Usilujme o pokoj
Usilujme o pokoj
„Usilujme o věci, které působí k pokoji.“ (ŘÍM. 14:19)
1., 2. Na základě čeho svědkové Jehovovi mají mezi sebou pokojné vztahy?
SKUTEČNÝ pokoj je v dnešním světě něčím výjimečným. I lidé, kteří žijí ve stejné zemi a mluví stejným jazykem, jsou často rozděleni nábožensky, politicky nebo společensky. Naproti tomu mezi Jehovovými služebníky je jednota, přestože pocházejí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9)
2 Pokojné vztahy však nejsou výsledkem náhody. Vede k nim především to, že se ‚těšíme z pokoje s Bohem‘ díky víře v jeho Syna, jehož prolitá krev přikrývá naše hříchy. (Řím. 5:1; Ef. 1:7) Kromě toho, pravý Bůh dává svým věrným služebníkům svatého ducha, k jehož ovoci pokoj patří. (Gal. 5:22) A v neposlední řadě pokoj a jednota panují mezi námi proto, že ‚nejsme částí světa‘. (Jan 15:19) V politických otázkách zůstáváme neutrální a ‚své meče jsme překovali v radlice‘, takže se nezapojujeme do občanských válek ani do mezinárodních konfliktů. (Iz. 2:4)
3. Z čeho je patrné, že mezi sebou máme pokojné vztahy, a o čem bude pojednávat tento článek?
3 Mít mezi sebou pokojné vztahy však neznamená pouze to, že si navzájem neubližujeme. Ve sboru ‚jeden druhého milujeme‘, přestože možná pocházíme z různých kultur a etnických skupin. (Jan 15:17) Pokojné vztahy jsou patrné z toho, že ‚konáme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘. (Gal. 6:10) Našeho duchovního ráje, v němž panuje pokoj, bychom si měli velmi vážit a bedlivě ho střežit. V tomto článku se zamyslíme nad tím, jak si pokojné vztahy se spoluvěřícími udržet.
Když dojde k nedorozumění mezi jednotlivci
4. Co bychom měli v zájmu pokoje udělat, jestliže jsme někomu možná ublížili?
4 „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme,“ napsal učedník Jakub. „Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jak. 3:2) Musíme tedy počítat s tím, že ke sporům a nedorozuměním dochází i mezi spoluvěřícími. (Fil. 4:2, 3) Takové problémy je však možné řešit, aniž se pokoj ve sboru naruší. Například když si uvědomíme, že jsme někomu možná ublížili, měli bychom se řídit Ježíšovou radou, která je zapsána u Matouše 5:23, 24. (Přečti.)
5. Co bychom měli v zájmu pokoje udělat, jestliže někdo ublíží nám?
5 A co když někdo ve sboru nějak ublíží nám? Měli bychom očekávat, že přijde a omluví se? V 1. Korinťanům 13:5 je napsáno, že láska „nevypočítává urážky“. Jestliže se nás tedy někdo dotkne, můžeme k pokoji přispět tím, že odpustíme a na celou záležitost zapomeneme. (Přečti Kolosanům 3:13.) To je nejlepší způsob, jak vyřešit nějaké drobné nedorozumění. Takovým jednáním přispíváme k dobrým vztahům se spoluvěřícími a díky tomu máme vnitřní pokoj. Jedno moudré přísloví říká, že od člověka je „krásné, jestliže přejde přestupek“. (Přísl. 19:11)
6. Co bychom měli udělat, pokud nějakou záležitost nedokážeme jen tak přejít?
6 Co když se ale jedná o záležitost, kterou nedokážeme jen tak přejít? Určitě by nebylo moudré, kdybychom o tom mluvili s každým, kdo je ochoten naslouchat. Bylo by to tlachání a vedlo by jedině k tomu, že se pokoj ve sboru naruší. Co tedy udělat, abychom takovou záležitost vyřešili pokojně? U Matouše 18:15 čteme: „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ Slova u Matouše 18:15–17 se sice týkají vážných hříchů, ale zásadu uvedenou v 15. verši můžeme uplatnit v podstatě v jakékoli situaci. Měli bychom za svým spoluvěřícím zajít a mezi čtyřma očima se pokusit pokojné vztahy obnovit. *
7. Proč bychom nedorozumění měli vyřešit rychle?
7 Apoštol Pavel napsal: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Ef. 4:26, 27) Ježíš řekl: „Hodlej rychle vyřešit záležitosti s tím, kdo si na tebe stěžuje před zákonem.“ (Mat. 5:25) Jestliže chceme usilovat o pokojné vztahy, musíme problém vyřešit rychle. Pokud bychom to neudělali, drobné nedorozumění by mohlo přerůst ve vážný problém. Nedovolme, aby nám pýcha, závist nebo láska k penězům zabránily rychle obnovit pokojné vztahy. (Jak. 4:1–6)
Když dojde ke sporu mezi více lidmi
8., 9. (a) Čeho se týkal spor, k němuž došlo mezi křesťany v Římě? (b) Co Pavel křesťanům v Římě napsal?
