1., 2. Proč je moudré dívat se na věci z Božího pohledu a proč budeme uvažovat o příkladu krále Davida?

PŘEDSTAV si, že se potřebuješ dostat na nějaké místo, jehož okolí dobře neznáš. Co můžeš v takové situaci udělat? Možná si na internetu prohlédneš satelitní mapu a vybereš tu nejlepší trasu. Když vidíš krajinu z nadhledu, je to jednodušší. Podobné je to v případě, kdy chceme udělat důležité rozhodnutí. Pokud se na věci budeme dívat z pohledu Stvořitele, pomůže nám to, abychom šli po cestě, která je v jeho očích správná. (Iz. 30:21)

² David, král starověkého Izraele, nám v tom dal výjimečný příklad. Po většinu svého života se totiž celým srdcem řídil Boží vůlí. (1. Král. 11:4) Připomeňme si některé události, z nichž je to zvlášť patrné, a uvažujme, v čem jsou pro nás poučné.

3., 4. (a) Co podnítilo Davida, aby se postavil Goliatovi? (b) Jaký vztah měl David k Božímu jménu?

³ Nejdřív se zamysleme nad situací, kdy se David postavil přednímu filištínskému bojovníku Goliatovi. Co Davida podnítilo k tomu, aby se utkal s po zuby ozbrojeným obrem, který měřil téměř tři metry? (1. Sam. 17:4, ppč.) Byla to jeho odvaha? Nebo snad jeho víra? Obě tyto vlastnosti jistě sehrály svoji úlohu. Avšak tím hlavním, co Davida přimělo bojovat s Goliatem, byla jeho úcta k Jehovovi a k jeho vznešenému jménu. Pobouřeně zvolal: „Kdo je ten neobřezaný Filištín, že musí popichovat bitevní linie živého Boha?“ (1. Sam. 17:26)

 ⁴ Goliatovi řekl: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval.“ (1. Sam. 17:45) David spoléhal na pravého Boha a díky tomu se mu podařilo srazit filištínského válečníka jedinou ranou z praku. Důvěřoval Jehovovi po celý život a jeho jména si hluboce vážil. Ostatní Izraelity vybízel: „Chlubte se jeho svatým jménem.“ (Přečti 1. Paralipomenon 16:8–10.)

5. V jakých situacích se můžeme podobně jako David zastat Jehovy?

⁵ Jsi hrdý na to, že tvým Bohem je Jehova? (Jer. 9:24) Jak reaguješ, když o něm tvoji sousedé, spolupracovníci, spolužáci nebo příbuzní mluví špatně a posmívají se jeho služebníkům? Zastaneš se Božího jména, když ho druzí znevažují, a důvěřuješ, že tě v tom Jehova podpoří? Někdy je sice „čas být zticha“, ale nikdy bychom se neměli stydět za to, že jsme Jehovovi svědkové a následovníci Ježíše. (Kaz. 3:1, 7; Mar. 8:38) Když mluvíme s lidmi, kteří nám nejsou příznivě nakloněni, měli bychom být taktní a zdvořilí. Neměli bychom však být jako Izraelité, kteří se při Goliatových posměšcích „zděsili . . . a měli velký strach“. (1. Sam. 17:11) Naopak jednejme rozhodně, abychom přispívali k posvěcení Božího jména. Naším cílem je pomoci lidem, aby poznali Jehovu takového, jaký doopravdy je. Snažme se jim proto z Písma ukázat, jak důležité je vytvořit si k němu blízký vztah. (Jak. 4:8)

6. Proč se David utkal s Goliatem a co by mělo být naším hlavním cílem?

⁶ Z Davidova střetnutí s Goliatem si můžeme odnést ještě jedno důležité poučení. Když se David přiblížil k bitevní linii, ptal se: „Co se stane muži, který srazí tamtoho Filištína a skutečně odvrátí pohanu od Izraele?“ Řekli mu: „Muže, který [Goliata] srazí, král obohatí velkým bohatstvím a dá mu svou vlastní dceru.“ (1. Sam. 17:25–27) Získat odměnu ale nebylo Davidovým hlavním cílem. Záleželo mu na něčem daleko podstatnějším. Chtěl oslavit pravého Boha. (Přečti 1. Samuelovu 17:46, 47.) A jak je to s tebou? Snažíš se hlavně nahromadit majetek, získat významné postavení a vyvýšit sám sebe? Nebo chceš být jako David, který zpíval: „Velebte se mnou Jehovu a společně vyvyšujme jeho jméno.“ (Žalm 34:3) Důvěřuj proto v Boha a vždy považuj posvěcení jeho jména za důležitější než své vlastní zájmy. (Mat. 6:9)

