„Poslouchat je lepší než oběť“

SAUL byl prvním králem starověkého Izraele. I když byl vybrán pravým Bohem, nakonec ho přestal poslouchat.

Jakých špatných skutků se Saul dopustil? Mohl se jich vyvarovat? A co se z toho můžeme naučit?

Jehova vybírá krále

Než se Saul stal králem, Božím představitelem v Izraeli byl prorok Samuel. Byl už v pokročilém věku a jeho synové jednali nevěrně. Navíc v té době Izraelity ohrožovali nepřátelé, a tak izraelští starší muži požádali Samuela, aby nad nimi ustanovil krále, který by je soudil a vedl do bitvy. Jehova tedy Samuela pověřil, aby za vůdce pomazal Saula, a řekl o něm: „Zachrání můj lid z ruky Filištínů.“ (1. Sam. 8:4–7, 20; 9:16)

Saul byl ‚mladý a sličný‘. To však nebylo hlavním důvodem, proč ho Jehova vybral. Saul byl pokorný. Samuela se například zeptal: „Což nejsem Benjamínovec, z nejmenšího z izraelských kmenů, a má rodina nejbezvýznamnější ze všech rodin kmene Benjamín? Proč jsi tedy ke mně mluvil něco takového?“ Saul nebyl na sebe ani na svou rodinu pyšný, přestože jeho otec Kiš byl „zámožný muž“. (1. Sam. 9:1, 2, 21)

Zajímavé také je, jak Saul reagoval, když Samuel oznámil, koho Jehova vybral za krále nad Izraelem. Samuel pomazal Saula v soukromí a řekl mu: „Udělej [pro sebe], co tvá ruka shledá možným, protože pravý Bůh je s tebou.“ Potom prorok svolal lid a oznámil, že králem má být Saul. Nemohli ho však najít, protože ostýchavý Saul se schoval. Prohlášen za krále byl až poté, co Jehova řekl, kde se skrývá. (1. Sam. 10:7, 20–24)

Na bitevním poli

Zanedlouho Saul dokázal, že ti, kdo jeho způsobilost být králem zpochybňovali, se mýlili. Když jedno z izraelských měst začali ohrožovat Ammonité, na Saula „zapůsobil . . . Boží duch“. Rázně svolal izraelské válečníky, zorganizoval je a přivedl k vítězství. Svůj úspěch pak připsal Bohu. Řekl: „Dnes Jehova vykonal záchranu v Izraeli.“ (1. Sam. 11:1–13)

 Saul měl dobré vlastnosti, uznával Jehovovu moc a Bůh mu žehnal. To, zda se Izraelitům a jejich králi bude dál dobře dařit, však záviselo na jednom velmi důležitém předpokladu. Samuel řekl: „Jestliže se budete Jehovy bát a skutečně mu budete sloužit a poslouchat jeho hlas a nebudete se bouřit proti Jehovovu nařízení, jistě se vy i král, který nad vámi bude vládnout, prokážete být následovníky Jehovy, svého Boha.“ Na co se mohli Izraelité spolehnout, pokud by zůstali Bohu věrní? Samuel řekl: „Jehova svůj lid neopustí kvůli svému velkému jménu, protože Jehova si vzal za své, že vás učiní svým lidem.“ (1. Sam. 12:14, 22)

Klíčem k Božímu schválení byla poslušnost, a to platí dodnes. Když Jehovova přikázání posloucháme, žehná nám. Co by se však stalo, pokud bychom Jehovu poslouchat přestali?

„Jednal jsi pošetile“

Později Saul zaútočil na Filištíny, což vyvolalo prudkou reakci. Filištíni shromáždili vojsko, „množství jako zrnek písku, která jsou na břehu moře“, aby se Saulem bojovali. „Izraelští muži viděli, že jsou v úzkých, protože lid byl pod těžkým tlakem; a lid se poschovával v jeskyních a prohlubních a skalních útesech a sklepeních a vodních jamách.“ (1. Sam. 13:5, 6) Co Saul v té situaci udělal?

