Nenech se svou nemocí připravit o radost

RÁNO se probudíš a přeješ si, aby už byl večer. Je totiž před tebou další den, kdy se musíš potýkat s tělesnou či citovou bolestí. Možná máš podobné pocity jako Job, který řekl: „Radši bych zemřel, než takhle živořil!“ (Job 7:15, Bible21) A co když něco takového prožíváš už celá léta?

Podobně na tom byl Mefibošet, syn Davidova přítele Jonatana. V pěti letech utrpěl „pád a zchroml“. (2. Sam. 4:4) Citová bolest způsobená jeho tělesnými problémy musela ještě zesílit, když byl později falešně obviněn z toho, že zradil krále, a následně přišel o majetek. Mefibošet je pro nás nádherným příkladem člověka, kterého zdravotní problémy, pomluvy ani zklamání nepřipravily o radost. (2. Sam. 9:6–10; 16:1–4; 19:24–30)

Jiným příkladem je apoštol Pavel. V jednom svém dopise se zmínil o tom, že mu byl dán „osten do těla“. (2. Kor. 12:7) Ostnem mohl být nějaký dlouhodobý zdravotní problém nebo Pavel těmito slovy možná označil lidi, kteří zpochybňovali jeho postavení apoštola. V každém případě to byl problém dlouhodobý a Pavel se v důsledku toho musel vyrovnávat s tělesnou či citovou bolestí. (2. Kor. 12:9, 10)

I dnes někteří Boží služebníci trpí vážnou chronickou nemocí nebo psychickými problémy. Příkladem je Magdalena. Když jí bylo 18, lékaři zjistili, že má systémový lupus erythematosus. Tato nemoc zřejmě způsobuje, že imunitní systém napadá vnitřní orgány. Magdalena říká: „Byla jsem vyděšená. Zdraví se mi postupně zhoršovalo a trpěla jsem zažívacími problémy, mívala jsem afty a špatně mi fungovala štítná žláza.“ Izabela se naproti tomu potýká s obtížemi, které nejsou tak viditelné. Vypráví: „Od dětství trpím depresí. V důsledku toho mívám záchvaty paniky, potíže s dýcháním a žaludeční křeče. Většinu času jsem naprosto vyčerpaná.“

Přijmi svá omezení

Nemoc nebo vážný zdravotní problém může život člověka úplně změnit. Je dobré se zamyslet a svou situaci realisticky vyhodnotit. Přijmout svá omezení však nemusí být jednoduché. Magdalena vypráví: „Nemoc postupuje a často jsem tak vyčerpaná, že nedokážu ani vstát z postele. Něco si plánovat je velmi těžké, protože to, jak se momentálně cítím, se rychle mění. Nejvíc mě deptá, že už nemůžu sloužit Jehovovi tolik jako dříve.“

Zbigniew říká: „Už mnoho let trpím revmatickou artritidou, která mě připravuje  o veškerou sílu a ničí mi jeden kloub za druhým. Někdy mám tak silný zánět kloubů, že nejsem schopen udělat ani to nejjednodušší. V takových chvílích se cítím úplně na dně.“

Barbara se před několika lety dozvěděla, že má zhoubný mozkový nádor. Říká o tom: „Moje nemoc má dopad na celé tělo. Často jsem apatická, trpím bolestmi hlavy a těžko se soustředím. Kvůli takovým omezením jsem musela celý svůj život přehodnotit.“

Všichni tito lidé jsou zasvěcenými služebníky Jehovy. Konat jeho vůli je pro ně tím nejdůležitějším. Bohu plně důvěřují a on jim pomáhá. (Přísl. 3:5, 6)

Jehovova podpora

Jestliže prožíváš nějaké těžkosti, nepovažuj to za důkaz Boží nepřízně. (Nář. 3:33) Vzpomeň si, čím musel projít Job, přestože byl „bezúhonný a přímý“. (Job 1:8) Bůh nikoho nezkouší zlými věcmi. (Jak. 1:13) Všechny nemoci, včetně chronických a citových, jsou smutným dědictvím po našich prvních rodičích, Adamovi a Evě. (Řím. 5:12)

Ty, kdo jsou spravedliví, však Jehova a Ježíš neponechávají bez pomoci. (Žalm 34:15) Zvláště v náročných chvílích svého života můžeš pocítit, že Bůh je tvým útočištěm a pevností. (Žalm 91:2) Co tedy můžeš udělat pro to, abys neztratil radost, když se potýkáš se zdravotními problémy, které se dají jen těžko řešit?

Modlitba: Podobně jako Boží věrní služebníci ve starověku, i ty můžeš prostřednictvím modlitby své břemeno uvrhnout na svého nebeského Otce. (Žalm 55:22) Jestliže to uděláš, pocítíš „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. Tento vnitřní pokoj bude střežit tvé srdce a myšlenkové síly. (Fil. 4:6, 7) Magdaleně se daří vyrovnávat se s vážnou nemocí právě díky pravidelným modlitbám. Říká: „Když mluvím s Jehovou o všem, co mě trápí, přináší mi to útěchu  a vrací se mi radost. Teď plně chápu, co to znamená spoléhat na Boha den co den.“ (2. Kor. 1:3, 4)

Jehova může na tvoje modlitby reagovat tak, že tě bude posilovat prostřednictvím svatého ducha, svého Slova a spoluvěřících. Neočekávej, že Bůh tvůj zdravotní problém zázračně odstraní. Můžeš však spoléhat na to, že ti bude dávat moudrost a sílu, abys náročnou situaci dokázal zvládat. (Přísl. 2:7) Poskytne ti „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Kor. 4:7)

