S vytrvalostí běžme závod o život

„S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (HEBR. 12:1)

1., 2. K čemu apoštol Pavel přirovnal křesťanský způsob života?

KAŽDÝ rok se v mnoha zemích pořádají maratony. Elitní běžci mají jediný cíl — zvítězit. Jiní účastníci maratonu vědí, že nedoběhnou jako první, a jde jim především o to, aby závod dokončili.

² K závodu je v Bibli přirovnán křesťanský způsob života. Apoštol Pavel toto přirovnání použil ve svém prvním dopise adresovaném křesťanům ve starověkém Korintu. Napsal: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ (1. Kor. 9:24)

3. Co Pavel myslel slovy, že „pouze jeden obdrží cenu“?

³ Chtěl tím Pavel říct, že cenu v podobě života získá jenom jeden křesťan a že všichni ostatní se namáhají zbytečně? Samozřejmě, že ne. I když v doslovném závodě zvítězí pouze jeden, všichni běžci usilovně trénují. Pavel chtěl, aby podobné úsilí projevovali jeho spoluvěřící ve snaze dosáhnout věčného života. Jen díky tomu měli vyhlídku, že tuto odměnu skutečně získají. V závodě, který běží křesťané, zvítězí každý, kdo doběhne do cíle.

4. O čem musíme uvažovat v souvislosti se závodem, který běžíme?

⁴ Pro každého, kdo dnes běží závod o život, jsou Pavlova slova povzbuzující, ale zároveň by nás měla vést k zamyšlení. Proč? Cena, kterou je možné získat — život v nebi, nebo na rajské zemi —, má totiž nesmírnou hodnotu. Závod je však dlouhý a náročný. Setkáváme se s mnoha překážkami, rozptylujícími vlivy a nebezpečími. (Mat. 7:13, 14) Je smutné, že někteří zpomalili, vyčerpali se, nebo závod dokonce vzdali. S jakými obtížemi se můžeme setkat? Jak se jim vyhnout? A co udělat pro to, abychom závod o život dokončili a tak zvítězili?

K vítězství potřebujeme vytrvalost

5. Na co Pavel poukázal slovy v Hebrejcům 12:1?

⁵ O běžeckém závodě se apoštol Pavel znovu zmínil v dopise, který napsal hebrejským křesťanům v Jeruzalémě a Judeji. (Přečti Hebrejcům 12:1.) Poukázal na to, proč mají v závodě běžet, a také vysvětlil, co každý z nich musí dělat, aby zvítězil. Z Pavlovy inspirované rady se můžeme poučit i my. Nejprve ale uvažujme o tom, proč Pavel dopis Hebrejcům napsal a k čemu se snažil své spoluvěřící povzbudit.

6. Jakým zkouškám ze strany náboženských vůdců byli vystaveni křesťané?

⁶ Křesťané v prvním století, a zvláště ti, kteří žili v Jeruzalémě a Judeji, zažívali mnoho zkoušek a těžkostí. Stáli proti nim náboženští vůdci, kteří v tehdejší židovské společnosti měli na lidi velmi silný vliv. Už dříve se jim podařilo dosáhnout toho, že Ježíš Kristus byl odsouzen za vzpouru proti Římu a popraven jako zločinec. S tím se  ale nespokojili. V knize Skutky čteme řadu zpráv o tom, jak křesťanům vyhrožovali a organizovali proti nim útoky. Začali s tím hned potom, co o Letnicích roku 33 n. l. došlo k zázračným událostem. Kvůli takovému pronásledování měli věrní křesťané těžký život. (Sk. 4:1–3; 5:17, 18; 6:8–12; 7:59; 8:1, 3)

7. V jaké době žili křesťané, kterým Pavel psal?

⁷ Křesťané, kterým Pavel psal, navíc žili těsně před koncem židovského systému věcí. Ježíš upozornil na to, že nevěrný židovský národ bude zničen. Svým následovníkům také řekl, jaké události tomu budou bezprostředně předcházet a co konkrétně mají dělat, aby nepřišli o život. (Přečti Lukáše 21:20–22.) Ježíš je nabádal: „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den.“ (Luk. 21:34)

8. Proč někteří křesťané v závodě o život zpomalili, nebo se dokonce vzdali?

⁸ Pavel dopis Hebrejcům napsal asi 30 let potom, co Ježíš své následovníky varoval před koncem židovského systému věcí. V jakém stavu byli po těch letech hebrejští křesťané? Někteří podlehli tlakům a rozptylujícím vlivům každodenního života, takže přestali dělat duchovní pokroky a zeslábli. (Hebr. 5:11–14) Další zřejmě došli k závěru, že život bude jednodušší, když se od ostatních Židů nebudou příliš odlišovat. Možná si říkali, že Židé jako celek neopustili Boha úplně, protože se do určité míry stále drží mojžíšského Zákona. Jiní křesťané se nechali ovlivnit nebo zastrašit některými členy sboru, kteří tvrdili, že je nutné dodržovat mojžíšský Zákon a židovské tradice. Jak Pavel své spoluvěřící povzbudil, aby byli duchovně bdělí a dál s vytrvalostí běželi závod o život?

