V tomto ničemném světě jsme dočasnými usedlíky
V tomto ničemném světě jsme dočasnými usedlíky
„Veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.“ (HEBR. 11:13)
1. Co Ježíš řekl o tom, jaký postoj mají jeho následovníci mít ke světu?
O SVÝCH učednících Ježíš řekl, že „jsou ve světě“, ale také prohlásil: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:11, 14) Tím jasně ukázal, jaký postoj jeho praví následovníci mají mít k „systému věcí“, jehož bohem je Satan. (2. Kor. 4:4) V tomto ničemném světě žijí, ale nejsou jeho částí. Proto o nich Bible říká, že jsou cizinci a dočasnými usedlíky. (1. Petra 2:11)
Byli dočasnými usedlíky
2., 3. Z čeho je vidět, že Enoch, Noe a Abraham se Sárou byli „cizími lidmi a dočasnými usedlíky“?
2 Už od počátku lidských dějin se věrní Jehovovi služebníci odlišovali od lidí tehdejšího bezbožného světa. To platilo například o Enochovi a Noemovi. Každý z nich „chodil s pravým Bohem“. (1. Mojž. 5:22–24; 6:9) Byli to odvážní kazatelé, kteří oznamovali rozsudky, jež Jehova vynesl nad Satanovým světem. (Přečti 2. Petra 2:5; Judu 14, 15.) V bezbožném světě chodili s Bohem, a tak je o Enochovi řečeno, že se líbil Bohu, a o Noemovi, že se mezi svými současníky prokázal jako bezúhonný. (Hebr. 11:5; 1. Mojž. 6:9)
3 Boha poslouchali také Abraham a Sára. Vzdali se pohodlného života v Uru Chaldejců a žili jako nomádi v cizí zemi. (1. Mojž. 11:27, 28; 12:1) Apoštol Pavel napsal: „Vírou Abraham, když byl zavolán, poslechl a vyšel na místo, které mu bylo určeno, aby je přijal za dědictví; vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou přebýval jako někdo cizí v zemi slibu jako v zemi cizí, a bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, kteří byli spolu s ním dědici téhož slibu.“ (Hebr. 11:8, 9) Dále Pavel o takových věrných Jehovových služebnících uvedl: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.“ (Hebr. 11:13)
Varovný příklad Izraelitů
4. Před čím Jehova varoval Izraelity, než se usadili v Zaslíbené zemi?
4 Abrahamových potomků přibývalo a nakonec byli zorganizováni v izraelský národ a dostali od Boha zákoník a zemi. (1. Mojž. 48:4; 5. Mojž. 6:1) Nikdy neměli zapomenout na to, že skutečným vlastníkem jejich země je Jehova. (3. Mojž. 25:23) Byli jako nájemníci a jejich povinností bylo respektovat přání vlastníka. Navíc měli pamatovat na to, že „člověk opravdu nežije samotným chlebem“ — neměli dovolit, aby kvůli blahobytu zapomněli na Jehovu. (5. Mojž. 8:1–3) Než se v Zaslíbené zemi usadili, Jehova je varoval: „Stane se, když tě Jehova, tvůj Bůh, přivede do země, o níž přísahal tvým praotcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, velká a pohledná města, která jsi nestavěl, a domy plné všech dobrých věcí a ty, které jsi nenaplnil, a vytesané cisterny, které jsi nevytesal, vinice a olivovníky, které jsi nesázel, a ty se jistě najíš a nasytíš, měj se na pozoru, abys nezapomněl na Jehovu.“ (5. Mojž. 6:10–12)
5. Proč Jehova zavrhl Izraelity a koho vyvolil za svůj nový národ?
5 Toto varování bylo opodstatněné. Když se totiž Izraelité zabydleli v pohodlných domech a měli hojnost jídla a vína, „začali jíst a sytit se a tloustnout“. Vzbouřili se proti Bohu, a dokonce zabíjeli proroky, které k nim posílal s varovným poselstvím. Vydal je proto do rukou jejich nepřátel. Na tuto dobu s hanbou vzpomínali Levité za dnů Nehemjáše. (Přečti Nehemjáše 9:25–27; Oz. 13:6–9) Později, pod římskou nadvládou šli nevěrní Židé tak daleko, že zabili slíbeného Mesiáše. Jehova je zavrhl a svou přízeň začal věnovat novému národu, duchovnímu Izraeli. (Mat. 21:43; Sk. 7:51, 52; Gal. 6:16)
Nebyli částí světa
6., 7. (a) Jaký postoj mají podle Ježíšových slov mít jeho následovníci k tomuto světu? (b) Z čeho podle Petrových slov mělo být patrné, že praví křesťané nejsou částí světa?
