„Z koho budu mít děs?“
„Z koho budu mít děs?“
„I kdyby se proti mně zvedla válka, i pak budu mít důvěru.“ (ŽALM 27:3)
JAK NÁM K ZÍSKÁNÍ ODVAHY POMOHOU NÁSLEDUJÍCÍ VERŠE?
1. Na které otázky odpovídá 27. žalm?
JAK je možné, že se kazatelské činnosti věnujeme stále víc, ačkoli se poměry ve světě zhoršují? Čím to je, že ochotně věnujeme svaté službě čas a energii, přestože se mnozí z nás potýkají s ekonomickými problémy? Díky čemu neztrácíme odvahu, i když lidé obecně mají z budoucnosti strach? Odpovědi najdeme ve 27. žalmu, který pod inspirací složil král David.
2. Jaký dopad na člověka má děs, ale na co se můžeme spolehnout?
2 David začíná tento žalm slovy: „Jehova je mé světlo a má záchrana. Z koho budu mít strach? Jehova je pevnost mého života. Z koho budu mít děs?“ (Žalm 27:1) Strach může člověka ochromit, a děs může mít ještě horší dopad. Avšak pro ty, kdo se bojí Jehovy, neexistuje nic, čeho by se museli děsit. (1. Petra 3:14) Jestliže je Jehova naší pevností, budeme „přebývat v bezpečí a nebude [nás] rozrušovat děs z neštěstí“. (Přísl. 1:33; 3:25) Proč to můžeme tvrdit?
„JEHOVA JE MÉ SVĚTLO A MÁ ZÁCHRANA“
3. Co to znamená, že Jehova je naše světlo, ale co z toho vyplývá pro nás?
3 Slova „Jehova je mé světlo“ poukazují na skutečnost, že Jehova nám pomáhá, abychom nežili v nevědomosti, a osvobozuje nás od duchovní temnoty. (Žalm 27:1) Díky doslovnému světlu můžeme spatřit nebezpečí či překážku, ale světlo samo o sobě nám ji z cesty neodstraní. Na to, co vidíme, musíme reagovat. A totéž platí v duchovním smyslu. Jehova nám odhaluje význam světových událostí, upozorňuje nás na nebezpečí, jež nám v tomto systému věcí hrozí, a ve svém Slově nám poskytuje spolehlivé rady. Je ale nezbytné, abychom správně reagovali a Božími radami se řídili. Jestliže to děláme, pak i o nás platí, že jednáme s větší moudrostí než naši nepřátelé a učitelé. (Žalm 119:98, 99, 130)
4. (a) Proč mohl David s jistotou říct „Jehova je . . . má záchrana“? (b) Především kdy se Jehova stane naší záchranou?
4 Z Davidových slov v Žalmu 27:1 je zřejmé, že vzpomínal na situace, kdy ho Jehova v minulosti zachránil. Například ho „osvobodil ze lví tlapy a z medvědí tlapy“ a pomohl mu zvítězit nad obrem Goliatem. Také ho zachránil, když se ho král Saul dvakrát pokusil probodnout kopím. (1. Sam. 17:37, 49, 50; 18:11, 12; 19:10) Není divu, že David s jistotou prohlásil: „Jehova je . . . má záchrana.“ Bůh se stane i naší záchranou — ochrání nás během blížícího se „velkého soužení“. (Zjev. 7:14; 2. Petra 2:9)
PŘIPOMÍNEJME SI, CO PRO NÁS JEHOVA UŽ UDĚLAL
5., 6. (a) Proč bychom si měli připomínat, co pro nás Jehova už udělal? (b) V čem nám pomáhá vědomí, že Jehova svůj lid chránil?
5 O tom, co nám může dodávat odvahu, se píše v Žalmu 27:2, 3. (Přečti.) David si připomínal situace, kdy mu Jehova pomohl. (1. Sam. 17:34–37) Takové vzpomínky ho posilovaly, aby dokázal obstát i v mnohem náročnějších zkouškách. A jak je to s tebou? Posilují tě vzpomínky na to, jak ti Jehova v minulosti pomáhal? Stalo se ti například, že ses úpěnlivě modlil ohledně nějakého vážného problému a pak ti Jehova dal moudrost a sílu, abys ho vyřešil? Vzpomínáš na to, jak jsi mu chtěl víc sloužit a on odstranil překážky, které ti v tom bránily, a před tebou se otevřely „velké dveře, které vedou k činnosti“? (1. Kor. 16:9) Jaké pocity v tobě takové vzpomínky vyvolávají? Jsou pro tebe ujištěním, že ti Jehova pomůže i v mnohem náročnějších situacích? (Řím. 5:3–5)
6 Co kdyby například nějaká mocná vláda chtěla vyhladit Jehovův lid? K takovým pokusům už v naší době došlo, ale byly zmařeny. Jestliže si připomínáme, že Jehova svůj lid chránil v minulosti, pomáhá nám to, abychom se do budoucnosti dívali s důvěrou. (Dan. 3:28)
VAŽME SI PRAVÉHO UCTÍVÁNÍ
7., 8. (a) O co David prosil Jehovu v Žalmu 27:4? (b) Co je velký duchovní chrám a jak v něm Jehovu uctíváme?
