Co to znamená vstoupit do Božího odpočinku?

„Pro Boží lid . . . zůstává sabatní odpočinek.“ (HEBR. 4:9)

1., 2. Co vyplývá ze slov v 1. Mojžíšově 2:3 a k jakým otázkám to vede?

Z PRVNÍ kapitoly 1. Mojžíšovy se dozvídáme, že šest symbolických dní Bůh připravoval zemi, aby na ní mohli žít lidé. Biblická zpráva o každém stvořitelském dni je ukončena slovy: „Nastal večer a nastalo ráno.“ (1. Mojž. 1:5, 8, 13, 19, 23, 31) V případě sedmého dne však Bible uvádí: „Bůh přistoupil k tomu, aby požehnal sedmému dni a učinil jej posvátným, protože v něm odpočívá od všeho svého díla, jež Bůh stvořil.“ (1. Mojž. 2:3)

² Všimněme si, že sloveso „odpočívá“ je v přítomném čase. Z toho vyplývá, že v roce 1513 př. n. l., kdy Mojžíš zprávu o stvoření sepsal, sedmý den neboli den Božího odpočinku stále probíhal. Trvá Boží den odpočinku i dnes? Pokud ano, můžeme do něj vstoupit? Odpovědi na tyto otázky jsou pro nás velmi důležité.

Stále ještě Jehova „odpočívá“?

3. Jak Ježíšova slova zapsaná u Jana 5:16, 17 naznačují, že sedmý den probíhal i v prvním století?

³ Existují dva důvody, které nás vedou k závěru, že sedmý den probíhal i v prvním století n. l. Jedním důvodem je to, co Ježíš odpověděl odpůrcům, kteří ho kritizovali, že uzdravoval o Sabatu, což považovali za práci. Ježíš jim řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:16, 17) Co z toho vyplývá? Ježíš jim vlastně řekl: Můj Otec a já vykonáváme stejný druh práce. Jelikož můj Otec pracuje během Sabatu, který trvá tisíce let, mohu o Sabatu pracovat i já. Ježíš tedy naznačil, že sedmý den, Boží velký sabatní den odpočinku, v jeho době ještě neskončil. *

4. Co je druhým důvodem, který vede k závěru, že v prvním století den odpočinku stále ještě probíhal?

⁴ Druhý důvod vyplývá ze slov apoštola Pavla. Citoval z 1. Mojžíšovy 2:2 výrok o Božím odpočinku a pak pod inspirací napsal: „My . . ., kteří jsme projevovali víru, opravdu vstupujeme do odpočinku.“ (Hebr. 4:3, 4, 6, 9) Sedmý den tedy probíhal i v Pavlově době. Jak dlouho měl vlastně trvat?

5. Co je účelem sedmého dne a kdy tento den skončí?

⁵ Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si připomenout, co je účelem sedmého dne. To vyplývá z 1. Mojžíšovy 2:3: „Bůh přistoupil k tomu, aby požehnal sedmému dni a učinil jej posvátným.“ Sedmý den tedy Jehova posvětil, to znamená vyhradil na to, aby uskutečnil svůj záměr. Tímto záměrem je, aby země byla obydlena poslušnými lidmi, kteří se budou starat jak o zemi, tak o všechno živé na ní. (1. Mojž. 1:28) Právě na splnění tohoto záměru Jehova Bůh a Ježíš Kristus,  který je „Pánem sabatu“, ‚stále pracují až dosud‘. (Mat. 12:8) Boží den odpočinku tedy bude trvat až do konce Kristova Tisíciletého panování, kdy bude Boží záměr plně uskutečněn.

Nepadněme „podle téhož vzoru neposlušnosti“

6. Které příklady jsou pro nás varováním a proč?

⁶ Bůh svůj záměr Adamovi a Evě jasně vysvětlil, ale oni se rozhodli, že v souladu s tímto záměrem jednat nebudou. Vydali se cestou neposlušnosti a miliony jejich potomků je následovaly. I Boží vyvolený národ, starověký Izrael, si navykl jednat neposlušně. A před stejnou pastí, do které padli Izraelité, varoval apoštol Pavel křesťany v prvním století. Napsal: „Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku, aby někdo nepadl podle téhož vzoru neposlušnosti.“ (Hebr. 4:11) Všimněme si, že neposlušnost apoštol Pavel dává do souvislosti s tím, že člověk nevstoupí do Božího odpočinku. Co z toho vyplývá pro nás? Znamená to snad, že pokud se nějakým způsobem proti Božímu záměru vzbouříme, do Božího odpočinku nevstoupíme? Tato otázka je velmi důležitá a budeme o ní ještě uvažovat. Nejprve se ale zamyslíme nad jednáním Izraelitů, abychom plně chápali, proč do Božího odpočinku nevstoupili.

