„Mějte se na pozoru před kvasem farizeů“

Ježíš své učedníky varoval: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, což je pokrytectví.“ (Luk. 12:1) Z paralelní zprávy v Matoušově evangeliu je zřejmé, že Ježíš těmito slovy odsoudil jejich učení. (Mat. 16:12)

V Bibli kvas občas symbolizuje zkaženost. Není pochyb o tom, že jak učení farizeů, tak jejich postoje byly nebezpečné a měly na jejich posluchače škodlivý vliv. V jakém ohledu?

1 Farizeové se považovali za spravedlivé a byli na to pyšní. Na obyčejné lidi se dívali svrchu.

Na jejich samolibý postoj Ježíš poukázal v jednom podobenství. Řekl: „Farizeus stál a začal se pro sebe modlit takto: ‚Ó Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desetinu ze všeho, co získám.‘ Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale stále se bil v prsa a říkal: ‚Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘“ (Luk. 18:11–13)

Ježíš pak vyzdvihl pokorný postoj výběrčího daní: „Tento muž odešel domů prokazatelně spravedlivější než [farizeus]; protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Luk. 18:14) Výběrčí daní byli známí svou nepoctivostí. Někteří však Ježíšovi naslouchali a těm se snažil pomáhat. Nejméně dva z nich, Matouš a Zacheus, se stali jeho následovníky.

Co když kvůli svým výsadám nebo vrozeným schopnostem máme pocit nadřazenosti? Co když v nás selhání a slabosti druhých vyvolávají dojem, že jsme lepší než oni? Takové pocity a myšlenky bychom měli ihned zahnat. Písmo totiž říká: „Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy.“ (1. Kor. 13:4–6, Bible21)

Měli bychom napodobovat postoj apoštola Pavla. Poté co řekl, že „Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky“, dodal: „Z těch jsem nejpřednější.“ (1. Tim. 1:15)

Otázky k zamyšlení:

Uvědomuji si, že jsem hříšný a že moje záchrana zcela závisí na Jehovově nezasloužené laskavosti? Nebo se kvůli dlouholeté věrné službě, výsadám v Boží organizaci či vrozeným schopnostem považuji za lepšího, než jsou druzí?

  2 Farizeové se na lidi snažili udělat dojem tím, že stavěli na odiv své dobré skutky. Toužili po významném postavení a přáli si, aby je druzí oslovovali honosnými tituly.

Ježíš však o nich řekl: „Všechny skutky, které činí, činí proto, aby se na ně lidé dívali; rozšiřují totiž pouzdra obsahující text Písma, která nosí jako ochranný předmět, a prodlužují třásně svých oděvů. Mají rádi nejvýznamnější místo na večeřích a přední sedadla v synagógách a pozdravy na tržištích a aby je lidé nazývali Rabbi.“ (Mat. 23:5–7) Porovnejme jejich postoj s tím, jak se choval Ježíš. Ačkoli byl Boží Syn a byl dokonalý, jednal pokorně. Když ho jistý muž oslovil „dobrý Učiteli“, reagoval slovy: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha.“ (Mar. 10:18) Jindy dal Ježíš příklad pokory tím, že umyl nohy svým apoštolům. (Jan 13:1–15)

Pokud chceme být jako Kristus, musíme svým spoluvěřícím sloužit. (Gal. 5:13) Zvláště by tak měli jednat ti, kdo se chtějí stát sborovými dozorci. To, že nějaký bratr „usiluje o úřad dozorce“, je správné, ale jeho pohnutkou by mělo být přání pomáhat bratrům a sestrám. Zastávat „úřad dozorce“ neznamená mít významné postavení nebo moc nad druhými. Každý dozorce by měl být podobně jako Ježíš „ponížený v srdci“. (1. Tim. 3:1, 6; Mat. 11:29)

Otázky k zamyšlení:

Mám sklon nadbíhat bratrům v odpovědném postavení a jednat s nimi lépe než s ostatními zvěstovateli, protože chci vypadat důležitě nebo chci získat nějakou výsadu? Zaměřuji se spíš na ty stránky křesťanské služby, při kterých jsem vidět a za které mě druzí budou chválit? Snažím se druhé oslňovat?

  3 Kvůli pravidlům a tradicím, které farizeové zavedli, bylo pro obyčejné lidi obtížné dodržovat Zákon.

Jehova dal Izraelitům Zákon proto, aby jim ukázal, jak ho mají uctívat. Nebyly v něm ale uvedeny všechny podrobnosti. V Zákoně bylo například stanoveno, že se o sabatu nesmí pracovat, ale nebyl v něm žádný seznam zakázaných činností. (2. Mojž. 20:10) Farizeové se snažili takové domnělé mezery vyplnit vlastními zákony, definicemi a tradicemi. Ježíš dodržoval mojžíšský Zákon, ale pravidla vytvořená farizey ignoroval. (Mat. 5:17, 18; 23:23) Chápal smysl Zákona a uvědomoval si, že je důležité projevovat milosrdenství a soucit. Ke svým následovníkům byl laskavý, i když ho zklamali. Například tu noc, kdy byl zatčen, vybízel tři apoštoly, aby zůstali vzhůru, ale oni opakovaně usnuli. Přesto s pochopením poznamenal: „Duch je . . . dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Mar. 14:34–42)

Otázky k zamyšlení:

Stanovuji přísná a neměnná pravidla a chci po druhých, aby se jimi řídili? Mám sklon povyšovat své osobní názory na zákony? Jsem rozumný v tom, co od ostatních očekávám?

Zamysli se nad tím, jak se Ježíšovo učení odlišovalo od toho, co vyučovali farizeové. Můžeš se v něčem zlepšit? Pokud ano, tak s tím neotálej.

[Obrázek na straně 28]

Farizeové nosili pouzdra obsahující texty Písma (Mat. 23:2, 5)

[Obrázky na straně 29]

Starší nejednají jako pyšní farizeové, ale pokorně slouží druhým

[Obrázek na straně 30]

Jsi stejně jako Ježíš rozumný v tom, co od druhých očekáváš?