7 Odvahu nám může dodávat i láska k pravému uctívání. (Přečti Žalm 27:4.) V Davidově době byl „Jehovovým domem“ svatostánek. David zařídil, aby jeho syn Šalomoun postavil k uctívání Jehovy nádherný chrám. O mnoho staletí později však Ježíš objasnil, že ti, kdo budou Jehovu uctívat, k tomu už nebudou potřebovat nějakou velkolepou stavbu. (Jan 4:21–23) Apoštol Pavel v 8. až 10. kapitole Hebrejcům vysvětlil, že když byl Ježíš v roce 29 n. l. pokřtěn a dal se Jehovovi k dispozici, aby konal jeho vůli, začal existovat velký duchovní chrám. (Hebr. 10:10) Na základě víry v Ježíšovu výkupní oběť můžeme Jehovu v tomto chrámu uctívat přijatelným způsobem. Děláme to tak, že se modlíme „s pravým srdcem v plné jistotě víry“, že veřejně a bez kolísání mluvíme o své naději a že o sebe navzájem dbáme, podněcujeme se k lásce a jeden druhého povzbuzujeme na shromážděních i při rodinném uctívání. (Hebr. 10:22–25) Jestliže si vážíme toho, že Jehovu můžeme uctívat, posiluje nás to, abychom mu v těchto kritických posledních dnech věrně sloužili.
8 Po celém světě se svědkové Jehovovi stále horlivěji zapojují do služby, učí se nové jazyky a stěhují se tam, kde je málo zvěstovatelů. Z jejich jednání je zřejmé, že podobně jako žalmista prosí Jehovu o jednu věc — chtějí pohlížet „na Jehovovu příjemnost“ a věnovat se svaté službě, ať se děje cokoliv. (Přečti Žalm 27:6.)
DŮVĚŘUJME V BOŽÍ POMOC
9., 10. O čem nás ujišťují slova ze Žalmu 27:10?
9 Svou naprostou důvěru v Jehovovu pomoc David vyjádřil slovy: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Z událostí, o nichž se píše ve 22. kapitole 1. Samuelovy, můžeme usoudit, že Davida jeho rodiče neopustili. V dnešní době se to však mnoha lidem stalo. Mnozí z nich našli pomoc a bezpečí v láskyplném prostředí křesťanského sboru.
10 Jelikož Jehova ochotně podporuje své služebníky, které jejich blízcí opustili, jistě se můžeme spolehnout na to, že nás bude podporovat i v jakékoli jiné zkoušce. Když si například děláme starosti, zda se po hmotné stránce dokážeme postarat o rodinu, určitě můžeme důvěřovat tomu, že nám Jehova pomůže. (Hebr. 13:5, 6) Chápe totiž situaci a potřeby každého svého věrného služebníka.
11. Jak na druhé může zapůsobit naše důvěra v Jehovu? Uveď příklad.
11 Uvažujme o tom, co zažila Victoria, zájemkyně z Libérie. V době, kdy se chtěla dát pokřtít, ji opustil muž, se kterým žila, a nechal ji samotnou se třemi dětmi. Přestože neměla kde bydlet a byla bez práce, dál dělala duchovní pokroky a dala se pokřtít. Nedlouho potom její 13letá dcera našla peněženku plnou bankovek. Aby je nelákalo si peníze nechat, rozhodly se, že je raději ani nespočítají. Zjistily, že peněženka patří jednomu vojákovi, a rychle se s ním zkontaktovaly. Řekl jim, že kdyby byli všichni lidé tak poctiví jako svědkové Jehovovi, svět by byl lepší a bezpečnější. Victoria mu v Bibli ukázala Jehovův slib o novém světě. Na vojáka tak zapůsobila její víra a poctivost, že jí nemalou část nalezených peněz věnoval. Jelikož zcela důvěřujeme tomu, že Jehova je schopen se o nás postarat, jednáme poctivě a máme díky tomu dobrou pověst.
12. Co dáváme najevo, když Jehovovi věrně sloužíme, přestože v hmotném ohledu utrpíme nějakou ztrátu? Uveď příklad.
12 Zamysleme se také nad tím, co potkalo Thomase, nepokřtěného zvěstovatele ze Sierry Leone. Začal pracovat jako učitel na střední škole, ale kvůli úředním průtahům téměř rok nedostával žádný plat. Nakonec si ho zavolal ředitel školy, který byl knězem. Co bylo posledním požadavkem pro to, aby Thomas mohl dostávat řádný plat a mohly mu být proplaceny i měsíce, během kterých už ve škole pracoval? Ředitel mu vysvětlil, že nauky svědků Jehovových nejsou slučitelné s názory školy a že si tedy bude muset vybrat mezi zaměstnáním a svou vírou. Thomas se rozhodl, že raději o zaměstnání a téměř celý roční plat přijde. Našel si jinou práci — opravuje rádia a mobilní telefony. Mnozí lidé se děsí toho, že budou žít v nouzi, ale z tohoto i jiných příkladů je vidět, že Jehovovi služebníci právem důvěřují svému Ochránci a Stvořiteli všeho.
