Tato otázka je pouze jedním z řady morálních a etických dilemat, kterým čelí páry, jež in vitro fertilizaci (IVF) využily. Každý pár nese za své jednání odpovědnost před Jehovou. Bude užitečné, když se nad touto metodou asistované reprodukce krátce zamyslíme.

V roce 1978 jedna žena v Anglii porodila první „dítě ze zkumavky“. Nemohla otěhotnět přirozenou cestou, protože kvůli neprůchodným vejcovodům se spermie nemohly spojit s vajíčkem. Lékaři jí proto zralé vajíčko chirurgicky odebrali, umístili ho do skleněné kultivační misky a oplodnili manželovým spermatem. Vzniklé embryo se nějakou dobu vyvíjelo v kultivačním médiu a pak bylo přeneseno do dělohy oné ženy, kde se uhnízdilo. Po čase se jí narodila holčička. Této metodě i s jejími obměnami se začalo říkat in vitro fertilizace neboli oplodnění ve skle.

Přestože se IVF může v různých zemích do jisté míry lišit, obecně probíhá takto: Žena bere několik týdnů stimulující hormonální léky, díky nimž ve vaječnících dozraje více vajíček. Muž poskytne sperma, zpravidla masturbací. Předem upravené spermie jsou potom v laboratoři spojeny s vajíčky. Oplodněná vajíčka se pak začnou dělit a stávají se z nich lidská embrya. Asi po jednom dni jsou tato časná embrya pečlivě prozkoumána a vyberou se ta, která vypadají zdravě a je u nich největší pravděpodobnost, že se uhnízdí. Přibližně třetí den lékaři přenesou do dělohy ženy dvě nebo tři nejlepší, čímž se zvýší pravděpodobnost otěhotnění. Pokud se jedno nebo více z nich uhnízdí, znamená to, že se zákrok zdařil a žena otěhotněla.

Co se ale stane s embryi, která do dělohy přenesena nejsou, včetně těch defektních? Pokud by s nimi lékaři nic neudělali, brzy by nebyla schopná života. Než k tomu ale dojde, mohou být zmrazena v tekutém dusíku. Proč? Pokud se první cyklus IVF nevydaří, tato rezervní embrya mohou být  použita v následujícím cyklu, čímž se sníží náklady za léčbu. Zmrazením embryí však vznikají etické otázky. Jak je vidět z úvodního dotazu, pro mnoho párů je těžké rozhodnout, co by se mělo se zmrazenými embryi udělat. Možná už nechtějí další děti nebo si je nemohou dovolit kvůli vyššímu věku či finanční situaci. Nebo se možná bojí mnohočetného těhotenství. * Rozhodování může zkomplikovat také úmrtí jednoho z partnerů nebo uzavření nového manželství. Faktorů, které je nutné vzít v úvahu, je opravdu hodně. Důsledkem je, že některé páry raději platí poplatky za uschování embryí i celá léta.

Noviny The New York Times v roce 2008 citovaly předního embryologa, který se zmínil o tom, že mnozí pacienti jsou rozpolcení, když mají rozhodnout, co se s přebytečnými embryi udělá. V článku se psalo: „V klinikách po celé zemi [ve Spojených státech] je v současné době zmrazeno přes 400 000 embryí a tento počet každým dnem narůstá . . . Pokud jsou embrya zmrazena správně, jsou životaschopná i po deseti a více letech, avšak ne všechna přežijí rozmrazení.“ (Kurziva od nás.) Tato myšlenka může některým křesťanům pomoci v rozhodování. V jakém smyslu?

Křesťanské páry, které se snaží najít odpovědi na otázky spojené s IVF, se mohou zamyslet nad tím, jak by řešili jinou situaci. Co má udělat křesťan, jehož milovaný člen rodiny je udržován při životě pouze uměle, za pomoci přístrojů? Samozřejmě by nedovolil, aby péči o jeho blízkého lékaři zanedbali. Boží služebníci si totiž v souladu s 2. Mojžíšovou 20:13 a Žalmem 36:9 života velmi váží. V anglickém vydání Probuďte se! z 8. května 1974 se psalo: „Ti, kdo touží  žít v souladu s biblickými zásadami, by nikdy nesouhlasili s eutanazií, protože mají úctu k Božímu názoru na svatost života, chtějí si uchovat čisté svědomí a poslouchat zákony země, v níž žijí.“ Eutanazie je úmyslné ukončení života pacienta. Pacient, který je udržován při životě pomocí přístrojů, však může být v takovém stavu, že neexistuje žádná naděje na zlepšení. Členové rodiny pak musí rozhodnout, zda bude takto při životě udržován i nadále, nebo ne.

