1. Co Ježíš řekl o přísahání a proč?

PRAVÍ křesťané zpravidla nemají důvod přísahat. Poslouchají totiž Ježíšův příkaz: „Jen ať vaše slovo Ano znamená ano.“ Ježíš tím myslel, že člověk by měl dostát svému slovu. Krátce předtím řekl: „Vůbec nepřísahejte.“ Mnoho lidí tehdy mělo ve zvyku denně přísahat kvůli nepodstatným věcem, aniž měli v úmyslu svá slova splnit. Ježíš tento přístup odsoudil. Pokud si někdo myslí, že nestačí, aby řekl pouze Ano nebo Ne, ale musí jít „nad to“ neboli přísahat, může to ukazovat, že ve skutečnosti není důvěryhodný a je pod vlivem „toho ničemného“. (Přečti Matouše 5:33–37.)

2. Vysvětli, proč není vždy špatné přísahat.

² Chtěl tím Ježíš říct, že přísahat je vždy špatné? Ne. Jak jsme si ukázali v předcházejícím článku, i Jehova Bůh a jeho věrný sluha Abraham při důležitých událostech přísahali. Také Boží zákon vyžadoval, aby člověk přísahal, když chtěl urovnat nějaký spor. (2. Mojž. 22:10, 11; 4. Mojž. 5:21, 22) Křesťan se tedy může dostat do situace, kdy je nezbytné, aby přísahal, že říká pravdu, například když svědčí u soudu. Ve výjimečných případech se také může rozhodnout přísahat, aby ujistil druhé o svých úmyslech a o tom, že v určité záležitosti mluví pravdu. Když byl Ježíš vyslýchán Sanhedrinem, nenamítal nic proti tomu, že bude odpovídat pod přísahou. (Mat. 26:63, 64) Ačkoli on sám nikomu přísahat nemusel, v mnoha případech zdůraznil důvěryhodnost svého poselství slovy: „Vpravdě, vpravdě vám říkám.“ (Jan 1:51; 13:16, 20, 21, 38) Podívejme se, co dalšího se od Ježíše můžeme naučit, a také prozkoumejme příklad  apoštola Pavla a jiných Božích služebníků, jejichž Ano znamenalo ano.

3. Co Ježíš slíbil Bohu v modlitbě a jak na to jeho nebeský Otec reagoval?

³ „Pohleď, přišel jsem . . ., abych činil, Bože, tvou vůli.“ (Hebr. 10:7) V této modlitbě Ježíš Bohu slíbil, že podstoupí vše, co bylo předpověděno o slíbeném semeni, včetně toho, že mu Satan zhmoždí patu. (1. Mojž. 3:15) Žádný jiný člověk na sebe dobrovolně nevzal tak závažnou odpovědnost. Jehova na Ježíšovu modlitbu reagoval tím, že svému Synovi vyjádřil plnou důvěru, aniž by od něj vyžadoval přísahu, že svůj slib dodrží. (Luk. 3:21, 22)

4. Do jaké míry Ježíš dodržel svůj slib plnit Boží vůli?

⁴ Ježíšovo Ano znamenalo ano, protože se vždy řídil tím, co sám vyučoval. Plně se zaměřoval na úkol, který od svého Otce dostal, a nenechal se ničím rozptýlit. Kázal dobrou zprávu o Božím království a činil učedníky ze všech lidí, které k němu Bůh přitáhl. (Jan 6:44) To, do jaké míry Ježíš dodržel svůj slib plnit Boží vůli, Bible popisuje takto: „Ať je totiž Božích slibů jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím.“ (2. Kor. 1:20) Ježíš je opravdu vynikajícím vzorem, protože věrně splnil vše, co slíbil svému Otci. Uveďme si nyní příklad člověka, který se Ježíše snažil ze všech sil napodobovat.

