Přispíváš k příjemné atmosféře ve sboru?

„Nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista buď s duchem, kterého projevujete.“ (FIL. 4:23)

JAK K PŘÍJEMNÉ ATMOSFÉŘE VE SBORU PŘISPÍVÁ TO, ŽE . . .

trávíme čas se spoluvěřícími?

jsme horliví ve službě?

nekryjeme špatné jednání?

1. Za co byli pochváleni křesťané ve Filipech a v Thyatiře?

KŘESŤANÉ ve Filipech toho v hmotném ohledu mnoho neměli, ale přesto byli štědří a svým spoluvěřícím dávali najevo opravdovou lásku. (Fil. 1:3–5, 9; 4:15, 16) Na závěr svého inspirovaného dopisu jim proto apoštol Pavel napsal: „Nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista buď s duchem, kterého projevujete.“ (Fil. 4:23) Podobného ducha jako sbor ve Filipech měli i křesťané v Thyatiře. Oslavený Ježíš Kristus jim řekl: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost, a že tvých posledních skutků je víc než těch dřívějších.“ (Zjev. 2:19)

2. Proč je možné říct, že atmosféru ve sboru ovlivňuje každý z nás?

² I dnes má každý sbor svědků Jehovových určitého převládajícího ducha neboli atmosféru. Pro některé sbory je charakteristická vřelost a láska. Jiné vynikají horlivostí v kazatelské službě a velkým oceněním pro celodobou službu. Jestliže se každý z nás snaží být pozitivní, posiluje se tím jednota a napomáhá to k duchovnímu pokroku všech. (1. Kor. 1:10) Pokud bychom však byli negativní, mohlo by to vést k duchovní ospalosti a vlažnosti celého sboru, a dokonce k tomu, že by v něm bylo tolerováno nesprávné jednání. (1. Kor. 5:1; Zjev. 3:15, 16) A jak je to ve vašem sboru? Jak můžeš k příjemné atmosféře přispívat ty osobně?

CO MŮŽE DĚLAT KAŽDÝ Z NÁS

3., 4. Jak můžeme Jehovovi „chvalořečit ve velkém sboru“?

³ Žalmista řekl Jehovovi: „Budu ti chvalořečit  ve velkém sboru; mezi početným lidem tě budu chválit.“ (Žalm 35:18) Jehovu chválil ve společnosti jiných Božích služebníků. To můžeme dělat i my. Na našich shromážděních, například na studiu Strážné věže, máme možnost podávat komentáře, z nichž je patrná naše horlivost a pevná víra. Každý z nás by si měl položit otázky: Účastním se shromáždění aktivně a považuji to za výsadu? Připravuji se na ně a podávám věcné komentáře? Pomáhám svým dětem, aby si komentáře předem připravily, a učím je, aby odpovídaly vlastními slovy?

⁴ Duchovní stálost žalmista David spojoval se zpěvem. Napsal: „Mé srdce je stálé, Bože, mé srdce je stálé. Budu zpívat a hrát melodie.“ (Žalm 57:7) Součástí našich shromáždění jsou písně, díky nimž máme příležitost „zpívat a hrát melodie“ Jehovovi, a tak dávat najevo, že naše „srdce je stálé“. Pokud některé písně ještě neznáme dobře, možná bychom se je mohli naučit při rodinném uctívání. Mějme stejný postoj jako žalmista, který prohlásil: „Po celý život budu zpívat Jehovovi; budu hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.“ (Žalm 104:33)

5., 6. Jak můžeme být ke spoluvěřícím pohostinní a štědří a k čemu to vede?

⁵ K láskyplné atmosféře ve sboru můžeme přispívat i tak, že jsme k bratrům a sestrám pohostinní. V poslední kapitole svého dopisu Hebrejcům apoštol Pavel vybízel: „Ať zůstává vaše bratrská láska. Nezapomínejte na pohostinnost.“ (Hebr. 13:1, 2) Vynikajícím způsobem, jak můžeš projevit pohostinnost, je pozvat na jídlo cestujícího dozorce a jeho manželku nebo celodobé služebníky z vašeho sboru. Pamatuj také na vdovy, neúplné rodiny nebo jiné spoluvěřící, pro které pozvání na jídlo nebo na rodinné uctívání může být velkým povzbuzením.

