1., 2. Jak se Boží služebníci vždy cítili v tomto světě a jaký domov mají?

 CÍTÍŠ se v tomto světě doma? Pokud ne, nejsi sám. Po celé věky se lidé, kteří opravdu milovali Jehovu, cítili v tomto systému věcí jako cizinci. Například věrní Boží ctitelé, kteří se v zemi Kanaán stěhovali z jednoho tábořiště do druhého, „veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky“. (Hebr. 11:13)

² Za „cizince a dočasné usedlíky“ se v tomto systému věcí považují i Kristovi pomazaní následovníci, jejichž „občanství existuje v nebesích“. (Fil. 3:20; 1. Petra 2:11) Také „jiné ovce“ si uvědomují, že „nejsou částí světa, právě jako [Ježíš nebyl] částí světa“. (Jan 10:16; 17:16) To ale neznamená, že by Boží služebníci neměli domov. Právě naopak, máme ten nejbezpečnější domov, jaký si umíme představit. Panuje v něm láska a vidíme ho očima své víry. Mojžíš napsal: „Jehovo, ty sám ses nám prokázal být skutečným obydlím během generace za generací.“ * (Žalm 90:1) Co to znamenalo, že Jehova byl „skutečným obydlím“ pro své věrné služebníky ve starověku? Jak může být „skutečným obydlím“ pro nás dnes? A jak se stane jediným bezpečným obydlím v budoucnosti?

3. Co je základem, obrazem a podobností v Žalmu 90:1?

³ Stejně jako mnoho jiných slovních obrazů v Bibli, i Žalm 90:1 má z jazykového hlediska základ, obraz a podobnost. Základem je Jehova. Obrazem je obydlí neboli domov. V čem spočívá  podobnost mezi Jehovou a domovem? Jehova svůj lid mimo jiné chrání. Souvisí to se skutečností, že je samotným zosobněním lásky. (1. Jana 4:8) Je také Bohem pokoje, který se stará, aby jeho lid „bydlel v bezpečí“. (Žalm 4:8) Uvažujme například o tom, jak jednal s Abrahamem a dalšími věrnými patriarchy.

4., 5. Jak se Bůh prokázal jako „skutečné obydlí“ pro Abrahama?

⁴ Jehova řekl Abrahamovi: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných . . . do země, kterou ti ukážu.“ Jak se v tu chvíli asi Abraham cítil? Pokud měl nějaké obavy, Jehova je rozptýlil tím, co řekl dál: „Učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno velikým . . . A požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji.“ (1. Mojž. 12:1–3)

⁵ Jehova se těmito slovy zavázal, že pro Abrahama a jeho potomky bude bezpečným obydlím. (1. Mojž. 26:1–6) A svůj slib dodržoval. Například zabránil egyptskému faraonovi a gerarskému králi Abimelekovi, aby Abrahama zabili a vzali si jeho manželku Sáru. V podobné situaci ochránil také Izáka a Rebeku. (1. Mojž. 12:14–20; 20:1–14; 26:6–11) Biblická zpráva říká: „Nedovolil žádnému člověku, aby je šidil, ale káral kvůli nim krále a říkal: ‚Nedotýkejte se mých pomazaných a mým prorokům nečiňte nic špatného.‘“ (Žalm 105:14, 15)

6. Co měl Jákob na Izákův pokyn udělat a jak se možná cítil?

⁶ K těmto prorokům patřil i Abrahamův vnuk Jákob. Když přišel čas, aby si našel manželku, jeho otec Izák mu řekl: „Nevezmeš si manželku z kananejských dcer. Vstaň, jdi do Paddan-aramu do domu Betuela, otce své matky, a odtud si vezmi manželku z dcer Labana.“ (1. Mojž. 28:1, 2) Jákob ihned poslechl. Opustil bezpečí své rodiny, která žila v Kanaánu, a zřejmě sám cestoval stovky kilometrů do Charanu. (1. Mojž. 28:10) Možná uvažoval: Jak dlouho budu pryč? Jak mě strýc přivítá? Získám od něj bohabojnou manželku? Pokud takové obavy měl, rozplynuly se, když dorazil do Luzu, asi 100 kilometrů od Beer-šeby. Co se tam stalo?

7. O čem Bůh ujistil Jákoba?

⁷ V Luzu měl Jákob sen, ve kterém se mu objevil Jehova. Řekl mu: „Hle, jsem  s tebou a budu tě opatrovat na celé cestě, po níž jdeš, a vrátím tě na tuto zemskou půdu, protože tě neopustím, dokud skutečně nevykonám to, o čem jsem s tebou mluvil.“ (1. Mojž. 28:15) Tato slova Jákoba jistě povzbudila a uklidnila. Umíš si představit, s jakým odhodláním pak pokračoval v cestě? Určitě byl zvědavý, jak Jehova svůj slib splní. Pokud jsi i ty opustil domov, možná proto, abys sloužil v cizí zemi, asi se dokážeš do Jákobových pocitů vžít. Jistě ses mnohokrát přesvědčil o tom, že se o tebe Jehova stará.

