1. O čem Pavel opakovaně psal ve svých dopisech?

APOŠTOL Pavel ve svých dopisech opakovaně psal o tom, že si přeje, aby Bůh a Kristus schvalovali ducha, kterého jednotlivé sbory projevují. Například Galaťanům napsal: „Bratři, buď nezasloužená laskavost našeho Pána Ježíše Krista s duchem, kterého projevujete. Amen.“ (Gal. 6:18) Co Pavel myslel výrazem „duch, kterého projevujete“?

2., 3. (a) Co měl v určitém kontextu Pavel na mysli, když použil slovo „duch“? (b) Jaké otázky bychom si měli položit?

² V tomto kontextu Pavel slovem „duch“ myslel sílu, která nás podněcuje, abychom určitým způsobem mluvili a jednali. Někdo je například jemný, ohleduplný, mírný, štědrý nebo milosrdný. V Bibli se pozitivně mluví o člověku, který má „tichého a mírného ducha“ nebo „chladného ducha“. (1. Petra 3:4; Přísl. 17:27) Naproti tomu někdo je sarkastický, hmotařský, urážlivý nebo má sklon k nezávislosti. A ještě horší je, když se ve smýšlení člověka projevuje nečistota, neposlušnost, nebo dokonce vzpurnost.

³ Když tedy Pavel napsal „Pán buď s duchem, kterého projevuješ“, povzbuzoval tím své spoluvěřící, aby napodobovali Krista a smýšleli způsobem, který se líbí Bohu. (2. Tim. 4:22; přečti Kolosanům 3:9–12) Každý z nás by si proto měl položit otázky: Jaký duch neboli způsob uvažování je pro mě charakteristický? Jak mohu své postoje upravit a dělat tak Bohu větší radost? Jak mohu přispívat k tomu, aby náš sbor měl ducha, který se Bohu líbí? Uveďme si příklad. Pole plné rozkvetlých slunečnic je krásné díky tomu, že každá z nich má zářivě žlutou  barvu. Podobáme se jim? Přispíváme k tomu, aby náš sbor byl krásný? Určitě bychom se o to měli snažit. Zamysleme se nyní nad tím, jak můžeme projevovat ducha, který dělá Bohu radost.

4. Co je duch světa?

⁴ V Bibli čteme: „Nepřijali jsme . . . ducha světa, ale ducha, který je od Boha.“ (1. Kor. 2:12) Co je duch světa? Je to tentýž duch, o kterém se Pavel zmínil v Efezanům 2:2. Napsal: „Kdysi [jste] chodili podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti.“ „Vzduch“ neboli duch světa je způsob uvažování, který je mezi lidmi ve světě běžný. Je všudypřítomný jako doslovný vzduch a často se projevuje například názorem „Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat“ nebo „Mám na to právo“. Lidé, kteří takto smýšlejí, jsou součástí Satanova světa a patří k „synům neposlušnosti“.

5. Jakého ducha projevili někteří Izraelité?

⁵ Takové uvažování není ničím novým. V době Mojžíše se Korach vzepřel autoritě odpovědných mužů v izraelském sboru. Zejména se zaměřil na Mojžíšova bratra Árona a jeho syny, kteří měli výsadu sloužit jako kněží. Možná ho dráždily jejich nedostatky nebo došel k závěru, že Mojžíš zvýhodňuje své příbuzné. Ať už to bylo jakkoli, je zřejmé, že Korach se na celou záležitost díval z lidského hlediska a mluvil proti těm, kterým svěřil úřad Jehova. Neuctivě jim řekl: „Už je toho od vás dost . . . Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“ (4. Mojž. 16:3) I Datan s Abiramem měli k Mojžíšovi výhrady — vytýkali mu, že se až do krajnosti pokouší hrát si na knížete. Když byli vyzváni, aby k Mojžíšovi přišli, arogantně prohlásili: „Nehodláme předstoupit!“ (4. Mojž. 16:12–14) Ducha, kterého projevili, Jehova rozhodně neschvaloval, a všechny vzbouřence potrestal smrtí. (4. Mojž. 16:28–35)

6. Jaký postoj měli někteří křesťané v prvním století a co mohlo být příčinou?

⁶ Něco podobného se stalo i v prvním století. Učedník Juda o některých členech křesťanského sboru napsal, že „znevažují panství“, neboli kritizují bratry, kterým byla ve sboru svěřena autorita. (Juda 8) Kritikové pravděpodobně nebyli spokojení s výsadami, které měli, a snažili se poštvat ostatní členy sboru proti Bohem jmenovaným mužům, kteří svědomitě plnili své povinnosti. (Přečti 3. Jana 9, 10.)