13. Jak kazatelská činnost postupuje v zemích, kde jsou náročné životní podmínky?
13 V řadě zemí, kde jsou náročné životní podmínky, jsou bratři a sestry zvláště aktivní. Čím to je? V dopise z jedné odbočky bylo uvedeno: „Mnozí lidé, kteří přijímají nabídku biblického studia, jsou nezaměstnaní, a tak mají během dne na studium víc času. A bratři zase mají víc času na službu. Zejména v nejchudších oblastech lidem nemusíme říkat, že žijeme v posledních dnech, vidí to všude kolem sebe.“ Jeden misionář, který přes dvanáct let slouží v zemi, kde každý zvěstovatel vede v průměru víc než tři biblická studia, napsal: „Jelikož mnozí zvěstovatelé vedou prostý způsob života a nemusí bojovat s tolika rozptylujícími vlivy, mají obvykle víc času na kazatelskou službu a biblická studia.“
14. Jak Jehova chrání velký zástup?
14 Jehova slíbil, že bude svůj lid jako celek tělesně i duchovně podporovat, chránit a vysvobozovat, a my mu plně důvěřujeme. (Žalm 37:28; 91:1–3) Z „velkého soužení“ má vyjít nespočetný zástup lidí. (Zjev. 7:9, 14) Je tedy zřejmé, že v čase, který tomuto světu ještě zbývá, budeme jako celek uchráněni před vyhlazením. Jehova nám také bude stále poskytovat všechno, co potřebujeme, abychom obstáli ve zkouškách a udrželi si k němu blízký vztah. A Jehova své služebníky bude chránit i v závěrečné části velkého soužení.
„POUČUJ MĚ, JEHOVO, O SVÉ CESTĚ“
15., 16. K čemu vede to, že se držíme Božích pokynů? Uveď příklad.
15 Máme-li zůstat odvážní, potřebujeme, aby nás Jehova stále vyučoval. To je patrné z Davidovy prosby: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě a veď mě stezkou přímosti kvůli mým nepřátelům.“ (Žalm 27:11) Jednat v souladu s těmito slovy znamená pečlivě věnovat pozornost všem biblickým pokynům, které dostaneme prostřednictvím Jehovovy organizace, a okamžitě se jimi řídit. Mnozí bratři a sestry například uposlechli radu zjednodušit si život a zbavili se zbytečných dluhů. Vzhledem k současné ekonomické krizi se ukázalo, že udělali dobře, když tuto moudrou radu uplatnili. Nejsou zatíženi břemenem dluhů za věci, které si už nemohou dovolit, a víc se věnují kazatelské službě. Každý z nás by si měl položit otázku: Pohotově uplatňuji to, co čtu v Bibli a publikacích věrného a rozvážného otroka, i když se kvůli tomu musím něčeho vzdát? (Mat. 24:45)
16 Když Jehovovi dovolujeme, aby nás vyučoval a vedl po cestě přímosti, nemáme se čeho bát. Jeden pravidelný průkopník ze Spojených států se ucházel o práci, díky které by se i s rodinou mohl dál věnovat celodobé službě. Nadřízený mu řekl, že bez vysokoškolského titulu to místo nikdy nedostane. Co by se ti honilo hlavou, kdybys byl v takové situaci ty? Říkal by sis, že jsi měl raději jít na vysokou školu než do průkopnické služby? O dva týdny později byl nadřízený propuštěn a jiný vedoucí pracovník se bratra zeptal, jaké má cíle. Bratr mu bez váhání odpověděl, že je svědek Jehovův, že se s manželkou věnuje celodobé službě a že by v tom chtěl pokračovat. Nadřízený mu skočil do řeči a řekl: „Hned jsem si všiml, že jste jiný než ostatní. Když můj táta umíral, dvě vaše spoluvěřící za ním každý den chodily a četly mu Bibli. Tehdy jsem se rozhodl, že když budu mít příležitost pomoct někomu ze svědků, určitě to udělám.“ Druhý den bratr dostal právě to místo, které mu jeho dřívější nadřízený odmítl dát. Když ve svém životě dáváme zájmy Království na první místo, Jehova opravdu plní svůj slib a stará se, abychom měli všechno, co potřebujeme. (Mat. 6:33)
MUSÍME MÍT VÍRU A NADĚJI
17. Díky čemu se můžeme do budoucnosti dívat s důvěrou?
17 David také zdůraznil, jak je důležité, abychom měli víru a naději. Napsal: „Kdybych byl neměl víru, že uvidím Jehovovu dobrotu v zemi živých — !“ (Žalm 27:13) Ano, co by s námi bylo, kdybychom neměli naději a nevážili si toho, o čem David psal ve 27. žalmu? Dál se proto s důvěrou modleme k Jehovovi, aby nám dával sílu a chránil nás během událostí, které povedou k Armagedonu. (Přečti Žalm 27:14.)
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 23]
David čerpal sílu z toho, že vzpomínal na situace, kdy ho Jehova zachránil
[Obrázek na straně 25]
Využíváš období ekonomických těžkostí k tomu, aby ses víc věnoval kazatelské službě?
