Jehova je „Bůh, který dává pokoj“

„Kéž Bůh, který dává pokoj, je s vámi se všemi.“ (ŘÍM. 15:33)

1., 2. Jaká napjatá situace je popsána ve 32. a 33. kapitole 1. Mojžíšovy a jak to nakonec dopadlo?

JÁKOB se vrací domů a právě je u Penuelu, poblíž říčního údolí Jabbok na východ od Jordánu. Jeho bratr Esau se o tom doslechl a vydal se mu vstříc se 400 muži. Od doby, kdy Esau prodal Jákobovi své právo prvorozeného, uplynulo už 20 let, ale i po tolika letech má Jákob strach, že jeho bratr se na něj stále zlobí a že ho bude chtít zabít. Posílá mu proto dary, více než 550 kusů dobytka. S každou skupinou zvířat jdou Jákobovi služebníci, aby Esauovi řekli, že se jedná o dar od jeho bratra.

² Pak přichází okamžik, kdy se oba bratři setkávají. Jákob jde Esauovi odvážně vstříc a pokloní se, ne jednou, ale sedmkrát. To nejdůležitější, aby srdce svého bratra obměkčil, ale udělal už předtím — prosil Jehovu v modlitbě, aby ho z Esauovy ruky osvobodil. Vyslyší Jehova tuto prosbu? Bible uvádí: „Esau mu běžel vstříc a začal ho objímat a padl mu kolem krku a líbal ho.“ (1. Mojž. 32:11–20; 33:1–4)

3. Co se ze zprávy o Jákobovi a Esauovi můžeme naučit?

³ Z této zprávy o Jákobovi a Esauovi plyne důležité poučení. Pokud v křesťanském sboru dojde k problému, který ohrožuje pokojné vztahy, měli bychom vynaložit úsilí a podniknout konkrétní kroky, aby se situace vyřešila. Jákob se snažil usmířit s Esauem ne proto, že by se proti němu nějak provinil a dlužil mu omluvu. Příčinou  napjatých vztahů bylo to, že Esau pohrdl právem prvorozeného a prodal ho Jákobovi za misku dušené čočky. (1. Mojž. 25:31–34; Hebr. 12:16) Jákobovo jednání ukazuje, jak daleko bychom měli být ochotni jít, abychom si s bratry a sestrami zachovali pokojné vztahy. Zpráva z 1. Mojžíšovy také ukazuje, že pravý Bůh naše modlitby vyslyší a našemu upřímnému úsilí o pokoj požehná. V Bibli je zapsáno mnoho dalších příkladů, ze kterých se můžeme naučit, jak přispívat k pokoji ve sboru.

Tím nejlepším příkladem je Jehova

4. Co Bůh udělal pro to, aby lidstvo vysvobodil z hříchu a smrti?

⁴ Tím nejlepším příkladem, jak přispívat k pokoji, je Jehova — „Bůh, který dává pokoj“. (Řím. 15:33) Uvažujme o tom, jak daleko Jehova šel, aby nám umožnil mít s ním pokojný vztah. Jelikož jsme hříšnými potomky Adama a Evy, zasloužíme si ‚mzdu, kterou platí hřích‘. (Řím. 6:23) Jehova se však na základě své velké lásky postaral o to, abychom mohli být osvobozeni. Poslal z nebe svého milovaného Syna, aby se narodil jako dokonalý člověk a zemřel za naše hříchy. Ježíš s tím ochotně souhlasil a nechal se Božími nepřáteli zabít. (Jan 10:17, 18) Pravý Bůh svého milovaného Syna vzkřísil a on mu pak předložil hodnotu své prolité krve, která se stala výkupným, díky němuž mohou kajícní hříšníci uniknout věčné smrti. (Přečti Hebrejcům 9:14, 24.)

5., 6. Jaký vliv má Ježíšova prolitá krev na narušený vztah mezi Bohem a hříšným lidstvem?

⁵ Jaký vliv má Ježíšova výkupní oběť na narušený vztah mezi Bohem a hříšným lidstvem? V Izajášovi 53:5 je napsáno: „Potrestání zamýšlené pro náš pokoj přišlo na něho a kvůli jeho zranění nám nastalo uzdravení.“ Bůh lidem umožňuje, aby k němu měli pokojný vztah, a na poslušné lidi se dívá jako na své přátele. Apoštol Pavel napsal: „[Ježíšovým] prostřednictvím máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů.“ (Ef. 1:7)

⁶ V Bibli čteme, že „Bůh uznal za dobré, aby v [Ježíšovi] přebývala všechna plnost“. Jinými slovy, Kristus je klíčovou postavou ve splnění Božího záměru. A záměrem Jehovy je, aby „opět smířil se sebou všechny ostatní věci . . . tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou prolil“ Ježíš Kristus. „Všechny ostatní věci“, které Bůh se sebou smiřuje, jsou „věci na nebesích“ a „věci na zemi“. Co je tím míněno? (Přečti Kolosanům 1:19, 20.)

