1., 2. (a) Co Mojžíš udělal, když mu bylo 40 let? (Viz úvodní obrázek.) (b) Proč si Mojžíš zvolil, aby se s ním špatně zacházelo spolu s Božím lidem?

MOJŽÍŠ věděl, že v Egyptě se před ním otevírá spousta možností. Viděl, v jak honosných domech žijí zámožní Egypťané. On sám byl adoptovaným členem faraonovy domácnosti a „byl . . . poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“. Pravděpodobně k tomu patřila znalost umění, astronomie, matematiky a dalších oborů. (Sk. 7:22) Měl na dosah bohatství, moc a postavení, o jakých běžní Egypťané mohli jen snít.

² Když mu ale bylo 40 let, udělal rozhodnutí, kterým musel egyptskou královskou rodinu naprosto zaskočit. Nejenže odmítl život na faraonově dvoře, ale ani nechtěl vést „normální“ život jako prostí Egypťané. Místo toho se přidal k otrokům! Co ho k tomu vedlo? Jeho víra. (Přečti Hebrejcům 11:24–26.) Díky víře Mojžíš viděl víc než jen hmotný svět, který ho obklopoval. Očima víry viděl Jehovu, „Toho, kdo je neviditelný“, a věřil ve splnění jeho slibů. (Hebr. 11:27)

3. Na které tři otázky si v tomto článku odpovíme?

³ Podobně jako Mojžíš, i my potřebujeme vidět víc, než co se jeví pouhým očím. Musíme být lidmi, „kteří mají víru“. (Hebr. 10:38, 39) Tento článek nám pomůže, abychom svou víru posílili. Prozkoumáme v něm, co se o Mojžíšovi píše  v Hebrejcům 11:24–26. Budeme uvažovat o třech otázkách: Jakou roli hrála víra v tom, že Mojžíš dokázal odolat tělesným touhám? Jak mu víra pomáhala, aby si vážil výsady sloužit Jehovovi, když se setkal s odporem? A proč se Mojžíš „upřeně díval vstříc vyplacení odměny“?

4. Co Mojžíš věděl o „potěšení z hříchu“?

⁴ Díky pevné víře si Mojžíš uvědomoval, že „potěšení z hříchu“ je jen dočasné. Takový názor ale nemuseli mít všichni. Mohli poukazovat na to, že i když je Egypt prosáklý modlářstvím a spiritismem, stal se světovou velmocí, zatímco Jehovův lid má postavení otroků. Mojžíš ale věděl, že Jehova má moc to změnit. Ačkoli se zdálo, že tělesně zaměřeným lidem všechno vychází, Mojžíš věřil, že takoví lidé skončí špatně. „Dočasné potěšení z hříchu“ ho proto nelákalo.

5. Díky čemu dokážeme odmítnout „dočasné potěšení z hříchu“?

⁵ Co ti pomůže, abys „potěšení z hříchu“ dokázal odmítnout stejně jako Mojžíš? Nikdy nezapomeň, že takové potěšení je jen chvilkové. Pevná víra tě povede k přesvědčení, že „svět pomíjí a rovněž jeho touha“. (1. Jana 2:15–17) Uvažuj, jakou budoucnost před sebou mají nekajícní hříšníci. Dostali se „na kluzkou zemskou půdu“ a bude „s nimi skoncováno“. (Žalm 73:18, 19) Pokud někdy budeš v pokušení udělat něco špatného, polož si otázku: O jakou budoucnost vlastně stojím?

6. (a) Proč Mojžíš „odmítl být nazýván synem faraónovy dcery“? (b) Proč bylo podle tvého názoru Mojžíšovo rozhodnutí správné?

⁶ Víra měla vliv i na to, jakou životní dráhu si Mojžíš zvolil. V Bibli čteme: „Vírou Mojžíš, když dorostl, odmítl být nazýván synem faraónovy dcery.“ (Hebr. 11:24) Nenamlouval si, že by mohl Bohu sloužit jako člen faraonova dvora a využít pak své bohatství a postavení, aby svým krajanům pomohl. Naopak se rozhodl milovat Jehovu celým svým srdcem, duší a silou. (5. Mojž. 6:5) Tím si ušetřil mnoho trápení. A pokud jde o egyptské poklady, kterých se vzdal, většina z nich nakonec stejně padla právě do rukou Izraelitů. (2. Mojž. 12:35, 36) Sám faraon byl pokořen a přišel o život. (Žalm 136:15) Naproti tomu Mojžíše Jehova ochránil a použil ho k tomu, aby celý národ odvedl do bezpečí. Mojžíšův život tak získal opravdový smysl.

