Používej internet moudře

S VYNÁLEZEM knihtisku se radikálně změnil způsob, jak si lidé předávali informace. K podobně převratné změně došlo, když se v naší době začal využívat internet. Právem bývá označován jako globální komunikační prostředek. Na této „informační dálnici“ je možné najít nepřeberné množství faktů, statistik a názorů.

Schopnost komunikovat je úžasným darem od Stvořitele. Umožňuje nám sdělovat své myšlenky druhým a předávat jim informace. Jehova byl tím prvním, kdo s člověkem komunikoval. Jasně lidem řekl, co mají dělat, aby jejich život byl smysluplný. (1. Mojž. 1:28–30) Z toho, co se na počátku lidských dějin stalo, je však zřejmé, že schopnost komunikovat může být zneužita. Satan poskytl Evě zcela nepravdivé informace. Ona jim uvěřila, předala je Adamovi a jeho rozhodnutí mělo katastrofální následky pro celé lidstvo. (1. Mojž. 3:1–6; Řím. 5:12)

A jak je to s internetem? Můžeš na něm najít cenné informace, ušetřit díky němu čas a využít ho k něčemu užitečnému. Zároveň však můžeš narazit na nepravdivé informace, promarnit spoustu času a v morálním ohledu si uškodit. Jak tedy tento komunikační prostředek používat moudře?

Jsou ty informace spolehlivé?

Člověk by si nikdy neměl myslet, že všechno, co je na internetu, je užitečné. Internetové vyhledávače se dají přirovnat k početné skupině houbařů, kteří neúnavně sbírají všechny houby, které najdou — jak ty jedlé, tak ty jedovaté —, házejí je do jednoho velkého koše a pak je lidem nabízejí. Udělal by sis z těch hub jídlo, aniž by sis je nejdřív dobře prohlédl? Určitě ne. Internetové vyhledávače používají obrovskou síť počítačů, aby shromažďovaly informace z miliard webových stránek, na kterých je možné najít úplně všechno, od toho nejkvalitnějšího po to nejhorší. Pokud si člověk nechce otrávit mysl dezinformacemi, musí používat rozlišovací schopnost.

V roce 1993 byl v jednom známém časopise otištěn kreslený vtip, na kterém jsou dva psi u počítače a jeden druhému říká: „Na internetu nikdo neví, že jsi pes.“ Podobně jako mnoho uživatelů internetu, i Satan na počátku lidských dějin skryl svou totožnost. Schoval se za hada a namluvil Evě,  že by mohla být jako Bůh. Dnes se každý, kdo je on-line, může vydávat za odborníka, aniž uvede svoje skutečné jméno. Uveřejňování názorů, informací, obrázků i doporučení nepodléhá žádným pravidlům.

Nebuď tak naivní jako Eva. K informacím na internetu přistupuj kriticky a obezřetně. Než něčemu uvěříš, zamysli se nad následujícími otázkami: (1) Kdo ty informace uveřejnil? Skutečně je v tom oboru odborníkem? (2) Proč ty informace autor uveřejnil? Co ho k tomu asi vedlo? Je možné, že byl zaujatý? (3) Odkud ty informace získal? Uvádí zdroje, které se dají ověřit? (4) Jsou ty informace aktuální? V prvním století apoštol Pavel dal Timoteovi radu, která je stejně důležitá i dnes. Napsal: „Střež, co je ti s důvěrou svěřeno, a odvracej se od prázdných řečí, které porušují, co je svaté, a od rozporů falešně zvaného ‚poznání‘.“ (1. Tim. 6:20)

Šetří čas, nebo o něj okrádá?

Moudrým používáním internetu se bezesporu dají ušetřit síly, čas i prostředky. Jestliže některé věci nakoupíme přes internet, je to pohodlnější, než kdybychom šli do obchodu. Můžeme porovnat ceny a díky tomu ušetřit. Mnoha lidem usnadňuje život také internetové bankovnictví, protože finanční záležitosti mohou vyřešit kdykoli, a to z pohodlí svého domova. Když člověk plánuje nějakou cestu, může si pomocí internetu rychle vyhledat potřebné informace, koupit jízdenky nebo letenky a rezervovat ubytování. Snadno si může najít telefonní čísla a adresy a také si vybrat nejvýhodnější trasu. Mnohé z těchto služeb využívají i odbočky svědků Jehovových po celém světě. Díky tomu se šetří čas, peníze a pracovní síly.

