Přejít k článku

Přejít na obsah

Jehova je můj podíl

Jehova je můj podíl

Jehova je můj podíl

„Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed izraelských synů.“ (4. MOJŽ. 18:20)

1., 2. (a) Dostal územní dědictví v Zaslíbené zemi každý izraelský kmen? (b) O čem Jehova ujistil Levity?

POTOM co Izraelité dobyli značnou část Zaslíbené země, Jozue ji začal losem rozdělovat mezi jednotlivé kmeny. Spolupracoval při tom s veleknězem Eleazarem a představiteli kmenů. (4. Mojž. 34:13–29) Kmenu Levi žádné územní dědictví přiděleno nebylo. (Jozue 14:1–5) Proč? Znamenalo to, že Levité nedostali žádné dědictví?

2 Odpověď na tyto otázky jasně vyplývá z toho, co Áronovi jakožto zástupci všech Levitů řekl Jehova. To, že nebyli opomenuti, zdůraznil následujícími slovy: „Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed izraelských synů.“ (4. Mojž. 18:20) To je nádherné ujištění. Jak by ses cítil ty, kdyby ti Jehova řekl: „Já jsem tvůj podíl.“ Možná by tě napadlo: Zasloužím si to vůbec? Může Jehova opravdu být podílem nedokonalého křesťana? To jsou otázky, které se týkají tebe i tvých blízkých. V tomto článku se zamyslíme nad tím, co Boží výrok určený Levitům znamená. Pomůže nám to, abychom pochopili, v jakém smyslu Jehova může být podílem křesťanů dnes. Jehova navíc může být podílem pro tebe osobně, ať už se těšíš na život v nebi, nebo v pozemském ráji.

Jehova byl podílem pro kmen Levi

3. Co předcházelo tomu, že Bůh pověřil kněžskou službou členy kmene Levi?

3 Předtím než Jehova dal Izraelitům Zákon, v každé domácnosti úlohu kněze zastával muž, který byl hlavou rodiny. V Zákoně však Jehova stanovil, že jako kněží a jejich pomocníci budou celému národu sloužit členové kmene Levi. Co tomu předcházelo? Jehova pobil egyptské prvorozené a potom posvětil izraelské prvorozené a vyčlenil je jako své vlastnictví. Později oznámil: „Já opravdu beru Levity . . . místo všech prvorozených mezi izraelskými syny.“ Sčítání lidu ukázalo, že prvorozených synů Izraele bylo víc než Levitů, a proto za každého prvorozeného, který počet Levitů převyšoval, bylo zaplaceno výkupné. (4. Mojž. 3:11–13, 41, 46, 47) Levité pak začali plnit svou úlohu ve službě Bohu Izraele.

4., 5. (a) V jakém smyslu se podílem Levitů stal Jehova? (b) Jakým způsobem se Jehova o Levity staral?

4 Jehova se podílem Levitů stal v tom smyslu, že místo toho, aby jim dal územní dědictví, svěřil jim neocenitelnou výsadu svaté služby. Jejich dědictvím se stalo „Jehovovo kněžství“. (Jozue 18:7) Kontext slov ze 4. Mojžíšovy 18:20 ukazuje, že kněžská služba neznamenala život v chudobě. (Přečti 4. Mojžíšovu 18:19, 21, 24.) Levité měli nárok na „každý desátý díl v Izraeli jako dědictví oplátkou za jejich službu“. Dostávali tedy deset procent z úrody a z narozených hospodářských zvířat. A desetinu „z toho nejlepšího“, co Levité obdrželi, zase dávali kněžím. * (4. Mojž. 18:25–29) Kněží dostávali také „všechny svaté příspěvky“, které synové Izraele přinášeli Bohu na místo, kde byl uctíván. Členové kněžské třídy se tak mohli spolehnout na to, že se o ně Jehova postará.

