Dál se společně radujme!

BÝT šťastný a radostný je čím dál obtížnější. Mnozí už ani nedokážou podělit se s druhými o něco pozitivního. Moderní způsob života vede k tomu, že zvláště ve velkoměstech lidé mají sklon se izolovat.

„Osamělost je velmi běžná,“ říká Alberto Oliverio, profesor psychobiologie. „Není pochyb o tom, že život ve velkých městech vede k izolaci. Výsledkem takového životního stylu bývá to, že nás nezajímá, jak se daří spolupracovníkovi v kanceláři, sousedovi nebo pokladnímu v blízkém supermarketu.“ Izolace pak může být příčinou deprese.

Praví křesťané však mezi sebou mají vřelé vztahy. Apoštol Pavel napsal: „Vždy se radujte.“ (1. Tes. 5:16) K tomu, abychom se radovali a radost sdíleli s druhými, máme mnoho důvodů. Uctíváme Nejvyššího Boha Jehovu, rozumíme biblickým pravdám, máme vyhlídku na záchranu a na věčný život  a také můžeme pomáhat dalším lidem, aby takové důvody k radosti měli i oni. (Žalm 106:4, 5; Jer. 15:16; Řím. 12:12)

Radovat se a o radost se dělit s druhými je pro pravé křesťany charakteristické. Není tedy divu, že Pavel Filipanům napsal: „Jsem rád a raduji se s vámi se všemi. I vy sami buďte stejně rádi a radujte se se mnou.“ (Fil. 2:17, 18) V pouhých dvou verších Pavel čtyřikrát mluvil o radosti.

I nám by se ale mohlo stát, že budeme mít sklon izolovat se. Pokud bychom mu podlehli, připravili bychom se o možnost radovat se s bratry a sestrami. Co nám tedy pomůže držet se Pavlovy vybídky a společně se spoluvěřícími se ‚dále radovat v Pánu‘? (Fil. 3:1)

Radujme se s těmi, kdo slouží Jehovovi

Pavel psal dopis Filipanům pravděpodobně v době, kdy byl kvůli své kazatelské činnosti vězněn v Římě. (Fil. 1:7; 4:22) Jeho nadšení pro službu se tím však nezmenšilo. Právě naopak — radoval se z toho, že v rámci svých možností může Jehovovi plně sloužit a že je „vyléván jako tekutá oběť“. (Fil. 2:17) Z jeho slov je zřejmé, že radost nezávisí na vnějších okolnostech. Navzdory tomu, že byl vězněm, napsal, že se ‚bude dál radovat‘. (Fil. 1:18)

Pavel sbor ve Filipech založil, a tak měl k tamějším bratrům a sestrám zvlášť vřelý vztah. Věděl, že když se s nimi podělí o radost, kterou mu přináší služba Jehovovi, povzbudí je to. Proto napsal: „Toužím bratři, abyste věděli, že mé záležitosti dopadly spíše k pokroku dobré zprávy než jinak, takže se má pouta stala veřejně známými ve spojení s Kristem mezi celou pretoriánskou gardou a všemi ostatními.“ (Fil. 1:12, 13) To, že se mohl o tyto povzbuzující zprávy podělit s filipskými křesťany, bylo jedním z důvodů, proč ‚byl rád a radoval se s nimi‘. A Filipané se zase určitě radovali s Pavlem. Bylo však nutné, aby se nenechali sklíčit tím, že byl ve vězení, ale naopak napodobovali jeho příklad.  (Fil. 1:14; 3:17) Kromě toho se mohli za Pavla modlit a podle svých možností mu poskytovat pomoc a podporu. (Fil. 1:19; 4:14–16)

Máš stejný postoj jako Pavel? Snažíš se na své životní okolnosti a křesťanskou službu dívat pozitivně? Když jsi s bratry a sestrami, je dobré s radostí mluvit o kazatelské službě. K tomu není nutné mít nějaké výjimečné zážitky. Možná se ti podařilo zaujmout někoho působivým úvodem nebo logickou argumentací. Možná sis s někým popovídal o konkrétním biblickém verši anebo jsi vydal znamenité svědectví už jen tím, že lidé v obvodu poznali, že jsi svědek Jehovův. Když se o takové zážitky podělíš s druhými, jim i tobě to udělá radost.

Mnozí Jehovovi služebníci jsou velmi obětaví. Průkopníci, cestující dozorci, betelité, misionáři a mezinárodní služebníci se věnují celodobé službě a mají z toho radost. Raduješ se s nimi? Pokud ano, dej najevo, že si těchto svých ‚spolupracovníků pro Boží království‘ opravdu vážíš. (Kol. 4:11) Když se s nimi sejdeš na shromáždění nebo na sjezdu, můžeš je ze srdce povzbudit. Snaž se také napodobovat jejich horlivost. A možná si najdeš „příležitost“ pozvat je na jídlo a naslouchat jejich povzbuzujícím zážitkům. (Fil. 4:10)

Radujme se s těmi, kdo jsou ve zkouškách

Pavel se nenechal zlomit pronásledováním a překonával zkoušky. Tím posiloval své odhodlání zůstat Jehovovi věrný. (Kol. 1:24; Jak. 1:2, 3) Věděl, že jeho spoluvěřící ve Filipech se pravděpodobně dostanou do podobných zkoušek a že když se dozví o jeho vytrvalosti, povzbudí je to. I proto byl ‚rád a radoval se s nimi‘. Napsal: „Vám byla dána výsada pro Krista, abyste v něj nejen uvěřili, ale také pro něj trpěli. Máte totiž stejný boj, jaký jste viděli v mém případě a o jakém nyní v mém případě slyšíte.“ (Fil. 1:29, 30)

I my se kvůli kazatelské činnosti setkáváme s odporem. Někdy se projevuje násilím, ale mnohem častěji jsou to falešná obvinění od odpadlíků, nepřátelství členů rodiny nebo posměch spolupracovníků či spolužáků. Ježíš upozornil, že takové zkoušky by nás neměly překvapit ani zbavit odvahy. Jsou to naopak důvody k radování. Řekl totiž: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Mat. 5:11, 12)

Čas od času se dozvíme, že naši bratři a sestry v některé zemi zažívají kruté pronásledování. Takové zprávy by nás neměly děsit, ale naopak bychom se měli radovat z toho, že naši spoluvěřící zůstávají věrní. Můžeme se za ně modlit, aby je Jehova posiloval. (Fil. 1:3, 4) Pro tyto drahé bratry a sestry toho asi víc udělat nemůžeme, ale určitě můžeme pomáhat spoluvěřícím v našem sboru, kteří se potýkají s nějakou zkouškou. Dávejme jim najevo, že nám na nich záleží, a snažme se je podpořit. Můžeme se s nimi radovat, například když je pozveme na rodinné uctívání, do kazatelské služby nebo s nimi příjemně strávíme volný čas.

K tomu, abychom se společně radovali, máme mnoho důvodů. Nepodlehněme sklonu izolovat se, ale dál se radujme spolu s bratry a sestrami. Přispějeme tím k lásce a jednotě ve sboru, a navíc se budeme těšit z toho, že patříme k Božímu lidu. (Fil. 2:1, 2) Stále tedy pamatujme na Pavlova slova: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Fil. 4:4)

[Podpisek obrázku na straně 6]

Glóbus: s laskavým svolením Replogle Globes