Přejít k článku

Přejít na obsah

Nedívej se na „věci za sebou“

Nedívej se na „věci za sebou“

Nedívej se na „věci za sebou“

„Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na věci za sebou, se nehodí pro Boží království.“ (LUK. 9:62)

JAK BYS ODPOVĚDĚL?

Proč bychom měli pamatovat na Ježíšova slova „vzpomeňte si na Lotovu manželku“?

Za kterými třemi věcmi bychom se neměli ohlížet?

Co nám pomůže držet krok s Jehovovou organizací?

1. Jaká varovná slova Ježíš řekl a jakou otázku to vyvolává?

„VZPOMEŇTE si na Lotovu manželku.“ (Luk. 17:32) Přestože Ježíš tato varovná slova řekl téměř před 2 000 lety, jsou dnes aktuálnější než kdykoli dříve. Co tím myslel? Jeho židovští posluchači žádné vysvětlení nepotřebovali. Dobře totiž věděli, co se s Lotovou manželkou stalo. Když společně s manželem a dcerami utíkala ze Sodomy, neposlušně se ohlédla a stal se z ní solný sloup. (Přečti 1. Mojžíšovu 19:17, 26.)

2. Co mohlo patřit k důvodům, proč se Lotova manželka ohlédla, a čím za svou neposlušnost zaplatila?

2 Proč se Lotova manželka ohlédla? Byla snad zvědavá, co se vlastně děje? Nevěřila, že Jehova města skutečně zničí? Nebo jí bylo líto věcí, které musela v Sodomě nechat? (Luk. 17:31) Ať už bylo důvodem cokoli, za svou neposlušnost zaplatila životem. Zemřela tentýž den jako zvrácení obyvatelé Sodomy a Gomory. Není divu, že Ježíš řekl: „Vzpomeňte si na Lotovu manželku.“

3. Jak Ježíš zdůraznil skutečnost, že bychom se obrazně řečeno neměli ohlížet?

3 I my žijeme v době, kdy je nezbytné, abychom se obrazně řečeno neohlíželi. Tuto myšlenku Ježíš zdůraznil, když ho jeden muž požádal, aby se před tím, než se stane jeho učedníkem, mohl vrátit domů a rozloučit se s rodinou. Ježíš řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na věci za sebou, se nehodí pro Boží království.“ (Luk. 9:62) Byl snad Ježíš přísný nebo nerozumný, když takto odpověděl? Ne. Věděl totiž, že ten muž ve skutečnosti hledal výmluvu, jak se vyhnout odpovědnosti. Ježíš takový postoj přirovnal k tomu, že se člověk dívá na „věci za sebou“. Není podstatné, zda se oráč jen krátce ohlédne nebo zda se zastaví a otočí. V obou případech totiž přestane věnovat pozornost své práci, což se neobejde bez následků.

4. Na co se musíme soustředit?

4 Místo abychom se zaměřovali na minulost, musíme se soustředit na to, co je před námi. Výstižně je tato myšlenka vyjádřena v Příslovích 4:25: „Pokud jde o tvé oči, ty by měly hledět přímo vpřed, ano, tvé vlastní zářící oči by měly upřeně hledět přímo před tebe.“

5. Co je pádným důvodem, proč se nedívat na věci za sebou?

5 K tomu, abychom se nedívali na věci za sebou, máme pádný důvod. Žijeme totiž „v posledních dnech“. (2. Tim. 3:1) Před námi není zničení pouhých dvou zkažených měst, ale celosvětového systému věcí. Co nám pomůže, aby nás nepostihlo něco podobného jako Lotovu manželku? V prvé řadě musíme vědět, za čím bychom mohli mít sklon se ohlížet. (2. Kor. 2:11) V tomto článku se zamyslíme nad třemi věcmi, které by k tomu mohly patřit, a nad tím, co nám pomůže, abychom se za nimi neohlíželi.

VZPOMÍNÁŠ NA STARÉ DOBRÉ ČASY?

