí Boží služebníci, kteří čelili pronásledování a zůstali věrní, vyprávěli, že v těch nejtěžších chvílích cítili vnitřní pokoj, který patří k ovoci Božího svatého ducha. (Gal. 5:22) Tento pokoj jim pomohl střežit jejich srdce a myšlenkové síly. Jehova prostřednictvím svatého ducha posiluje své služebníky, aby obstáli ve zkouškách a jednali moudře, když se setkávají s těžkostmi. *

⁷ Lidé často žasli nad tím, s jakým odhodláním se Boží služebníci nenechali zlomit, a to ani při krutém pronásledování. Vypadalo to, jako by svědkové dostali nadlidskou sílu. A opravdu to tak bylo. Apoštol Petr nás ujišťuje: „Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:14) Skutečnost, že jsme pronásledováni kvůli tomu, že se držíme spravedlivých měřítek, je svědectvím o tom, že máme Boží schválení. (Mat. 5:10–12; Jan 15:20) Takový důkaz Jehovovy přízně je velkým zdrojem radosti.

Tlak okolí

8. (a) Co Jozuovi a Kalebovi pomohlo odolat tlaku okolí? (b) Co se z příkladu Jozua a Kaleba můžeme naučit?

⁸ Méně nápadnou formou pronásledování, se kterou se křesťané setkávají, je tlak okolí. Jehovův duch je však mnohem silnější než duch světa, a tak se nenecháme zlomit lidmi, kteří se nám posmívají, rozšiřují o nás lži nebo se nás snaží přimět, abychom se přizpůsobili jejich měřítkům. Příkladem nám mohou být Jozue a Kaleb. Díky čemu byli schopni dát najevo nesouhlas s názorem ostatních deseti zvědů,  kteří se s nimi vrátili ze země Kanaán? Svatý duch jim pomohl, aby měli ‚jiného ducha‘ neboli jiný myšlenkový postoj. (Přečti 4. Mojžíšovu 13:30; 14:6–10, 24.)

9. Proč křesťané musí být ochotni lišit se?

⁹ Svatý duch dodával sílu také Ježíšovým apoštolům, aby dokázali poslouchat Boha spíše než ty, které mnozí Židé s velkou úctou považovali za učitele pravého náboženství. (Sk. 4:21, 31; 5:29, 32) Lidé většinou raději následují dav, protože se chtějí vyhnout konfrontaci nebo konfliktu. Praví křesťané se ale často dostávají do situací, kdy musí reagovat jinak než většina, protože se zastávají toho, co je správné. Díky síle, kterou jim dává Boží svatý duch, se však nebojí odlišovat. (2. Tim. 1:7) Uvažujme o jedné konkrétní oblasti, ve které nesmíme podlehnout tlaku okolí.

10. Do jaké situace se někteří křesťané mohou dostat?

¹⁰ Někdy se mladý křesťan dozví, že některý z jeho přátel se dopustil něčeho špatného. Možná si myslí, že kdyby o tom řekl sborovým starším a poprosil je, aby jeho příteli poskytli duchovní pomoc, vlastně by ho tím zradil. O celé záležitosti proto raději mlčí. Občas se stává, že provinilec na své přátele dokonce naléhá, aby o jeho hříchu nemluvili. Do takové situace se samozřejmě dostávají nejen mladí lidé. I pro dospělého člověka může být obtížné říct sborovým starším, že přítel nebo člen rodiny udělal něco špatného. Jak by ale praví křesťané měli jednat?

11, 12. Co bychom měli udělat, pokud na nás spoluvěřící naléhá, abychom o jeho provinění nikomu neříkali, a proč bychom to měli udělat?

