Dlouhá právní bitva končí vítězně

TATO právní bitva začala v roce 1995 a trvala 15 let. Po celou tu dobu byli praví křesťané v Rusku vystaveni útokům lidí, kteří se stavěli proti svobodě vyznání. Tito odpůrci byli rozhodnuti svědky Jehovovy v Moskvě i v celém Rusku postavit mimo zákon. Ryzost našich drahých ruských bratrů a sester však Jehova odměnil tím, že jim dal právní vítězství. Co tomu ale předcházelo?

KONEČNĚ SVOBODA

V první polovině 90. let minulého století naši spoluvěřící v Rusku získali zpět náboženskou svobodu, o kterou přišli v roce 1917. V roce 1991 je vláda Sovětského svazu registrovala jako náboženství. Po rozpadu Sovětského svazu byli svědkové Jehovovi registrováni v Ruské federaci. Navíc ti, kdo během uplynulých desetiletí trpěli kvůli náboženskému pronásledování, byli státem uznáni za oběti politického útlaku. Moskevský odbor spravedlnosti v roce 1993 registroval Moskevské sdružení svědků Jehovových. V témže roce začala platit nová ruská ústava, která zaručuje svobodu vyznání. Jeden bratr tehdy s nadšením prohlásil: „Ani ve snu nás nenapadlo, že to zažijeme. . . . Na takovou svobodu jsme čekali 50 let.“

Naši spoluvěřící v Rusku se v tomto „příznivém období“ věnovali kazatelské službě s ještě větší horlivostí a mnoho lidí reagovalo kladně. (2. Tim. 4:2) Jedna sestra řekla: „Lidé začali projevovat o náboženství větší zájem.“ Počet zvěstovatelů, průkopníků a sborů rychle rostl. Během let 1990 až 1995 počet svědků Jehovových v Moskvě stoupl přibližně z 300 na více než 5 000. Jak v Moskvě přibývalo Jehovových služebníků, odpůrci náboženské svobody byli čím dál víc znepokojeni a v polovině 90. let rozpoutali právní bitvu. Než skončila, prošla čtyřmi dlouhými fázemi.

ZAČÍNÁ VYŠETŘOVÁNÍ

První fáze začala v červnu 1995. Jedna moskevská organizace, která se otevřeně hlásí k ruské pravoslavné církvi, naše bratry obvinila z trestné činnosti. Tato organizace tvrdila, že zastupuje rodinné příslušníky, kteří jsou znepokojeni tím, že jejich manžel, manželka nebo děti se stali svědky Jehovovými. V červnu 1996 vyšetřovatelé začali hledat důkazy nějakých trestných činů, ale žádné nenašli. Stejná organizace obvinila naše bratry ještě jednou. Proběhlo nové vyšetřování, ale všechna obvinění byla zamítnuta. Odpůrci pak podali třetí žalobu založenou na stejných argumentech. Svědkové Jehovovi v Moskvě byli znovu vyšetřováni, ale prokurátorka došla ke stejnému závěru jako předtím — neexistují žádné důkazy, že k nějakému trestnému činu došlo. Odpůrci pak stejnou žalobu podali počtvrté. Ani tentokrát prokurátorka žádné důkazy o trestných činech nenašla. I když je to neuvěřitelné, tatáž organizace požádala ještě o další vyšetřování. Nová vyšetřovatelka nakonec 13. dubna 1998 případ uzavřela.

Jeden právník, který byl do případu zapojen, říká: „Pak se ale stalo něco podivného.“  Představitelka prokuratury, která vedla páté vyšetřování, sice uznala, že o trestné činnosti neexistují žádné důkazy, ale přesto doporučila, aby se s našimi bratry vedl občanský soudní spor. Tvrdila, že Moskevské sdružení svědků Jehovových porušuje ruské i mezinárodní právo. Žalobce moskevského Severního správního obvodu souhlasil a podal žalobu. * Dne 29. září 1998 začalo slyšení u Golovinského obvodního soudu v Moskvě. Právní bitva vstoupila do druhé fáze.