Internet nás však může o čas také připravovat. Někteří lidé se jím nechali pohltit. Řadu hodin tráví tím, že hrají hry, prohlížejí si internetové obchody, chatují, posílají e-maily, vyhledávají nedůležité informace nebo jen tak brouzdají. Časem možná začnou zanedbávat svou rodinu, přátele a spolukřesťany ve sboru. Přibývá lidí, pro které se internet stal závislostí. Například v Koreji je podle jednoho odhadu, který byl uveřejněn v roce 2010, na internetu závislých 18,4 procenta dospívajících. Z průzkumů provedených v Německu vyplývá, že „stále více žen si stěžuje na návykové chování svého partnera“. Jedna žena uvedla, že kvůli závislosti na internetu se z jejího manžela stal úplně jiný člověk a manželství se nakonec rozpadlo.

Do jedné odbočky svědků Jehovových přišel dopis od jistého muže, který sám sebe označil jako internetového maniaka. Někdy na internetu trávil až deset hodin denně. „Na začátku to vypadalo úplně nevinně,“ napsal. „Postupně jsem ale čím dál méně chodil na shromáždění a přestal jsem se modlit.“ Když na shromáždění přece jen přišel, nebyl připravený a v myšlenkách seděl doma u počítače. Nemohl se dočkat, až bude „zase on-line“. Závažnost svého problému si naštěstí uvědomil a začal s tím něco dělat. Dejme si pozor, abychom se nikdy nedostali  tak daleko, že se pro nás internet stane závislostí.

Jsou ty informace mravně nezávadné?

V 1. Tesaloničanům 5:21, 22 je napsáno: „Přesvědčte se o všem; pevně se držte toho, co je znamenité. Zdržte se každého druhu ničemnosti.“ Zdaleka ne všechno, co je na internetu, odpovídá Božím měřítkům. Měli bychom se tedy ujistit, že nalezené informace jsou v mravním ohledu nezávadné a vhodné pro křesťany. Zvlášť pornografie je dnes na internetu téměř všude. Kdybychom nebyli opatrní, snadno bychom se mohli stát její obětí.

Jestliže jsi na pochybách, zda se dívat na něco, co jsi na internetu otevřel, polož si otázku: Kdyby do místnosti vstoupil můj manželský partner, rodiče nebo nějaký spolukřesťan, zavřel bych rychle to, co si prohlížím? Pokud odpovíš ano, bude moudré nepoužívat internet, když jsi o samotě. Vlivem internetu se nejen změnil způsob, jak lidé komunikují a nakupují, ale také začal existovat zcela nový způsob, jak mohou ‚ve svém srdci zcizoložit‘. (Mat. 5:27, 28)

Mám to poslat dál?

Prostřednictvím internetu můžeme informace dostávat i předávat. S touto možností je však spojena odpovědnost — člověk se musí ujistit, že informace, které píše nebo přeposílá, jsou pravdivé a slušné. Je dobré zamyslet se: Mohu se zaručit za jejich přesnost? Jsem oprávněn předávat je dál? * Jedná se o něco hodnotného a povzbudivého? A proč to vlastně chci poslat dál? Není to snad jen proto, že na někoho chci udělat dojem?

Jestliže je elektronická pošta využívána rozumně, může být velmi užitečná. Na druhé straně nás může zaplavit informacemi. Pokud bychom velkému množství známých posílali poslední novinky nebo banality, zahlcovali bychom je tím a možná je připravovali o drahocenný čas. Než tedy klikneš na tlačítko Odeslat, měl by ses zamyslet nad tím, proč to vlastně chceš poslat. Dříve lidé psali dopisy, aby se s rodinou a přáteli podělili o své vlastní zážitky a informovali je o tom, co je nového v jejich životě. Nemělo by totéž být účelem elektronické pošty? Proč bys druhým posílal něco, co nemůžeš ověřit?

Jak by ses tedy měl k internetu stavět? Úplně ho přestat používat? Někdo možná takový radikální krok udělat musí. Například pro bývalého internetového maniaka, o kterém byla zmínka dříve, to byl jediný způsob, jak se dlouholeté závislosti zbavit. Pokud však při používání internetu bude ‚nad tebou držet stráž schopnost přemýšlet a bude tě bedlivě střežit rozlišovací schopnost‘, pak ti tento komunikační prostředek může dobře sloužit. (Přísl. 2:10, 11)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

Co uděláš, aby ses nedal oklamat nepravdivými informacemi?

[Obrázek na straně 5]

Co bys měl zvážit, než klikneš na tlačítko „Odeslat“?