⁶ Apoštol Pavel napsal Timoteovi, že má vybízet druhé, „aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých  skutcích, aby byli štědří, pohotoví dělit se, a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života“. (1. Tim. 6:17–19) Pavel spoluvěřící povzbuzoval ke štědrosti. Štědří můžeme být i v době ekonomických těžkostí. Těm, kdo to potřebují, můžeme například nabídnout odvoz do kazatelské služby nebo na shromáždění. A jak mohou k příjemné atmosféře ve sboru přispívat ti, kdo z takových projevů milující laskavosti mají užitek? Podle svých možností se na úhradě rostoucích nákladů na dopravu mohou podílet. Kromě toho bychom s bratry a sestrami měli trávit čas — dáváme jim tím najevo, že je máme rádi a že nás těší být v jejich společnosti. Když s těmi, „kdo jsou nám příbuzní ve víře“, jednáme hezky, věnujeme jim svůj čas a hmotně jim pomáháme, nejen tím posilujeme vzájemnou lásku, ale také vytváříme vřelou atmosféru ve sboru. (Gal. 6:10)

7. Jak k příjemné atmosféře ve sboru přispívá to, že nemluvíme o důvěrných záležitostech?

⁷ Vzájemnou lásku posilují i další faktory, například přátelství a důvěryhodnost. (Přečti Přísloví 18:24.) Pravý přítel nemluví s druhými o důvěrných informacích. Když se nám spoluvěřící svěří se svými nejhlubšími myšlenkami a pocity a je si jist, že se to nedostane na veřejnost, vzájemná láska se prohlubuje. Přispívejme tedy k láskyplné rodinné atmosféře ve sboru tím, že jsme opravdovými přáteli, kteří si důvěrné věci nechávají pro sebe. (Přísl. 20:19)

BUĎME HORLIVÍ VE SLUŽBĚ

8. Jakou radu dostali křesťané v Laodiceji a proč?

⁸ Sboru v Laodiceji Ježíš řekl: „Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký. A tak, protože jsi vlažný, a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst.“ (Zjev. 3:15, 16) Laodicejští křesťané nebyli horliví ve službě. Takový postoj pravděpodobně ovlivnil i jejich osobní vztahy. Ježíš jim proto s láskou radil: „Všechny, k nimž mám náklonnost, kárám a ukázňuji. Proto buď horlivý a čiň pokání.“ (Zjev. 3:19)

9. Jaký vliv na atmosféru ve sboru má náš postoj ke kazatelské službě?

⁹ Svou horlivostí v kazatelské službě  můžeme k příjemné a duchovně zdravé atmosféře ve sboru velmi přispět. Účelem sboru je hledat v obvodu lidi, kteří mají upřímné srdce, a duchovně jim pomáhat. Na službě se tedy musíme podílet s radostí, podobně jako Ježíš. (Mat. 28:19, 20; Luk. 4:43) Čím horlivější jsme, tím více si uvědomujeme, že všichni jsme Božími spolupracovníky. (1. Kor. 3:9) Když vidíme, jak naši spoluvěřící obhajují v kazatelské službě svou víru a projevují ocenění pro duchovní věci, naše láska a úcta k nim roste. Služba „rameno vedle ramena“ vede k jednotě ve sboru. (Přečti Sefanjáše 3:9.)

10. Jaký vliv na atmosféru ve sboru má to, když se snažíme svou službu zkvalitňovat?

¹⁰ Pozitivní vliv na druhé má i to, když se snažíme svou službu zkvalitňovat. Jestliže o lidi, s nimiž mluvíme, máme opravdový zájem a chceme účinněji působit na jejich srdce, naše radost ze služby roste. (Mat. 9:36, 37) A radost se přenese i na ty, s nimiž do služby chodíme. Ježíš své učedníky neposlal kázat po jednom, ale poslal je ve dvojicích. (Luk. 10:1) Vedlo to nejen k vzájemnému povzbuzení a školení, ale i k větší horlivosti. Určitě rád sloužíš s někým, kdo je horlivý. Jeho nadšení je povzbuzující a podněcuje tě, abys v kázání dobré zprávy nepolevoval. (Řím. 1:12)

VYVARUJME SE REPTÁNÍ A NESPRÁVNÉHO JEDNÁNÍ

11. Jaký postoj měli někteří Izraelité v Mojžíšově době a jaké to mělo následky?

¹¹ Jen několik týdnů potom co se Izraelité stali národem, začali být nespokojení a reptali. Jejich postoj vedl ke vzpouře proti Jehovovi a jeho představitelům. (2. Mojž. 16:1, 2) Do Zaslíbené země se dostal pouze malý počet z těch, kdo původně vyšli z Egypta. Kvůli tomu, jak reagoval na vzpurnost Izraelitů, tam nevstoupil ani Mojžíš. (5. Mojž. 32:48–52) Co pomůže nám, abychom nesmýšleli negativně?