5. V čem je pro nás apoštol Pavel příkladem?

⁵ „Co mám dělat, Pane?“ (Sk. 22:10) Tuto upřímnou otázku položil Pavel, tehdy známý jako Saul, když mu oslavený Pán Ježíš ve vidění přikázal, aby přestal pronásledovat jeho učedníky. Saul pak pokorně činil pokání ze svých skutků, dal se pokřtít a přijal od Ježíše zvláštní pověření, aby o něm svědčil národům. Od tohoto okamžiku Pavel o Ježíšovi mluvil jako o svém „Pánu“ a až do konce svého pozemského života podle toho jednal. (Sk. 22:6–16; 2. Kor. 4:5; 2. Tim. 4:8) Nebyl jako ti, na které se vztahoval Ježíšův výrok: „Proč mě tedy nazýváte ‚Pane! Pane!‘, ale nečiníte to, co říkám?“ (Luk. 6:46) Ježíš očekává od všech, kdo ho nazývají Pánem, že se budou svými slovy řídit, stejně jako apoštol Pavel.

6., 7. (a) Proč Pavel odložil svou návštěvu Korintu a proč nebylo správné, že někteří kvůli tomu zpochybňovali jeho důvěryhodnost? (b) Jak bychom se měli dívat na ty, kdo nám poskytují vedení?

⁶ Pavel horlivě šířil zprávu o Království  v Malé Asii i v Evropě a založil tam mnoho sborů, které později znovu navštěvoval. Někdy pokládal za nezbytné přísahat, že to, co jim napsal, je pravda. (Gal. 1:20) Když ho někteří Korinťané obvinili, že je nedůvěryhodný, uvedl na svou obhajobu: „Na Boha se lze spolehnout, že naše řeč adresovaná vám není Ano, a přesto Ne.“ (2. Kor. 1:18) Tato slova napsal v Makedonii, na své cestě z Efezu do Korintu. Původně zamýšlel navštívit Korint ještě před tím, než půjde do Makedonie. (2. Kor. 1:15, 16) Avšak jak se to může stát i cestujícím dozorcům dnes, někdy je nutné plán cesty pozměnit. Takové úpravy se nedělají z bezvýznamných nebo sobeckých důvodů, ale kvůli nějakým nepředvídaným okolnostem. Pavel svou návštěvu Korintu odložil proto, že měl na mysli dobro sboru. Proč to můžeme říct?

⁷ Nějakou dobu po tom, co si naplánoval návštěvu Korintu, se dozvěděl, že tamní sbor není jednotný a toleruje nemravnost. (1. Kor. 1:11; 5:1) Aby vzniklou situaci napravil, napsal Korinťanům první dopis, ve kterém jim dal přímočarou radu. Místo aby se tam hned vypravil, rozhodl se dát členům sboru nějaký čas, aby jeho radu uplatnili, ještě než k nim přijde. Díky tomu pak mohla být jeho návštěva víc povzbuzující. Ve svém druhém dopise je ujistil, že měl vážné důvody, proč svůj původní plán změnil. Napsal: „Volám Boha za svědka proti své vlastní duši, že jsem dosud nepřišel do Korintu proto, abych vás šetřil.“ (2. Kor. 1:23) Nechovejme se jako ti, kdo Pavla kritizovali, a k bratrům, kteří nám poskytují vedení, mějme hlubokou úctu. Napodobujme Pavla, stejně jako on napodoboval Krista. (1. Kor. 11:1; Hebr. 13:7)

8. V čem si můžeme vzít příklad z Rebeky?

⁸ „Jsem ochotná jít.“ (1. Mojž. 24:58) Těmito prostými slovy odpověděla Rebeka na otázku své matky a svého bratra, zda je ochotná stát se manželkou Abrahamova syna Izáka. Znamenalo to, že musela ještě ten den opustit svůj domov a vydat se s člověkem, kterého neznala, na cestu delší než 800 kilometrů. (1. Mojž. 24:50–58) Její Ano znamenalo ano — věrně sloužila Bohu, byla Izákovi dobrou manželkou a do konce svého života bydlela v Zaslíbené zemi ve stanech jako cizí usedlík. Za to, že dodržela své slovo, ji Bůh odměnil tím, že se stala předkem slíbeného semene, Ježíše Krista. (Hebr. 11:9, 13)