7. Jak si můžeme vypěstovat pevnou víru?

⁷ Za Davidovým odvážným činem stála jeho neochvějná důvěra v Jehovu. Pevnou víru měl už jako mladý pastýř. Vybudoval si ji tím, že při každodenních činnostech spoléhal na Boha. (1. Sam. 17:34–37) I my potřebujeme silnou víru, abychom se od služby nenechali odradit, zvlášť když se setkáváme s lidmi, kteří našemu poselství nechtějí naslouchat. Stejně jako David si takovou víru můžeme vypěstovat, když se na Boha budeme spoléhat ve všem, co děláme. Například si můžeme o biblické pravdě začít povídat s někým, kdo s námi cestuje hromadnou dopravou. Nebo můžeme mluvit s lidmi, které potkáme na ulici, když jsme ve službě dům od domu. (Sk. 20:20, 21)

8., 9. Jak David při jednání s králem Saulem ukázal, že se chce řídit Jehovovou vůlí?

⁸ Davidova ochota důvěřovat Jehovovi je vidět i z toho, jak jednal s prvním izraelským králem, Saulem. Přestože se ho žárlivý Saul třikrát pokusil přibodnout ke stěně kopím, David se mu nesnažil pomstít. Nakonec od Saula uprchl. (1. Sam. 18:7–11; 19:10) Saul potom povolal 3 000 vybraných mužů z celého Izraele a vydal se ho hledat do pustiny. (1. Sam. 24:2) Po nějaké době se stalo, že nevědomky vešel do jeskyně, ve které se David se svými muži ukrýval. Teď se Davidovi naskytla příležitost zbavit se krále, který mu usiloval o život. Byla to přece Boží vůle, aby vládl místo něj. (1. Sam. 16:1, 13) Kdyby naslouchal radám svých mužů, Saula by opravdu zabil. On ale řekl: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému.“ (Přečti 1. Samuelovu 24:4–7.) Saul byl stále Božím pomazaným králem a David nechtěl dosednout na trůn, dokud mu ho Jehova sám nedá. Přikradl se tedy k Saulovi, uřízl cíp jeho pláště bez rukávů a tak ukázal, že nemá v nejmenším úmyslu Saulovi ublížit. (1. Sam. 24:11)

⁹ Božímu pomazanému králi projevil úctu i při jejich posledním setkání. David s Abišaiem tehdy přišli do Saulova tábora a našli všechny, jak spí. Abišai došel k závěru, že Bůh vydal Saula do Davidovy ruky a nabídl mu, že krále kopím přibodne k zemi. David to ale nedovolil. (1. Sam. 26:8–11) Díky tomu, že stále pátral po tom, jaká je Jehovova vůle, nenechal se Abišaiovým přesvědčováním ovlivnit.

10. Do jaké situace se můžeme dostat a co nám pomůže, abychom zůstali pevní?

¹⁰ I my se můžeme dostat do vypjaté situace, ve které se nás někdo bude snažit přesvědčit, abychom udělali to, co se zdá správné z lidského hlediska. Podobně jako Abišai nás možná bude povzbuzovat, abychom jednali rychle, aniž si promyslíme, co si o dané záležitosti myslí Bůh. Jestliže máme v takové situaci zůstat pevní, musíme mít jasně na mysli Jehovův názor na danou věc a být rozhodnutí podle toho jednat.

11. Jak můžeme napodobit Davida a mít Boží vůli stále na mysli?

 ¹¹ David se k Jehovovi Bohu modlil: „Vyučuj mě, jak činit tvou vůli.“ (Přečti Žalm 143:5, 8, 10.) Nechtěl se spoléhat na své vlastní názory ani se slepě nepodřizoval radám druhých. Toužil po tom, aby ho vyučoval Bůh, a proto rozjímal o veškeré jeho činnosti a ochotně se zabýval dílem jeho rukou. I my můžeme poznat Boží vůli, pokud se ponoříme do studia Bible a budeme přemýšlet o mnoha událostech, z nichž je vidět, jak Jehova jedná s lidmi.

12., 13. Proč David vylil vodu, kterou mu donesli tři z jeho mužů?