12. Co nám pomůže vyvarovat se sklonu neustále si stěžovat?

¹² Musíme se vyvarovat sklonu reptat. Pomůže nám v tom pokora a úcta k autoritě, ale zároveň musíme dávat pozor na to, s kým se stýkáme. Pokud bychom trávili příliš mnoho času se spolupracovníky či spolužáky, kteří nemají úctu ke spravedlivým zásadám, nebo bychom si vybírali nevhodnou zábavu, neobešlo by se to bez následků. Lidem, kteří mají sklon neustále si stěžovat nebo projevují ducha nezávislosti, je moudré se vyhýbat. (Přísl. 13:20)

13. K čemu může ve sboru vést reptání?

¹³ Negativní vliv, který reptání má, může vést i k vážnějším problémům — například může narušit pokoj a jednotu sboru. Navíc stížnosti na spoluvěřící jim nejen způsobí bolest, ale mohou přerůst v takové hříchy, jako je pomluva a spílání. (3. Mojž. 19:16; 1. Kor. 5:11) O některých reptalech v prvním století Juda napsal, že „znevažují panství a mluví utrhačně o slavných“. (Juda 8, 16) Reptání proti odpovědným bratrům ve sboru Jehova rozhodně neschvaloval.

14., 15. (a) Jaký vliv na sbor by mohlo mít přehlížení vážného hříchu? (b) Co bys měl udělat, jestliže se dozvíš, že se někdo tajně dopouští hříchu?

 ¹⁴ Co když se dozvíš, že někdo se tajně dopouští hříchu, například se opíjí, dívá se na pornografii nebo žije nemravně? (Ef. 5:11, 12) Pokud bys takové vážné hříchy přehlížel, mohlo by to bránit působení Božího ducha a ohrožovat pokoj ve sboru. (Gal. 5:19–23) Křesťané v Korintu museli špatnost odstranit, a podobně i dnes je v zájmu zdravé duchovní atmosféry potřeba odstranit ze sboru jakýkoli zhoubný vliv. Co můžeš pro pokojné vztahy ve sboru udělat ty?

¹⁵ Jak už bylo uvedeno, určité záležitosti, například když se nám někdo svěří se svými pocity a myšlenkami, bychom měli považovat za důvěrné. Mluvit o tom s druhými je špatné a zraňující. Pokud by se však spoluvěřící dopustil vážného hříchu, sboroví starší, jejichž biblickou povinností je se takovou záležitostí zabývat, by o tom měli být informováni. (Přečti 3. Mojžíšovu 5:1.) Jestliže by ses tedy dozvěděl, že někdo se vážně provinil, měl bys ho povzbudit, aby zašel za staršími a požádal je o pomoc. (Jak. 5:13–15) Když to však v rozumné době neudělá, měl bys jim to říct sám.

16. Jak k zachování dobré atmosféry ve sboru přispěje to, že špatné jednání nebudeme krýt?

¹⁶ Křesťanský sbor je jako bezpečný přístav. Musíme ho však chránit, a to tím, že špatné jednání nebudeme krýt. Pokud hříšník přijme pomoc starších, uvědomí si chybu, činí pokání a nechá se usměrnit, pak už atmosféru ve sboru nijak neohrožuje. Co když ale takový člověk nechce činit pokání a na láskyplné rady sborových starších nereaguje? V tom případě je ze sboru vyloučen, což vede ke „zničení“ neboli odstranění zhoubného vlivu z našeho středu, a zároveň je tak zachován „duch“ neboli duchovní atmosféra ve sboru. (Přečti 1. Korinťanům 5:5.) K zachování ducha sboru je tedy zapotřebí, aby každý z nás dělal to, co je správné, spolupracoval s radou starších a chránil blaho spoluvěřících.

USILUJME O „ZACHOVÁNÍ JEDNOTY DUCHA“

17., 18. Co nám pomůže zachovávat ve sboru jednotu ducha?

¹⁷ V prvním století se Ježíšovi následovníci „věnovali učení od apoštolů“ a díky tomu byla ve sboru jednota. (Sk. 2:42) Vážili si rad z Písma a pokynů, které dostávali od starších mužů. Dnes všichni členové sboru mohou přispívat k jednotě tím, že přijímají potřebnou pomoc a povzbuzení od starších, kteří spolupracují s věrným a rozvážným otrokem. (1. Kor. 1:10) Jestliže se podřizujeme biblickým pokynům od Jehovovy organizace a řídíme se tím, co nám říkají starší, dokazujeme, že s opravdovostí usilujeme o „zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Ef. 4:3)

¹⁸ Ze všech sil se tedy snažme vytvářet ve sboru příjemnou atmosféru. I na nás se díky tomu splní to, co Pavel přál Filipanům: „Nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista buď s duchem, kterého projevujete.“ (Fil. 4:23)

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 19]

Přispíváte k příjemné atmosféře ve sboru tím, že si připravujete věcné komentáře?

[Obrázek na straně 20]

K příjemné atmosféře ve sboru přispíváme tím, že se učíme naše písně