6. Jak funguje naše paměť?

6 Jedním nebezpečím je zkreslený pohled na minulost. Lidská paměť nefunguje vždy spolehlivě. Aniž bychom si to uvědomovali, dřívější problémy zlehčujeme a hezké zážitky přikrášlujeme, takže se nám minulost zdá lepší, než ve skutečnosti byla. Výsledkem může být to, že s nostalgií vzpomínáme na staré dobré časy. V Bibli jsou však zapsána tato varovná slova: „Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.“ (Kaz. 7:10, Bible21) Proč je tento způsob uvažování nebezpečný?

7.–9. (a) V jaké situaci byli Izraelité v Egyptě? (b) Jaké důvody k radosti Izraelité měli? (c) Proč si Izraelité začali stěžovat?

7 Uvažuj o tom, co se stalo Izraelitům v Mojžíšově době. Zpočátku byli v Egyptě považováni za hosty, ale nějaký čas po Josefově smrti nad nimi Egypťané „dosadili . . . velitele nucených prací, aby je utlačovali, když nosili břemena“. (2. Mojž. 1:11) Izraelité se dokonce stali obětí určité formy genocidy, protože faraon nařídil, aby všichni novorození chlapci byli zabiti. (2. Mojž. 1:15, 16, 22) Není tedy divu, že Jehova Mojžíšovi řekl: „Bezesporu jsem viděl trápení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich křik kvůli těm, kdo je pohánějí do práce, protože dobře znám bolesti, jimiž trpí.“ (2. Mojž. 3:7)

8 Umíš si představit, s jakou radostí vysvobození Izraelité odcházeli ze země, kde museli žít jako otroci? Byli svědky toho, jak Jehova velkolepým způsobem projevil svou moc a postihl pyšného faraona a jeho lid deseti ranami. (Přečti 2. Mojžíšovu 6:1, 6, 7.) A nejenže je Egypťané nakonec propustili, ale dokonce na ně naléhali, aby odešli, a dali jim tolik zlata a stříbra, že Izraelité vlastně „Egypťany obrali“. (2. Mojž. 12:33–36) Velkou radost jim přineslo i to, když viděli, že faraona a jeho vojsko Jehova zničil v Rudém moři. (2. Mojž. 14:30, 31) Všechny tyto dramatické události musely velmi posílit jejich víru.

9 Vzhledem k tomu všemu je neuvěřitelné, že krátce po svém zázračném vysvobození si začali stěžovat a reptat. Kvůli čemu? Kvůli jídlu! Byli nespokojeni s tím, co jim Jehova poskytoval, a říkali: „Jak vzpomínáme na ryby, které jsme zadarmo jídávali v Egyptě, na okurky a vodní melouny a pór a cibuli a česnek! Ale teď je naše duše vysušená. Před očima nemáme vůbec nic než tu mannu.“ (4. Mojž. 11:5, 6) Jejich pohled na minulost byl tak zkreslený, že se dokonce chtěli vrátit do země, kde předtím byli otroky. (4. Mojž. 14:2–4) Izraelité se dívali na věci za sebou, a tak ztratili Jehovovu přízeň. (4. Mojž. 11:10)

10. V čem jsou pro nás Izraelité varovným příkladem?

10 Co se z toho můžeme naučit? Když se setkáme s obtížemi a problémy, neupínejme se ke zdánlivě pozitivním věcem z minulosti, možná dokonce z doby, kdy jsme ještě neznali pravdu. Není samozřejmě nic špatného na tom, když člověk přemýšlí, čemu se může z dřívějších zážitků naučit, nebo když vzpomíná na hezké chvíle, které prožil. Musíme však mít na minulost vyrovnaný a realistický pohled. Jinak by se mohlo stát, že v sobě budeme prohlubovat nespokojenost se současnou situací a budeme v pokušení vrátit se k dřívějšímu způsobu života. (Přečti 2. Petra 2:20–22.)

LITUJEŠ TOHO, ČEHO SES VZDAL?