9., 10. (a) Na co Pavel upozornil v závěru 10. kapitoly Hebrejcům? (b) Proč Pavel psal o skutcích víry Božích služebníků ze starověku?

⁹ V 10. kapitole svého inspirovaného dopisu Pavel poukázal na to, že Zákon byl pouze „stín budoucích dobrých věcí“, a jasně vysvětlil hodnotu Kristovy výkupní oběti. V závěru této kapitoly své čtenáře upozornil: „Potřebujete . . . vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu. Vždyť ještě ‚velmi malou chvíli‘ a ‚ten, kdo přichází, přijde a nebude otálet‘.“ (Hebr. 10:1, 36, 37)

¹⁰ V 11. kapitole dopisu Hebrejcům Pavel jasně vysvětlil, co je to skutečná víra v Boha. Dokreslil to příklady starověkých mužů a žen, kteří takovou víru měli. Neodchýlil se tím od námětu? Rozhodně ne. Věděl, že jeho spoluvěřící si musí uvědomit, že víra vyžaduje odvážné skutky a vytrvalost. Vynikající příklady věrných Jehovových služebníků ze starověku měly hebrejské křesťany posílit, aby se dokázali se svými zkouškami a těžkostmi vyrovnat. Potom co Pavel poukázal na skutky víry dřívějších věrných Božích služebníků, napsal: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Hebr. 12:1)

„Oblak svědků“

11. Proč je důležité mít stále před očima „velký oblak svědků“?

¹¹ Obrazně řečeno, ti, kdo tvoří „velký oblak svědků“, nejsou pouze diváky, kteří chtějí vidět závod nebo vítězství svého oblíbeného atleta. Jedná se o běžce, kteří závod úspěšně dokončili. Přestože už nežijí, jejich  příklad může povzbudit ty, kdo v závodě běží nyní. Zkus si představit, jak by se cítil nový závodník ve skutečném závodě, kdyby věděl, že mezi diváky jsou ti nejzkušenější běžci. Jistě by chtěl ze sebe vydat úplně všechno. Starověcí svědkové jsou důkazem toho, že v závodě o život, i když je velmi vyčerpávající, je možné zvítězit. Hebrejští křesťané v prvním století měli mít stále před očima příklad těch, kdo tvoří „oblak svědků“, protože to jim dodávalo odvahu a pomáhalo jim to ‚s vytrvalostí běžet závod‘. Totéž platí pro nás dnes.

12. Proč bychom měli uvažovat o životě Božích služebníků, o nichž se Pavel zmínil?

¹² Mnozí z věrných Božích služebníků, o nichž Pavel psal, zažívali něco podobného jako my. Například Noe žil ve světě, který měl být zakrátko zničen při potopě. V našem případě se blíží konec tohoto systému věcí. Abraham a Sára na Boží pokyn opustili svůj domov, aby Jehovu mohli uctívat tak, jak on chtěl, a čekali na splnění jeho slibu. Nás Jehova nabádá, abychom zapřeli sami sebe, získali jeho schválení a nakonec i požehnání, která pro nás chystá. Mojžíš musel cestou do Zaslíbené země projít nebezpečnou pustinou. My procházíme tímto ničemným systémem věcí a míříme do slíbeného nového světa. Určitě je tedy dobré přemýšlet o tom, co tito věrní Boží služebníci zažili, co se jim podařilo a v čem selhali a také jaké byly jejich silné stránky i slabosti. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11)

Co jim pomohlo zvítězit?

13. Jaký úkol Noe dostal a díky čemu ho dokázal splnit?

¹³ Co těmto starověkým Jehovovým služebníkům pomohlo, aby v závodě vytrvali a doběhli do cíle? Uvažuj o tom, co Pavel napsal o Noemovi. (Přečti Hebrejcům 11:7.) Do té doby Noe nezažil, že by Bůh způsobil „na zemi potopu vod, [aby] zničil všechno tělo“. (1. Mojž. 6:17) Něco takového se předtím ještě nestalo. Přesto Noe nepovažoval potopu za něco nepravděpodobného, či dokonce nemožného. Měl víru, že cokoli Jehova řekl, to také vykoná. Nemyslel si, že úkol, který od Boha dostal, je tak náročný, že se nedá splnit. O tomto věrném muži je totiž napsáno: „Učinil to právě tak.“ (1. Mojž. 6:22) Uvažuj o tom, co všechno měl Noe udělat: postavit archu, shromáždit zvířata, připravit zásoby potravy pro svou rodinu i pro zvířata, kázat varovné poselství a pomáhat členům své rodiny, aby zůstali duchovně silní. Udělat všechno „právě tak“, jak mu Jehova řekl, rozhodně nebyl malý úkol. Noemova víra a vytrvalost však vedly k tomu, že on i jeho rodina zůstali naživu a získali Boží požehnání.

