Jed, který může otrávit tvou mysl — Závist

Co měli společného Napoleon Bonaparte, Julius Caesar a Alexandr Veliký? I když to byli mocní a slavní muži, v jejich srdci působil jed, který ničil jejich mysl. Všichni tři někomu záviděli.

„Napoleon záviděl Caesarovi, Caesar záviděl Alexandrovi a Alexandr asi záviděl Heraklovi, jenž nikdy neexistoval,“ napsal anglický filozof Bertrand Russell. (Boj o štěstí, přeložil L. Vymětal) Závist může stravovat kohokoli, ať je jakkoli bohatý, schopný nebo úspěšný.

Závist je krajní nelibost, kterou člověk vůči někomu pociťuje kvůli jeho majetku, úspěchu, výhodám a podobně. Jeden biblický slovník poukazuje na rozdíl mezi závistí a žárlivostí. Uvádí: „‚Žárlivost‘ . . . je touha být na tom stejně jako někdo jiný, zatímco ‚závist‘ je touha připravit někoho o to, co má.“ Závistivý člověk tedy nejen nepřeje druhým to, co mají, ale chtěl by to mít pro sebe.

V tomto článku si rozebereme, jak závist vzniká a k čemu může vést. Především se však zaměříme na to, co musíme dělat, aby nezačala ovládat náš život.

ČÍM MŮŽE BÝT ZÁVIST ROZDMÝCHÁNA

Nedokonalí lidé se rodí „s náchylností k závisti“. (Jak. 4:5) Existují však určité činitele, které tento sklon přiživují a zesilují. Na jeden z nich poukázal apoštol Pavel, který napsal: „Nestaňme se samolibými, nevyvolávejme mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviďme.“ (Gal. 5:26) To, že soutěživost skutečně může sklon k závisti zesilovat, potvrzují i zkušenosti dvou křesťanů, Cristiny a Josého. *

Cristina, která je pravidelnou průkopnicí, říká: „Často se přistihnu, že druhým závidím. Všímám si toho, co oni mají a já to nemám.“ Jednou Cristina a její manžel Eric pozvali na jídlo cestujícího dozorce s manželkou. Oba páry byly přibližně ve stejném věku a dříve měly podobné výsady. Během návštěvy Cristina ukřivděně řekla: „Můj manžel je přece taky starší! Tak jak to, že vy cestujete po sborech a my nejsme nic?“ Závist rozdmýchaná soutěživostí ji natolik zaslepila, že nebyla schopna vidět to dobré, co s manželem dělají, a připravila ji o spokojenost.

José se chtěl stát služebním pomocníkem. Když byli jmenováni jiní bratři, a on ne, záviděl jim a měl negativní pocity vůči koordinátorovi rady starších. „Závist způsobila, že jsem toho bratra začal nesnášet a zpochybňoval jsem jeho pohnutky,“ přiznává José. „Když váš život ovládá závist, zaměřujete se jen sami na sebe a nedokážete vidět věci objektivně.“

CO SE DOZVÍDÁME Z BIBLICKÝCH ZPRÁV

V Bibli nacházíme řadu varovných příkladů. (1. Kor. 10:11) Z některých je vidět nejen to, jak  závist vzniká, ale také to, jak ničí život lidí, kteří se jí nechali ovládnout.

Jedním z nich byl Kain, prvorozený syn Adama a Evy. Když Jehova nepřijal jeho oběť, ale Abelovu ano, Kain se rozzlobil. V té chvíli mohl zareagovat na Jehovovo usměrnění a zachovat se správně, ale závist ho natolik zaslepila, že se rozhodl svého bratra zabít. (1. Mojž. 4:4–8) Proto v Bibli čteme, že Kain „pocházel z toho ničemného“. (1. Jana 3:12)

V další biblické zprávě čteme o deseti Jákobových synech, kteří svému bratru Josefovi záviděli jeho blízký vztah s otcem. Jejich nenávist vůči Josefovi se ještě prohloubila, když jim pověděl o svých prorockých snech. Dokonce ho chtěli zabít. Nakonec ho prodali do otroctví a svému otci bezcitně namluvili, že Josef zahynul. (1. Mojž. 37:4–11, 23–28, 31–33) O několik let později svůj hřích uznali. Řekli totiž: „Bezesporu jsme vinni vzhledem k našemu bratrovi, protože jsme viděli tíseň jeho duše, když se doprošoval soucitu z naší strany, ale my jsme nenaslouchali.“ (1. Mojž. 42:21; 50:15–19)