5 Zdá se, že v mojžíšském Zákoně bylo opatření i pro druhý desátek, který si každá rodina měla během roku dávat stranou. Tento desátek byl určen k tomu, aby rodina měla dostatek jídla a prostředků na to, aby se mohla každý rok účastnit svatých shromáždění. Díky tomu měli při cestě a pobytu na svatém místě nejen co jíst, ale mohli si koupit i něco pro potěšení. (5. Mojž. 14:22–27) Avšak na konci každého třetího a šestého roku sedmiletého sabatního cyklu měl být tento desátek, který za celý rok shromáždili, dán k dispozici chudým a také Levitům. Proč i Levitům? Protože neměli v Izraeli „žádný podíl ani dědictví“. (5. Mojž. 14:28, 29)

6. Kde Levité bydleli, když neměli žádné územní dědictví?

6 Možná tě ale napadne: Když Levitům nebyla přidělena žádná půda, kde vlastně žili? I v tomto ohledu se o ně Bůh postaral. Přidělil jim 48 měst spolu s okolními pastvinami. V tomto počtu bylo zahrnuto šest útočištných měst. (4. Mojž. 35:6–8) V době, kdy Levité nesloužili v Boží svatyni, měli tedy kde bydlet. Jehova se štědře staral o ty, kdo se plně věnovali svaté službě. Jakým způsobem Levité dávali najevo, že Jehova je jejich podíl? Tím, že plně důvěřovali tomu, že je ochoten a také schopen se o ně postarat.

7. Co Levité museli projevovat, aby Jehova byl jejich podílem?

7 Zákon nestanovoval žádný trest za to, když někdo desátky nepřinášel. Jestliže ale Izraelité tento požadavek zanedbávali, mělo to na kněze a Levity negativní dopad. K takové situaci došlo například v době Nehemjáše. Levité kvůli tomu museli obdělávat svá pole a nemohli se věnovat službě. (Přečti Nehemjáše 13:10.) Je tedy zřejmé, že hmotná podpora kmene Levi úzce souvisela s duchovním smýšlením národa. Duchovní smýšlení však museli projevovat i kněží a Levité — museli mít víru v Jehovu a důvěřovat tomu, že je schopen zajistit jim vše potřebné.

Jehova byl podílem i pro jednotlivé Levity

8. Co prožíval Levita Asaf?

8 Jehova byl podílem Levitů jako kmene, ale slova „Jehova je můj podíl“ na sebe vztahovali i jednotliví členové kmene Levi. (Nář. 3:24) Dávali tak najevo, že jsou Bohu zcela oddáni a že na něj plně spoléhají. Takovým Levitou byl například jeden zpěvák a skladatel žalmů. Zřejmě se jmenoval Asaf, ale je také možné, že tímto jménem, které se objevuje v nadpisech několika žalmů, je vyjádřeno pouze to, že pisatel pocházel z domu Levity Asafa, který vedl zpěváky v době krále Davida. (1. Par. 6:31–43) V 73. žalmu čteme, že Asaf byl zmaten tím, že se ničemným lidem daří dobře. Začal jim závidět, a dokonce prohlásil: „Jistě je marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v nevinnosti.“ Zřejmě si do určité míry přestal vážit své služby a toho, že jeho podílem je Jehova. Duchovně zeslábl, ale pomohlo mu, když „vešel do velkolepé Boží svatyně“. (Žalm 73:2, 3, 12, 13, 17)

9., 10. Proč Asaf mluvil o Jehovovi jako o svém ‚podílu na neurčitý čas‘?