7. Na co si ve sboru musíme dávat pozor?

⁷ Takový duch do křesťanského sboru jednoznačně nepatří. Proto si na svůj postoj ke starším musíme dávat pozor. Nejsou dokonalí, stejně jako nebyli dokonalí odpovědní muži v Mojžíšově době či v prvním století. Starší může udělat chybu, která se nás osobně dotkne. Pokud se to stane, neměli bychom reagovat jako lidé ve světě — hlasitě se dožadovat spravedlnosti nebo tvrdit, že takový bratr by neměl být starším. Jehova se může rozhodnout, že určité drobné nedostatky přehlédne. Mohli bychom zaujmout stejný postoj? Občas se stává, že křesťan, který se dopustil vážného provinění, se nedostaví k právnímu výboru, protože starší, kteří se mu snaží pomoci, mají podle jeho názoru nějaké nedostatky. Je to podobné, jako kdyby pacient  odmítl účinnou léčbu, protože by se mu na lékaři něco nelíbilo.

8. Které biblické verše nám pomohou, abychom měli ke jmenovaným bratrům správný postoj?

⁸ Takovému způsobu uvažování se můžeme vyhnout, pokud pamatujeme na to, že podle Bible má Ježíš „v pravici sedm hvězd“. „Hvězdy“ představují pomazané starší, ale v širším smyslu i ostatní starší ve sborech. S hvězdami ve své pravici může Ježíš udělat, co chce. (Zjev. 1:16, 20) Je hlavou sboru, takže má všechny rady starších pod kontrolou. Navíc má „oči jako ohnivý plamen“ a vidí všechno. (Zjev. 1:14) Jestliže tedy některý starší potřebuje usměrnění, Ježíš se postará o to, aby se to ve správný čas a správným způsobem stalo. Dokud Ježíš nezasáhne, projevujme starším, kteří jsou jmenovaní svatým duchem, náležitou úctu. Pavel totiž napsal: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebr. 13:17)

9. (a) Co se ukáže, když je křesťan usměrněn? (b) Jak bychom měli reagovat na pokárání?

⁹ To, jakého ducha křesťan má, se může ukázat v situaci, kdy je nezbytné, aby ho starší usměrnili nebo mu odňali výsady ve sboru. Jeden mladý služební pomocník dostal od starších taktní  radu, která se týkala hraní násilných počítačových her. Je smutné, že radu nepřijal, a jelikož už nesplňoval biblické požadavky, musel být z úřadu odvolán. (Žalm 11:5; 1. Tim. 3:8–10) Všude pak mluvil o tom, že s rozhodnutím starších nesouhlasí, opakovaně o nich psal kritické dopisy do odbočky, a dokonce přesvědčoval další ve sboru, aby to udělali také. Pokud ve snaze ospravedlnit své jednání ohrožujeme pokoj v celém sboru, je to ke škodě všech. Pokárání naopak vnímejme jako prostředek k tomu, abychom si uvědomili své nedostatky, a v tichosti proveďme nezbytnou nápravu. (Přečti Nářky 3:28, 29.)

10. (a) Co se dozvídáme z Jakuba 3:16–18? (b) K čemu to vede, když jednáme v souladu s „moudrostí shora“?

¹⁰ Z Jakuba 3:16–18 se dozvídáme, jaké postoje ve sboru jsou správné, a jaké ne. Čteme tam: „Kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá podlost. Ale moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká. Nadto semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kdo působí pokoj.“ Jestliže jednáme v souladu s moudrostí, kterou dává Bůh, budeme napodobovat jeho vlastnosti a tím přispívat k hezkému duchu ve sboru.

11. (a) Čemu se vyhneme, pokud máme správný postoj k autoritě ve sboru? (b) Co se učíme od Davida?

¹¹ Mějme na mysli, že je to Jehova, kdo pověřil starší, aby „pásli Boží sbor“. (Sk. 20:28; 1. Petra 5:2) Je tedy moudré, abychom k tomuto opatření měli úctu. Pokud sloužíš jako starší a uvědomuješ si, že ti tento úřad svěřil Jehova, pak na své postavení ve sboru nebudeš klást nezdravý důraz. Když izraelský král Saul získal pocit, že David ohrožuje jeho postavení, „hleděl [na něj] neustále podezřívavě“. (1. Sam. 18:9) Vypěstoval si nesprávný postoj, a dokonce chtěl Davida zabít. Ať už sloužíme jako starší, nebo ne, neměli bychom smýšlet jako Saul. Jednejme jako David, který si navzdory veškeré nespravedlnosti, jež ho potkala, zachoval k Bohem ustanovené autoritě uctivý postoj. (Přečti 1. Samuelovu 26:23.)

