Neklam se falešným uvažováním

„CO JSI to udělala?“ zeptal se Bůh Evy poté, co jedla ovoce ze zakázaného stromu. Eva odpověděla: „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.“ (1. Mojž. 3:13) Satan, lstivý had, který ji podnítil, aby Boha neuposlechla, byl později nazván „ten prahad, . . . jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjev. 12:9)

Zpráva v 1. Mojžíšově vykresluje Satana jako záludného tvora, který vymýšlí lži, aby oklamal každého, kdo je neopatrný. Eva se jím oklamat nechala. Neměli bychom si však myslet, že Satan je jediný, kdo by nás mohl zavést na scestí. Bible totiž varuje: „Neklamte se falešným uvažováním.“ (Jak. 1:22)

Možná se nám zdá krajně nepravděpodobné, nebo dokonce vyloučené, že bychom oklamali sami sebe. Jehova však toto varování určitě nenechal zapsat bezdůvodně. Je tedy moudré zamyslet se nad tím, jak by se mohlo stát, že bychom sami sebe klamali falešným uvažováním. Ukážeme si to na jednom biblickém příkladu.

Jak někteří klamali sami sebe

Asi v roce 537 př. n. l. perský král Kýros Veliký rozhodl, že Židé, kteří jsou ve vyhnanství v Babylóně, se mohou vrátit do Jeruzaléma a znovu postavit chrám. (Ezra 1:1, 2) V následujícím roce Židé v souladu s Jehovovým záměrem položili základy Jehovova domu. Velmi se radovali a chválili Jehovu za to, že počáteční fázi tohoto důležitého stavebního projektu žehnal. (Ezra 3:8, 10, 11) Zakrátko se však jejich úsilí setkalo s odporem a oni začali ztrácet odvahu. (Ezra 4:4) Asi 15 let po návratu Židů z vyhnanství Peršané veškeré stavební práce zakázali. Do Jeruzaléma byli vysláni oblastní úředníci, jejichž úkolem bylo zákaz prosadit. Ti nakonec Židy „zastavili . . . silou zbraní“. (Ezra 4:21–24)

Tváří v tvář takovému odporu Židé začali klamat sami sebe falešným uvažováním. Říkali si: „Nepřišel čas, čas Jehovova domu, aby byl vystavěn.“ (Ag. 1:2) Došli k závěru, že Jehova nechce, aby chrám byl postaven ihned, a proto nehledali způsob, jak konat Jehovovu vůli. Přestali se věnovat posvátnému úkolu, který dostali, a plně se zaměřili na to, aby zlepšili své vlastní bydlení. Boží prorok Ageus se jich zeptal: „Je čas, abyste sami bydleli ve svých obkládaných domech, zatímco tento dům [Jehovův chrám] je pustý?“ (Ag. 1:4)

Jaké poučení z toho plyne? Nesprávný názor na to, kdy Jehova uskuteční svůj záměr, by nás mohl vést k tomu, že duchovní činnosti přestaneme považovat za důležité a zaměříme se na své zájmy. Lze to přirovnat k situaci, kdy čekáš návštěvu. Máš plné ruce práce, abys všechno připravil, a pak dostaneš zprávu, že se hosté zpozdí. Co uděláš? Rozhodneš se s přípravami přestat?

Jak asi víš, Ageus a Zecharjáš Židům pomohli pochopit, že Jehova chce, aby chrám byl vystavěn neodkladně. „Buďte silní, všichni lidé země, . . . a pracujte,“ nabádal je Ageus. (Ag. 2:4) Bylo zapotřebí, aby se znovu pustili do práce a spolehli se na to, že Bůh je svým duchem podpoří. (Zech. 4:6, 7) Tento příklad nám může pomoci, abychom nedošli k nesprávným závěrům v souvislosti s Jehovovým dnem. (1. Kor. 10:11)

 Je důležité jasně přemýšlet

Apoštol Petr se ve svém druhém dopise zmínil o tom, že Jehova stanovil čas, kdy nastolí ‚nová nebesa a novou zemi‘. (2. Petra 3:13) Uvedl, že někteří posměvači pochybují o tom, že Bůh vůbec někdy do lidských záležitostí zasáhne. Tvrdili, že nic se nestane a že „všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření“. (2. Petra 3:4) Petr se proti takovému falešnému uvažování postavil. Spolukřesťanům napsal: „Připomínkou burcuji vaši schopnost jasně přemýšlet.“ Připomněl jim, že posměvači se mýlí. V minulosti Bůh do lidských záležitostí totiž už zasáhl, když způsobil celosvětovou potopu. (2. Petra 3:1, 5–7)

Podobně v roce 520 př. n. l. vybízel prorok Ageus váhavé Židy. Řekl: „Zaměřte své srdce na své cesty.“ (Ag. 1:5) Připomněl jim, jaký záměr Bůh má se svým lidem a co v té souvislosti slíbil. Tím podnítil jejich schopnost jasně přemýšlet. (Ag. 1:8; 2:4, 5) Krátce nato se navzdory úřednímu zákazu stavební práce znovu rozběhly. Odpůrci se opět pokusili Židy zastavit, ale tentokrát neúspěšně. Zákaz byl zrušen a během pěti let byl chrám postaven. (Ezra 6:14, 15; Ag. 1:14, 15)