„Jistě nevstoupí do mého odpočinku“

7. Proč Jehova vysvobodil Izraelity z egyptského otroctví a co od nich očekával?

⁷ Jehova svůj záměr s Izraelity zjevil v roce 1513 př. n. l. Mojžíšovi, když mu řekl: „Přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil z ruky Egypťanů a abych je vyvedl z té země do země dobré a prostorné, do země, která oplývá mlékem a medem.“ (2. Mojž. 3:8) Důvodem, proč Izraelity vysvobodil „z ruky Egypťanů“, bylo to, že z nich chtěl udělat svůj lid, jak to slíbil jejich praotci Abrahamovi. (1. Mojž. 22:17) Bůh dal Izraelitům soubor zákonů, díky nimž k němu mohli mít pokojný vztah. (Iz. 48:17, 18) Jehova jim slíbil: „Jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu [která byla obsažena v Zákoně], pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně.“ (2. Mojž. 19:5, 6) To, zda se Izraelité budou těšit z výjimečného vztahu s Bohem, tedy záviselo na poslušnosti mojžíšského Zákona.

8. K čemu by to vedlo, kdyby Izraelité Boha poslouchali?

⁸ Uvažujme o tom, jak by se Izraelitům dařilo, kdyby Boží hlas poslouchali. Jehova by žehnal jejich polím, vinicím i stádům. Nepřátelé by nad nimi nikdy nezískali převahu. (Přečti 1. Královskou 10:23–27.) V době, kdy přišel Mesiáš, by pravděpodobně byli nezávislým národem a netrpěli by pod nadvládou Říma. Pro okolní národy by Izrael byl vzorovým královstvím a viditelným důkazem toho, že poslouchat pravého Boha vede k duchovnímu i hmotnému požehnání.

9., 10. (a) Proč to, že se Izraelité chtěli vrátit do Egypta, bylo tak vážným přestupkem? (b) Jaký dopad na pravé uctívání by měl návrat do Egypta?

⁹ Izraelité měli skutečně výjimečnou výsadu — měli možnost jednat v souladu s Jehovovým záměrem, což by vedlo k požehnání nejen pro ně, ale nakonec pro všechny národy země. (1. Mojž. 22:18) Jako celek však vzpurní Izraelité nestáli o to, aby pod Boží vládou vytvořili království,  které by pro sousední země bylo vzorem. Dokonce se chtěli vrátit do Egypta. (Přečti 4. Mojžíšovu 14:2–4.) Kdyby to udělali, jaký dopad by to mělo na splnění záměru, který s nimi Bůh měl? Pod nadvládou pohanských utlačovatelů by nemohli dodržovat mojžíšský Zákon a neměli by užitek z Jehovova opatření, na jehož základě jim mohly být odpuštěny hříchy. Izraelité však smýšleli tělesně a Boží záměr nebrali v úvahu. Není divu, že Jehova prohlásil: „Znechutila [se mi] tato generace a řekl jsem: ‚Stále ve svém srdci bloudí, a sami nepoznali mé cesty.‘ Proto jsem přísahal ve svém hněvu: ‚Jistě nevstoupí do mého odpočinku.‘“ (Hebr. 3:10, 11; Žalm 95:10, 11)

¹⁰ Tím, že se chtěli vrátit do Egypta, ukázali, že si neváží duchovních požehnání a že důležitější je pro ně pór, cibule a česnek. (4. Mojž. 11:5) Podobně jako nevděčný Esau, i tento vzpurný národ byl ochoten vzdát se drahocenného duchovního dědictví výměnou za jídlo. (1. Mojž. 25:30–32; Hebr. 12:16)

11. Byl Boží záměr zmařen tím, že Izraelité v Mojžíšově době byli nevěrní? Vysvětli to.

¹¹ Navzdory tomu, že generace Izraelitů, kteří opustili Egypt, byla nevěrná, Jehova na splnění svého záměru stále a trpělivě pracoval, ale svou pozornost zaměřil na další generaci. Ti, kdo k ní patřili, byli mnohem poslušnější než jejich otcové. V souladu s Jehovovým pokynem vstoupili do Zaslíbené země a začali ji dobývat. V Jozuovi 24:31 čteme: „Izrael dále sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny a po všechny dny starších mužů, kteří po Jozuovi prodloužili své dny a kteří znali celé Jehovovo dílo, jež učinil pro Izrael.“

12. Jak víme, že je možné vstoupit do Božího odpočinku?

¹² Poslušná generace Izraelitů postupně vymřela a místo ní přišla generace, která „neznala Jehovu ani dílo, jež vykonal pro Izrael“. Následkem toho „izraelští synové začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích, a sloužili Baalům“. (Soud. 2:10, 11) Zaslíbená země se jim nestala ‚místem odpočinku‘. Kvůli své neposlušnosti neměli pokojný vztah s Bohem. Pavel napsal: „Kdyby [Izraelity] . . . Jozue dovedl na místo odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dnu. Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.“ (Hebr. 4:8, 9) Slovy „Boží lid“ Pavel myslel křesťany. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že křesťané židovského i nežidovského původu mohli do Božího odpočinku vstoupit. A totéž platí i o nás dnes.

