Přejít k článku

Přejít na obsah

Dávejme Jehovovi to nejlepší

Dávejme Jehovovi to nejlepší

„Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu.“ (KOL. 3:23)

1.–3. (a) Vedla Ježíšova smrt na mučednickém kůlu k tomu, že Jehova už od nás žádné oběti nevyžaduje? Vysvětli to. (b) Díky čemu můžeme zjistit, jak se na naše oběti Jehova dívá?

V PRVNÍM století Jehova svému lidu jasně ukázal, že platnost mojžíšského Zákona byla Ježíšovou výkupní obětí zrušena. (Kol. 2:13, 14) Oběti, jež Židé po staletí přinášeli, už nebyly zapotřebí a v Božích očích už neměly žádnou hodnotu. Zákon, který byl „vychovatelem vedoucím ke Kristu“, splnil svůj účel. (Gal. 3:24)

2 To ale neznamená, že křesťané se o oběti nemusí zajímat. Právě naopak. Apoštol Petr totiž mluvil o tom, že je zapotřebí, abychom „obětovali duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Ježíše Krista“. (1. Petra 2:5) A apoštol Pavel jasně napsal, že za oběť Bohu může být právem považován celý náš život — tedy všechno, co děláme. (Řím. 12:1)

3 Křesťan přináší Jehovovi oběti jednak tím, že mu určité věci dává, a jednak tím, že je ochoten se kvůli němu určitých věcí vzdát. Předchozí článek pojednával o tom, jaké oběti byly pro Jehovu přijatelné ve starověku. Na základě toho, co jsme se dozvěděli, můžeme zjistit, jak se Jehova dívá na oběti, které mu přinášíme my.

V KAŽDODENNÍCH SITUACÍCH

4. Na co musíme pamatovat při všem, co děláme?

4 To, co běžně každý den děláme, si s oběťmi pro Jehovu možná vůbec nespojujeme. Práce v domácnosti, škola, zaměstnání, nákupy a podobné věci nemají na první pohled s uctíváním Jehovy mnoho společného. Pokud se ale člověk zasvětil Jehovovi nebo se k tomu chystá, pak je důležité, s jakým postojem k těmto běžným každodenním činnostem přistupuje. Křesťany jsme 24 hodin denně, a tak je nezbytné, aby se biblické zásady promítaly do každé oblasti našeho života. Proto nás apoštol Pavel vybízí: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (Přečti Kolosanům 3:18–24.)

5., 6. Na co musíme pamatovat v souvislosti s tím, jak se chováme a jak se oblékáme?

5 Naše běžné každodenní činnosti nejsou součástí svaté služby. Avšak Pavlova vybídka, že všechno máme dělat „celou duší jako pro Jehovu“, nás podněcuje k tomu, abychom přemýšleli o každé oblasti našeho života. Jak můžeme Pavlova slova uplatnit? Chováme se za všech okolností tak, jak bychom jako křesťané měli? Platí to i o tom, jak se oblékáme? Nebo bychom se kvůli tomu, co děláme nebo co máme na sobě, někdy styděli říct, že jsme svědkové Jehovovi? Do takové situace bychom se nikdy neměli dostat. Za všech okolností musíme dbát na to, abychom na Boží jméno nevrhali špatné světlo. (Iz. 43:10; 2. Kor. 6:3, 4, 9)

6 Zamyslíme se teď nad tím, jak se touha dělat všechno „celou duší jako pro Jehovu“ týká několika konkrétních oblastí našeho života. Mějme přitom na paměti, že Jehova od Izraelitů očekával, že každá oběť, kterou mu přinesou, bude tím nejlepším, co mají. (2. Mojž. 23:19)

SVÝM ZPŮSOBEM ŽIVOTA

7. Co to znamená zasvětit se Jehovovi?

7 Tím, že ses Jehovovi bezvýhradně zasvětil, jsi mu vlastně slíbil, že ho ve všech oblastech svého života budeš dávat na první místo. (Přečti Hebrejcům 10:7.) Bylo to dobré rozhodnutí. Určitě jsi zjistil, že když se v jakékoli situaci snažíš ze všech sil jednat v souladu s Jehovovou vůlí, vede to k vynikajícím výsledkům. (Iz. 48:17, 18) Boží lid je svatý a šťastný, protože zrcadlí vlastnosti svého Vznešeného Učitele. (3. Mojž. 11:44; 1. Tim. 1:11)