12. Jak můžeme přispět k jednotě ve sboru?

¹² Příčinou problémů, a to dokonce i mezi staršími, se mohou stát rozdílné názory. V tomto ohledu nám mohou pomoci následující dvě biblické rady: „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty“ a „Nestaňte se rozvážnými ve svých vlastních očích“. (Řím. 12:10, 16) Místo abychom trvali na tom, že máme pravdu, měli bychom si uvědomovat, že ve většině případů existuje víc než jedno správné řešení. Pokud se snažíme názor druhých pochopit, můžeme přispět k jednotě ve sboru. (Fil. 4:5)

13. Co bychom měli udělat, když se s něčím obrátíme na odpovědné bratry, a jaký biblický příklad nám v tom může pomoci?

¹³ Ale co když máme pocit, že ve sboru je potřeba nějakou záležitost řešit? Měli bychom si to nechat pro sebe? Ne. V prvním století vyvstala otázka, která vyvolala řadu rozepří. Bratři proto „zařídili, aby Pavel, Barnabáš  a někteří jiní z nich šli ohledně tohoto sporu k apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě“. (Sk. 15:2) Každý z těchto bratrů měl určitě svou představu o tom, jak by se mělo postupovat. Své myšlenky sice vyjádřili, ale když odpovědní bratři pod působením Božího ducha dospěli k rozhodnutí, svůj vlastní názor dál neprosazovali. Jakmile do sborů došel dopis s rozhodnutím, všichni se „zaradovali . . . z povzbuzení“ a sbory se „upevňovaly ve víře“. (Sk. 15:31; 16:4, 5) Podobně i dnes, když se s nějakou záležitostí obrátíme na odpovědné bratry, měli bychom rozhodnutí nechat na nich a spolehnout se, že se danou věcí budou pečlivě zabývat.

14. Co můžeme udělat pro to, abychom měli hezké vztahy s druhými?

¹⁴ I v osobních vztazích se projeví, jakého máme ducha. Všichni můžeme vykonat mnoho dobrého například tím, když ochotně odpouštíme spoluvěřícím, kteří se nás nějak dotkli. Boží Slovo říká: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kol. 3:13) Ze slov „jestliže má někdo . . . příčinu ke stížnosti“ vyplývá, že můžeme mít oprávněný důvod se na někoho zlobit. Avšak místo abychom na drobné chybičky svého spoluvěřícího reagovali přehnaně a narušovali pokoj ve sboru, měli bychom ochotně odpouštět jako Jehova a dál mu společně sloužit.

15. (a) Co se učíme od Joba? (b) V čem nám může pomáhat modlitba?

¹⁵ O odpouštění se můžeme mnohému naučit od Joba. Jeho tři těšitelé mu svými nelaskavými slovy hodně ublížili. Přesto jim odpustil. Díky čemu to dokázal? Díky tomu, že „se modlil [v jejich] prospěch“. (Job 16:2; 42:10) Pokud se za druhé modlíme, náš postoj k nim se může změnit a můžeme k nim získat stejný vztah jako Kristus. (Jan 13:34, 35) Také bychom se měli modlit o svatého ducha. (Luk. 11:13) Pomůže nám totiž, abychom při jednání s druhými projevovali křesťanské vlastnosti. (Přečti Galaťanům 5:22, 23.)

16., 17. Jaký sis dal cíl?

¹⁶ Jestliže je cílem každého z nás přispívat k pěknému duchu ve sboru, přinese to nádherné výsledky. Po studiu tohoto článku sis možná uvědomil, že ducha, kterého projevuješ, bys měl do určité míry změnit. Nech na sebe působit Boží Slovo, abys zjistil, jak to udělat. (Hebr. 4:12) Apoštol Pavel, který chtěl být pro své spoluvěřící příkladem, napsal: „Nejsem si . . . sám proti sobě ničeho vědom. To však nedokazuje, že jsem spravedlivý, ale kdo mě zkoumá, je Jehova.“ (1. Kor. 4:4)

¹⁷ K pěknému duchu ve sboru všichni přispíváme tím, že jednáme v souladu s „moudrostí shora“ a nemáme přehnané mínění o sobě ani o úřadu, který nám byl svěřen. Když spoluvěřícím ochotně odpouštíme a smýšlíme o nich pozitivně, můžeme se těšit z hezkých vztahů. (Fil. 4:8) Jehova a Ježíš pak jistě budou mít radost z ducha, kterého projevujeme. (Filem. 25)