7. (a) Proč bychom se v souladu se slovy u Matouše 6:19–21 měli dívat dál než do blízké budoucnosti? (b) Vyprávěj příběh sestry, která pochopila rozdíl mezi světskými a duchovními poklady.

⁷ Pokud jsi mladý, jak ti může víra pomoct, aby sis správně zvolil životní dráhu? Jestliže si děláš plány do budoucna, je to dobře. Jak ale tvé plány ovlivní víra ve splnění Božích slibů? Budeš si střádat poklady pro blízkou budoucnost, nebo pro věčnou budoucnost? (Přečti Matouše 6:19–21.) Před takovou otázkou stála i talentovaná baletka Sophie. Baletní soubory po celých Spojených státech jí nabízely stipendia a slibnou kariéru. Říká o tom: „Byla jsem nadšená, když mě všichni obdivovali. Vlastně jsem se cítila lepší než ostatní. Šťastná jsem ale nebyla.“ Pak viděla film Mladí lidé se ptají – Čeho chci v životě dosáhnout? Vypráví: „Pochopila jsem, že svět mi dal úspěch a obdiv publika výměnou za to, že jsem Jehovovi nesloužila celým srdcem. Úpěnlivě jsem se k němu modlila a pak jsem se své baletní kariéry vzdala.“ Jak se na své rozhodnutí dívá teď? „To, jak jsem žila dřív, mi vůbec neschází. Dnes jsem maximálně šťastná. S manželem jsme v průkopnické službě. Nejsme sice slavní a po hmotné stránce toho máme opravdu málo, ale máme Jehovu,  biblická studia a duchovní cíle. Ničeho nelituji.“

8. Která biblická rada může mladým lidem pomoct, aby si dobře zvolili svou životní dráhu?

⁸ Jehova ví, co je pro tebe nejlepší. Mojžíš napsal: „Co od tebe . . . žádá Jehova, tvůj Bůh, než aby ses tak bál Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách a miloval ho a sloužil Jehovovi, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, pro tvé dobro?“ (5. Mojž. 10:12, 13) Dokud jsi mladý, rozhodni se pro takovou životní dráhu, která ti umožní, abys miloval Jehovu a sloužil mu „celým svým srdcem a celou svou duší“. Můžeš si být jistý, že to bude „pro tvé dobro“.

9. Proč pro Mojžíše nemuselo být snadné přijmout úkol, který mu Jehova dal?

⁹ „Kristovu pohanu [Mojžíš] považoval za větší bohatství než egyptské poklady.“ (Hebr. 11:26) Kristus, o kterém je v tomto verši zmínka, byl sám Mojžíš. Kristem neboli „Pomazaným“ byl v tom smyslu, že ho Jehova pověřil, aby vyvedl izraelský národ z Egypta. Mojžíš věděl, že splnit tento úkol bude náročné, a bude to pro něj dokonce znamenat „pohanu“. Už dřív se mu jeden Izraelita vysmíval: „Kdo tě nad námi ustanovil za knížete a soudce?“ (2. Mojž. 2:13, 14) Později se Mojžíš Jehovy ptal: „Jak mi vůbec bude naslouchat faraón?“ (2. Mojž. 6:12) Vidíme tedy, že pohanu očekával a chtěl se na ni připravit. Svěřil se s tím Jehovovi a on mu pomohl náročný úkol splnit.

