1. (a) Jak lidé reagují na rady a pokyny a proč? (b) Jak může pýcha ovlivnit postoj člověka k radám?

NA RADY a pokyny lidé reagují různě. Podnět od někoho, kdo má významné postavení, bývá přijímán vděčně, ale rada od spolupracovníka nebo podřízeného může být okamžitě smetena ze stolu. I vnitřní reakce se liší. Někdo je smutný, sklíčený či zahanbený, pro jiného je rada naopak motivací, výzvou a podnětem ke zlepšení. Co může být příčinou negativních reakcí? Například pýcha. Kvůli ní může člověk ztratit soudnost, a pak i dobrou radu odmítne a promarní příležitost posunout se kupředu. (Přísl. 16:18)

2. Proč si praví křesťané váží rad z Božího Slova?

² Praví křesťané jsou však za užitečné rady vděční, a to zvlášť když jsou založené na Božím Slově. Jehovovy připomínky nás upozorňují na nebezpečí spojené s nesprávným jednáním a pomáhají nám vyhýbat se léčkám v podobě hmotařství, nemravnosti, drog nebo nemírného pití. (Přísl. 20:1; 2. Kor. 7:1; 1. Tes. 4:3–5; 1. Tim. 6:6–11) Když se Božími připomínkami řídíme, můžeme navíc „radostně volat kvůli dobrému stavu srdce“. (Iz. 65:14)

3. V čem je pro nás vzorem žalmista?

³ Pokud si chceme uchovat blízký vztah s naším nebeským Otcem, musíme se jeho moudrých rad i nadále držet. Měli bychom mít stejný postoj jako žalmista, který napsal: „Tvé připomínky jsem si vzal jako vlastnictví na neurčitý čas, neboť jsou jásáním mého srdce.“ (Žalm 119:111) Posloucháš Jehovova přikázání rád, nebo je občas vnímáš jako břemeno? Pokud je pro tebe někdy těžké řídit se biblickými radami, můžeš s tím něco udělat.  Můžeš si vypěstovat bezmeznou důvěru v to, že jednat v souladu s Božími připomínkami je pro tebe vždy nejlepší. Uvažuj o třech způsobech, jak takovou důvěru posilovat.

4. Co bylo pro krále Davida typické?

⁴ Král David zažil časy dobré i zlé, ale vždy bezvýhradně důvěřoval svému Stvořiteli. Napsal: „K tobě, Jehovo, pozvedám samotnou svou duši. Můj Bože, v tebe jsem vložil důvěru.“ (Žalm 25:1, 2) Co mu k takovému postoji pomohlo?

5., 6. Co se z Davidových modliteb dozvídáme o jeho vztahu k Jehovovi?

⁵ Mnozí lidé se modlí k Bohu jen tehdy, když jsou v úzkých. Co by sis ale myslel o svém příteli nebo příbuzném, který by se na tebe obracel jen tehdy, když potřebuje peníze či pomoc? Možná bys po čase začal přemýšlet o tom, co je skutečným důvodem, proč tě vyhledává. David se ale na Boha neobracel ze sobeckých důvodů. Z jeho modliteb je jasně vidět, že svůj vztah k Jehovovi založil na víře a lásce. (Žalm 40:8)

⁶ Všimni si, jakými slovy David chválil Jehovu: „Jehovo, náš Pane, jak majestátní je tvé jméno po celé zemi, ty, o jehož důstojnosti se vypravuje nad nebesy!“ (Žalm 8:1) Cítíš z tohoto výroku, jak důvěrný vztah měl ke svému nebeskému Otci? David tak obdivoval jeho velkolepost a slávu, že ho chtěl chválit „po celý den“. (Žalm 35:28)

7. Jaký užitek máme z toho, že s Bohem pravidelně mluvíme?

⁷ Pokud chceš Jehovovi plně důvěřovat, musíš s ním podobně jako David pravidelně mluvit. Bible nás vybízí: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) Přibližovat se k Bohu v modlitbě je navíc jeden z důležitých způsobů, jak můžeme získat svatého ducha. (Přečti 1. Jana 3:22.)

8. Proč bychom ve svých modlitbách neměli opakovat stále totéž?

⁸ Stává se ti, že ve svých modlitbách často opakuješ stejná slova nebo fráze? Pokud to tak je, zkus se před modlitbou chvíli zamyslet nad tím, co vlastně chceš Bohu říct. Kdybys svému příteli nebo příbuznému při každém setkání říkal totéž, asi by mu to nebylo moc příjemné a o tvou společnost by příliš nestál. Jehova sice upřímné prosby svého věrného služebníka neodmítne, ale přesto je dobré, abychom se ve svých modlitbách vyhýbali stereotypům.