9 Ve svatyni se Asaf znovu začal na věci dívat z Božího stanoviska. Zažil jsi něco podobného? Možná sis do určité míry přestal vážit duchovních výsad a svou pozornost jsi zaměřil na to, co ti v hmotném ohledu chybí. Díky studiu Božího Slova a účasti na křesťanských shromážděních ses však znovu začal na věci dívat stejně jako Jehova. Asaf pochopil, jak to s ničemnými nakonec dopadne. Přemýšlel o svém životě a uvědomil si, že jeho bude Bůh stále držet za ruku a povede ho. Proto Jehovovi řekl: „Kromě tebe nemám opravdu žádné jiné potěšení na zemi.“ (Žalm 73:23, 25) Potom dodal, že Bůh je jeho podíl. (Přečti Žalm 73:26.) I kdyby Asafův ‚organismus a srdce selhaly‘, tedy i kdyby mu docházely tělesné a duchovní síly, Jehova by zůstal jeho ‚podílem na neurčitý čas‘. Asaf si byl jistý tím, že Jehova na něj bude pamatovat jako na svého přítele a že na jeho věrnou službu nezapomene. (Kaz. 7:1) To pro něj muselo být velkým povzbuzením. Napsal: „Pokud . . . jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U Svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočiště.“ (Žalm 73:28)

10 Slovy ‚Bůh je můj podíl‘ Asaf myslel víc než jen to, že je o něj jako o Levitu postaráno po hmotné stránce. Jehova byl jeho podílem především v tom smyslu, že měl výsadu mu sloužit a že si k němu vytvořil blízký osobní vztah. (Jak. 2:21–23) Jestliže si Asaf chtěl takový vztah udržet, musel mít v Jehovu i nadále pevnou víru a plně mu důvěřovat. Musel mít naprostou jistotu, že pokud bude žít v souladu s Božími měřítky, povede to k věčné odměně. Stejnou důvěru v Jehovu si můžeš vytvořit i ty.

11. Jakou otázku si položil Jeremjáš a jak byla zodpovězena?

11 Jiným Levitou, který řekl, že Jehova je jeho podíl, byl prorok Jeremjáš. Uvažujme o tom, co tím myslel. Jeremjáš žil v levitském městě Anatot blízko Jeruzaléma. (Jer. 1:1) I on byl znepokojen a kladl si otázku, proč se ničemným daří dobře, zatímco spravedliví trpí. (Jer. 12:1) Přestože věděl, že Jehova je spravedlivý, začal si stěžovat, když viděl, co se děje v Jeruzalémě a v Judě. Jasnou odpověď na otázku, kterou vznesl, dostal prostřednictvím prorockých slov, k nimž ho Jehova inspiroval. Ti, kdo se řídili Jehovovými pokyny, pak v souladu s proroctvími ‚obdrželi svou duši jako kořist‘. Naproti tomu těm, kteří na Boží varování nedbali, se sice nějakou dobu dobře dařilo, ale nakonec zahynuli. (Jer. 21:9)

12., 13. (a) Co vedlo Jeremjáše k tomu, že řekl „Jehova je můj podíl“, a jaký postoj měl? (b) Proč se všichni Izraelité museli naučit čekat na Jehovu?

12 Když se Jeremjáš rozhlížel po zničené izraelské zemi, měl pocit, jako by byl v temnotě a jako by sám byl už dlouho mrtvý. (Nář. 1:1, 16; 3:6) Jeremjáš po celá léta povzbuzoval odpadlý národ, aby se ke svému nebeskému Otci vrátil, ale špatnost Izraelitů dosáhla takové míry, že Bohu nezbylo nic jiného než vydat Jeruzalém a Judu do rukou nepřátel. Jeremjáš nenesl vinu za to, jak Izraelité jednali, ale přesto mu to působilo bolest. Uvědomoval si však, že Jehova je milosrdným Bohem. Řekl: „Nedospěli [jsme] ke konci, protože projevy jeho milosrdenství . . . jsou nové každé ráno.“ Potom prohlásil: „Jehova je můj podíl.“ Dál měl totiž výsadu sloužit Jehovovi jako jeho prorok. (Přečti Nářky 3:22–24.)

13 Po 70 let byla izraelská země opuštěná a Izraelité museli žít ve vyhnanství. (Jer. 25:11) Ale slova „Jehova je můj podíl“ ukazují, že Jeremjáš spoléhal na Boží milosrdenství, a proto měl „postoj očekávání“ — trpělivě čekal, co Jehova udělá. Všechny izraelské kmeny přišly o své dědictví, takže si musely vytvořit stejný postoj jako Jeremjáš. Jejich jedinou nadějí byl Jehova. Po 70 letech se do své země vrátili a znovu mu mohli sloužit. (2. Par. 36:20–23)

Jehova byl podílem i pro další své služebníky

14., 15. Pro koho dalšího byl Jehova podílem a jak to víme?