10. Jak Jehova pomohl Mojžíšovi splnit svěřený úkol?

¹⁰ Jak Jehova Mojžíšovi pomohl? Za prvé, ujistil ho, že bude s ním. (2. Mojž. 3:12) Za druhé, posílil jeho důvěru tím, že mu vysvětlil určitý aspekt významu svého jména. Řekl: „Stanu se, čím chci.“ * (2. Mojž. 3:14, ppč.) Za třetí, dal Mojžíšovi nadpřirozenou moc, díky které mohl dokázat, že ho opravdu poslal Bůh. (2. Mojž. 4:2–5) A za čtvrté, dal mu společníka a mluvčího, který mu se splněním úkolu pomohl. (2. Mojž. 4:14–16) Na sklonku svého života si byl Mojžíš naprosto jistý, že Jehova pomáhá svým služebníkům splnit každý úkol, který jim svěří. Jozuovi totiž řekl: „Před tebou pochoduje Jehova. On sám s tebou bude stále. Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá. Neboj se ani se neděs.“ (5. Mojž. 31:8)

11. Proč si Mojžíš hluboce vážil úkolu od Jehovy?

¹¹ Jehova Mojžíše podporoval a on si svého nelehkého úkolu velmi vážil. Dokonce ho považoval za „větší bohatství než egyptské poklady“. Vždyť jakou hodnotu měla služba faraonovi ve srovnání se službou všemohoucímu Bohu? Dá se vůbec srovnat postavení egyptského knížete s úlohou Krista neboli Jehovova pomazaného? Za své ocenění pro duchovní věci byl Mojžíš odměněn. Měl s Jehovou mimořádně blízký vztah a dostal od něj velkou moc, jejíž projevy mohli Izraelité vidět cestou do Zaslíbené země. (5. Mojž. 34:10–12)

12. Jaké výsady jsme od Jehovy dostali?

¹² Úkol od Jehovy jsme dostali i my. Prostřednictvím svého Syna nám svěřil službu, stejně jako apoštolu Pavlovi a dalším křesťanům. (Přečti 1. Timoteovi 1:12–14.) Všichni máme výsadu oznamovat dobrou zprávu. (Mat. 24:14;  28:19, 20) Někteří se věnují celodobé službě. Zkušení bratři slouží svým spoluvěřícím jako služební pomocníci a starší. Ale nevěřící členové tvé rodiny i jiní lidé možná zpochybňují hodnotu takových výsad, nebo se ti dokonce za tvou obětavost posmívají. (Mat. 10:34–37) Pokud by se jim podařilo tě zviklat, možná bys začal pochybovat, zda ty oběti vůbec stojí za to nebo zda své úkoly dokážeš dál plnit. Jak ti v takové situaci víra pomůže, abys vytrval?

13. Jak nám Jehova pomáhá plnit úkoly, které nám dal?

¹³ S pevnou vírou se v modlitbě obrať na Jehovu. Svěř se mu se svými starostmi a obavami. Vždyť to byl on, kdo tě úkolem pověřil, a také ti pomáhá, abys ho dokázal plnit. Jak to dělá? Podobně jako v případě Mojžíše. Za prvé, ujišťuje tě: „Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Iz. 41:10) Za druhé, připomíná ti, že na jeho sliby se můžeš spolehnout. Říká: „Dokonce jsem o tom mluvil; také to přivodím. Utvořil jsem to, také to učiním.“ (Iz. 46:11) Za třetí, poskytuje ti „moc, která je nad to, co je normální“, abys ve službě mohl vytrvávat. (2. Kor. 4:7) A za čtvrté, podporuje tě prostřednictvím celosvětového společenství spoluvěřících, kteří se řídí radou: „Utěšujte . . . jeden druhého a jeden druhého budujte.“ (1. Tes. 5:11) Když si uvědomuješ, jak ti Jehova pomáhá plnit svěřené úkoly, posiluje se tím tvá víra a prohlubuje se tvé ocenění pro výsady, které mají mnohem větší hodnotu než jakékoli pozemské bohatství.

14. Proč si byl Mojžíš jistý, že ho Jehova odmění?

¹⁴ Mojžíš „se upřeně díval vstříc vyplacení odměny“. (Hebr. 11:26) I to málo, co o budoucnosti věděl, mělo zásadní vliv na jeho rozhodování. Podobně jako jeho předek Abraham, i Mojžíš pevně věřil, že Jehova dokáže vzkřísit mrtvé. (Luk. 20:37, 38; Hebr. 11:17–19) Díky vyhlídce na budoucí požehnání si nemyslel, že když strávil 40 let jako uprchlík a dalších 40 let v pustině, byl to promarněný život. Ačkoli přesně nevěděl, jak Jehova splní své sliby, pevně věřil ve vyplacení odměny.

15., 16. (a) Proč se musíme zaměřovat na budoucí odměnu? (b) Na jaká požehnání pod vládou Božího království se těšíš?