9., 10. (a) O co všechno se můžeme modlit? (b) Co nám pomůže, aby naše modlitby byly smysluplnější?

⁹ Jestliže se chceš přiblížit k Bohu, tvé modlitby nemohou být povrchní. Čím otevřeněji se Jehovovi svěřuješ se svými myšlenkami a pocity, tím bližší vztah k němu budeš mít a tím víc v něj budeš důvěřovat. O co by ses ale měl modlit? Boží Slovo nám říká: „Ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (Fil. 4:6) Námětem tvých modliteb tedy může být cokoli, co ovlivňuje tvůj život a tvůj vztah k Bohu.

¹⁰ Je užitečné zamyslet se nad modlitbami věrných Božích služebníků, které jsou zapsané v Bibli. (1. Sam. 1:10, 11; Sk. 4:24–31) Například kniha  Žalmů obsahuje mnoho upřímných modliteb a písní určených Jehovovi. Promítají se v nich všechny lidské emoce od zoufalství až po nevýslovnou radost. Když budeš o modlitbách věrných mužů a žen uvažovat, pomůže ti to, aby i tvé modlitby byly smysluplnější.

11. Proč musíme o Božích připomínkách rozjímat?

¹¹ David napsal: „Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým.“ (Žalm 19:7) I nezkušený člověk se může stát moudrým díky tomu, že se řídí Božími přikázáními. O některých však musíme do hloubky přemýšlet, pokud chceme za všech okolností zůstat Bohu věrní. Rozjímání o Božích připomínkách nám pomáhá například tehdy, když jsme v pokušení udělat něco nesprávného ve škole či v zaměstnání nebo když jsme pod tlakem, abychom porušili Boží zákony o krvi a křesťanské neutralitě. Také to platí o zásadách týkajících se oblékání a našeho vzhledu. Pokud budeme znát Boží názor na různé situace, pomůže nám to předvídat problémy a předem se rozhodnout, jak se zachováme. Vyhneme se tak chybám, kterými bychom si způsobili velkou bolest. (Přísl. 15:28)

12. O jakých otázkách bychom měli přemýšlet a proč?

¹² Je z tvého způsobu života patrné, že jsi duchovně bdělý a očekáváš splnění Božích slibů? Věříš například, že Jehova už brzy zničí Velký Babylón? Jsou pro tebe budoucí požehnání, ke kterým patří věčný život na rajské zemi a vzkříšení mrtvých, stejně skutečná jako dřív? Věnuješ se horlivě kazatelské službě, nebo se na první místo ve tvém životě dostaly soukromé záležitosti? A jak se díváš na posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění jeho svrchovanosti? Neztratily pro tebe na významu? Rozjímání o takových otázkách ti pomůže, abys měl k Božím připomínkám stejný postoj jako žalmista, který je považoval za své „vlastnictví na neurčitý čas“. (Žalm 119:111)

13. Proč první křesťané některým věcem nerozuměli? Uveď příklad.

¹³ Některým myšlenkám uvedeným v Bibli zatím plně nerozumíme, protože ještě nepřišel čas, aby nám je Jehova objasnil. V podobné situaci byli apoštolové. Ježíš jim opakovaně říkal, že bude muset trpět a zemřít. (Přečti Matouše 12:40; 16:21.) Oni ale nechápali, co tím myslí. Porozuměli tomu až po jeho smrti a vzkříšení. Když se zhmotnil a objevil se mnoha učedníkům, „zcela [jim] otevřel mysl, aby pochopili význam Písem“. (Luk. 24:44–46; Sk. 1:3) Podobně až potom, co byl na Kristovy následovníky o Letnicích roku 33 n. l. vylit svatý duch, pochopili, že Boží království bude zřízeno v nebi. (Sk. 1:6–8)

14. V čem jsou pro nás příkladem mnozí bratři z počátku 20. století?

¹⁴ I počátkem 20. století měli praví křesťané mylné představy. Týkaly se toho, co se stane v „posledních dnech“. (2. Tim. 3:1) Například v roce 1914 si někteří mysleli, že už budou vzati do nebe. Když se to nestalo, uvědomili si na základě důkladného studia Bible, že  je před nimi velké kazatelské dílo. (Mar. 13:10) V roce 1922 proto J. F. Rutherford, který měl tehdy kazatelskou činnost na starosti, oznámil účastníkům mezinárodního sjezdu v Cedar Pointu v Ohiu: „Pohleďte, Král panuje! Vy jste jeho zvěstovateli. Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“ Od té doby je kázání „dobré zprávy o království“ charakteristickým znakem Jehovových novodobých služebníků. (Mat. 4:23; 24:14)

15. Proč máme přemýšlet o tom, jak Jehova jedná se svým lidem?

¹⁵ Když rozjímáme o tom, jak úžasným způsobem Jehova jedná se svými služebníky, posiluje to naši důvěru, že je schopný uskutečnit svůj záměr. Boží připomínky nám pomáhají, abychom splnění biblických proroctví stále očekávali. Všechno, co Jehova slíbil, také vykoná.