BIBLE PŘED SOUDEM

V zaplněné soudní síni v severní Moskvě prokurátorka Taťána Kondratěvová zaútočila na svědky na základě federálního zákona z roku 1997, který za tradiční náboženství v Rusku označuje pravoslavné křesťanství, islám, judaismus a buddhismus. * Tento zákon ostatním náboženstvím komplikuje možnost získat právní uznání a soudům umožňuje zakázat náboženství, která propagují nenávist. Prokurátorka lživě tvrdila, že svědkové Jehovovi hlásají nenávist a rozvracejí rodiny, a proto by měli být zakázáni.

Advokátka, která zastupovala naše bratry, se zeptala: „Kteří konkrétní členové moskevského sboru zákon porušili?“ Prokurátorka nedokázala uvést ani jedno jméno. Tvrdila však, že k náboženské nesnášenlivosti podněcuje literatura svědků Jehovových. Aby své tvrzení dokázala, přečetla několik úryvků ze Strážné věže, Probuďte se! a jiných publikací (obrázek nahoře). Když dostala otázku, jak tyto publikace podněcují k nesnášenlivosti, odpověděla: „Svědkové Jehovovi učí, že jsou pravé náboženství.“

Jiný právník, náš bratr, podal soudkyni a prokurátorce Bibli a přečetl Efezanům 4:5: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ Soudkyně, prokurátorka a právník, každý s Biblí v ruce, pak začali společně diskutovat o takových verších, jako je Jan 17:18 a Jakub 1:27. Soudkyně se zeptala: „Podněcují tyto verše k náboženské nesnášenlivosti?“ Prokurátorka odpověděla, že není kompetentní k tomu, aby se vyjadřovala k Bibli. Právník pak ukázal publikace ruské pravoslavné církve, které ostře kritizují svědky Jehovovy, a zeptal se: „A tyto výroky nejsou porušením zákona?“ Na to prokurátorka řekla: „Nejsem kompetentní k tomu, abych se vyjadřovala k náboženským argumentům.“

ŽALOBA MÁ VÁŽNÉ TRHLINY

Prokurátorka tvrdila, že svědkové Jehovovi rozvracejí rodiny, a dokazovala to tím, že neslaví takové svátky, jako jsou například Vánoce. Později ale uznala, že ruský zákon nevyžaduje, aby občané Vánoce slavili. Každý občan Ruské federace, včetně svědků Jehovových, se může rozhodnout, zda něco bude či nebude slavit. Také prohlásila, že  naše organizace připravuje děti o potřebný odpočinek a o radost. Když ale měla své výroky zdůvodnit, přiznala, že s žádnými dětmi, které vyrůstají v rodině svědků Jehovových, nikdy nemluvila. Jedna právnička se jí pak zeptala, zda někdy byla na shromáždění svědků Jehovových. Prokurátorka odpověděla: „Nebyl k tomu důvod.“

Jako znalce si prokurátorka přizvala profesora psychiatrie. Ten uvedl, že čtení našich publikací vede k psychickým problémům. Když obhájkyně poukázala na to, že profesorovo písemné vyjádření, které předložil soudu, je totožné s dokumentem, který vypracoval moskevský patriarchát, profesor přiznal, že některé části jsou skutečně úplně stejné. Zdůvodnil to tím, že s tímto dokumentem pracoval. Z jeho odpovědí na další otázky vyplynulo, že nikoho ze svědků Jehovových nikdy neléčil. Jiný profesor psychiatrie, který u soudu svědčil, uvedl, že v Moskvě vyšetřil více než 100 svědků a zjistil, že duševně jsou zcela normální. Řekl také, že lidé, kteří se stali svědky Jehovovými, začali být k jiným náboženstvím tolerantnější.