 Někteří do Božího odpočinku nevstoupili

13., 14. Jaká souvislost byla mezi dodržováním mojžíšského Zákona a vstupem do Božího odpočinku (a) v době Mojžíše? (b) v prvním století?

¹³ Z Pavlových slov adresovaných hebrejským křesťanům je zřejmé, že si o některé z nich dělal starosti. Nepřizpůsobili se totiž tomu, jak Bůh splňoval svůj záměr. (Přečti Hebrejcům 4:1.) Kde udělali chybu? Kupodivu to opět souviselo s mojžíšským Zákonem. Asi 1 500 let to bylo tak, že každý Izraelita, který chtěl jednat v souladu s Božím záměrem, musel dodržovat Zákon. Ježíšovou smrtí však Zákon pozbyl platnosti. Někteří křesťané to ale nepochopili a trvali na tom, že určité části mojžíšského Zákona je nutné dodržovat i nadále. *

¹⁴ Křesťanům, kteří trvali na dodržování Zákona, Pavel vysvětlil, že Ježíšův velekněžský úřad, nová smlouva a duchovní chrám jsou nadřazené svým předkřesťanským předobrazům. (Hebr. 7:26–28; 8:7–10; 9:11, 12) Potom Pavel nepřímo poukázal na ustanovení Zákona o dodržování každotýdenního Sabatu a uvedl, že křesťané mají výsadu vstoupit do Jehovova odpočinku. Napsal: „Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Hebr. 4:8–10) Hebrejští křesťané si museli přestat myslet, že Boží přízeň získají díky skutkům založeným na mojžíšském Zákoně. Od Letnic roku 33 n. l. Bůh totiž projevuje přízeň těm, kdo dávají najevo víru v Ježíše Krista.

15. Proč je poslušnost tak důležitá?

¹⁵ Co Izraelitům v Mojžíšově době zabránilo vstoupit do Zaslíbené země? Byla to neposlušnost. Co některým křesťanům v Pavlově době bránilo vstoupit do Božího odpočinku? Bylo to totéž — neposlušnost. Nepochopili, že Zákon splnil svůj účel a že Jehova teď svůj lid vede jinak.

 Vstupme do Božího odpočinku

16., 17. (a) Jak můžeme do Božího odpočinku vstoupit dnes? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁶ Asi žádný křesťan by dnes netrval na tom, že pro záchranu je důležité dodržovat nějaký rys mojžíšského Zákona. Pavlova inspirovaná slova z dopisu Efezanům jasně říkají: „Byli jste vskutku zachráněni touto nezaslouženou laskavostí prostřednictvím víry; a není to díky vám, je to Boží dar. Ne, není to díky skutkům, aby žádný člověk neměl důvod k chlubení.“ (Ef. 2:8, 9) Co tedy pro křesťany znamená vstoupit do Božího odpočinku? Sedmý den, den odpočinku, Jehova vyhradil k tomu, aby dovršil svůj záměr se zemí. Vstoupit do Jehovova odpočinku — neboli se k němu v jeho odpočinku připojit — můžeme tak, že Jehovu posloucháme a že se podřizujeme tomu, co nám zjevuje prostřednictvím své organizace.

¹⁷ Pokud bychom však biblické rady, které dostáváme prostřednictvím věrného a rozvážného otroka, nepovažovali za důležité a rozhodli se jednat nezávisle, vlastně bychom se postavili proti Božímu záměru. Tím bychom ohrozili svůj pokojný vztah s Jehovou. V následujícím článku si rozebereme několik běžných situací, do kterých se jako Boží služebníci dostáváme. Z toho, jak v nich reagujeme, můžeme poznat, zda jsme do Božího odpočinku skutečně vstoupili.

[Poznámky pod čarou]

Otázky k rozjímání

• Co je účelem Božího dne odpočinku?

• Jak víme, že sedmý den stále trvá?

• Co ve vstupu do Božího odpočinku zabránilo Izraelitům v Mojžíšově době a také některým křesťanům v prvním století?

• Jak můžeme do Božího odpočinku vstoupit dnes?

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 27]

Vstoupit do Jehovova odpočinku můžeme tak, že Jehovu posloucháme a že se podřizujeme tomu, co nám zjevuje prostřednictvím své organizace.

[Obrázky na straně 26 a 27]

Co bylo vždy podmínkou k tomu, aby Boží služebníci vstoupili do Božího odpočinku?