9. Jak Rut dodržela slovo?

⁹ „Ne, ale my se vrátíme s tebou k tvému lidu.“ (Rut 1:10) Ovdovělé Moabky Rut a Orpa o tom opakovaně ujišťovaly svou tchyni Noemi, která byla také vdovou a vracela se z Moabu do Betléma. Noemi na své snachy naléhala, aby se vrátily do své vlasti, a Orpa to nakonec udělala. Rut však slovo dodržela — její Ne znamenalo ne. (Přečti Rut 1:16, 17.) Věrně zůstala s Noemi a navždy opustila své příbuzné i falešné uctívání. Oddaně sloužila Jehovovi a je jednou z pouhých pěti žen, které Matouš jmenovitě zmínil v Kristově rodokmenu. (Mat. 1:1, 3, 5, 6, 16)

10. V čem je pro nás dobrým příkladem Izajáš?

¹⁰ „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz. 6:8) Izajáš měl velkolepé vidění Jehovy, jak sedí na svém trůnu a říká: „Koho pošlu a kdo pro nás půjde?“ Jehova se ptal,  zda se najde někdo, kdo by byl jeho mluvčím a sděloval vzpurnému izraelskému národu jeho poselství. Izajáš na to odpověděl výrokem uvedeným na začátku tohoto odstavce a své slovo dodržel — jeho Ano znamenalo ano. Jako prorok sloužil věrně víc než 46 let a předával Izraelitům jak poselství odsouzení, tak nádherné sliby o obnově pravého uctívání.

11. (a) Proč je tak důležité, aby naše Ano znamenalo ano? (b) Uveď příklady biblických postav, které nebyly důvěryhodné.

¹¹ Proč Jehova nechal tyto příklady zapsat ve svém Slově? A jak závažné je, zda naše Ano znamená ano? Bible jasně uvádí, že lidé „zpronevěřující se dohodám“ jsou mezi těmi, kdo si „zasluhují smrt“. (Řím. 1:31, 32) Egyptský faraon, judský král Sedekjáš a Ananiáš se Safirou patřili k těm, kdo sice řekli Ano, ale neprokázali se jako důvěryhodní. Dopadlo to s nimi špatně a jsou pro nás odstrašujícím příkladem. (2. Mojž. 9:27, 28, 34, 35; Ezek. 17:13–15, 19, 20; Sk. 5:1–10)

12. Co nám pomůže, aby naše Ano znamenalo ano?

¹² Žijeme „v posledních dnech“, a proto jsme obklopení lidmi, kteří jsou „nevěrní“ a „mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní“. (2. Tim. 3:1–5) Do té míry, jak je to jen možné, se musíme takové špatné společnosti vyhýbat. Měli bychom se naopak pravidelně stýkat s těmi, kdo se snaží, aby jejich Ano vždy znamenalo ano. (Hebr. 10:24, 25)

13. Co je tím nejdůležitějším slibem, jaký může Ježíšův následovník dát?

¹³ Tím nejdůležitějším slibem, jaký může člověk dát, je jeho zasvěcení se Bohu. Každý, kdo chce být Ježíšovým učedníkem, má při třech různých příležitostech možnost vyjádřit se k tomu, zda chce zapřít sám sebe a následovat Krista. (Mat. 16:24) Když se dva starší sejdou s člověkem, který by se rád stal nepokřtěným zvěstovatelem, položí mu otázku: „Opravdu chceš být svědkem Jehovovým?“ Takový člověk pak dělá další duchovní pokroky, a až si přeje být pokřtěný, starší se s ním znovu setkají a zeptají se ho: „Zasvětil ses Jehovovi v modlitbě?“ A nakonec, v den křtu, musí odpovědět na otázku: „Činil jsi na základě oběti Ježíše Krista pokání ze svých hříchů a zasvětil ses Jehovovi, abys jednal podle jeho vůle?“ Když tento nový učedník Krista řekne před svědky Ano, slibuje tak, že bude Bohu sloužit navždy.

