1., 2. (a) Jak Jehova jednal s Izraelity? (b) Kterou otázkou se zabývá tento článek?

LEVITÉ v době Nehemjáše ve veřejné modlitbě vyznali, že se jejich předkové opakovaně odmítali řídit Jehovovými přikázáními. Jehova však znovu a znovu dával najevo, že je „Bohem odpouštění, milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. Židům, kteří se vrátili z vyhnanství, projevoval svou nezaslouženou laskavost i nadále. (Neh. 9:16, 17)

² Každý z nás si může položit otázku: Budu mít i já užitek z toho, že Jehova odpouští hříchy? Abychom si na to odpověděli, prozkoumejme, jak Bůh jednal se dvěma muži, kteří měli z jeho milosrdenství užitek. Byli to králové David a Manasse.

3.–5. Jakých vážných hříchů se David dopustil?

³ I když byl David bohabojný muž, dopustil se několika vážných hříchů. Dva souvisely s Urijášem a jeho manželkou Bat-šebou. Královy hříchy tvrdě zasáhly do života všech tří. Bůh ho ukáznil způsobem, ze kterého se můžeme o jeho milosrdenství mnohému naučit. Připomeňme si, co se vlastně stalo.

⁴ David poslal izraelské vojsko, aby dobylo Rabbu, hlavní město Ammonitů, které leželo na druhém břehu Jordánu, asi 80 kilometrů východně od Jeruzaléma. Když se pak jednoho večera procházel po střeše svého paláce, zahlédl Bat-šebu, jejíž manžel byl právě s vojskem u Rabby. David pozoroval, jak se Bat-šeba koupe, a tak po ní zatoužil,  že ji nechal přivést do paláce a dopustil se s ní cizoložství. (2. Sam. 11:1–4)

⁵ Když se ukázalo, že Bat-šeba otěhotněla, David nařídil vojenskému veliteli, aby Urijáše poslal zpět do Jeruzaléma. Doufal, že Urijáš bude mít se svou manželkou pohlavní styk. On však ani nevešel do svého domu, přestože ho k tomu David vytrvale povzbuzoval. Král proto napsal vojenskému veliteli, aby Urijáše poslal „do nejtěžších bitevních výpadů“ a potom ostatní vojáky stáhl. Přesně jak to David naplánoval, Urijáš se stal snadným terčem Ammonitů a v bitvě zemřel. (2. Sam. 11:12–17) Tím, že král nechal zabít nevinného člověka, svůj hřích ještě znásobil.

6. Jak Bůh reagoval na Davidovy hříchy a co to odhaluje o jeho osobnosti?

⁶ Jehovově pozornosti nic neunikne, takže viděl všechno, co se stalo. (Přísl. 15:3) Přestože si David vzal Bat-šebu za manželku, „to, co . . . učinil, se v Jehovových očích jevilo jako špatné“. (2. Sam. 11:27) Jak Bůh na Davidovy těžké hříchy reagoval? Jelikož je milosrdný, bezpochyby chtěl najít důvod k tomu, aby mohl králi odpustit. Jistě i tebe velmi povzbuzuje, že Jehova jedná s provinilci tímto způsobem. Nenutil Davida, aby se přiznal, ale poslal proroka Natana, který mu vyprávěl příběh, z něhož bylo zřejmé, jaké špatnosti se král dopustil. (Přečti 2. Samuelovu 12:1–4.) Byl to opravdu účinný způsob, jak v této choulostivé záležitosti postupovat.

7. Jak David reagoval na Natanovo vyprávění?

⁷ Natanův příběh probudil v Davidovi smysl pro spravedlnost. Rozhněval se na boháče, o němž Natan mluvil, a řekl: „Jakože Jehova žije, muž, který tohle dělá, zaslouží zemřít!“ Navíc prohlásil, že oběť takové nespravedlnosti má dostat náhradu za utrpěnou ztrátu. Pak ale přišla rána. „Ty sám jsi ten muž!“ zvolal Natan. Davidovi pak oznámil, že kvůli tomu, co udělal, se od jeho domu nevzdálí „meč“, jeho rodinu postihne neštěstí a také bude veřejně pokořen. David si uvědomil, jak hrozné je to, co spáchal, a kajícně doznal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Sam. 12:5–14)

8., 9. Co 51. žalm odhaluje o Davidových pocitech a co se z něj dozvídáme o Jehovovi?