8 Někdy může mezi křesťany dojít ke sporu, do kterého je zapojeno více lidí. To se stalo například ve sboru v Římě. Příčinou problému bylo to, že někteří křesťané se dívali svrchu na ty, kdo měli slabší svědomí, a soudili je v záležitostech, které se týkaly čistě osobních rozhodnutí. Jakou radu apoštol Pavel svým spoluvěřícím v Římě napsal? (Řím. 14:1–6)
9 Pavel dal radu oběma stranám tohoto sporu. Ty, kdo chápali, že nejsou pod mojžíšským Zákonem, nabádal, aby se nedívali svrchu na své bratry. (Řím. 14:2, 10) Takový povýšený postoj by totiž mohl duchovně srážet ty, kdo stále měli odpor k pokrmům, které Zákon zakazoval. Pavel jim napsal: „Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu.“ Dále uvedl: „Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Řím. 14:14, 15, 20, 21) A křesťanům, kteří měli slabší svědomí, Pavel napsal, aby nepovažovali za nevěrné ty, kdo v otázce jídla nejsou tak upjatí. (Řím. 14:13) Všem doporučil, aby ‚si o sobě nemysleli více, než je nutné si myslet‘. (Řím. 12:3) Podstatu své rady Pavel shrnul slovy: „Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19)
10. Co by měli křesťané udělat, jestliže vzniknou problémy?
10 Můžeme si být jisti, že křesťané v Římě Pavlovy rady přijali a udělali potřebné změny. Stejně by měli křesťané jednat i dnes. Jestliže dojde mezi spoluvěřícími k problémům, měli by je řešit s láskou a pokorou. Musí si vyhledat biblické rady a uplatnit je. Je nezbytné, aby všichni, kdo jsou do sporu nějak zapojeni, udělali potřebné změny a tak ‚mezi sebou udržovali pokoj‘. (Mar. 9:50)
Když je někdo požádán o pomoc
11. Čeho by se měl starší vyvarovat, jestliže s ním křesťan mluví o sporu se spoluvěřícím?
11 Co když nějaký křesťan má problém s příbuzným nebo spoluvěřícím a chce o tom mluvit se sborovým starším? Přísloví 21:13 říkají: „Pokud jde o kohokoli, kdo si zacpává ucho před naříkavým křikem poníženého, ten bude také sám volat, a nedostane odpověď.“ Starší si určitě nebude ‚zacpávat uši‘. Jiné přísloví však upozorňuje: „První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří.“ (Přísl. 18:17, Bible21) Starší by se neměl ukvapeně postavit na stranu spoluvěřícího, který za ním s problémem přišel, ale určitě by mu měl laskavě naslouchat. Pravděpodobně se ho pak zeptá, zda o tom již mluvil s tím, na koho si stěžuje. Možná mu také připomene biblické zásady, s jejichž pomocí může pokoj se spoluvěřícím obnovit.
12. Ze kterých biblických zpráv je patrné, že ukvapená rozhodnutí mohou mít dalekosáhlé následky?
12 Ukvapeně rozhodnout potom, co si člověk vyslechne jen jednu stranu, může mít dalekosáhlé následky. Je to patrné například ze tří biblických zpráv. Potifar uvěřil své manželce, že ji Josef chtěl znásilnit. Neprávem se rozzlobil a nechal Josefa uvěznit. (1. Mojž. 39:19, 20) Král David uvěřil Cibovi, který řekl, že jeho pán Mefibošet se postavil na stranu Davidových nepřátel. David ukvapeně prohlásil: „Pohleď, všechno, co patří Mefibošetovi, je tvoje.“ (2. Sam. 16:4; 19:25–27) A králi Artaxerxovi bylo řečeno, že Židé znovu stavějí jeruzalémské zdi a chtějí se vzbouřit proti Perské říši. Nepravdivé zprávě král uvěřil a nařídil, aby práce na obnově Jeruzaléma byly zastaveny. V důsledku toho Židé přestali se stavbou Božího chrámu. (Ezra 4:11–13, 23, 24) Křesťanští starší se proto moudře řídí radou, kterou Pavel dal Timoteovi, a nevynášejí unáhlené soudy. (Přečti 1. Timoteovi 5:21.)
13., 14. (a) Na co musí pamatovat ten, kdo spoluvěřícímu pomáhá urovnat spor? (b) Co starším pomůže, aby při posuzování nějaké záležitosti rozhodli správně?
13 I potom, co si člověk vyslechne obě strany, je potřeba pamatovat na následující zásadu: „Jestliže si někdo myslí, že o něčem získal poznání, ještě to nezná, právě jak by to měl znát.“ (1. Kor. 8:2) Je důležité položit si například tyto otázky: Opravdu znám všechny podrobnosti o tom, co ke sporu vedlo? Vím, z jakého prostředí vyšli ti, kterých se spor týká, a čím vším bylo formováno jejich smýšlení? Jestliže starší mají nějakou záležitost posoudit, je nesmírně důležité nenechat se oklamat vychytralostí nebo nepravdivými či neověřenými informacemi. Boží ustanovený Soudce, Ježíš Kristus, soudí spravedlivě. Je o něm napsáno, že „nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši“. (Iz. 11:3, 4) Ježíš se nechává vést Jehovovým duchem. Totéž by měli dělat křesťanští starší.
