„SLOVO Boha je živé a vykonává moc.“ (Hebr. 4:12) V tomto verši apoštol Pavel zdůraznil, že Boží výroky mají moc působit na srdce a měnit život člověka.

Pohled na to, jakou sílu má biblické poselství, se však zkreslil, když po smrti apoštolů nastalo předpověděné odpadnutí. (2. Petra 2:1–3) Postupem času začali církevní představitelé Bibli připisovat nadpřirozenou moc. „Magické používání křesťanských textů“ popsal ve své knize profesor Harry Y. Gamble. Zmínil se o názoru, který ve třetím století zastával Origenes, jeden z církevních otců. Ten napsal: „Už jen to, že člověku v uších zní svatá slova, je ku prospěchu. Vždyť mají-li moc pohanská magická zaříkávadla, oč mocnější musí být pravé božské výroky zapsané v Písmu.“ Jan Zlatoústý, který působil ve čtvrtém století, tvrdil, že „ďábel si nedovolí přiblížit se k domu, v němž leží Evangelium“. Také uvedl, že někteří lidé si výňatky z evangelií zavěšují na krk jako amulety. Profesor Gamble dále napsal, že katolický teolog Augustin „považoval za přípustné, aby člověk, který trpí bolestí hlavy, spal s Janovým evangeliem pod polštářem“. Z těchto příkladů je vidět, že Bible se používala k magickým účelům. Co si o tom myslíš ty? Považuješ Bibli za talisman, který tě ochrání před zlem?

Běžnějším zvykem, při kterém se Bible používá za magickým účelem, je bibliomancie, neboli věštění z knihy. Co to je? Při bibliomancii člověk namátkou otevře knihu, většinou Bibli, a přečte si to, na co mu padne zrak. Je přesvědčen, že tímto způsobem dostal radu, kterou hledal. O této metodě se zmiňuje i profesor Gamble, když popisuje událost z Augustinova života. Augustin jednou slyšel, jak dítě v sousedství volá „přečti to, přečti to“, a považoval to za Boží pokyn, aby si otevřel Bibli a přečetl si první verš, který uvidí.

Setkal ses někdy s tím, že by se křesťan, který je v nějaké náročné situaci, pomodlil a pak namátkou otevřel Bibli ve víře, že první verš, na který mu padne zrak, mu pomůže? Ačkoli to asi myslí dobře, vedení z Písma by měl hledat jiným způsobem.

Ježíš své učedníky ujistil, že jim pošle „pomocníka, svatého ducha“. Řekl o něm: „Ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl.“ (Jan 14:26) Bibliomancie však žádnou znalost Písma nevyžaduje.

Pověrečné používání Bible je dnes rozšířené. Hledat znamení je ale v Božím Slově odsouzeno. (3. Mojž. 19:26; 5. Mojž. 18:9–12; Sk. 19:19) Je pravda, že „slovo Boha je živé a vykonává moc“. My se však musíme naučit ho správně používat. Život lidí se může zlepšit díky přesnému poznání Bible, ne díky nějakému pověrečnému používání této knihy. Mnoha lidem už takové poznání pomohlo, aby se začali řídit morálními měřítky, přestali s nesprávným jednáním, posílili rodinná pouta a navázali osobní vztah s Autorem Bible.