Vidíš důkazy toho, že Bůh vede svůj lid?

KDYŽ Izraelité vycházeli z Egypta, vedl je oblačný sloup, který se v noci měnil v sloup ohnivý. Izraelité ani Egypťané něco takového ještě nikdy neviděli. Musel to být bázeň vzbuzující pohled. Odkud se ten sloup vzal? Jaký měl účel? A co se dnes, o 3 500 let později, můžeme naučit z toho, jak Izraelité na ‚sloup ohně a oblaku‘ pohlíželi? (2. Mojž. 14:24)

Co bylo zdrojem tohoto sloupu a jaký měl účel, odhaluje Boží Slovo. Čteme tam: „Jehova šel před nimi v oblačném sloupu za dne, aby je vedl cestou, a v ohnivém sloupu za noci, aby jim dával světlo k chůzi za dne a za noci.“ (2. Mojž. 13:21, 22) Jeho prostřednictvím Jehova Bůh vyvedl Izraelity z Egypta a vedl je pustinou. Museli být připraveni sloup následovat. Když na ně egyptské vojsko chtělo zaútočit, sloup je ochránil, protože se přesunul mezi ně a Egypťany. (2. Mojž. 14:19, 20) Nevedl je přímou cestou, ale jít za ním byl jediný způsob, jak se dostat do Zaslíbené země.

Sloup ujišťoval Izraelity o tom, že Jehova je s nimi. Symbolizoval Jehovu a on z něj někdy mluvil. (4. Mojž. 14:14; Žalm 99:7) Byl také potvrzením toho, že Jehova pověřil Mojžíše, aby stál v čele izraelského národa. (2. Mojž. 33:9) Poslední zmínka o sloupu je ve zprávě o tom, že Jehova ustanovil Jozua jako Mojžíšova nástupce. (5. Mojž. 31:14, 15) To, zda Izraelité do Zaslíbené země skutečně dorazí, záviselo na tom, zda budou uznávat, že prostřednictvím sloupu jim Bůh poskytuje vedení, a zda se tomuto vedení podřídí.

Přestali chápat význam toho, co viděli

Když Izraelité uviděli sloup poprvé, muselo to na ně silně zapůsobit. Je však smutné, že trvalá přítomnost zázračného sloupu jim nepomohla, aby Jehovovi plně důvěřovali. Několikrát se proti Božímu vedení vzbouřili. Když je pronásledovalo egyptské vojsko, dali najevo, že nevěří v Jehovovu moc zachraňovat. Božího služebníka Mojžíše totiž obvinili, že kvůli němu přijdou o život. (2. Mojž. 14:10–12) Potom co prošli Rudým mořem a tak byli zachráněni, opět proti Mojžíšovi, Áronovi a Jehovovi reptali, protože měli pocit, že nemají dost jídla a vody. (2. Mojž. 15:22–24; 16:1–3; 17:1–3, 7) A o několik týdnů později Árona přiměli, aby jim udělal zlaté tele. Jen si to představ — v táboře je oblačný sloup, majestátní důkaz existence Boha, který je vyvedl z Egypta, a na dohled od něj je neživá modla, kterou Izraelité uctívají a říkají: „To je tvůj Bůh, Izraeli, který tě vedl z egyptské země.“ To skutečně byly ‚velké skutky neúcty‘! (2. Mojž. 32:4; Neh. 9:18)

Vzpurné jednání Izraelitů bylo projevem šokujícího pohrdání Božím vedením. Problém nebyl v tom, že by neviděli, ale v tom, že přestali chápat duchovní  význam toho, co měli před očima. Viděli sloup, ale neuvědomovali si, co znamená. Přestože svým jednáním „působili bolest dokonce Svatému Izraele“, Jehova jim prostřednictvím sloupu dál milosrdně poskytoval vedení, dokud se do Zaslíbené země nedostali. (Žalm 78:40–42, 52–54; Neh. 9:19)

Vidíš důkazy Božího vedení dnes?