8. Co pro nás vyplývá z toho, že ve starověku Jehova považoval oběti za svaté?

8 Oběti, které Izraelité přinášeli Jehovovi, byly považovány za svaté. (3. Mojž. 6:25; 7:1) Hebrejské slovo překládané jako „svatost“ vyjadřuje myšlenku oddělenosti, výlučnosti a posvěcení. Mají-li být pro Jehovu naše oběti přijatelné, nesmí být znečištěné vlivem tohoto světa. Nesmíme milovat nic z toho, co Jehova nenávidí. (Přečti 1. Jana 2:15–17.) To jednoznačně znamená, že se musíme vyhýbat lidem, kteří by nás z Božího pohledu mohli znečistit, a že se nesmíme dopouštět žádného nesprávného jednání. (Iz. 2:4; Zjev. 18:4) Také se na nic nečistého či nemravného nebudeme chtít dívat, ani se něčeho takového dopouštět ve svých představách. (Kol. 3:5, 6)

9. Proč je naše chování k druhým tak důležité?

9 Pavel své spoluvěřící nabádal: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebr. 13:16) To znamená, že když se k druhým chováme hezky a něco pro ně děláme, Jehova to považuje za přijatelnou oběť. Láskyplné jednání je poznávacím znakem pravých křesťanů. (Jan 13:34, 35; Kol. 1:10)

PŘI UCTÍVÁNÍ JEHOVY

10., 11. Jak se Jehova dívá na kazatelskou službu a další rysy pravého uctívání a k čemu by nás to mělo vést?

10 Jedním z hlavních způsobů, jimiž konáme dobro druhým, je to, že s nimi mluvíme o biblické naději do budoucna. Využiješ každou příležitost, která se ti k vydání svědectví naskytne? Pavel o této velmi důležité křesťanské činnosti řekl, že je to „oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k [Božímu] jménu“. (Hebr. 10:23; 13:15; Oz. 14:2) O kvalitě naší kazatelské služby i o čase, který jí věnujeme, by se dalo mluvit dlouho a programy na služebním shromáždění nás často podněcují k tomu, abychom o tomto námětu přemýšleli. Stručně řečeno, jelikož naše kazatelská služba i neformální vydávání svědectví jsou „oběť chvály“ neboli součást uctívání Jehovy, měla by tato naše oběť být tím nejlepším, co můžeme dát. Okolnosti každého křesťana se liší, ale obecně platí, že množství času, který oznamování dobré zprávy věnujeme, svědčí o tom, do jaké míry si duchovních věcí vážíme.

11 Pravidelně trávíme čas tím, že Jehovu soukromě nebo se spoluvěřícími uctíváme. Jehova to od nás vyžaduje. Je pravda, že už nemusíme dodržovat sabatní odpočinek nebo pravidelně cestovat na svátky do Jeruzaléma. Přesto tyto rysy mojžíšského Zákona mají svůj protějšek i v naší době. Bůh totiž očekává, že se nebudeme věnovat mrtvým skutkům, ale budeme studovat jeho Slovo, modlit se a účastnit se křesťanských shromáždění. A odpovědností hlavy rodiny je zajistit, aby pravidelně probíhalo rodinné uctívání. (1. Tes. 5:17; Hebr. 10:24, 25) V souvislosti s uctíváním Jehovy by si tedy každý z nás měl položit otázku: Co mohu zlepšit?

12. K čemu jsou v Písmu přirovnány modlitby a jaké poučení z toho pro nás vyplývá?

12 Král David řekl Jehovovi: „Kéž je má modlitba před tebou připravena jako kadidlo.“ (Žalm 141:2) Zamysli se krátce nad svými modlitbami — nad tím, jak často se modlíš a co Jehovovi říkáš. V knize Zjevení jsou „modlitby svatých“ přirovnány ke kadidlu, protože stoupají k Jehovovi jako sladká, příjemná vůně. (Zjev. 5:8) Kadidlo, které se ve starověku pálilo na Jehovově oltáři, muselo být pečlivě připravováno podle přesně stanoveného předpisu. A pro Jehovu bylo přijatelné pouze tehdy, když bylo předloženo v souladu s pokyny, které k tomu dal. (2. Mojž. 30:34–37; 3. Mojž. 10:1, 2) Podobně pokud jsou naše modlitby v souladu s jeho vůlí, můžeme si být jisti, že jsou pro něj přijatelné.

DÁVÁNÍ A PŘIJÍMÁNÍ

13., 14. (a) Co pro Pavla udělal Epafroditos a sbor ve Filipech a jak se na to Pavel díval? (b) Jak můžeme příklad Epafrodita a Filipanů napodobovat?