14. Jaké otázky bychom si měli čas od času položit?

 ¹⁴ Ať už jsi pokřtěný krátce, nebo Bohu sloužíš mnoho let, měl by ses čas od času prozkoumat a položit si například následující otázky: Daří se mi napodobovat Ježíše v tom, že žiji podle slibu, který jsem dal Jehovovi při svém zasvěcení? Je kázání a činění učedníků tím nejdůležitějším v mém životě, jak to Ježíš učil? (Přečti 2. Korinťanům 13:5.)

15. V jakých dalších oblastech života je důležité, aby naše Ano znamenalo ano?

¹⁵ Pokud chceme dodržet slib, který jsme dali Bohu při svém zasvěcení, musíme být věrní i v jiných oblastech života. Jestliže máš manželského partnera, žij podle svého slibu, kterým ses zavázal, že ho budeš milovat a pečovat o něj. Podepsal jsi nějakou obchodní smlouvu nebo sis vyplnil přihlášku, ve které ses dal Jehovovi víc k dispozici? Pak jednej podle toho, co jsi slíbil. Přijal jsi pozvání na jídlo od někoho, kdo nemá mnoho prostředků? Své slovo dodrž, i když se ti naskytne lákavější nabídka. Slíbil jsi někomu ve službě dům od domu, že se za ním znovu zastavíš? Potom se ze všech sil snaž, aby tvé Ano znamenalo ano, a Jehova tvé službě požehná. (Přečti Lukáše 16:10.)

16. Co bychom měli udělat, pokud jsme nedodrželi své slovo?

¹⁶ Jelikož jsme hříšní, „všichni . . . mnohokrát klopýtáme“, zvlášť v tom, co říkáme. (Jak. 3:2) Co bychom měli udělat, když zjistíme, že jsme své slovo nedodrželi? Mojžíšův zákon obsahoval opatření, díky němuž mohl člověk, který „neuváženě [mluvil] svými rty“, získat odpuštění. (3. Mojž. 5:4–7, 11) Takový hřích může být odpuštěn i nám. Pokud v modlitbě Jehovovi vyznáme, že jsme nedodrželi určitý slib, milosrdně nám odpustí. Náš velekněz, Ježíš Kristus, nám totiž pomůže znovu získat Boží přízeň. (1. Jana 2:1, 2) Abychom však mohli v Boží přízni zůstat, musíme činit pokání, což znamená, že nebudeme hřešit ze zvyku a že se budeme ze všech sil snažit napravit jakoukoli škodu, kterou jsme neuváženými slovy způsobili. (Přísl. 6:2, 3) Samozřejmě je mnohem lepší dobře si vše promyslet, abychom neslibovali něco, co nemůžeme splnit. (Přečti Kazatele 5:2.)

17., 18. Jaká nádherná budoucnost čeká ty, kdo se snaží, aby jejich Ano znamenalo ano?

¹⁷ Všechny Jehovovy služebníky, kteří usilují o to, aby jejich Ano znamenalo ano, čeká nádherná budoucnost. Pro 144 000 pomazaných Jehova připravil nesmrtelný život v nebi, kde „budou s [Ježíšem] kralovat těch tisíc let“. (Zjev. 20:6) Miliony dalších lidí se budou těšit ze života v pozemském ráji. Pod Kristovou vládou postupně získají dokonalost po fyzické i duševní stránce. (Zjev. 21:3–5)

¹⁸ Na konci Ježíšovy vlády bude lidstvo podrobeno závěrečné zkoušce. V ráji budou moci zůstat jen ti, kdo v ní obstojí. (Zjev. 20:7–10) Pak už nikdo nebude mít důvod pochybovat o slovech druhých lidí. Každé Ano bude znamenat ano a každé Ne ne. Všichni, kdo budou v té době žít, totiž budou dokonale napodobovat našeho milujícího nebeského Otce Jehovu, Boha pravdy. (Žalm 31:5)