⁸ Král David pak složil píseň, ve které vyjádřil své upřímné pokání. Dnes ji známe jako 51. žalm. Z dojemných slov, která použil, je dobře vidět, že své hříchy nejen přiznal, ale také jich ze srdce litoval. Především ho trápilo, jak poškodil svůj vztah k Bohu. Napsal: „Proti tobě, tobě samému jsem zhřešil.“ Prosil Jehovu: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého. . . . Obnov přece můj jásot ze záchrany od tebe a kéž mě podporuješ dokonce ochotným duchem.“ (Žalm 51:1–4, 7–12) Jsi podobně otevřený, když Jehovovi vyznáváš své chyby?

⁹ Jehova Davida nezbavil bolestných následků jeho hříchů. Král je musel snášet po zbytek života. Jehova však nepohrdá zlomeným a zdrceným srdcem, a proto Davidovi odpustil. (Přečti Žalm 32:5; Žalm 51:17) Všemohoucí  Bůh chápe, co se v člověku odehrává, než se nějakého hříchu dopustí. V případě Davida a Bat-šeby proto nedovolil, aby je lidští soudci podle Mojžíšova zákona potrestali smrtí. Milosrdně zasáhl a celou záležitost s nimi řešil sám. (3. Mojž. 20:10) Později dokonce dosadil na trůn jejich syna Šalomouna. (1. Par. 22:9, 10)

10. (a) Co mohlo být důvodem, proč Jehova Davidovi odpustil? (b) Za jakých podmínek je Jehova ochotný odpustit?

¹⁰ Dalším důvodem, proč Jehova Davidovi odpustil, možná bylo i to, že sám David jednal milosrdně se Saulem. (1. Sam. 24:4–7) Jak vysvětlil Ježíš, Jehova s námi jedná tak, jak my jednáme s druhými. Řekl: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám.“ (Mat. 7:1, 2) Určitě čerpáme velkou útěchu z toho, že Jehova je ochotný nám odpustit hříchy, i kdyby byly tak závažné, jako je cizoložství nebo vražda. Udělá to však pouze tehdy, pokud my sami odpouštíme, vyznáme mu své hříchy a dáme najevo, že jsme k hříšnému jednání změnili postoj. Pokud hříšník činí upřímné pokání, Jehova mu dá „období osvěžení“, neboli mu pomůže, aby měl čisté svědomí. (Přečti Skutky 3:19.)

11. Čeho se dopouštěl král Manasse?

¹¹ Uvažujme o jiné biblické zprávě, ze které je vidět, do jaké míry je Jehova ochotný odpouštět. Asi 360 let po začátku Davidovy vlády se judským králem stal Manasse. Vládl 55 let a dopouštěl se ohavných skutků, za které ho Jehova odsoudil. Mimo jiné postavil oltáře Baalovi, klaněl se „celému nebeskému vojsku“, některé své syny upálil jako oběť falešným bohům a podporoval spiritismus. V Bibli čteme: „Ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích.“ (2. Par. 33:1–6)

12. Jak se Manasse vrátil k Jehovovi?

¹² Manasse byl nakonec zajat a uvězněn v Babylóně. Možná si tam vzpomněl na to, co Mojžíš řekl izraelskému národu: „Když budeš v úzkých, a na sklonku dnů si tě najdou všechna tato slova, potom se budeš muset vrátit k Jehovovi, svému Bohu, a naslouchat jeho hlasu.“ (5. Mojž. 4:30) Manasse se  k Jehovovi skutečně vrátil. Jak? „Stále se velice pokořoval“ a „stále se k němu modlil“ (viz obrázek na straně 21). (2. Par. 33:12, 13) Nevíme, co přesně Manasse ve svých modlitbách říkal. Je ale možné, že se některá jeho slova podobala Davidovým výrokům z 51. žalmu. Ať už to tak bylo, nebo ne, z Manasseho se stal úplně jiný člověk.

13. Proč Jehova Manassemu odpustil?

¹³ Jak Jehova na Manasseho modlitby reagoval? „Nechal [se] snažně uprosit a slyšel jeho žádost o přízeň.“ Podobně jako David, i Manasse pochopil, jak vážné byly jeho hříchy, a hluboce jich litoval. Proto mu Bůh odpustil a vrátil ho na trůn v Jeruzalémě. „Manasse [tak] poznal, že Jehova je pravý Bůh.“ (2. Par. 33:13) Tento příběh je dalším důkazem, že Jehova odpouští těm, kdo činí upřímné pokání. Hřeje i tebe u srdce, že můžeš sloužit tak milosrdnému Bohu?