13 K oběti je možné přirovnat i naše peněžní dary na podporu celosvětové činnosti Božího lidu, ať už můžeme dát mnoho, nebo málo. (Mar. 12:41–44) V prvním století n. l. sbor ve Filipech poslal do Říma Epafrodita, aby se po hmotné stránce staral o apoštola Pavla. Je pravděpodobné, že Epafroditos mu od filipského sboru také přinesl peněžní dar. Nebylo to poprvé, kdy Filipané projevili Pavlovi štědrost. Laskavě mu pomáhali, protože nechtěli, aby si dělal starosti o hmotné věci, ale mohl více času věnovat službě. Jak se na takový dar Pavel díval? Označil ho za „sladkou vůni, přijatelnou oběť, která se líbí Bohu“. (Přečti Filipanům 4:15–19.) Pavel si laskavosti Filipanů velmi vážil a stejně se na ni díval i Jehova.

14 Také dnes si Jehova velmi váží našich darů na podporu celosvětového díla. Navíc nám slibuje, že pokud zájmy Království budeme stále dávat na první místo ve svém životě, postará se o všechny naše duchovní i hmotné potřeby. (Mat. 6:33; Luk. 6:38)

DÁVEJME JEHOVOVI NAJEVO SVOU VDĚČNOST

15. Například za co bychom měli být Jehovovi vděční?

15 Je bezpočet důvodů, proč bychom měli být Bohu vděční. Denně bychom mu měli děkovat za dar života. Díky Jehovovi také máme všechno, co k životu potřebujeme — jídlo, oblečení, přístřeší i vzduch, který dýcháme. A víra, jež je založena na přesném poznání, nám dává naději do budoucna. Je tedy správné uctívat Jehovu a přinášet mu oběti chvály za to, kým je a co pro nás dělá. (Přečti Zjevení 4:11.)

16. Jak bychom měli reagovat na to, že Bůh poslal svého Syna, aby za nás zemřel?

16 Jak jsme si ukázali v předchozím článku, zvláště drahocenným darem, který Bůh dal lidstvu, je Kristova výkupní oběť. Je úžasným projevem Boží lásky. (1. Jana 4:10) Jak bychom na to měli reagovat? Pavel napsal: „Pohání nás . . . láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; . . . a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Kor. 5:14, 15) Pavel v podstatě řekl, že pokud si Boží nezasloužené laskavosti vážíme, budeme žít tak, aby to Jehovovi a jeho Synu přinášelo čest. Svou lásku a vděčnost jim dáváme najevo poslušností a touhou kázat dobrou zprávu a činit učedníky. (1. Tim. 2:3, 4; 1. Jana 5:3)

17., 18. Co někteří udělali pro to, aby jejich oběť chvály byla co nejlepší? Uveď příklad.

17 Co myslíš, mohl bys oběť chvály, kterou přinášíš Bohu, nějak zlepšit? Mnozí naši spoluvěřící uvažovali o dobrotě, kterou jim Jehova projevuje, a to je podnítilo, aby ve svém životě udělali změny, díky nimž mohou více času věnovat kazatelské službě nebo dalším duchovním činnostem. Některým se daří jeden nebo více měsíců v roce být v pomocné průkopnické službě. Jiní slouží jako pravidelní průkopníci. A další pracují na stavebních projektech. To všechno jsou nádherné způsoby, jak člověk může dávat Jehovovi najevo vděčnost. Pokud jsou takové oběti předkládány se správnou pohnutkou, jsou pro Jehovu přijatelné.

18 Vděčnost podněcuje k většímu podílu na svaté službě mnoho křesťanů. Patří k nim i Morena. Byla vychována jako katolička, a tak duchovní vedení hledala v katolické církvi. Pak se obrátila k asijské filozofii. Uspokojivé odpovědi na své otázky však dostala, až když začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Za biblickou pravdu a za to, že konečně našla smysl života, byla Jehovovi tak vděčná, že se rozhodla plně se věnovat svaté službě. Hned po křtu začala sloužit jako pomocná průkopnice a jakmile jí to okolnosti umožnily, stala se pravidelnou průkopnicí. V celodobé službě je už 30 let.

19. Jak může Jehovovi přinášet oběti každý z nás?

19 Mnoha Jehovovým služebníkům jejich životní okolnosti neumožňují, aby sloužili jako průkopníci. Přijatelné duchovní oběti však může přinášet každý z nás bez ohledu na to, kolik toho ve službě může udělat. K obětem totiž patří naše chování — důsledně se držíme spravedlivých zásad a pamatujeme na to, že Jehovu zastupujeme neustále. Součástí obětí je i naše víra — plně důvěřujeme tomu, že Jehova splní svůj záměr. A také k nim patří naše znamenité skutky — mluvíme s lidmi o dobré zprávě. Kéž tě tvoje srdce plné vděčnosti za všechno, co pro tebe Jehova dělá, i nadále podněcuje k tomu, abys mu dával to nejlepší.

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 25]

Podněcuje tě Jehovova dobrota, aby ses více podílel na svaté službě?

[Obrázek na straně 23]

Využiješ každou příležitost, která se ti k vydání svědectví naskytne?