Ani v nové době Jehova nikdy nepřestal svůj lid vést. Podobně jako od Izraelitů neočekával, že si sami budou hledat cestu pustinou, ani po nás nechce, abychom si cestu do slíbeného nového světa našli sami. Vůdcem sboru ustanovil Ježíše Krista. (Mat. 23:10; Ef. 5:23) Ježíš určitou autoritu svěřil věrnému otroku, který je tvořen věrnými duchem pomazanými křesťany a je odpovědný za jmenování dozorců v křesťanském sboru. (Mat. 24:45–47; Tit. 1:5–9)

Na základě čeho můžeme totožnost věrného otroka neboli správce s jistotou určit? Všimni si, jak ho popsal sám Ježíš: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřené zásoby jídla? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ (Luk. 12:42, 43)

Správce je tedy „věrný“ — nikdy nezradí Jehovu, Ježíše, biblické pravdy ani Boží lid. Je také „rozvážný“ — používá dobrý úsudek, když řídí kázání ‚dobré zprávy o Království‘ a vyučování „lidí všech národů“. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Správce „v pravý čas“ poslušně rozděluje duchovní pokrm, který je zdravý a výživný. Jehova správcovu činnost schvaluje, což je zřejmé z toho, že Božích služebníků přibývá, dostávají vedení při důležitých rozhodnutích, stále přesněji rozumějí biblickým pravdám, mají pokoj mysli a srdce a že je nepřátelé nedokázali vyhladit. (Iz. 54:17; Fil. 4:7)

Reagujme na Boží vedení

Jak můžeme dávat najevo, že Boží vedení uznáváme? Apoštol Pavel napsal: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní.“ (Hebr. 13:17) To nemusí být vždy snadné. Představ si, že žiješ v Mojžíšově době. Několik dní jste šli pustinou a pak se sloup zastavil. Jak dlouho zůstane na místě? Den? Týden? Několik měsíců? Přemýšlíš, zda stojí za to všechny věci vybalit, a nakonec vytáhneš ze zavazadel jen to nejnutnější. Po několika dnech už máš dost toho, že pořád něco hledáš, a tak se rozhodneš vybalit všechno. A potom, když už jsi téměř hotov, se sloup začne zvedat a ty musíš znovu všechno sbalit. Takový způsob života asi nebyl snadný ani pohodlný. Přesto, když se sloup zvedl, Izraelité „hned potom odtáhli“. (4. Mojž. 9:17–22)

A jak na pokyn od Jehovy reagujeme my? Snažíme se ho „hned“ uplatnit, nebo máme sklon dál jednat způsobem, na který jsme zvyklí? Jsme důkladně obeznámeni s aktuálními pokyny, například s těmi, které se týkají vedení biblických studií, kazatelské služby mezi cizinci, pravidelného rodinného uctívání, spolupráce s výbory pro styk s nemocnicemi nebo vhodného chování na sjezdech? To, že uznáváme Boží vedení, dáváme najevo i tím, že přijímáme rady. Stojíme-li před nějakým důležitým rozhodnutím, nespoléháme na svou vlastní moudrost, ale hledáme vedení u Jehovy a jeho organizace. A podobně  jako dítě, když přijde bouřka, hledá bezpečí u rodičů, i my, když na nás dolehnou problémy tohoto světa, hledáme bezpečí v Jehovově organizaci.

Ti, kteří poskytují vedení v pozemské části Boží organizace, samozřejmě nejsou dokonalí, podobně jako nebyl dokonalý ani Mojžíš. Přesto přítomnost sloupu v táboře byla trvalým důkazem toho, že Mojžíš byl ustanoven Jehovou a má jeho schválení. Všimněme si také, že to, kdy se vydají na cestu, si Izraelité neurčovali sami. Jednali „na Jehovovo nařízení prostřednictvím Mojžíše“. (4. Mojž. 9:23) Signál k tomu, že je čas jít, tedy pravděpodobně dával Mojžíš, Boží sdělovací prostředek.

Jasný pokyn, že je čas vydat se určitým směrem, dnes dává Jehovův správce. Jak to dělá? Prostřednictvím Strážné věže, Naší služby Království, nových publikací a proslovů na sjezdech. Pokyny se do sborů dostávají také prostřednictvím cestujících dozorců, dopisů nebo školení, které absolvují jmenovaní bratři.

Vidíš důkazy toho, že Jehova vede svůj lid? Prostřednictvím své organizace nás v těchto posledních dnech vede pustinou Satanova ničemného světa. Díky Božímu vedení panuje mezi námi jednota, láska a bezpečí.

Poté co se Izraelité dostali do Zaslíbené země, Jozue řekl: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila.“ (Jozue 23:14) I dnes se Boží lid do slíbeného nového světa určitě dostane. To, zda tam budeš ty osobně, však do značné míry závisí na tvé ochotě pokorně se řídit Božím vedením. Stále proto měj před očima důkazy toho, že Jehova vede svůj lid.

[Obrázky na straně 5]

Jehova nás dnes vede prostřednictvím své organizace

Sjezdové publikace

Teokratické vzdělávání

Schůzky před kazatelskou službou