¹² David je pro nás příkladem i v tom, že rozuměl zásadám, na nichž stál Zákon, a toužil podle nich žít. Povšimněme si, co se stalo poté, co David vyjádřil touhu „napít [se] vody z betlémské cisterny“. Tři z jeho mužů se probili do Betléma, který tehdy okupovali Filištíni, a vodu mu donesli. Avšak „David nebyl svolný ji pít, ale vylil ji Jehovovi“. Proč to udělal? Odůvodnil to slovy: „Z mé strany je vzhledem k mému Bohu nemyslitelné, abych to učinil! Měl bych pít krev těchto mužů za nasazení jejich duší? Vždyť ji přinesli s nasazením svých duší.“ (1. Par. 11:15–19)

¹³ David znal ustanovení Zákona, které říkalo, že krev se nesmí jíst a má být vylita Jehovovi. Navíc rozuměl tomu, proč se to má udělat. Věděl, že „duše těla je . . . v krvi“. V tomto případě se ale jednalo o vodu, a ne o krev. Proč ji tedy odmítl pít? Chápal totiž zásadu, na které byl zákon o krvi založen. V Davidových očích byla tato voda stejně drahocenná jako krev těch tří mužů, a proto pro něj bylo nemyslitelné, že by ji pil. Došel k závěru, že má být vylita na zem. (3. Mojž. 17:11; 5. Mojž. 12:23, 24)

14. Díky čemu David věděl, co se Jehovovi líbí, a co ne?

 ¹⁴ David se snažil Boží zákon plně chápat. Zpíval: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ (Žalm 40:8) Studoval ho, hluboce o něm přemýšlel a důvěřoval tomu, že Jehovova přikázání jsou moudrá. Výsledkem bylo, že silně toužil zachovávat nejen literu Zákona, ale i jeho ducha. Když studuješ Bibli, zapoj své srdce a rozjímej o tom, co čteš. Pak dokážeš rozeznat, co Jehovu v různých situacích potěší.

15. Z čeho je vidět, že Šalomoun neměl úctu k Božímu zákonu?

¹⁵ Davidovu synu Šalomounovi Jehova mimořádně žehnal. V průběhu doby se však ukázalo, že Šalomoun nemá úctu k Božímu zákonu. Neřídil se Jehovovým přikázáním, které říkalo, že izraelský král „by si neměl množit počet manželek“. (5. Mojž. 17:17) Některé jeho ženy navíc nebyly Izraelitky. Když zestárl, „naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy“. Ať už si své jednání původně omlouval jakkoli, „začal činit to, co bylo špatné v Jehovových očích, a nenásledoval Jehovu plně jako jeho otec David“. (1. Král. 11:1–6) Řídit se zákony a zásadami z Božího Slova je opravdu velmi důležité. Jednou oblastí, ve které bychom to rozhodně měli dělat, je výběr manželského partnera.

16. Jak se pozná, zda křesťan chápe ducha příkazu vstoupit do manželství „pouze v Pánu“?

¹⁶ Jak bys reagoval, kdyby s tebou chtěl člověk, který neslouží Jehovovi, navázat milostný vztah? Jednal bys jako David, nebo jako Šalomoun? Pravý křesťan má vstoupit do manželství „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Měl by sis tedy vzít jedině pokřtěného ctitele Jehovy. Pokud navíc rozeznáš ducha, který stojí za tímto biblickým požadavkem, nejenže si nevěřícího člověka nevezmeš, ale nebude ti ani lichotit jeho zájem.

17. Co nám pomůže, abychom se nechytili do léčky v podobě pornografie?

¹⁷ Jestliže budeme napodobovat Davidův příklad a upřímně hledat Boží vedení, dokážeme také odolat pokušení sledovat pornografii. Přečti si následující biblické verše, uvažuj o zásadách, které obsahují, a snaž se zjistit, jaký je v této věci Jehovův názor. (Přečti Žalm 119:37; Matouše 5:28, 29; Kolosanům 3:5.) Když budeš přemýšlet o jeho vznešených zásadách, pomůže ti to, aby ses do léčky v podobě pornografie nechytil.

18., 19. (a) Díky čemu David neztratil Boží přízeň, přestože byl nedokonalý? (b) K čemu jsi odhodlaný?

¹⁸ Ačkoli byl David v mnoha ohledech příkladný, dopustil se několika závažných hříchů. (2. Sam. 11:2–4, 14, 15, 22–27; 1. Par. 21:1, 7) V Bibli o něm přesto čteme, že chodil před Bohem „s ryzostí srdce“. (1. Král. 9:4) Jak je to možné? Pokaždé, když zhřešil, činil upřímné pokání a snažil se jednat v souladu s Jehovovou vůlí.

¹⁹ I nedokonalý člověk tedy může zůstat v Jehovově přízni. Jak toho můžeš dosáhnout? Pilně studuj Boží Slovo, rozjímej o tom, co v něm čteš, a pak na základě toho jednej. Dáš tak najevo, že se ztotožňuješ s Davidovou pokornou modlitbou: „Vyučuj mě, jak činit tvou vůli.“