VÍTĚZSTVÍ, ALE NE KONEČNÉ

Dne 12. března 1999 soudkyně jmenovala pět akademiků, jejichž úkolem bylo prostudovat publikace svědků Jehovových, a další soudní jednání odročila na neurčito. Nezávisle na moskevském soudním procesu však už předtím Ministerstvo spravedlnosti ruské federální vlády požádalo komisi odborníků o prostudování našich publikací. Tato komise podala 15. dubna 1999 ministerstvu zprávu, že nezjistila nic závadného, a tak ministerstvo 29. dubna 1999 obnovilo federální registraci svědků Jehovových. Přestože moskevský soud měl tuto zprávu k dispozici, trval na tom, aby komise pěti  akademiků prozkoumala naše publikace znovu. Vznikla tedy zvláštní situace — ruské ministerstvo spravedlnosti uznalo svědky Jehovovy za schválené náboženství, které neporušuje zákony, a současně byli svědkové Jehovovi vyšetřováni moskevským odborem spravedlnosti pro údajné porušování zákona.

Soudní jednání bylo obnoveno až téměř za dva roky. Dne 23. února 2001 soudkyně Jelena Prochoryčevová vynesla rozsudek. Na základě zjištění komise, kterou jmenovala, rozhodla: „Není žádný důvod pro likvidaci a zákaz činnosti náboženského sdružení svědků Jehovových v Moskvě.“ Konečně bylo soudem uznáno, že naši bratři se nedopustili žádného jednání, z něhož byli obviněni. Prokurátorka však s rozsudkem nesouhlasila a odvolala se k Moskevskému městskému soudu. O tři měsíce později, 30. května 2001 tento soud zrušil rozsudek, který vynesla soudkyně Prochoryčevová, a nařídil nové soudní jednání, u kterého měla být stejná prokurátorka, ale jiný soudce. Začala třetí fáze právní bitvy.

PORÁŽKA, ALE NE KONEČNÁ

Soudní jednání bylo zahájeno 30. října 2001 a předsedala mu soudkyně Věra Dubinskaja. * Prokurátorka Kondratěvová zopakovala tvrzení, že svědkové Jehovovi propagují nenávist, a pak dodala, že zákaz právního sdružení svědků Jehovových je prostředkem k ochraně práv svědků v Moskvě. Na toto nehorázné tvrzení všech 10 000 moskevských svědků Jehovových okamžitě zareagovalo — podepsali petici, která žádala soud, aby návrh prokurátorky na jejich „ochranu“ odmítl.

Prokurátorka navíc prohlásila, že nemusí poskytnout žádný důkaz o tom, že svědkové Jehovovi porušili zákon, protože podle jejího názoru se soud týká literatury a nauk svědků Jehovových, ne jejich činnosti. Řekla, že jako znalce si pozvala mluvčího ruské pravoslavné církve. Tím vlastně potvrdila, že ve snaze zakázat svědky Jehovovy hraje významnou roli duchovenstvo. Dne 22. května 2003 soudkyně nařídila, aby komise odborníků prostudovala publikace svědků Jehovových znovu.

Dne 17. února 2004 se soud sešel, aby prozkoumal výsledky, ke kterým komise došla. Odborníci zjistili, že naše publikace povzbuzují čtenáře, aby „zachovávali rodinné a manželské uspořádání“, a že tvrzení o propagaci nenávisti je „nepodložené“. S tím souhlasili i další odborníci. Jeden profesor náboženských dějin byl soudem dotázán: „Proč svědkové Jehovovi kážou?“ Odpověděl: „Kazatelská činnost je pro křesťana povinností. Právě to říkají evangelia a právě tím Kristus pověřil své učedníky, když řekl ‚jděte a kažte ve všech zemích‘.“ Přesto 26. března 2004 soudkyně činnost svědků Jehovových v Moskvě zakázala. Moskevský městský soud 16. června 2004 toto rozhodnutí potvrdil. * Jeden dlouholetý svědek k tomu řekl: „Za komunistů každý Rus musel být ateista. Dnes musí být pravoslavný.“