11. Jak se někteří křesťané dívají na to, čeho se v minulosti vzdali?

11 Někteří křesťané litují, že se v zájmu pravého uctívání kdysi něčeho vzdali. Je smutné, že to dnes považují za promarněnou příležitost. Možná jsi mohl získat vyšší vzdělání, významné postavení nebo ses mohl finančně zajistit, ale rozhodl ses, že to neuděláš. Mnozí naši bratři a sestry odešli z dobře placeného zaměstnání nebo opustili kariéru v oblasti zábavy, vzdělání či sportu. Čas plyne a konec tohoto systému věcí ještě nepřišel. Říkáš si někdy, jak ses dnes mohl mít, kdybys tehdy určité příležitosti využil?

12. Jak se Pavel díval na to, čeho se vzdal?

12 Apoštol Pavel se kvůli tomu, aby mohl být Kristovým následovníkem, vzdal mnoha věcí. (Fil. 3:4–6) Jak to vnímal? Napsal: „To, co pro mne bylo ziskem, jsem považoval za ztrátu kvůli Kristu.“ Proč? Vysvětlil: „Všechno opravdu také považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána. Kvůli němu jsem strpěl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista.“ * (Fil. 3:7, 8) Když člověk vyhodí odpadky, sotva toho pak lituje. Podobně ani Pavel nelitoval toho, že určité příležitosti nevyužil. Už je nepovažoval za hodnotné.

13., 14. Jak můžeme napodobovat příklad apoštola Pavla?

13 Možná si někdy říkáš, jak dobře ses dnes mohl mít, kdyby ses dříve rozhodl jinak. Co ti pomůže, abys tak neuvažoval? Udělej totéž co apoštol Pavel — přemýšlej o hodnotě toho, co jsi získal. Máš drahocenný vztah s Jehovou a on tě považuje za svého věrného služebníka. (Hebr. 6:10) Cožpak by hmotné věci, jež nabízí tento svět, mohly být cennější než duchovní požehnání, ze kterých se těšíš nyní a která tě čekají v budoucnosti? (Přečti Marka 10:28–30.)

14 V dopise Filipanům se Pavel zmínil ještě o něčem jiném, co ti pomůže, abys Jehovovi věrně sloužil i nadále. Napsal: „Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou.“ (Fil. 3:13) Všimni si, že zdůraznil dva nezbytné kroky. Za prvé, musíš zapomenout na věci, které jsi nechal za sebou, a neplýtvat drahocenným časem a energií na to, že by ses jimi zbytečně zabýval. Za druhé, musíš se podobně jako běžec v cílové rovince zaměřovat na to, co je před námi.

15. V čem nám pomáhá rozjímání o životě věrných Božích služebníků?

15 K tomu, aby ses soustředil na to, co je před námi, a ne na věci za sebou, ti může pomoci i rozjímání o životě věrných Božích služebníků, ať už z minulosti, nebo ze současnosti. Například kdyby Abraham a Sára stále vzpomínali na to, jak se jim dařilo v Uru, našli by si „příležitost se vrátit“. (Hebr. 11:13–15) To ale neudělali. Mojžíš zanechal v Egyptě mnohem víc než později kterýkoli jiný Izraelita. V Bibli však nikde nečteme, že by toho litoval. Naopak je v ní uvedeno, že „Kristovu pohanu považoval za větší bohatství než egyptské poklady; neboť se upřeně díval vstříc vyplacení odměny“. (Hebr. 11:26)

VRACÍŠ SE K NEGATIVNÍM ZÁŽITKŮM?

16. Jak nás mohou ovlivňovat dřívější zážitky?

16 Ne na všechno, co jsme prožili, vzpomínáme rádi. Možná jsme zdrceni pokaždé, když si vzpomeneme na hříchy nebo na chyby, kterých jsme se dopustili. (Žalm 51:3) Možná v nás vyvolává negativní pocit vzpomínka na důraznou radu, kterou jsme dostali. (Hebr. 12:11) Nebo nemůžeme zapomenout na skutečnou či domnělou nespravedlnost, kterou jsme zažili. (Žalm 55:2) Co nám pomůže, abychom se kvůli tomu nezačali dívat na věci za sebou? Uvažujme o těchto situacích podrobněji.

17. (a) Proč o sobě Pavel řekl, že je menší „než nejmenší ze všech svatých“? (b) Co Pavlovi pomohlo, aby se nenechal sklíčit negativními vzpomínkami?

