Je logické předpokládat, že se tento výraz vztahuje na Boží duchovní syny. Z čeho to můžeme usuzovat?

V prvním z uvedených veršů čteme: „Synové pravého Boha [si] začali všímat lidských dcer, že byly pohledné; a brali si manželky, totiž všechny, které si vyvolili.“ (1. Mojž. 6:2)

V Hebrejských písmech se výrazy „synové pravého Boha“, „Boží synové“ či „synové Boží“ objevují v 1. Mojžíšově 6:2, 4, v Jobovi 1:6; 2:1; 38:7 a v Žalmu 89:6. Co z těchto veršů vyplývá?

„Synové pravého Boha“, o nichž čteme u Joba 1:6, byli očividně duchovní tvorové, kteří se shromáždili v Boží přítomnosti. Byl mezi nimi také Satan, který se vrátil „z toulky po zemi“. (Job 1:7; 2:1, 2) V Jobovi 38:4–7 jsou zmiňováni „Boží synové“, kteří „začali pochvalně křičet“, když Bůh „položil . . . úhelný kámen“ země. I v tomto případě to museli být andělští synové, protože lidé ještě nebyli vytvořeni. A stejně tak „syny Božími“, o nichž se mluví v Žalmu 89:6, jednoznačně nejsou lidé, ale bytosti, které žijí v nebi spolu s Bohem.

Kdo jsou tedy „synové pravého Boha“ uvedení v 1. Mojžíšově 6:2, 4? Vzhledem ke zmíněným biblickým veršům je rozumné dojít k závěru, že se jedná o Boží duchovní syny, kteří sestoupili na zem.

Pro některé lidi je těžko přijatelná myšlenka, že by andělé mohli zatoužit po sexuálních stycích. Z Ježíšových slov u Matouše 22:30 totiž vyplývá, že manželství ani intimní vztahy v nebi neexistují. Andělé se však občas zhmotňovali do lidské podoby, a dokonce s lidmi jedli a pili. (1. Mojž. 18:1–8; 19:1–3) Je tedy logické předpokládat, že když na sebe vzali lidské tělo, mohli mít se ženami pohlavní styky.

V Bibli nacházíme doklady toho, že právě to někteří andělé udělali. V Judovi 6, 7 je srovnán hřích sodomských mužů, kteří své sexuální touhy uspokojovali nepřirozeným způsobem, s hříchem andělů, „kteří si neudrželi své původní postavení, ale opustili své vlastní správné bydliště“. Společným jmenovatelem bylo to, že jak andělé, tak obyvatelé Sodomy „přespříliš [smilnili] a [vycházeli] za nepřirozeným používáním těla“. Obdobná pasáž v 1. Petra 3:19, 20 mluví o neposlušných andělech v souvislosti s Noemovými dny. (2. Petra 2:4, 5) Nesprávné jednání andělů v Noemových dnech proto lze přirovnat k hříchu obyvatel Sodomy a Gomory.

Můžeme tedy dojít k závěru, že „synové pravého Boha“, o nichž se mluví v 1. Mojžíšově 6:2, 4, byli andělé, kteří se zhmotnili a dopouštěli se nemravnosti se ženami.

O těchto duchovních tvorech apoštol Petr napsal, že byli „kdysi neposlušní, když Boží trpělivost čekala v Noemových dnech“. (1. Petra 3:20) Očividně tedy mluvil o andělech, kteří se připojili k Satanově vzpouře. Juda o nich napsal, že „si neudrželi své původní postavení, ale opustili své vlastní správné bydliště“ a že Bůh je „uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne“. (Juda 6)

V čem neposlušnost těchto duchovních tvorů spočívala? Před potopou se zhmotnili do lidské podoby, což nebylo v souladu s Božím záměrem. (1. Mojž. 6:2, 4) Navíc tím, že měli pohlavní styky se ženami, se dopouštěli zvráceného jednání. Bůh totiž duchovní bytosti nevytvořil s tím, aby navazovaly sexuální vztahy se ženami. (1. Mojž. 5:2) Tito zvrhlí neposlušní andělé budou v Bohem ustanovený čas zničeni. V současné době, jak napsal Juda, jsou „v husté tmě“ neboli v jakémsi duchovním vězení.

Kdy a jak Ježíš těmto „duchům ve vězení“ kázal? Petr napsal, že to bylo potom, co byl Ježíš „oživen v duchu“. (1. Petra 3:18, 19) Za zmínku také stojí, že Petr použil minulý čas. Z toho vyplývá, že Ježíš těmto duchům kázal ještě před tím, než Petr napsal svůj první dopis. Zdá se tedy, že někdy po svém vzkříšení jim Ježíš oznámil, jaký spravedlivý trest je čeká. V jeho poselství nebyla žádná naděje — bylo to poselství soudu. (Jon. 1:1, 2) Základem pro toto odsouzení byla skutečnost, že Ježíš si svou víru a oddanost Bohu uchoval až do smrti, čímž dokázal, že Ďábel nad ním skutečně nemá moc. (Jan 14:30; 16:8–11)

V budoucnosti Ježíš jak Satana, tak tyto neposlušné anděly sváže a uvrhne do propasti. (Luk. 8:30, 31; Zjev. 20:1–3) Do té doby jsou ve stavu hluboké duchovní tmy a je naprosto jisté, že budou zničeni. (Zjev. 20:7–10)