7. Co je míněno výrazy „věci na nebesích“ a „věci na zemi“?

⁷ Díky výkupnému byli pomazaní křesťané „prohlášeni za spravedlivé“ jako Boží synové a mohou se ‚těšit z pokoje s Bohem‘. (Přečti Římanům 5:1.) Jsou označeni jako „věci na nebesích“, protože mají vyhlídku na život v nebi, kde budou „kralovat nad zemí“ a sloužit jako kněží. (Zjev. 5:10) A „věci na zemi“ jsou kajícní lidé, kteří nakonec získají věčný život na zemi. (Žalm 37:29)

8. Jak na tebe působí to, co Jehova udělal, aby k němu lidé mohli mít pokojný vztah?

⁸ V dopise pomazaným křesťanům v Efezu apoštol Pavel vyjádřil svou hlubokou vděčnost za to, že Jehova opatřil výkupné. Napsal: „Bůh, který je bohatý v milosrdenství, . . . oživil nás spolu s Kristem, i když jsme byli mrtví v přečinech — byli jste zachráněni nezaslouženou laskavostí.“ (Ef. 2:4, 5) Ať už máme naději nebeskou, nebo pozemskou, jsme Bohu za jeho milosrdenství  a nezaslouženou laskavost velmi zavázáni. Když se zamýšlíme nad tím, co všechno Jehova udělal pro to, aby k němu lidé mohli mít pokojný vztah, cítíme hlubokou vděčnost. Pokud se tedy ve sboru dostaneme do situace, kdy jsou ohroženy pokojné vztahy, měli bychom si Jehovův příklad připomenout. Pomůže nám to, abychom iniciativně přispívali k pokoji.

Napodobujme příklad Abrahama a Izáka

9., 10. Jak Abraham ukázal, že mu záleží na pokojných vztazích?

⁹ Učedník Jakub napsal: „‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘, a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ (Jak. 2:23) Svou víru Abraham dával najevo mimo jiné tím, že miloval pokoj. Ukažme si to na konkrétním příkladu. Abrahamových i Lotových hospodářských zvířat přibývalo a mezi jejich pastýři docházelo k neshodám. (1. Mojž. 12:5; 13:7) Abraham viděl, že nejlepším řešením této napjaté situace bude, když každý z nich odejde do jiné části země. Co tedy udělal? Mohl poukázat na svůj věk a postavení před Bohem a určit svému synovci, kam má jít. Místo toho však usiloval o pokoj.

¹⁰ Řekl Lotovi: „Prosím, ať nepokračují hádky mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky, neboť my muži jsme bratři.“ A dodal: „Nemáš k dispozici celou zemi? Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak půjdu vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak půjdu vlevo.“ Přestože si Lot vybral tu nejúrodnější část země, Abraham mu to neměl za zlé. (1. Mojž. 13:8–11) Jak to víme? Když Lota později zajali nájezdníci, Abraham neváhal a zachránil ho. (1. Mojž. 14:14–16)

11. Co Abraham udělal pro to, aby se svými filištínskými sousedy měl pokojné vztahy?

¹¹ Uvažujme také o tom, jak Abraham usiloval o pokojné vztahy se svými filištínskými sousedy v zemi Kanaán. Filištíni „se násilím zmocnili“ studny, kterou Abrahamovi služebníci vykopali u Beer-šeby. Jak na to reagoval muž, jenž dokázal porazit vojska čtyř králů a vysvobodit svého synovce z jejich rukou? Místo aby se zbraní v ruce získal studnu zpět, Abraham se rozhodl, že to nechá být. Po nějaké době za ním přišel filištínský král, aby s ním uzavřel mírovou smlouvu. Král chtěl, aby Abraham přísahal, že s jeho potomky bude jednat laskavě. Abraham mu vyhověl a teprve potom se zmínil o problému se studnou. Krále to zaskočilo, protože o tom nevěděl, a studnu mu vrátil. Abraham pak dál pokojně žil v zemi Kanaán. (1. Mojž. 21:22–31, 34)

12., 13. (a) Jak Izák napodoboval příklad svého otce? (b) Jak Jehova požehnal Izákovi za to, že usiloval o pokoj?

¹² O pokojné vztahy se snažil i Abrahamův syn Izák. To je zřejmé z jeho jednání s Filištíny. Izák žil u Beer-lachai-roi v suché oblasti Negebu. Když nastal hladomor, přestěhoval se na sever, na úrodnější území u Geraru. Jehova tam Izákovi velmi požehnal, takže měl velkou úrodu a mnoho hospodářských zvířat. Filištíni mu začali závidět, a protože nechtěli, aby se mu dobře dařilo, ucpali všechny studny, které v té oblasti kdysi vykopali Abrahamovi sluhové. Nakonec filištínský král Izákovi řekl, aby se ‚z jejich sousedství odstěhoval‘. Pokojný Izák králi vyhověl. (1. Mojž. 24:62; 26:1, 12–17)