17 Minulé chyby. Apoštol Pavel o sobě napsal, že je menší „než nejmenší ze všech svatých“. (Ef. 3:8) Proč si to myslel? Odpověď vyplývá z jeho slov: „Protože jsem pronásledoval Boží sbor.“ (1. Kor. 15:9) Asi si umíš představit, jak se cítil, když se setkal se spoluvěřícími, které dříve pronásledoval. Pavel však nedovolil, aby ho negativní vzpomínky skličovaly. Místo toho se zaměřoval na nezaslouženou laskavost, která mu byla projevena. (1. Tim. 1:12–16) Vděčnost ho podněcovala k horlivé službě. Jeho dřívější hříšné jednání patřilo k věcem, na které byl rozhodnut zapomenout. Jestliže se i ty budeš soustředit na milosrdenství, jež ti Jehova projevil, pak se nebudeš připravovat o duchovní sílu tím, že by ses stále znovu trápil něčím, co už stejně nemůžeš změnit. Svou duchovní sílu naopak využiješ k tomu, abys vykonával službu, jež ti byla svěřena.

18. (a) Co by se křesťanovi mohlo stát, pokud by na radu, kterou dostal, vzpomínal s hořkostí? (b) K čemu povzbuzoval král Šalomoun?

18 Bolestné ukáznění. Vzpomínáš s hořkostí na nějakou radu, kterou jsi v minulosti dostal? Takové vzpomínky mohou být nejen bolestné, ale mohou způsobit i duchovní ochabnutí. (Hebr. 12:5) Ať už člověk nějakou radu zlehčuje, protože s ní nesouhlasí, nebo ji sice přijme, ale pak ho zdrtí pocit viny a on ochabne, výsledek je stejný — radu nevyužil k tomu, aby udělal pokrok. Mnohem lepší je řídit se slovy krále Šalomouna: „Chop se ukázňování; nepolevuj. Bedlivě je střež, vždyť ono samo je tvůj život.“ (Přísl. 4:13) Buď jako řidič, který se řídí dopravními značkami a přizpůsobuje jim svou jízdu. Přijímej rady, uplatňuj je a postupuj kupředu. (Přísl. 4:26, 27; přečti Hebrejcům 12:12, 13)

19. Jak můžeme napodobovat víru Habakuka a Jeremjáše?

19 Skutečná nebo domnělá nespravedlnost. Možná máš někdy podobný pocit jako prorok Habakuk. Úpěnlivě prosil Jehovu, aby zjednal nápravu, a nechápal, proč dovoluje, aby nespravedlnost pokračovala. (Hab. 1:2, 3) Je velmi důležité, abychom napodobovali Habakukovu víru, která je zřejmá z jeho výroku: „Pokud jde o mne, já přesto budu jásat v Jehovovi; budu mít radost v Bohu své záchrany.“ (Hab. 3:18) Dalším příkladem víry je Jeremjáš. Podobně jako on i my musíme mít „postoj očekávání“ a plně důvěřovat tomu, že Jehova, Bůh spravedlnosti, ve svůj čas veškeré bezpráví napraví. (Nář. 3:19–24)

20. Jak dáme najevo, že chápeme význam Ježíšových slov z Lukáše 17:32?

20 Žijeme v dramatické době. Jsme svědky úžasných událostí a těsně před námi jich je ještě víc. Držme proto krok s Jehovovou organizací — dívejme se kupředu a neohlížejme se za tím, co jsme nechali za sebou. Tak dáme najevo, že chápeme význam Ježíšových slov: „Vzpomeňte si na Lotovu manželku.“ (Luk. 17:32)

[Poznámka pod čarou]

^ 12. odst. Řecké slovo přeložené v tomto verši jako „smetí“ také znamená „to, co se hází psům“, „hnůj“ nebo „výkal“. Jeden znalec Bible uvedl, že Pavel použitím tohoto slova vyjádřil „naprosté odmítnutí toho, co je bezcenné a odpuzující, toho, s čím člověk už nechce mít nic společného“.

[Studijní otázky]