14. Co rozhoduje o tom, zda Jehova hříšníkovi odpustí?

¹⁴ Málokdo z nás bude muset prosit Jehovu o odpuštění tak závažných hříchů, jakých se dopustili David nebo Manasse. Avšak z toho, že Jehova těmto dvěma králům odpustil, můžeme vyvodit důležité poučení: Bůh je ochotný odpustit i velmi vážné hříchy, pokud jich hříšník ze srdce lituje.

15. Na základě čeho víme, že Jehova neodpouští automaticky?

¹⁵ Jehova tedy neodpouští automaticky. Srovnejme postoj Davida a Manasseho s postojem vzpurných obyvatel Izraele a Judy. K Davidovi Bůh poslal Natana, aby ho na jeho hřích upozornil, a David tak měl příležitost svůj postoj ke špatnému jednání změnit.  Tuto možnost s vděčností přijal. Manasseho podnítilo k upřímnému pokání to, že se dostal do bezvýchodné situace. Obyvatelé Izraele a Judy však kajícný postoj neměli, přestože k nim Jehova opakovaně posílal proroky, aby jim oznámili, jak se na jejich neposlušnost dívá. Jehova jim proto neodpustil. (Přečti Nehemjáše 9:30.) I po návratu z vyhnanství v Babylóně k nim posílal své věrné služebníky, jako byli například kněz Ezra a prorok Malachiáš. Židé se radovali z požehnání od Jehovy pouze tehdy, když jednali v souladu s jeho vůlí. (Neh. 12:43–47)

16. (a) Jaké následky mělo nekajícné jednání pro židovský národ jako celek? (b) Jakou vyhlídku mají jednotlivci z doslovného Izraele?

¹⁶ Názor svého Otce na židovský národ jako celek Ježíš v době své pozemské služby vyjádřil slovy: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli.“ A proto dodal: „Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Mat. 23:37, 38) Hříšný a nekajícný národ byl nahrazen duchovním Izraelem. (Mat. 21:43; Gal. 6:16) Znamená to, že pro příslušníky doslovného Izraele je cesta k Bohu uzavřená? Ne. Stejně jako ostatní lidé totiž mají příležitost získat odpuštění, pokud projevují víru v Jehovu a ve výkupní oběť Ježíše Krista, která nahradila zvířecí oběti předepsané Zákonem. (1. Jana 4:9, 10) Užitek z Jehovova milosrdenství mohou mít i ti, kdo za svého života pokání nečinili, ale budou vzkříšeni na očištěnou zemi. (Jan 5:28, 29; Sk. 24:15)

17., 18. Co musíš udělat, aby ti Jehova odpustil?

¹⁷ Jak bychom měli reagovat na to, že Jehova je ochotný nám odpustit? Určitě bychom měli jednat jako David a Manasse — uznat, že jsme hříšní, svých hříchů hluboce litovat a vroucně prosit Jehovu, aby nám odpustil a stvořil v nás čisté srdce. (Žalm 51:10) Jestliže jsme se dopustili vážného hříchu, měli bychom také požádat o pomoc sborové starší. (Jak. 5:14, 15) Bez ohledu na závažnost našich provinění nás může povzbuzovat, že Jehova je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích“. (2. Mojž. 34:6, 7) Od doby Mojžíše se Jehova nezměnil.

¹⁸ Kajícným Izraelitům slíbil, že jim odpustí úplně. Řekl, že i kdyby jejich hříchy byly jako šarlat, budou bílé jako sníh. (Přečti Izajáše 1:18.) A jak je to s tebou? Jestliže si ze srdce vážíš Jehovova milosrdenství a činíš upřímné pokání, úplně ti odpustí všechny hříchy.

19. O čem je následující článek?

¹⁹ Jistě si přejeme, aby k nám byl Jehova milosrdný, a proto bychom ho v tom měli napodobovat. Jak to můžeme dělat? A co nám pomůže, abychom ochotně odpouštěli těm, kdo vážně zhřešili, ale ze srdce toho litují? Následující studijní článek nám pomůže, abychom se nad sebou zamysleli a zjistili, jak můžeme ještě lépe napodobovat našeho Otce, Jehovu, který je „dobrý a přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5)