Měl jít do Gilgalu a počkat na Samuela, který tam chtěl předložit oběti. Samuel se však zpozdil a vojáci se začali rozcházet. Saul se proto rozhodl, že oběti předloží sám. Jakmile to udělal, Samuel přišel. Když uslyšel, k čemu došlo, řekl Saulovi: „Jednal jsi pošetile. Nedodržel jsi přikázání Jehovy, svého Boha, které ti přikázal, protože kdybys je byl dodržel, Jehova by byl upevnil tvé království nad Izraelem na neurčitý čas. A nyní tvé království nepotrvá. Jehova si jistě najde muže příjemného svému srdci; a Jehova ho pověří jako vůdce nad svým lidem, protože jsi nedodržel, co ti Jehova přikázal.“ (1. Sam. 10:8; 13:8, 13, 14)

Saul se kvůli nedostatku víry opovážlivě rozhodl neuposlechnout Boží příkaz, že má čekat na Samuela, který měl oběti předložit. Saul jednal úplně jinak než kdysi Gideon, velitel izraelského vojska. Tomu Jehova nařídil, aby počet svých vojáků snížil z 32 000 na 300, a Gideon poslechl. Měl totiž pevnou víru v Jehovu. S Boží pomocí pak porazil 135 000 nájezdníků. (Soud. 7:1–7, 17–22; 8:10) Jehova by pomohl i Saulovi. Jeho neposlušnost však vedla k tomu, že Filištíni začali Izrael plenit. (1. Sam. 13:17, 18)

Když se ocitneš v náročné situaci, na základě čeho se rozhoduješ? Z hlediska lidí, kteří nemají pevnou víru, by se mohlo zdát, že bude lepší Boží zásady ignorovat. Jelikož Samuel nepřicházel, Saul si zřejmě myslel, že to, co dělá, je rozumné. Avšak ten, kdo chce mít Boží schválení, ví, že správné je vždy se řídit biblickými zásadami.

Jehova zavrhuje Saula

Dalšího vážného provinění se Saul dopustil během válečného tažení proti Amalekitům. Bůh je odsoudil za to, že bezdůvodně zaútočili na Izraelity, kteří se vraceli z egyptského otroctví. (2. Mojž. 17:8; 5. Mojž. 25:17, 18) Amalekité se navíc připojili k dalším národům, které na Boží vyvolený lid útočily v době soudců. (Soud. 3:12, 13; 6:1–3, 33) Jehova proto Amalekity volal k odpovědnosti a pověřil Saula,  aby nad nimi vykonal rozsudek. (1. Sam. 15:1–3)

Saul však Jehovův příkaz neuposlechl. Místo toho, aby nepřátelské Amalekity vyhladil a zničil jejich majetek, rozhodl se zajmout jejich krále a ponechat naživu nejlepší hospodářská zvířata. Když mu to Samuel vytkl, Saul se snažil svalit vinu na jiné. Řekl: „Lid měl soucit s nejlepším z bravu a z dobytka, aby to obětoval Jehovovi.“ Bez ohledu na to, zda Saul opravdu měl v úmyslu zvířata obětovat, podstatné je, že neuposlechl. Už nebyl „ve svých vlastních očích maličký“. Samuel mu otevřeně řekl, že Boha neuposlechl. Potom prohlásil: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat je lepší než oběť . . . Protože jsi zavrhl Jehovovo slovo, on tudíž zavrhuje tebe, abys nebyl králem.“ (1. Sam. 15:15, 17, 22, 23)

Jehova Saulovi odňal svého svatého ducha a přestal mu žehnat. Prvního izraelského krále ovládl „špatný duch“. Zmocnila se ho podezíravost a začal žárlit na Davida, o němž Jehova rozhodl, že mu později svěří královský úřad. Saul se několikrát snažil ho zabít. Viděl, že „Jehova je s Davidem“, a tak „se stal provždy Davidovým nepřítelem“. Pronásledoval ho, a dokonce nařídil smrt 85 kněží a dalších Izraelitů. Není divu, že Jehova Saula opustil. (1. Sam. 16:14; 18:11, 25, 28, 29; 19:10, 11; 20:32, 33; 22:16–19)

Když pak Filištíni zaútočili na Izrael znovu, Saul se v marné snaze získat pomoc uchýlil ke spiritismu. Následující den byl v bitvě těžce zraněn a spáchal sebevraždu. (1. Sam. 28:4–8; 31:3, 4) O tomto neposlušném izraelském králi je v Bibli napsáno: „Zemřel . . . pro svou nevěrnost, s níž jednal nevěrně proti Jehovovi ohledně Jehovova slova, které nedodržel, a také proto, že požádal spiritistické médium, aby se dotazovalo. A nedotázal se Jehovy.“ (1. Par. 10:13, 14)

Saulův varovný příklad jasně ukazuje, že poslouchat Jehovu je lepší než mu přinášet jakékoli oběti. Apoštol Jan napsal: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Nikdy nezapomeň na tuto základní pravdu — trvalé přátelství s Bohem závisí na tom, zda ho posloucháme.

[Obrázek na straně 21]

Zpočátku byl Saul pokorný

[Obrázek na straně 23]

Proč Samuel řekl Saulovi, že „poslouchat je lepší než oběť“?