Situace, kterou řeší pár, jenž se rozhodl pro IVF a nyní má uschovaná embrya, samozřejmě není úplně stejná, ale jde o podobný princip. Manželé mohou využít možnost vyjmout embrya z kontejneru s tekutým dusíkem a nechat je rozmrazit. Když nejsou uměle udržovaná v mrazu, brzy nebudou schopná života. Toto rozhodnutí spočívá výhradně na manželském páru. (Gal. 6:7)

Jedni manželé možná budou chtít dál platit poplatky za uschování embryí, ať už je v budoucnu použijí, nebo ne. Jiní manželé se mohou rozhodnout, že zmrazená embrya dále uchovávat nebudou, protože jsou z jejich pohledu udržovaná při životě jen uměle. Křesťané, kteří před touto otázkou stojí, jsou za své rozhodnutí odpovědní Bohu. Jejich cílem by mělo být jednat v souladu se svým biblicky školeným svědomím a zároveň nepřehlížet svědomí druhých. (1. Tim. 1:19)

Jeden odborník na reprodukční endokrinologii zjistil, že většina párů „nevěděla, co mají se [zmrazenými] embryi udělat, a současně je tato otázka hluboce znepokojovala“. Shrnul to slovy: „Zdá se, že pro mnoho párů žádné ideální řešení neexistuje.“

Z toho všeho je zřejmé, že křesťané, kteří uvažují o IVF, by měli dopředu promyslet všechny závažné otázky, které jsou s touto metodu spjaté. Bible radí: „Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, hlupák jde dál a doplatí na to.“ (Přísl. 22:3, Slovo na cestu)

Na první pohled se to může zdát jako dobrý nápad, ale není to biblický způsob, jak tento problém řešit. Abychom pochopili proč, řekněme si nejprve, co to Prohlášení o věrnosti je a za jakých okolností je možné ho použít.

Prohlášení o věrnosti je dokument, který muž a žena před svědky podepíšou, pokud z důvodů, jež jsou popsány dále, nemohou uzavřít sňatek. V tomto prohlášení si navzájem slibují, že si budou věrní a že svůj svazek legalizují, jakmile to bude možné. Jelikož si věrnost slibují před Bohem i před lidmi, sbor jejich svazek považuje za stejně platný, jako by byl uzavřený před příslušnou státní autoritou.

Za jakých okolností je možné tento dokument použít? Jehova je původcem manželství a tento svazek má v jeho očích velkou hodnotu. Ježíš řekl: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:5, 6; 1. Mojž. 2:22–24) A dodal: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ (Mat. 19:9) Smilstvo, jinými slovy sexuální nemravnost, je tedy jediným biblickým důvodem pro rozvod. Pokud se například  muž dopustí nemravnosti, jeho nevinná manželka se může rozhodnout, že se s ním rozvede. Pokud to udělá, může si vzít někoho jiného.

Zejména v minulosti však církev tento jednoznačný biblický názor odmítala a učila, že manželství nemůže být rozvedeno z žádného důvodu. V některých zemích proto zákony rozvod neumožňují, a to ani z důvodu, o kterém Ježíš mluvil. V jiných zemích zákony sice rozvod umožňují, ale celý proces je velmi dlouhý, komplikovaný a vyčerpávající. Někdy trvá i mnoho let, než se rozvodu dosáhne. Církev nebo stát tak vlastně brání něčemu, co Bůh umožňuje. (Sk. 11:17)

V křesťanském sboru existuje laskavé opatření, které lze v takových zemích využít. Jestliže je nemožné dosáhnout rozvodu nebo je to extrémně obtížné a rozvod nabude platnosti až za několik let, pak muž a žena, kteří vynaložili veškeré rozumné úsilí, aby své předchozí manželství ukončili, a jsou z Božího pohledu volní pro nový sňatek, mohou podepsat Prohlášení o věrnosti. Pro většinu zemí, kde je rozvod možný, i když je to poměrně složité a drahé, tento dokument není určen.

Prohlášení o věrnosti by někdy rádi využili i ti, kdo sice mají možnost požádat o rozvod, ale nechtějí to udělat, protože by s tím byly spojeny nějaké komplikace nebo nepříjemnosti. Je z toho vidět, že účel tohoto dokumentu nepochopili.

Vraťme se nyní ke dvojici z úvodní otázky. To, že žijí spolu, není v souladu s biblickými měřítky mravnosti, a proto se chtějí vzít. Oba jsou ke sňatku biblicky volní, protože ani jeden z nich není vázán k předchozímu manželskému partnerovi. Muž je však ilegálním přistěhovalcem, a proto podle zákonů dané země uzavřít sňatek nemůže. (V mnoha zemích to však možné je, a to i když jsou ilegálními přistěhovalci oba.) Jelikož žijí v zemi, kde se rozvodu dosáhnout dá, Prohlášení o věrnosti využít nemohou. Ani jeden z nich totiž není v situaci, kdy se potřebuje rozvést, ale zákon mu v tom brání. V tomto směru jejich sňatku nic nestojí v cestě. Jak by tedy měli postupovat? Možná by mohli odjet do země, kde mužovo postavení z hlediska imigračních zákonů nepředstavuje problém. Nebo by mohli uzavřít manželství v zemi, v níž teď žijí, pokud muž podnikne kroky k tomu, aby svůj pobyt legalizoval.

Tento pár tedy může uvést svůj život do souladu s Božími měřítky i césarovými zákony. (Mar. 12:17; Řím. 13:1) Doufejme, že to udělají a budou díky tomu způsobilí ke křtu. (Hebr. 13:4)