14 Asaf a Jeremjáš byli z kmene Levi, ale Bůh byl podílem i pro příslušníky jiných kmenů. Mladý David, budoucí král Izraele, řekl, že Bůh je jeho „podíl v zemi živých“. (Přečti Žalm 142:1, 5.) V době, kdy tento žalm napsal, nežil v paláci, a dokonce ani v domě. Ukrýval se v jeskyni před svými nepřáteli. V jeskyních David hledal útočiště přinejmenším dvakrát. Jednou to byla jeskyně blízko Adullamu a podruhé v pustině En-gedi. Je možné, že 142. žalm složil na jednom z těchto míst.

15 Pokud to tak bylo, David se tam ukrýval před králem Saulem, který mu usiloval o život. David se skryl v jeskyni, která byla na nedostupném místě. (1. Sam. 22:1, 4) Tehdy měl asi pocit, že nemá žádného přítele, který by ho chránil a podporoval. (Žalm 142:4) A právě v takové situaci volal k Bohu.

16., 17. (a) Proč se David cítil bezmocný? (b) U koho hledal pomoc?

16 V době, kdy David psal 142. žalm, už možná věděl, co se stalo s veleknězem Achimelekem. Ten mu předtím pomohl, aniž tušil, že David prchá před Saulem. Žárlivý král nechal Achimeleka a jeho domácnost pobít. (1. Sam. 22:11, 18, 19) David za to cítil odpovědnost. Vnímal to tak, jako by kněze, jenž mu pomohl, zabil on sám. Dokážeš se do Davidových pocitů vžít? Jeho tíseň navíc prohlubovalo i to, že ho Saul dál pronásledoval.

17 Přibližně v té době zemřel prorok Samuel, který Davida předtím pomazal za budoucího krále Izraele. (1. Sam. 25:1) I Samuelova smrt mohla k Davidovým pocitům bezmocnosti přispět. Věděl však, že se může obrátit o pomoc k Jehovovi. David sice nebyl Levita, ale byl pomazán k tomu, aby vykonával jiný druh služby, totiž aby byl králem Božího lidu. (1. Sam. 16:1, 13) S důvěrou se proto obrátil k Jehovovi a očekával od něj vedení. Vzhledem k tomu, že i ty usilovně sloužíš Jehovovi, můžeš mít důvěru, že pravý Bůh bude tvým podílem a útočištěm.

18. Jak Boží služebníci, o nichž jsme mluvili v tomto článku, dali najevo, že Jehova je jejich podílem?

18 Pro Boží služebníky, o kterých pojednával tento článek, byl Jehova podílem v tom smyslu, že od něj přijali určitou formu služby a důvěřovali tomu, že se o ně postará. Levité i členové jiných izraelských kmenů, například David, Boha za svůj podíl přijali. Jak můžeš Jehovu za svůj podíl přijmout ty? O tom pojednává následující článek.

[Poznámka pod čarou]

^ 4. odst. Více podrobností o tom, jakým způsobem se Jehova staral o hmotné potřeby kněží, najdeš v Hlubším pochopení Písma v 1. svazku, na straně 1000, pod mezititulkem „Obživa“.

Jak bys odpověděl?

• V jakém smyslu se Jehova stal podílem Levitů?

• Jak to, že Jehova je jejich podílem, dávali najevo Asaf, Jeremjáš a David?

• Co je nezbytné, aby Bůh byl i tvým podílem?

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 8]

Levité nedostali územní dědictví. Jejich podílem byl Jehova, protože jim svěřil posvátnou službu.

[Obrázek na straně 7]

V jakém smyslu se podílem kněží a Levitů stal Jehova?

[Obrázek na straně 9]

Co Asafovi pomohlo, aby Jehova byl i nadále jeho podílem?