Přejít k článku

Přejít na obsah

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům

„Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů . . . Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (MAT. 6:24)

1.–3. (a) S jakými ekonomickými problémy se mnohé rodiny potýkají a jak to někdy řeší? (Viz úvodní obrázek.) (b) Jaká otázka vzniká ohledně výchovy dětí?

„JAMES, můj manžel, se každý den vracel z práce vyčerpaný. Z jeho příjmu jsme sice dokázali hradit každodenní výdaje, ale moc peněz už nám pak nezbývalo,“ vypráví Marilyn. * „Chtěla jsem mu nějak pomoct a taky jsem si přála, abychom mohli našemu malému Jimmymu koupit ty pěkné věci, které měli jeho spolužáci.“ Kromě toho chtěla finančně podporovat příbuzné a našetřit něco do budoucna. Mnohé její kamarádky odjely vydělávat do ciziny. I Marilyn přemýšlela, že by odjela za prací do zahraničí, ale měla z toho smíšené pocity. Proč?

2 Představa, že by opustila své nejbližší a už se s nimi nemohla pravidelně věnovat duchovním činnostem, ji děsila. Říkala si ale, že i jiní křesťané odjeli na dlouho do zahraničí a nezdá se, že by to jejich rodinám nějak duchovně ublížilo. Dělala si však starosti s tím, jak bude vychovávat Jimmyho, když od něj bude tak daleko. Bude ho moct „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ vychovávat přes internet? (Ef. 6:4)

3 Marilyn zajímalo, co si o tom myslí druzí. Manžel nechtěl, aby odjela, ale na druhou stranu prohlásil, že jí bránit nebude. Starší a někteří další křesťané ze sboru jí radili, aby zůstala doma. Několik sester ji však povzbuzovalo, aby určitě jela.  Řekly jí: „Jestli svoji rodinu miluješ, tak do toho půjdeš. Jehovovi můžeš sloužit i tam.“ Marilyn si sice nebyla jistá, zda jedná správně, ale nakonec se s manželem a Jimmym rozloučila a odjela za moře. Slibovala: „Není to na dlouho.“

RODINNÉ POVINNOSTI A BIBLICKÉ ZÁSADY

4. Proč se mnozí lidé stěhují za prací a kdo se pak obvykle stará o jejich děti?

4 Jehova si nepřeje, aby jeho služebníci žili v ponižující chudobě, a je pravda, že už odpradávna se lidé snažili před chudobou uniknout tím, že se přesunuli jinam. (Žalm 37:25; Přísl. 30:8) Například když rodině patriarchy Jákoba hrozil hlad, poslal své syny do Egypta koupit potraviny. * (1. Mojž. 42:1, 2) Většina lidí, kteří dnes opouštějí svůj domov a stěhují se za prací, to však nedělá proto, že by hladověli. Důvodem bývá to, že jsou těžce zadlužení, nebo si jen chtějí zvýšit životní úroveň. Upadající ekonomika je pak vede k tomu, že opustí své nejbližší a odjedou jinam, někdy i do ciziny. Pokud mají malé děti, často je nechají v péči druhého rodiče, staršího dítěte, prarodičů, příbuzných nebo přátel. I když je jim líto, že manželského partnera nebo děti opouštějí, myslí si, že nemají na vybranou.

5., 6. (a) Co Ježíš učil o štěstí a pocitu jistoty? (b) O co se podle Ježíšových slov máme modlit? (c) Jak se v našem životě projeví Jehovovo požehnání?

5 Také v Ježíšově době byli mnozí lidé chudí a znevýhodnění a mohli si myslet, že ke štěstí a pocitu jistoty by potřebovali víc peněz. (Mar. 14:7) Ježíš si ale přál, aby své naděje upínali k něčemu jinému. Chtěl, aby se spoléhali na Jehovu, který je zdrojem trvalého bohatství. Ve svém Kázání na hoře vysvětlil, že skutečné štěstí a pocit jistoty nezávisí na hmotných věcech ani na našem úsilí, ale na přátelství s naším nebeským Otcem.

6 Ve své vzorové modlitbě nás Ježíš neučil, abychom se k Bohu modlili o finanční jistotu, ale o zajištění našich každodenních potřeb. Máme prosit o „náš chléb na tento den“. Svým posluchačům Ježíš otevřeně řekl: „Přestaňte si střádat poklady na zemi. . . . Raději si střádejte poklady v nebi.“ (Mat. 6:9, 11, 19, 20) Můžeme se spolehnout, že Jehova nám bude žehnat, přesně jak to slíbil. A jeho požehnání nespočívá pouze v tom, že máme jeho schválení. Znamená to, že se aktivně stará, abychom měli všechno, co opravdu potřebujeme. Jinými slovy, jediný způsob, jak dosáhnout opravdového štěstí a pocitu jistoty, je důvěřovat našemu starostlivému Otci, a ne se spoléhat na peníze. (Přečti Matouše 6:24, 25, 31–34.)