6 Jak již bylo řečeno v úvodu tohoto článku, Ježíš Kristus, Hlava křesťanského sboru, jasně ukázal, že jeho následovníci budou od světa neboli od Satanova ničemného systému věcí odděleni. Krátce před svou smrtí totiž učedníkům řekl: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19)
7 Měli se křesťané časem nějak smířit se světem, tedy přizpůsobit se jeho zvykům a stát se jeho součástí? Ne. Ať žili kdekoli, měli se od Satanova systému lišit. Asi 30 let po Kristově smrti apoštol Petr napsal křesťanům v různých částech římského světa: „Milovaní, vybízím vás jako cizince a dočasné usedlíky, abyste se stále zdržovali tělesných tužeb, neboť právě ty působí rozpor s duší. Udržujte si znamenité chování mezi národy.“ (1. Petra 1:1; 2:11, 12)
8. Co jeden historik napsal o tom, jaký postoj ke světu měli první křesťané?
8 To, že se křesťané v římském světě chovali jako cizinci a dočasní usedlíci, potvrzuje historik Kenneth Scott Latourette, který napsal: „Je dobře známo, že během svých prvních tří století se křesťanství setkávalo s vytrvalým a často krutým pronásledováním . . . [Křesťané] čelili nejrůznějším obviněním. Byli označováni za ateisty, protože se odmítali podílet na pohanských obřadech. Vyhýbali se mnoha oblastem veřejného života — pohanským slavnostem, lidovým zábavám, které z jejich pohledu byly prosyceny pohanskými pověrami, zvyky a nemravností —, a byli proto terčem posměchu, jako kdyby nenáviděli lidskou společnost.“
Neužívejme světa plně
9. Co je důkazem toho, že nemáme v nenávisti lidskou společnost?
9 A jak je to dnes? K nynějšímu ničemnému systému věcí máme stejný postoj jako první křesťané. (Gal. 1:4) Mnozí lidé nás proto nechápou, a někteří nás dokonce nenávidí. Rozhodně se však o nás nedá říct, že bychom „nenáviděli lidskou společnost“. Z lásky ke svým bližním chodíme dům od domu a snažíme se každému člověku předat dobrou zprávu o Božím Království. (Mat. 22:39; 24:14) Jsme totiž přesvědčeni, že Jehovovo Království v rukou Krista brzy odstraní nedokonalé lidské vládce a nastolí spravedlivý nový systém věcí. (Dan. 2:44; 2. Petra 3:13)
10., 11. (a) Jakým způsobem užíváme světa? (b) Jak například se projevuje to, že křesťané neužívají světa plně?
10 Vzhledem k tomu, že konec současného systému věcí je bezprostředně před námi, uvědomujeme si, že není čas na to, abychom se v umírajícím světě usadili. Dbáme na slova apoštola Pavla: „Říkám, bratři, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále . . . ti, kdo kupují, jako ti, kdo nevlastní, a ti, kdo užívají světa, jako ti, kdo ho neužívají plně; vždyť scéna tohoto světa se mění.“ (1. Kor. 7:29–31) Jakým způsobem dnes užíváme světa? Například tím, že pomocí moderních technologií a komunikačních prostředků šíříme biblické poznání ve stovkách jazyků po celé zemi. V omezené míře svět využíváme i k tomu, abychom si vydělali na živobytí. Také si kupujeme potřebné věci a máme užitek ze služeb, jež jsou k dispozici. Svět však neužíváme plně, to znamená, že hmotné věci a zaměstnání pro nás nejsou tím nejdůležitějším. (Přečti 1. Timoteovi 6:9, 10.)
11 Duchovně bdělí křesťané také neužívají světa plně v souvislosti s vyšším vzděláním. Mnozí lidé v tomto světě považují vyšší vzdělání za nezbytný předpoklad k tomu, aby získali určité postavení a žili si dobře. My jsme však dočasnými usedlíky a máme jiné cíle. Řídíme se radou: „Nedbejte o povýšené věci.“ (Řím. 12:16; Jer. 45:5) Jelikož jsme Ježíšovými následovníky, pamatujeme na jeho slova: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Luk. 12:15) Mladí křesťané jsou proto povzbuzováni, aby usilovali o dosažení duchovních cílů. Jsou vybízeni, aby získali pouze takové vzdělání, díky němuž si dokážou zajistit věci potřebné k životu, a aby celým srdcem, duší, silou a myslí sloužili Jehovovi. (Luk. 10:27) Tak se stávají bohatými vůči Bohu. (Luk. 12:21; přečti Matouše 6:19–21)
Nenechme se rozptylovat starostmi o hmotné věci
12., 13. Čím se odlišujeme od lidí tohoto světa, jak to vyplývá z Ježíšových slov u Matouše 6:31–33?