Zaměř své srdce na své cesty

Myslíš, že podobně jako Židé v Ageově době bys i ty mohl ztratit odvahu, když přijdou těžkosti? Pokud by se ti to stalo, asi by bylo těžké dál s horlivostí kázat dobrou zprávu. Co by mohlo být příčinou toho, že bys odvahu ztratil? Například to, že trpíš kvůli nespravedlnosti, která je v současném systému věcí běžná. Prorok Habakuk se ptal: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš? Jak dlouho budu k tobě volat o přispění proti násilí, a ty nezachraňuješ?“ (Hab. 1:2) Některý křesťan by mohl dojít k závěru, že Jehovův den se zpozdil, a tak by kazatelskou činnost přestal považovat za naléhavou a dal by přednost pohodlnému životnímu stylu. Mohlo by se to stát i tobě? Pokud by sis myslel, že se Jehovův den zpozdil, klamal bys sám sebe. Je velmi důležité stále mít na mysli biblickou radu, že máme ‚zaměřit své srdce na své cesty‘ a ‚burcovat svou schopnost jasně přemýšlet‘. Polož si otázku: Mělo by mě překvapovat, že ničemný systém věcí trvá déle, než jsem čekal?

Dlouhé období čekání

Uvažuj o Ježíšových slovech, která se týkala závěru současného systému věcí. Z Markova záznamu tohoto proroctví o posledních dnech je vidět, že Ježíš opakovaně vybízel k duchovní bdělosti. (Mar. 13:33–37) Podobné varování je i uprostřed prorockého popisu Armagedonu, velkého dne, kdy Jehova vykoná svůj rozsudek. (Zjev. 16:14–16) Co z toho vyplývá? Takové  připomínky jsou zapotřebí tehdy, když v důsledku dlouhého čekání hrozí nebezpečí, že si člověk přestane uvědomovat, v jak naléhavé době žije.

Ježíš chtěl vysvětlit, proč je tak důležité, abychom při čekání na konec tohoto systému věcí byli stále ostražití. Použil znázornění, ve kterém mluvil o hospodáři, jehož dům byl vykraden. Jak tomu hospodář mohl zabránit? Tím, že by celou noc zůstal vzhůru. Ježíš své přirovnání ukončil vybídkou: „Prokažte [se] jako připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Mat. 24:43, 44)

Ježíšovo znázornění ukazuje, že křesťané musí být připraveni čekat, a to i poměrně dlouhou dobu. Není tedy nutné příliš se znepokojovat tím, že ničemný systém věcí trvá déle, než jsme možná očekávali. Neměli bychom klamat sami sebe falešným uvažováním, že ‚nepřišel Jehovův čas‘. Výsledkem by totiž mohlo být, že bychom přestali horlivě kázat dobrou zprávu o Království. (Řím. 12:11)

Nedovol, aby falešné uvažování zakořenilo ve tvé mysli

Na falešné uvažování je možné vztáhnout zásadu uvedenou v Galaťanům 6:7: „Nedejte se zavést na scestí . . . Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ Pokud se nějaký kus země neoseje, vyroste na něm plevel. Podobně pokud nebudeme ‚burcovat svou schopnost jasně přemýšlet‘, snadno v naší mysli zakoření falešné uvažování. Mohli bychom si například začít říkat, že Jehovův den určitě přijde, ale nebude to tak brzy. Pokud bychom došli k takovému závěru, mohlo by se stát, že k teokratickým činnostem budeme mít laxní přístup. Časem bychom mohli začít opouštět své duchovní návyky. Jehovův den by nás pak mohl zastihnout nepřipravené. (2. Petra 3:10)

Pokud nechceme, aby falešné uvažování zakořenilo v naší mysli, musíme si neustále ověřovat, „co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Řím. 12:2) Jedním z nejlepších způsobů, jak to dělat, je pravidelně číst Boží Slovo. Posílíme tím své přesvědčení, že Jehova vždy jedná v ustanovený čas. (Hab. 2:3)

Studium, modlitby, pravidelná účast na shromáždění, kazatelská služba a laskavé skutky nám pomáhají ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:11, 12) Jehova naši stálost určitě nepřehlédne. Apoštol Pavel totiž napsal: „Nevzdávejme se . . . konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Gal. 6:9)

Dnes rozhodně není čas na to, abychom sami sebe klamali falešným uvažováním a mysleli si, že příchod Jehovova dne byl odložen. Je naopak nezbytné, abychom byli pevní ve víře — Jehovův den je totiž blízko.

[Obrázek na straně 4]

Ageus a Zecharjáš Židy nabádali, aby stavěli chrám

[Obrázek na straně 5]

Co by člověk udělal, kdyby věděl, že přijde zloděj?