Rodina: K tomu, abys svou situaci zvládal, přispívá i láskyplná a soucitná atmosféra v rodině. Měj na paměti, že strádají i tvoji blízcí. Pravděpodobně se cítí stejně bezmocní jako ty. I v náročných chvílích tě však chtějí podporovat. Společné modlitby ti pomohou, abys měl „klidné srdce“. (Přísl. 14:30)

O své dceři a o mladých sestrách ze sboru Barbara říká: „Podporují mě ve službě a mám radost z jejich horlivosti.“ Zbigniew si velmi váží toho, co pro něj dělá jeho manželka. „Stará se o většinu věcí v domácnosti. Také mi pomáhá se obléknout a často mi nosí tašku cestou na shromáždění i ve službě.“

Spoluvěřící: Být se spoluvěřícími je zdrojem povzbuzení a útěchy. Co když ti ale nemoc brání chodit na shromáždění? Magdalena říká: „Bratři se postarali o to, abych dostávala audionahrávky a tak o program nepřišla. Spolukřesťané mi často telefonují a ptají se, co pro mě mohou udělat. Také mi posílají povzbuzující dopisy. Moc mi pomáhá to, že na mě pamatují a zajímají se, jak mi je.“

Izabela, která trpí depresí, říká: „Ve sboru mám mnoho duchovních otců a matek, kteří mi naslouchají a snaží se mě pochopit. Sbor je moje rodina — tam nacházím pokoj a radost.“

Jestliže procházíš nějakou zkouškou, musíš se vyvarovat toho, že by ses od druhých  izoloval. Společnosti svých spoluvěřících by sis měl naopak vážit a vyhledávat ji. (Přísl. 18:1) Sám se totiž pro ně můžeš stát povzbuzením. Možná se zdráháš s bratry a sestrami mluvit o tom, co potřebuješ, ale oni si tvé otevřenosti budou vážit. Dáš jim tak příležitost, aby ti mohli projevovat nepokryteckou bratrskou náklonnost. (1. Petra 1:22) Pokud potřebuješ odvoz na shromáždění, spolupracovníka do služby nebo si chceš popovídat, rozhodně o tom někomu řekni. Pamatuj však na to, abys na druhé neměl velké nároky a byl za jejich pomoc vděčný.

Pozitivní postoj: Klíč k tomu, aby člověk dokázal chronickou nemoc zvládat a neztratil radost, má často ve svých vlastních rukou. Pesimismus a skleslost mohou vést k negativnímu smýšlení. Bible říká: „Duch muže dokáže snést jeho onemocnění, ale pokud jde o zkrušeného ducha, kdo jej může unést?“ (Přísl. 18:14)

Magdalena vysvětluje: „Pracuji na tom, abych se na své problémy nezaměřovala. Snažím se užít si ty dny, kdy se cítím lépe. Těší mě číst životní příběhy bratrů a sester, kteří navzdory chronické nemoci věrně slouží Bohu.“ Izabelu povzbuzuje vědomí, že Jehova ji miluje a váží si jí. Říká: „Cítím, že Jehovovi na mně záleží, a to mému životu dává smysl. Taky mám nádhernou naději do budoucna.“

Zbigniew vypráví: „Nemoc mě učí pokoře a poslušnosti. Pomáhá mi projevovat pochopení, mít zdravý úsudek a také ze srdce odpouštět. Naučil jsem se radovat ze služby Jehovovi a nelitovat se. Díky nemoci vlastně dělám duchovní pokroky.“

Pamatuj na to, že Jehova o tvé vytrvalosti dobře ví. Má s tebou soucit a pečuje o tebe. Na tvou práci a na lásku, kterou projevuješ k jeho jménu, nikdy nezapomene. (Hebr. 6:10) Stále měj na mysli slib, který dává každému, kdo se ho bojí: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebr. 13:5)

Pokud se někdy cítíš naprosto zdrcený, připomeň si nádhernou naději na život v novém světě. Doba, kdy zažiješ požehnání, které přinese Boží Království, je již velmi blízko.

[Rámeček a obrázky na straně 28 a 29]

Chronická nemoc jim nebrání v kazatelské službě

„Nemohu chodit bez doprovodu, a tak je se mnou ve službě vždycky manželka nebo někdo ze spolukřesťanů. Nabídku literatury a biblické verše se učím nazpaměť.“ (Jerzy, který je nevidomý)

„Sloužím po telefonu a také posílám lidem dopisy a pravidelně si dopisuji s několika zájemci. Když jsem v nemocnici, vždycky si dám na noční stolek Bibli a naše publikace. Mnohokrát už jsem díky tomu měla hezký rozhovor.“ (Magdalena, která má systémový lupus erythematosus)

„Mám ráda službu dveře ode dveří, ale když se na to necítím, tak vydávám svědectví po telefonu.“ (Izabela, která trpí depresí)

„Ráda chodím na opětovné návštěvy a na biblická studia. Když je mi lépe, těší mě vydávat svědectví dům od domu.“ (Barbara, která má mozkový nádor)

„Do služby nosím jenom lehkou tašku na pár časopisů. Sloužím tak dlouho, jak mi to bolavé klouby dovolí.“ (Zbigniew, který má revmatickou artritidu)

[Obrázek na straně 30]

Povzbudit někoho, kdo je nemocný, mohou i děti