K lidem, kteří podlehli závisti, patřili i Korach, Datan a Abiram. Tito muži své postavení srovnávali s postavením Mojžíše a Árona. Mojžíše nařkli, že se pokouší „hrát si na knížete“ a že se povyšuje nad ostatní. (4. Mojž. 16:13) To ale nebyla pravda. (4. Mojž. 11:14, 15) Mojžíše do jeho úřadu jmenoval sám Jehova. Důvodem, proč se tito muži proti Mojžíšovi bouřili, byla závist. A jejich závist nakonec vedla k tomu, že je Jehova zničil. (Žalm 106:16, 17)

Svědkem toho, jak daleko může závistivý člověk zajít, byl i král Šalomoun. Jedna žena, které zemřel novorozený chlapeček, tvrdila, že mrtvé dítě není její, ale jiné ženy, která také měla novorozeného syna. Během soudního přelíčení dokonce souhlasila s tím, aby bylo živé dítě usmrceno. Díky Šalomounovu moudrému rozhodnutí však dítě zabito nebylo a bylo vráceno své matce. (1. Král. 3:16–27)

Závist může mít opravdu zničující následky. Biblické příklady, o kterých jsme uvažovali, ukazují, že vede k nenávisti, nespravedlnosti, a někdy dokonce k vraždě. Ve všech uvedených případech navíc platilo, že oběť si špatné zacházení nezasloužila. Lze nějak předejít tomu, že by závist začala ovládat i náš život? Existuje nějaký účinný protijed?

CO TI V BOJI SE ZÁVISTÍ POMŮŽE

Prohlubuj svou lásku a bratrskou náklonnost. Apoštol Petr křesťany vybídl: „Když jste nyní očistili své duše poslušností pravdy, jejímž výsledkem je nepokrytecká bratrská náklonnost, milujte jeden druhého vřele ze srdce.“ (1. Petra 1:22) Jaká by tato láska měla být? Apoštol Pavel napsal: „Láska je trpělivá a laskavá. Láska  není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy.“ (1. Kor. 13:4, 5) Jestliže takovou lásku budeme prohlubovat, určitě nám to pomůže, abychom sklon závidět druhým dokázali potlačit. (1. Petra 2:1) Dobrým příkladem je Jonatan, který Davidovi nezáviděl, ale naopak „si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1. Sam. 18:1)

Vybírej si dobrou společnost. Pisatel 73. žalmu začal závidět ničemným lidem, kteří si bezstarostně užívali přepychu. Svou závist však překonal díky tomu, že šel do „velkolepé Boží svatyně“. (Žalm 73:3–5, 17) Ve společnosti dalších Božích ctitelů si uvědomil, jaké požehnání mu přináší blízký vztah k Jehovovi. (Žalm 73:28) Pokud se sklonem k závisti bojuješ i ty, určitě ti pomůže, když se budeš pravidelně scházet se spoluvěřícími na shromážděních.

Dělej to, co je dobré. Když Bůh viděl, že Kain v sobě chová závist a zášť, řekl mu, aby se obrátil a „jednal dobře“. (1. Mojž. 4:7) Co slova „jednat dobře“ znamenají v případě křesťanů? Ježíš řekl, že každý z nás musí „milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí“ a „milovat svého bližního jako sám sebe“. (Mat. 22:37–39) Věnuješ-li svůj život tomu, abys sloužil Jehovovi a pomáhal druhým, může ti to přinášet hluboké uspokojení, což je další účinný protijed, který ti v boji proti závisti pomůže. Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak sloužit Bohu i svým bližním, je kázat dobrou zprávu o Království a činit učedníky. Jestliže se na tom horlivě podílíš, získáš „Jehovovo požehnání“. (Přísl. 10:22)

Raduj se s těmi, kdo se radují. (Řím. 12:15) Ježíš se z úspěchu svých učedníků radoval. Dokonce řekl, že ve službě dosáhnou ještě výraznějších výsledků než on. (Luk. 10:17, 21; Jan 14:12) Jehovovi sloužíme všichni společně — úspěch jednoho z nás je proto úspěchem všech. (1. Kor. 12:25, 26) Neměl bys tedy v případě, že někdo ve sboru získá určité výsady, cítit spíš radost než závist?

NENÍ TO SNADNÝ BOJ

Závist člověk nepřekoná ze dne na den. Cristina přiznává: „Sklonu závidět druhým jsem se úplně nezbavila. I když vím, že závist je špatná, pořád ji v sobě mám a pořád ji musím překonávat.“ José říká: „Díky Jehovovi jsem si začal vážit dobrých vlastností, které náš koordinátor má. Blízký vztah k Bohu je pro mě neocenitelnou pomocí.“

Závist patří mezi „skutky těla“, proti kterým musí všichni křesťané bojovat. (Gal. 5:19–21) Nedovol, aby tato vlastnost ovládala tvůj život — budeš šťastnější a tvůj nebeský Otec Jehova z tebe bude mít radost.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 17]

„Radujte se s těmi, kdo se radují“