¹³ Potom co Izák svůj tábor přesunul, jeho pastýři vykopali další studnu. Filištínští pastýři však prohlásili, že voda je jejich.  Podobně jako jeho otec Abraham, ani Izák o studnu nebojoval. Nechal své muže vykopat jinou. I tu si však Filištíni přivlastnili. V zájmu pokojných vztahů Izák svůj velký tábor opět přestěhoval jinam. Jeho sluhové tam vykopali studnu, kterou Izák nazval Rechobot. Časem se přesunul do úrodnější oblasti u Beer-šeby, kde mu Jehova požehnal a řekl mu: „Neboj se, protože jsem s tebou a požehnám ti a rozmnožím tvé semeno kvůli svému sluhovi Abrahamovi.“ (1. Mojž. 26:17–25)

14. Jak Izák ukázal, že usiluje o pokojné vztahy, když ho navštívil filištínský král?

¹⁴ Právo používat všechny studny, které jeho sluhové vykopali, by si Izák jistě dokázal vybojovat. V zájmu pokoje se však opakovaně rozhodl přestěhovat. Později ho v Beer-šebě navštívil filištínský král a jeho úředníci, aby s ním uzavřeli mírovou smlouvu. Král řekl: „Nepochybně jsme viděli, že Jehova se prokázal být s tebou.“ Při jejich návštěvě Izák opět ukázal, že mu záleží na pokojných vztazích. Biblická zpráva říká: „Udělal pak pro ně hostinu a jedli a pili. Příští ráno časně vstali a navzájem učinili přísežná prohlášení. Potom je Izák poslal pryč . . . v pokoji.“ (1. Mojž. 26:26–31)

Napodobujme příklad Josefa

15. Proč s Josefem jeho bratři nedokázali mluvit pokojně?

¹⁵ Izákův syn Jákob byl „bezúhonným mužem“. (1. Mojž. 25:27) Jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, Jákob usiloval o pokojný vztah se svým bratrem Esauem. Nepochybně mu byl velkým vzorem jeho otec Izák. A jak to bylo s Jákobovými syny? Ze svých 12 synů Jákob nejvíce miloval Josefa. Byl poslušný, měl ke svému otci velkou úctu a velmi mu záleželo na tom, aby i ostatní členové domácnosti respektovali otcovu vůli. (1. Mojž. 37:2, 14) Starší bratři však na Josefa tak žárlili, že s ním nedokázali mluvit pokojně. Nakonec ho prodali do otroctví a svého otce oklamali, aby si myslel, že Josefa zabilo divoké zvíře. (1. Mojž. 37:4, 28, 31–33)

16., 17. Jak dal Josef svým bratrům najevo, že s nimi chce mít pokojný vztah?

¹⁶ Jehova však Josefa neopustil a on se časem stal druhým nejmocnějším mužem Egypta. Když kvůli krutému hladomoru přišli do Egypta jeho bratři, Josefa v jeho úředním egyptském oděvu nepoznali. (1. Mojž. 42:5–7) Za krutost, s jakou jednali s ním i s jeho otcem, se jim Josef mohl snadno pomstít. Místo toho se ale snažil o pokojné vztahy. Když viděl, že svých činů litují, dal se jim poznat a řekl: „Ať vás to teď nebolí a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi pro zachování života.“ Potom zlíbal všechny své bratry a plakal nad nimi. (1. Mojž. 45:1, 5, 15)

¹⁷ Poté, co Jákob zemřel, se jeho synové báli, že teď se jim Josef pomstí. Když s ním o svých obavách mluvili, Josef „propukl v pláč“ a řekl jim: „Nebojte [se]. Já sám budu zásobovat vás a vaše děťátka potravou.“ Josef miloval pokoj, a proto „je utěšil a mluvil k nim povzbudivě“. (1. Mojž. 50:15–21)

„Napsáno pro naše poučení“

18., 19. (a) Co ses ty naučil z příkladu Jehovy a jeho služebníků, kteří usilovali o pokoj? (b) O čem pojednává následující článek?

¹⁸ Pavel řekl: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své  vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Co jsme se naučili z dokonalého příkladu Jehovy a také z biblických zpráv o Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a Josefovi?

¹⁹ Jestliže s vděčností uvažujeme o tom, co Jehova udělal, aby napravil poškozený vztah mezi sebou a hříšným lidstvem, jistě nás to podněcuje k tomu, abychom v zájmu pokojných vztahů s druhými dělali všechno, co je v našich silách. Příklady Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa ukazují, jak prospěšný vliv mohou mít rodiče na své děti. Také jsme viděli, že Jehova žehná úsilí těch, kdo se snaží o pokoj s druhými. Není divu, že Pavel o Jehovovi napsal, že je to „Bůh, který dává pokoj“. (Přečti Římanům 15:33; 16:20.) V následujícím článku se dozvíme, proč Pavel zdůrazňoval, že máme usilovat o pokoj, a jak to můžeme dělat.

Co ses dozvěděl?

• Co Jákob udělal pro to, aby dosáhl pokojného vztahu s Esauem?

• Jak na tebe působí to, co Jehova udělal, aby k němu lidé mohli mít pokojný vztah?

• Co ses naučil z příkladu Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 23]

Co bylo tím nejdůležitějším, aby Jákob dosáhl pokojného vztahu s Esauem?