8., 9. Jak se Jehova pro Jákoba prokázal jako „skutečné obydlí“ a co z toho vyplývá pro nás?

⁸ Když Jákob přišel do Charanu, jeho strýc Laban ho vřele přivítal a časem mu dal své dcery Leu a Ráchel za manželky. Později však s Jákobem začal jednat nespravedlivě a desetkrát změnil jeho mzdu. (1. Mojž. 31:41, 42) Jákob se takovým jednáním nenechal zlomit a plně důvěřoval, že se o něj Jehova postará. A to se také stalo. Když Jákob dostal od Boha pokyn, aby se vrátil do Kanaánu, měl velká stáda bravu, služky, sluhy, velbloudy a osly. (1. Mojž. 30:43) S hlubokou vděčností se modlil: „Nejsem hoden všech projevů milující laskavosti a vší věrnosti, kterou jsi projevil svému sluhovi, neboť jsem tento Jordán překročil jen se svou holí a nyní jsou ze mne dva tábory.“ (1. Mojž. 32:10)

⁹ Mojžíš měl tedy pádný důvod říct: „Jehovo, ty sám ses nám prokázal být skutečným obydlím během generace za generací.“ (Žalm 90:1) Jehova, u něhož „není změna v otáčení stínu“, je pro svůj věrný lid bezpečným obydlím i dnes. (Jak. 1:17) Co pro to musíme dělat?

10. Z čeho je vidět, že Jehova pro své služebníky nepřestal být bezpečným obydlím?

¹⁰ Představ si, že jsi u soudu a svědčíš proti celosvětové zločinecké organizaci. Její vůdce je velmi inteligentní a mocný a je to bezohledný lhář a vrah. Cítil by ses v bezpečí, když bys na konci dne vyšel ze soudní budovy? Asi sotva. Pravděpodobně bys požádal o policejní ochranu. A přesně v takové situaci jsou Jehovovi služebníci. Svědčí ve prospěch Jehovy a odhalují jeho zákeřného nepřítele Satana. (Přečti Zjevení 12:17.) Podařilo se Satanovi Boží lid umlčet? Rozhodně ne. V duchovním ohledu se nám daří čím dál lépe a existuje pro to pouze jediné vysvětlení — Jehova je pro nás útočištěm, „skutečným obydlím“, a to zvláště v posledních dnech. (Přečti Izajáše 54:14, 17.) Nemohl by nás však chránit, pokud bychom se z bezpečného obydlí nechali Satanem vylákat ven.

11. Co se můžeme naučit od patriarchů?

¹¹ Vraťme se znovu k patriarchům. Žili sice v zemi Kanaán, ale vyhýbali se kontaktu s místními obyvateli, jejichž ničemný a nemravný způsob života nenáviděli. (1. Mojž. 27:46) Drželi se Božích zásad, a proto nepotřebovali dlouhý seznam toho, co mohou a co nesmí. Stačilo jim, co věděli o Jehovovi a jeho osobnosti. Byl jejich obydlím, a proto nezkoušeli, jak moc se mohou ke světu přiblížit. Naopak se od světa snažili být tak daleko, jak to jen šlo. Jsou pro nás vynikajícím příkladem.  Napodobuješ postoj těchto věrných patriarchů v tom, jakou si vybíráš společnost a zábavu? Někteří bratři a sestry svým způsobem života žel dávají najevo, že do určité míry je jim v Satanově světě příjemně. Pokud to tak cítíš také, i kdyby jen trochu, modli se k Jehovovi. Nezapomínej, že tento svět je Satanův a že se v něm projevuje jeho bezcitný a sobecký duch. (2. Kor. 4:4; Ef. 2:1, 2)

12. (a) Co Jehova dělá pro svůj lid? (b) Jaký máš k těmto opatřením postoj?

¹² Máme-li se vyhnout Satanovým léčkám, musíme plně využívat všechna duchovní opatření od Jehovy. Patří k nim křesťanská shromáždění, rodinné uctívání a „dary v podobě lidí“ — pastýři jmenovaní Bohem, jejichž úkolem je nás utěšovat a posilovat, když se potýkáme s různými problémy. (Ef. 4:8–12) Bratr George Gangas, který byl řadu let členem vedoucího sboru, napsal: „Když jsem mezi [Božím lidem], cítím se jako doma se svou rodinou, v duchovním ráji.“ Vnímáš to také tak?