14. Jakými zkouškami prošli Abraham a Sára a jaké z toho plyne poučení pro nás?

¹⁴ Pavel se dále zmínil o Abrahamovi a Sáře. Vzdali se normálního způsobu života ve městě Ur a zdálo se, že jejich budoucnost je nejistá. Jsou pro nás příkladem v tom, že neochvějnou víru a poslušnost projevovali i za náročných okolností. Abraham byl ochoten v zájmu pravého uctívání přinést velké oběti, a proto je o něm napsáno, že se stal „otcem všech těch, kdo mají víru“. (Řím. 4:11) Pavel věděl, že Abraham je pro hebrejské křesťany dobře známou postavou, a tak mluvil jen o několika událostech z jeho života. Poučení, které chtěl svým spoluvěřícím předat, potom shrnul slovy: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.“ (Hebr. 11:13) K tomu, aby  v závodě vytrvali, jim tedy pomáhala víra a hluboký vztah k Bohu.

15. Proč se Mojžíš rozhodl sloužit Bohu?

¹⁵ Do ‚velkého oblaku svědků‘ patří i Mojžíš. Vzdal se života v přepychu a „zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem“. Proč to udělal? Pavel napsal: „Upřeně [se] díval vstříc vyplacení odměny. . . . Zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.“ (Přečti Hebrejcům 11:24–27.) Mojžíš se nenechal rozptýlit ‚dočasným potěšením z hříchu‘. Boží sliby pro něj byly tak skutečné, že projevoval mimořádnou odvahu a vytrvalost. Neúnavně se namáhal ve prospěch Izraelitů a vedl je z Egypta do Zaslíbené země.

16. Jak víme, že Mojžíš nezatrpkl kvůli tomu, že nemohl vejít do Zaslíbené země?

¹⁶ Mojžíš, podobně jako Abraham, splnění Božího slibu nezažil. Když Izraelité stáli na hranicích Zaslíbené země, Jehova mu řekl: „Na dálku . . . uvidíš tu zemi, ale nepůjdeš tam, do země, kterou dávám izraelským synům.“ Důvodem bylo to, že Mojžíš a Áron před tím „jednali [s Bohem] nepatřičně uprostřed izraelských synů u vod Meriba“, když se rozhořčili kvůli vzpurnosti Izraelitů. (5. Mojž. 32:51, 52) Zatrpkl Mojžíš kvůli tomu, že do Zaslíbené země nemohl vejít? Ne. Celému národu požehnal a řekl: „Jsi šťastný, Izraeli! Kdo je jako ty, lid těšící se ze záchrany v Jehovovi, štítu tvé pomoci a v Tom, který je tvým vznešeným mečem?“ (5. Mojž. 33:29)

Poučení pro nás

17., 18. (a) Čemu se učíme od těch, kdo patří do ‚oblaku svědků‘? (b) O čem pojednává následující článek?

¹⁷ Krátce jsme se zamysleli nad životem několika svědků z ‚velkého oblaku, který  nás obklopuje‘. Je zřejmé, že pokud máme doběhnout do cíle, musíme mít nezlomnou víru v Boha a jeho sliby. (Hebr. 11:6) Víra nemůže být pouze okrajovou záležitostí našeho života — musí pro nás být tím nejdůležitějším. Na rozdíl od lidí, kteří víru nemají, vidíme víc než jen přítomnost. Jsme schopni vidět „Toho, kdo je neviditelný“ a díky tomu s vytrvalostí běžet závod o život. (2. Kor. 5:7)

¹⁸ Běžet v tomto závodě není jednoduché. Úspěšně závod dokončit však je možné. V následujícím článku se zamyslíme nad tím, co dalšího nám v tom může pomoci.

Jak bys to vysvětlil?

• Proč Pavel psal o skutcích víry Božích služebníků ze starověku?

• V jakém smyslu nás „velký oblak svědků“ může povzbuzovat k tomu, abychom s vytrvalostí běželi závod o život?

• Co ses naučil z příkladu Noema, Abrahama a Sáry i Mojžíše?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 19]

Abraham a Sára byli ochotni vzdát se pohodlného života v Uru