14 Než starší posoudí nějakou záležitost, která se týká spoluvěřících, je nutné, aby se modlili k Jehovovi o svatého ducha a nechali se jím vést prostřednictvím toho, že zkoumají Boží Slovo a publikace od věrného a rozvážného otroka. (Mat. 24:45)
Pokoj za každou cenu?
15. Kdy bychom měli starším říct o vážném hříchu, o němž jsme se dozvěděli?
15 Boží Slovo nás povzbuzuje, abychom usilovali o pokoj. Také však říká, že „moudrost shora je především cudná, pak pokojná“. (Jak. 3:17) Cudnost je v tomto verši uvedena na prvním místě. Být cudný znamená držet se Božích morálních měřítek a spravedlivých požadavků. Pokud se tedy křesťan dozví, že jeho spoluvěřící se dopustil nějakého vážného hříchu, měl by ho vybídnout, aby se přiznal sborovým starším. (1. Kor. 6:9, 10; Jak. 5:14–16) Když to hříšník neudělá, pak by to jeho spoluvěřící, který o tom ví, měl starším říct sám. Jestliže by o tom s nimi nemluvil a omlouval si to tím, že nechce narušit pokojné vztahy s provinilcem, vlastně by se podílel na jeho nesprávném jednání. (3. Mojž. 5:1; přečti Přísloví 29:24)
16. Jaké poučení plyne ze zprávy o Jehuově setkání s králem Jehoramem?
16 Skutečnost, že Boží spravedlnost má před pokojnými vztahy přednost, dokazuje biblická zpráva o Jehuovi. Bůh poslal Jehua, aby vykonal jeho soudy nad domem krále Achaba. Ničemný král Jehoram, syn Achaba a Jezábel, jel Jehuovi vstříc ve svém dvoukolém voze a zeptal se ho: „Je mír, Jehu?“ Jehu odpověděl: „Jaký by mohl být mír, dokud jsou tu smilstva tvé matky Jezábel a její mnohá kouzla?“ (2. Král. 9:22) Nato Jehu vytáhl luk a střelil Jehorama do srdce. Podobně jako Jehu, ani starší by svévolnému nekajícnému hříšníkovi neměli ustoupit. Prosadit Boží spravedlnost je důležitější než zachovat pokojné vztahy. Nekajícný hříšník musí být vyloučen, aby sbor zůstal v pokojném vztahu s Bohem. (1. Kor. 5:1, 2, 11–13)
17. Co musí všichni křesťané dělat, aby byl ve sboru zachován pokoj?
17 Většina sporů mezi křesťany se však netýká vážných přestupků, kterými by se měl zabývat právní výbor. Chyby druhých bychom proto měli s láskou promíjet. Boží Slovo říká: „Kdo překrývá přestupek, hledá lásku, a ten, kdo stále hovoří o záležitosti, rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.“ (Přísl. 17:9) Jestliže v souladu s těmito slovy jednáme, daří se nám zachovávat pokoj ve sboru a mít dobrý vztah s Jehovou. (Mat. 6:14, 15)
Těm, kdo přispívají k pokoji, Bůh žehná
18., 19. Jaký užitek plyne z toho, že se snažíme mít s druhými pokojné vztahy?
18 Jestliže napodobujeme Jehovu a usilujeme o „věci, které působí k pokoji“, vede to k bohatému požehnání — máme k Bohu blízký vztah a přispíváme k jednotě a pokoji v našem duchovním ráji. To, že se snažíme o pokojné vztahy ve sboru, nám pomáhá, abychom pokojně jednali i s lidmi, kterým kážeme ‚dobrou zprávu o pokoji‘. (Ef. 6:15) Výsledkem je, že se nám daří být ‚ke všem jemní a ovládat se za zlých okolností‘. (2. Tim. 2:24)
19 Pamatujme také na to, že nastane „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“ ze všech období lidských dějin „od založení světa“. (Sk. 24:15; Luk. 11:50, 51) Na zemi pak budou miliony lidí s nejrůznějšími povahami a minulostí. Pomáhat jim, aby žili v pokoji s Bohem i s ostatními obyvateli nového světa, bude velká výsada. Určitě nám pak pomůže to, že se už teď učíme mít s druhými pokojné vztahy.
[Poznámka pod čarou]
^ 6. odst. Biblické zásady, kterými bychom se měli řídit v případě takových vážných hříchů, jako je pomluva a podvod, jsou rozebrány ve Strážné věži z 15. října 1999, na stranách 17–22.
Co ses dozvěděl?
• Co bys měl v zájmu pokoje udělat, jestliže jsi někomu ublížil?
• Co bys měl v zájmu pokoje udělat, jestliže někdo ublížil tobě?
• Proč není moudré v případě sporu mezi spoluvěřícími udělat ukvapené rozhodnutí?
• Proč bychom o pokojné vztahy neměli usilovat za každou cenu?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 29]
Jehova miluje ty, kdo druhým ochotně odpouštějí