Jak bratři na zákaz reagovali? Podobně jako Nehemjáš. Když v jeho době nepřátelé Božího lidu odporovali stavbě jeruzalémské zdi, Nehemjáš a ostatní Židé se žádným odporem nenechali odradit. „Dál . . . stavěli“ a byli „nadále srdcem při práci“. (Neh. 4:1–6) Ani naši spoluvěřící v Moskvě se  nenechali odradit od činnosti, kterou je dnes potřeba vykonat — od kázání dobré zprávy. (1. Petra 4:12, 16) Spoléhali na to, že je Jehova bude podporovat. Nastala čtvrtá fáze právní bitvy.

NEPŘÁTELSTVÍ SÍLÍ

Dne 25. srpna 2004 bratři doručili do Kremlu petici adresovanou Vladimiru Putinovi, který tehdy byl prezidentem Ruska. Součástí petice, v níž vyjádřili hluboké znepokojení nad zákazem, bylo i 76 svazků s podpisy více než 315 000 lidí. V té době ruská pravoslavná církev ukázala svou pravou tvář. Mluvčí moskevského patriarchátu prohlásil: „Důrazně se stavíme proti činnosti svědků Jehovových.“ A jeden muslimský vůdce řekl, že zákaz svědků Jehovových je „milníkem a pozitivní událostí“.

Není divu, že některé živly v ruské společnosti dostaly odvahu na svědky Jehovovy útočit. Několika moskevským bratrům a sestrám se ve službě stalo, že je odpůrci fyzicky napadli. Jeden rozzuřený muž vyhnal sestru z domu a kopl ji do zad takovou silou, že spadla a udeřila se hlavou o zem. Potřebovala lékařskou pomoc, ale policie proti útočníkovi vůbec nezasáhla. Jiní svědkové byli zatčeni, policisté jim vzali otisky prstů, vyfotografovali je a drželi je přes noc ve vazbě. Správcům moskevských sálů, které si svědkové pronajímali ke shromážděním, bylo vyhrožováno, že pokud pronájem neukončí, budou propuštěni. Netrvalo dlouho a řada sborů se neměla kde scházet. Čtyřicet sborů se muselo dělit o jeden komplex, v kterém byly čtyři sály Království. Jeden z těchto sborů musel mít nedělní shromáždění už od půl osmé ráno. Cestující dozorce řekl: „Zvěstovatelé museli vstávat v pět hodin ráno, aby přišli včas, ale ochotně to dělali déle než rok.“

 „NA SVĚDECTVÍ“

Naši právníci chtěli dokázat, že zákaz svědků Jehovových v Moskvě je nezákonný, a tak se v prosinci 2004 obrátili na Evropský soud pro lidská práva. (Viz rámeček „Proč byl rozsudek ruského soudu zkoumán ve Francii?“ na straně 6.) Téměř po šesti letech, 10. června 2010 Evropský soud vydal jednomyslné rozhodnutí, ve kterém svědky Jehovovy zprostil jakékoli viny. * Soud prozkoumal všechna obvinění, která proti nám byla vznesena, a zjistil, že jsou naprosto nepodložená. Také rozhodl, že Rusko má zákonnou povinnost „ukončit protiprávní jednání shledané soudem a napravit způsobené škody do té míry, jak je to jen možné“. (Viz rámeček „Rozhodnutí Evropského soudu“ na straně 8.)