¹¹ Představ si následující situaci: Aleš, mladý bratr, se dozvěděl, že Robert, jeho kamarád ze sboru, má ve zvyku dívat se na pornografii. Aleš Robertovi řekne, že má o něj obavy, ale Robert nad tím mávne rukou. Aleš se ho snaží přesvědčit, aby si o tom promluvil se staršími, ale Robert odmítne a řekne mu, že pokud je opravdu jeho přítel, tak si to nechá pro sebe. Měl by se Aleš bát, že ztratí přítele? Možná přemýšlí o tom, komu by starší věřili, kdyby Robert všechno popřel. Pokud však Aleš bude mlčet, Robertovi to nepomůže, a mohlo by to dokonce vést k tomu, že ztratí vztah k Jehovovi. Aleš by si měl uvědomit, že „chvět se před lidmi, to klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn“. (Přísl. 29:25) Co by tedy měl udělat? Měl by jít za Robertem znovu a laskavě a otevřeně s ním o jeho problému promluvit. K tomu bude potřebovat odvahu. Je však možné, že tentokrát Robert bude reagovat jinak a bude rád, že si o svém problému může popovídat. Aleš by ho měl znovu povzbudit, aby šel za staršími, a měl by  mu říct, že pokud to v rozumné době neudělá, upozorní je na to on sám. (3. Mojž. 5:1)

¹² Pokud se někdy v takové situaci ocitneš, může se stát, že přítel tvou snahu zpočátku neocení. Časem si ale možná uvědomí, že jednáš v jeho nejlepším zájmu. Jestliže pomoc přijme, pravděpodobně ti za tvou odvahu a věrnost bude trvale vděčný. Jestliže se však proti tobě postaví, přemýšlej, zda o takového přítele opravdu stojíš. Vždy je správné dělat radost našemu největšímu Příteli, Jehovovi Bohu. Dáváme-li Jehovu na první místo, ti, kdo ho milují, si nás pro naši věrnost budou vážit a stanou se našimi skutečnými přáteli. Nikdy bychom v křesťanském sboru neměli dávat místo Ďáblovi, protože v tom případě bychom Jehovova svatého ducha zarmucovali. V souladu s působením Božího ducha jednáme tehdy, když usilujeme o to, aby křesťanský sbor zůstal čistý. (Ef. 4:27, 30)

Mnohé jiné překážky

13. S jakými zkouškami se Jehovovi služebníci setkávají a proč s tím musíme počítat?

¹³ Zkoušky mívají mnoho podob — finanční problémy, ztráta zaměstnání, přírodní katastrofa, smrt někoho blízkého, zdravotní problémy a podobně. Žijeme v ‚kritických časech‘, a tak musíme počítat s tím, že dříve či později se každý z nás s nějakou zkouškou setká. (2. Tim. 3:1) Když se to stane, je důležité nepropadnout panice. Svatý duch nám může dodat sílu, abychom překonali jakoukoli překážku.

14. Co Jobovi pomohlo, aby ho zkoušky nezlomily?

¹⁴ Joba stíhala jedna zkouška za druhou. Přišel o majetek, o děti, o přátele i o zdraví a jeho manželka přestala důvěřovat Jehovovi. (Job 1:13–19; 2:7–9) Opravdovou útěchu mu však poskytl Elihu. Řekl Jobovi: „Zastav se a projev pozornost podivuhodným Božím dílům.“ (Job 37:14) Stejná myšlenka byla také podstatou toho, co Jobovi pak řekl Jehova. Co Jobovi pomohlo, aby ho zkoušky nezlomily? To, že začal přemýšlet o různých projevech Jehovovy moci a o působení svatého ducha. (Job 38:1–41; 42:1, 2) A totéž může pomoci i nám. Asi si vzpomínáš na chvíle, kdy jsi jasně cítil, že Bůh o tebe pečuje. Můžeš se spolehnout na to, že stejný zájem má o tebe i dnes.

15. Co ve zkouškách posílilo apoštola Pavla?

¹⁵ Apoštol Pavel kvůli své víře prošel mnoha zkouškami, při kterých byl jeho život v nebezpečí. (2. Kor. 11:23–28) Co mu pomohlo, aby v náročných okolnostech zůstal vyrovnaný a nenechal se zahltit negativními pocity? Modlil se a plně se spoléhal na Jehovu. V období náročné zkoušky, která zřejmě vedla k jeho mučednické smrti, Pavel napsal: „Pán stál při mně a vlil do mne sílu, aby mým prostřednictvím bylo kázání plně dovršeno a mohly je slyšet  všechny národy; a byl jsem osvobozen ze lví tlamy.“ (2. Tim. 4:17) Na základě vlastní zkušenosti Pavel mohl své spoluvěřící ujistit, že není důvod, aby byli úzkostliví. (Přečti Filipanům 4:6, 7, 13.)