16. K čemu vede to, že Bohu horlivě sloužíme?

¹⁶ Žalmista se zeptal: „Kdo je silný jako ty, Jah?“ A dodal: „Tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená.“ (Žalm 89:8, 13) Náš Bůh Jehova je dynamický a činorodý. Snažíme se ho napodobovat, a proto se naplno věnujeme duchovním činnostem. Jehova si váží toho, že horlivě prosazujeme zájmy Království, a žehná nám. Všímá si, že bez ohledu na svůj věk nesedíme se složenýma rukama a nejíme „chléb lenosti“. (Přísl. 31:27) To, že mu sloužíme celým srdcem, přináší radost jemu i nám. (Přečti Žalm 62:12.)

17., 18. Jak nám skutky motivované vírou pomáhají posilovat důvěru v Jehovu? Uveď příklad.

 ¹⁷ Jak nám skutky motivované vírou pomáhají posilovat důvěru v Jehovu? Zamysleme se nad biblickou zprávou o tom, jak izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země. Jehova přikázal kněžím, kteří nesli truhlu smlouvy, aby vešli přímo do Jordánu. Když se ale Izraelité k řece přiblížili, zjistili, že se kvůli jarním dešťům rozvodnila. Co teď? Utáboří se na břehu a počkají několik týdnů, dokud voda neopadne? Ne. Spolehli se na Jehovu a řídili se tím, co jim řekl. Zpráva uvádí: „Jakmile se však kněží dotkli svýma nohama vody, řeka se rozdělila. . . . Kněží se schránou smlouvy zůstali na suchém místě uprostřed řečiště tak dlouho, dokud všechny izraelské rody neprošly.“ (Jozue 3:12–17, Slovo na cestu) Umíš si představit, jak se Izraelité cítili, když viděli, že se mohutný vodní tok zastavuje? S vírou jednali podle pokynů od Jehovy a jejich důvěra v něj se tím posílila.

¹⁸ Jehova dnes sice takové zázraky nedělá, ale žehná nám, pokud svou víru projevujeme skutky. Dává nám sílu, abychom mohli po celém světě kázat poselství o Království. A vzkříšený Ježíš Kristus, Jehovův hlavní svědek, nás ujišťuje, že nás v této důležité činnosti bude podporovat. Prohlásil: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů . . . Já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20) Mnozí svědkové, kteří jsou ostýchaví nebo bojácní, mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Boží duch dává odvahu oslovovat v kazatelské službě neznámé lidi. (Přečti Žalm 119:46; 2. Korinťanům 4:7.)

19. O čem nás Jehova ujišťuje?

¹⁹ Někteří bratři a sestry jsou nemocní nebo v pokročilém věku, a kvůli tomu se nemohou službě věnovat v takové míře, jak by si přáli. Mohou si však být jistí tím, že „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“ jejich situaci chápe. (2. Kor. 1:3) Váží si všeho, co pro zájmy jeho Království děláme. Každý z nás by však měl pamatovat na to, že záchrana závisí v prvé řadě na naší víře v Kristovu výkupní oběť. (Hebr. 10:39)

20., 21. Jak můžeme dávat najevo důvěru v Jehovu?

²⁰ Uctívání Jehovy věnujeme co nejvíc času, energie a prostředků. „Dílo evangelisty“ totiž chceme vykonávat celým svým srdcem. (2. Tim. 4:5) A děláme to s radostí, protože tím pomáháme druhým, aby „přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:4) Když ctíme a chválíme Jehovu, duchovně nás to obohacuje a pomáhá nám to, abychom mu bezvýhradně důvěřovali. (Přísl. 10:22; Řím. 8:35–39)

²¹ Důvěra v Jehovovo moudré vedení nepřichází automaticky. Musíme ji pěstovat. Posilujme ji prostřednictvím modlitby. Přemýšlejme o tom, jak Jehova uskutečňoval svou vůli v minulosti a jak ji vykoná v budoucnosti. A důvěru v něj dál upevňujme skutky motivovanými vírou. Jehovovy připomínky zůstanou na neurčitý čas, a pokud se jimi budeme řídit, získáme věčný život.