Podrobně popsané závěry Evropského soudu, které vysvětlují, jak Evropská úmluva o lidských právech chrání svědky Jehovovy, jsou závazné nejen pro Rusko, ale pro všech 47 zemí, které jsou členy Rady Evropy. Navíc tuto podrobnou analýzu zákonů a faktů budou se zájmem číst právníci, soudci, zákonodárci a ochránci lidských práv po celém světě. Proč? Evropský soud se ve svém rozhodnutí odvolal nejen na osm předchozích rozhodnutí ve prospěch svědků Jehovových, ale i na devět soudních vítězství, kterých svědkové Jehovovi už dříve dosáhli u nejvyšších soudů v Argentině, Japonsku, Jižní Africe, Kanadě, Rusku, Spojených státech, Španělsku a Velké Británii. Odkazy na tyto rozsudky a také důkladný rozbor nepravdivých obvinění, která moskevská prokurátorka vznesla, jsou pro svědky Jehovovy po celém světě mocným nástrojem, který mohou použít k obraně své víry a činnosti.

Ježíš svým následovníkům řekl: „Budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům.“ (Mat. 10:18) Právní bitva, která během uplynulých 15 let proběhla, poskytla našim spoluvěřícím příležitost dávat Jehovovo jméno na vědomí lidem nejen v Moskvě, ale i jinde, a to ve větší míře než kdykoli dříve. Pozornost, která byla na svědky upřena díky vyšetřování, soudnímu řízení a rozhodnutí Evropského soudu, byla skutečně „na svědectví“ a přispěla k „pokroku dobré zprávy“. (Fil. 1:12) Když dnes svědkové v Moskvě kážou dobrou zprávu, často se jich lidé ptají: „Cožpak vy nejste zakázáni?“ Tato otázka našim bratrům a sestrám poskytuje příležitost podrobněji vysvětlit, čemu věříme. Je zřejmé, že v kazatelské činnosti nám žádný odpor nemůže zabránit. Modlíme se o to, aby Jehova našim milovaným a odvážným bratrům a sestrám v Rusku dále žehnal a posiloval je.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Proč byl rozsudek ruského soudu zkoumán ve Francii?

Dne 28. února 1996 Rusko podepsalo Evropskou úmluvu o lidských právech. (5. května 1998 Rusko tuto úmluvu ratifikovalo.) Tím se ruská vláda zavázala, že bude respektovat následující práva svých občanů:

„Právo na svobodu . . . náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě.“ (článek 9)

„Právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky.“ (článek 10)

„Právo na svobodu pokojného shromažďování.“ (článek 11)

Jednotlivci i organizace, kterým jsou upírána práva sepsaná v této úmluvě a kteří ve své zemi vyčerpali všechny právní možnosti, mohou svůj případ předložit Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku (obrázek nahoře). Tento soud je tvořen 47 soudci, což odpovídá počtu zemí, které Evropskou úmluvu o lidských právech přijaly. Země, které úmluvu podepsaly, se rozhodnutím Evropského soudu musí podřizovat.

[Rámeček na straně 8]

Rozhodnutí Evropského soudu

Zde jsou tři výňatky z rozsudku, který Evropský soud vynesl.

Jedním z obvinění bylo, že svědkové Jehovovi rozvracejí rodiny. Evropský soud však zjistil něco jiného:

„Zdrojem konfliktu je to, že nevěřící členové rodiny nejsou ochotni uznat a respektovat právo svého příbuzného svobodně se věnovat svému náboženství.“ (odst. 111)

Soud také zjistil, že neexistují žádné důkazy o takzvaném „vymývání mozků“:

„Soud považuje za pozoruhodné, že [ruské] soudy neuvedly jméno ani jediného člověka, jehož právo na svobodu svědomí bylo takovými technikami porušeno.“ (odst. 129)

Svědkové Jehovovi byli obviněni také z toho, že odmítáním transfuze krve poškozují své zdraví. Evropský soud ale došel k jinému závěru:

„Právo přijmout nebo odmítnout určitou léčbu nebo si zvolit alternativní formu léčby, je klíčovou součástí práva na sebeurčení. Způsobilý dospělý pacient má právo se například rozhodnout, zda operaci či zákrok podstoupí nebo, což je založeno na stejné zásadě, zda přijme transfuzi krve.“ (odst. 136)