 ¹⁵ Díváš „se upřeně . . . vstříc vyplacení odměny“? Podobně jako Mojžíš, ani my zatím neznáme všechny podrobnosti o tom, jak Bůh splní své sliby. Například nevíme, „kdy je ustanovený čas“ velkého soužení. (Mar. 13:32, 33) Ani o budoucím ráji nevíme všechno. Ale víme mnohem víc než Mojžíš, protože Jehova nám o životě pod vládou svého království dává hodně informací. Když máme život v novém světě jasně před očima, pomáhá nám to, abychom dál hledali nejprve Království. Jak to? Uveďme si příklad: Koupil by sis dům, o kterém téměř nic nevíš? Asi těžko. Podobně bys svůj čas a úsilí jen sotva věnoval tomu, aby ses dostal do nového světa, pokud bys o něm měl pouze mlhavou představu. Prostřednictvím pevné víry si tedy musíš v mysli udržovat jasný obraz života v novém světě.

¹⁶ Důležité ale je, aby sis tam představoval sám sebe. Například když studuješ biblické zprávy o Božích služebnících z předkřesťanských dob, přemýšlej o tom, na co se jich zeptáš, až budou vzkříšeni. A napadá tě, co budou na oplátku chtít vědět oni o tvém životě v čase konce? Představ si, jaké to bude, až se setkáš se svými předky, kteří zemřeli před mnoha staletími, a budeš jim vyprávět o všem, co pro ně Bůh udělal. Vidíš sám sebe, jak v pokojných podmínkách pozoruješ různá zvířata a dozvídáš se o nich spoustu zajímavých věcí? Přemýšlej také o tom, jak bude sílit tvůj vztah k Jehovovi, až budeš postupně dosahovat dokonalosti.

17. V čem nám to pomáhá, když máme jasnou představu o své budoucí odměně?

¹⁷ Jasná představa o naší zatím neviditelné odměně nám pomáhá, abychom vytrvávali v pravdě, měli radost ze služby a dělali rozhodnutí, ze kterých je vidět, že věříme ve věčnou budoucnost. Apoštol Pavel pomazaným křesťanům napsal: „Doufáme-li však v to, co nevidíme, dál na to s vytrvalostí čekáme.“ (Řím. 8:25) Tato myšlenka se v zásadě týká i křesťanů s pozemskou nadějí. Ačkoli jsme svou odměnu ještě nezískali, máme natolik pevnou víru, že na „vyplacení odměny“ dál trpělivě čekáme. A na léta strávená ve službě Jehovovi se díváme stejně jako Mojžíš – nepovažujeme je za promarněný čas. Jsme přesvědčení, že to, „co je . . . vidět, je dočasné, ale co není vidět, je věčné“. (Přečti 2. Korinťanům 4:16–18.)

18., 19. (a) Proč se musíme ze všech sil snažit, abychom o svou víru nepřišli? (b) O čem pojednává následující článek?

¹⁸ Díky víře vidíme „přesvědčivý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. (Hebr. 11:1, ppč.) Tělesně zaměřený člověk nepovažuje službu Jehovovi za poklad. Duchovní hodnoty jsou pro něj „pošetilostí“. (1. Kor. 2:14) My naproti tomu doufáme, že budeme žít věčně a uvidíme, jak budou mrtví vzkříšeni. Něco takového si lidé ve světě vůbec nedokážou představit. V prvním století někteří filozofové o apoštolu Pavlovi řekli, že je „mluvka“. A podobně si dnes většina lidí myslí, že naděje, o které ve službě mluvíme, je úplný nesmysl. (Sk. 17:18)

¹⁹ Žijeme ve světě, kde jsme obklopení lidmi bez víry, a proto se musíme ze všech sil snažit, abychom o svou víru nepřišli. Pros Jehovu, aby „tvá víra neselhala“. (Luk. 22:32) Pamatuj na to, jaké následky má hřích. Uvědomuj si, jak velkou hodnotu má služba Jehovovi. A připomínej si, jak drahocenná je tvá naděje na věčný život. Mojžíšovi ale jeho víra pomáhala ještě v něčem dalším. Následující článek vysvětluje, co to znamená, že díky víře viděl „Toho, kdo je neviditelný“. (Hebr. 11:27)