16, 17. Uveď příklad toho, jak Jehova pomáhá svým služebníkům, kteří prožívají zkoušky.

¹⁶ Příkladem toho, že Jehova o své služebníky pečuje, může být průkopnice Roxana. Požádala svého zaměstnavatele o několik dní volna, aby mohla jet na sjezd, a on jí s hněvem odpověděl, že pokud pojede, vyhodí ji. Roxana na sjezd odjela a úpěnlivě se modlila, aby o práci nepřišla. Díky tomu se uklidnila. Když v pondělí po sjezdu přišla do práce, vedoucí ji opravdu propustil. Byla z toho rozrušená. Sice tam nevydělávala moc peněz, ale tu práci potřebovala, aby mohla přispívat do rodinného rozpočtu. Znovu se modlila a pak si řekla, že když se o ni Jehova postaral duchovně na sjezdu, určitě se o ni dokáže postarat i po hmotné stránce. Cestou domů si všimla nápisu, že jedna firma hledá zkušené pracovníky pro obsluhu průmyslových šicích strojů, a tak se tam šla zeptat. Vedoucí pochopil, že s obsluhou takových strojů Roxana nemá žádné zkušenosti, ale stejně ji přijal a nabídl jí téměř dvojnásobný plat ve srovnání s tím, jaký měla v předchozím zaměstnání. Roxana si uvědomila, že její modlitby byly vyslyšeny. Největším požehnáním však bylo to, že s některými zaměstnanci firmy mohla mluvit o dobré zprávě. Pět z nich, včetně vedoucího, bylo pokřtěno.

¹⁷ Někdy můžeme mít pocit, že Jehova na naše modlitby neodpovídá, nebo že přinejmenším neodpovídá hned či způsobem, jaký očekáváme. V takovém případě pro to určitě existuje dobrý důvod. Jehova ten důvod zná, ale my to možná pochopíme až později. Jednou věcí si však můžeme být jisti — Jehova své věrné služebníky neopustí. (Hebr. 6:10)

Jehova nám pomáhá překonávat zkoušky a pokušení

18, 19. (a) Proč nás nepřekvapuje, že se setkáváme se zkouškami a pokušeními? (b) Co nám pomůže vytrvávat, přestože nás potkávají různé zkoušky?

¹⁸ To, že se setkáváme s pokušeními, sklíčeností, pronásledováním a tlakem okolí, nás nepřekvapuje. Svět jako celek je vůči nám nepřátelský. (Jan 15:17–19) Svatý duch nám však dodává sílu, abychom byli schopni obstát v jakékoli zkoušce, se kterou se při službě Jehovovi setkáme. Bůh nedovolí, abychom byli pokoušeni nad to, co můžeme snést. (1. Kor. 10:13) Rozhodně nás nikdy neopustí. (Hebr. 13:5) Ochranou a posilou je pro nás to, že se poslušně řídíme Božím inspirovaným Slovem. Kromě toho Jehova může svým duchem podnítit naše spoluvěřící, aby nám pomohli ve chvíli, kdy to nejvíce potřebujeme.

¹⁹ Neustále proto prostřednictvím modlitby a studia Písma usilujme o to, aby nám Jehova dával svého svatého ducha. Díky tomu budeme „posilováni vší silou podle míry [Boží] slavné moci, [abychom] plně vytrvali a s radostí byli trpěliví“. (Kol. 1:11)

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Jak se můžeš připravit na pronásledování?

• Jak bys měl reagovat, když tvůj spoluvěřící chce, abys nikomu neříkal o jeho provinění?

• Na co se můžeš spolehnout, ať už se ocitneš v jakékoli zkoušce?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 28]

Co se můžeme naučit od Jozua a Kaleba?

[Obrázek na straně 29]

Jak můžeš pomoci svému příteli, který se dopustil něčeho špatného?