13. Jaké důležité poučení vyplývá z Hebrejcům 11:13?

¹³ Další vlastností patriarchů, kterou stojí za to napodobovat, je jejich ochota odlišovat se od ostatních lidí. Jak bylo uvedeno v  prvním odstavci, patriarchové „veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi“. (Hebr. 11:13) Jsi i ty rozhodnutý se odlišovat? Je pravda, že to nemusí být snadné. Díky Boží pomoci a podpoře spolukřesťanů se ti to však může dařit. Pamatuj, že nejsi sám. Boj proti Satanovi a jeho světu vedou všichni, kdo chtějí sloužit Jehovovi. (Ef. 6:12) Pokud mu důvěřujeme a považujeme ho za své bezpečné obydlí, můžeme v tomto boji zvítězit.

14. Jaké „město“ očekávali Jehovovi služebníci?

¹⁴ Abrahama můžeme napodobovat ještě v něčem dalším. Měl stále před očima odměnu, kterou mu Jehova slíbil. (2. Kor. 4:18) Apoštol Pavel o něm napsal, že „očekával . . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. (Hebr. 11:10) Tímto „městem“ je mesiášské království. Abraham na něj musel čekat, ale my v určitém smyslu nemusíme, protože už vládne v nebi. A navíc přibývá důkazů o tom, že už brzy převezme úplnou vládu nad zemí. Je pro tebe Boží  království skutečné? Má vliv na to, jaké máš priority a jak se díváš na život a na současný svět? (Přečti 2. Petra 3:11, 12.)

15. Jakou budoucnost mají před sebou ti, kdo důvěřují v současný svět?

¹⁵ Jak se Satanův svět blíží ke svému konci, jeho „tísnivých bolestivých křečí“ bude přibývat. (Mat. 24:7, 8) A během velkého soužení se problémy rozhodně zhorší. Infrastruktura se zhroutí a lidé se budou bát o život. (Hab. 3:16, 17) V naprostém zoufalství budou hledat útočiště „v jeskyních a v horských skalních masivech“. (Zjev. 6:15–17) Ani doslovné jeskyně, ani mocné politické či komerční organizace podobné horám, však nikoho neochrání.

16. Jaký postoj bychom měli mít ke sboru a proč?

¹⁶ Jehovovi služebníci se nadále budou těšit z bezpečí ve svém „skutečném obydlí“, Jehovovi Bohu. Podobně jako kdysi prorok Habakuk budou „jásat v Jehovovi“ a budou „mít radost v Bohu své záchrany“. (Hab. 3:18) Co přesně to bude znamenat, že pro nás Jehova v té bouřlivé době bude „skutečným obydlím“? Na to si budeme muset počkat. Jednou věcí si však můžeme být jistí — stejně jako Izraelité při odchodu z Egypta, i „velký zástup“ zůstane zorganizovaný a připravený řídit se pokyny od Boha. (Zjev. 7:9; přečti 2. Mojžíšovu 13:18) Takové pokyny budou přicházet pravděpodobně prostřednictvím sboru. Zdá se, že ty tisíce sborů po celém světě souvisejí s nejvnitřnějšími místnostmi, které mají poskytnout ochranu, jak se o tom píše v Izajášovi 26:20. (Přečti.) Vážíš si sborových shromáždění? Jak reaguješ na pokyny, které Jehova prostřednictvím sboru poskytuje? Uplatňuješ je pohotově? (Hebr. 13:17)

17. Proč můžeme říct, že je Jehova „skutečným obydlím“ i pro ty, kdo zemřou?

¹⁷ Ve „skutečném obydlí“, tedy v bezpečí u Jehovy, zůstanou i ti, kdo ve věrnosti zemřou před začátkem velkého soužení. Dlouho po smrti patriarchů totiž Jehova řekl Mojžíšovi: „Jsem Bůh . . . Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ (2. Mojž. 3:6) Tato slova citoval Ježíš a dodal, že Jehova „není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí“. (Luk. 20:38) Vzkříšení věrných Božích služebníků je tak jisté, že se na ně Jehova dívá, jako by byli živí. (Kaz. 7:1)

18. V jakém smyslu se Jehova stane pro svůj lid „skutečným obydlím“ v novém světě?

¹⁸ Těsně před námi je nový svět, ve kterém se Jehova stane pro svůj lid „skutečným obydlím“ ještě v dalším smyslu. Ve Zjevení 21:3 čteme: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat.“ Zpočátku bude Jehova se svými pozemskými poddanými přebývat prostřednictvím Krista Ježíše. Na konci tisíce let, až Ježíš plně uskuteční Boží záměr se zemí, předá Království svému Otci. (1. Kor. 15:28) Dokonalí lidé už nebudou potřebovat Ježíše jako prostředníka a Jehova bude s nimi. Máme před sebou nádhernou vyhlídku. Než se uskuteční, usilovně napodobujme věrné Boží služebníky z minulosti a mějme Jehovu jako své „skutečné obydlí“.