12 Jehovovi služebníci mají k hmotným věcem jiný postoj než lidé tohoto světa. Ježíš svým následovníkům řekl: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:31–33) Z vlastní zkušenosti mnozí z nás vědí, že to tak opravdu je.
13 Pavel napsal: „Velikým ziskem je . . . zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má.“ (1. Tim. 6:6, Bible21) To je pravý opak toho, co si myslí lidé ve světě. Například když mladí lidé uzavřou sňatek, často očekávají, že hned budou mít všechno, co chtějí — plně zařízený dům či byt, hezké auto a nejnovější elektroniku. Křesťané, kteří jsou dočasnými usedlíky, však dbají na to, aby jejich přání zůstala v mezích toho, co je rozumné a možné. Je pěkné, že mnozí zvěstovatelé se vzdali určitého pohodlí či hmotných věcí, aby více času a energie mohli věnovat kazatelské službě. Jiní slouží jako průkopníci, betelité, cestující dozorci nebo misionáři. Horlivé služby svých spoluvěřících si jistě všichni moc vážíme!
14. Jaké poučení vyplývá z Ježíšova podobenství o rozsévači?
14 V podobenství o rozsévači Ježíš řekl, že „úzkost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství“ mohou v našem srdci Boží slovo udusit a způsobit, že v duchovním ohledu budeme neplodní. (Mat. 13:22) Pokud jsme spokojeni s tím, že v tomto světě jsme pouze dočasnými usedlíky, pomáhá nám to, abychom se podvodnou mocí bohatství nenechali zlákat. Díky takové spokojenosti naše oko bude „prosté“ neboli „zaostřené“, „zaměřené jedním směrem“ — na Boží Království, které v našem životě má vždy být na prvním místě. (Mat. 6:22, ppč.)
„Svět pomíjí“
15. Co o tomto světě napsal apoštol Jan?
15 Jedním z hlavních důvodů, proč se v tomto světě považujeme za cizince a dočasné usedlíky, je naše přesvědčení, že jeho dny jsou sečteny. (1. Petra 2:11; 2. Petra 3:7) Toto přesvědčení je tím nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje naše rozhodnutí, touhy a cíle. Apoštol Jan nabádal spoluvěřící, aby nemilovali svět ani věci ve světě, protože „svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:15–17)
16. Jak dáváme najevo, že patříme k Božímu lidu?
16 Izraelitům Jehova řekl, že pokud ho budou poslouchat, stanou se jeho „zvláštním majetkem ze všech ostatních národů“. (2. Mojž. 19:5) Když byli Bohu věrní, od všech ostatních národů se odlišovali jak způsobem uctívání, tak způsobem života. Podobně i dnes má Jehova svůj lid, který se od Satanova světa výrazně liší. Boží Slovo nás nabádá, abychom „odvrhli bezbožnost a světské touhy a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností, zatímco čekáme na šťastnou naději a slavné objevení se velkého Boha a našeho Zachránce, Krista Ježíše, jenž dal sám sebe za nás, aby nás osvobodil z každého druhu nezákonnosti a očistil pro sebe lid, který mu výhradně patří, horlivý pro znamenité skutky“. (Tit. 2:11–14) Tento „lid“ je tvořen pomazanými křesťany a miliony Ježíšových jiných ovcí, které jim pomáhají a podporují je. (Jan 10:16)
17. Proč žádný Boží služebník nebude nikdy litovat toho, že v ničemném světě žil pouze jako dočasný usedlík?
17 Pomazaní mají „šťastnou naději“, že budou vládnout s Kristem v nebi. (Zjev. 5:10) Jiné ovce mají naději na věčný život na zemi. Až se tato naděje stane skutečností, už nebudou dočasnými usedlíky v ničemném světě. Budou mít krásné domy a hojnost jídla a pití. (Žalm 37:10, 11; Iz. 25:6; 65:21, 22) Na rozdíl od Izraelitů nikdy nezapomenou, že všechno, co mají, je od Jehovy, který je „Bohem celé země“. (Iz. 54:5) Ani pomazaní, ani jiné ovce nebudou nikdy litovat toho, že v ničemném světě žili pouze jako dočasní usedlíci.
Jak bys odpověděl?
• Jak víme, že věrní Boží služebníci ve starověku žili jako dočasní usedlíci?
• Jaký postoj ke světu měli křesťané v prvním století?
• Co to znamená, že praví křesťané neužívají tohoto světa plně?
• Proč nikdy nebudeme litovat toho, že v ničemném světě jsme žili pouze jako dočasní usedlíci?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 18]
Křesťané v prvním století se vyhýbali násilné a nemravné zábavě