7. (a) Koho Jehova pověřil výchovou dětí? (b) Proč se na výchově dětí mají osobně podílet oba rodiče?

7 Hledat nejprve Boží spravedlnost mimo jiné znamená mít na rodinné povinnosti stejný názor jako Jehova. Mojžíšův zákon obsahuje zásadu, která platí i pro křesťany – rodiče mají své děti duchovně vést. (Přečti 5. Mojžíšovu 6:6, 7.) Tento úkol Bůh svěřil rodičům, ne prarodičům ani nikomu jinému. Král Šalomoun prohlásil: „Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísl. 1:8) Z těchto slov vyplývá, že Jehova si přeje, aby se svými dětmi bydleli oba rodiče a osobně je vychovávali a učili. (Přísl. 31:10, 27, 28) Když mohou děti denně sledovat příklad svých rodičů – to znamená slyšet, jak si spolu povídají o Jehovovi, a vidět, jak mu slouží –, učí se tím jednat stejně.

 NEČEKANÉ NÁSLEDKY

8., 9. (a) K jakým změnám často dochází, pokud rodiče a děti nežijí společně jako rodina? (b) Jaké citové a morální škody může napáchat dlouhodobá nepřítomnost jednoho z rodičů?

8 Před odjezdem do zahraničí lidé zvažují, jaká rizika jsou s tím spojená a jaké oběti budou muset přinést. Málokdo ale dokáže předvídat všechny následky, které s sebou nese odloučení od rodiny. (Přísl. 22:3) * Jen co Marilyn odjela, dolehl na ni mučivý stesk po rodině. Stejné pocity měli i její manžel a syn. Malý Jimmy se jí pořád ptal: „Proč jsi odjela a nejsi tady se mnou?“ Marilyn chtěla být pryč jen několik měsíců, ale z měsíců se staly roky. Postupně si ve své rodině začala všímat znepokojujících změn. Jimmy se k ní začal chovat odtažitě a odcizil se jí. Marilyn smutně vzpomíná: „Skoro mě už neměl rád.“

9 Pokud rodiče a děti nežijí společně jako rodina, neobejde se to bez citových a morálních šrámů. * Čím mladší děti jsou a čím déle jsou odloučené od rodičů, tím horší jsou následky. Marilyn Jimmymu vysvětlovala, že to všechno dělá pro něj. Ale Jimmy to chápal tak, že ho maminka opustila. Zpočátku mu vadilo, že je maminka pryč, ale později mu začalo vadit, když přijela na návštěvu. Podobně jako mnohé jiné děti, které jsou odloučené od rodičů, se Jimmy podvědomě choval tak, jako by se jeho maminka dobrovolně vzdala nároku na jeho poslušnost a lásku. (Přečti Přísloví 29:15.)

Po internetu nemůžete své dítě obejmout (10. odstavec)

10. (a) Jaký vliv na dítě to může mít, když mu rodiče svou nepřítomnost vynahrazují posíláním dárků? (b) Co rodiče nemohou svým dětem dát, když s nimi nežijí?

10 Marilyn se snažila Jimmymu vynahradit svou nepřítomnost tím, že mu posílala peníze a dárky. Po čase si ale všimla, že syn se jí tím ještě víc odcizuje. Také pochopila, že ho vlastně učí, aby hmotné věci považoval za důležitější než vztahy v rodině nebo vztah s Jehovou. (Přísl. 22:6) Jimmy jí říkával: „Nemusíš jezdit, hlavně mi posílej dárky.“ Marilyn začalo docházet, že svého syna nemůže vychovávat přes monitor nebo prostřednictvím dopisů či telefonátů. Vysvětluje: „Po internetu nemůžete své dítě obejmout nebo mu dát pusu na dobrou noc.“

Jaké nebezpečí hrozí křesťanům, kteří žijí daleko od svého partnera? (11. odstavec)

11. (a) Jak se na manželství podepíše, když jeden z partnerů odjede za prací? (b) Co Marilyn pomohlo, aby si uvědomila, že se musí k rodině vrátit?

11 Marilyn si časem začala uvědomovat, že trpí i její vztah s Jehovou  a s manželem. Na shromáždění a do služby se dostala sotva jednou za týden. Také musela odmítat nemravné návrhy svého zaměstnavatele. S manželem se nemohli jeden druhému svěřovat se svými problémy, a tak se oba citově upnuli k někomu jinému a málem se dopustili cizoložství. I když nakonec pokušení odolali, bylo jasné, že na dálku není možné se řídit biblickým pokynem, aby navzájem uspokojovali své citové a sexuální potřeby. Nemohli se podělit o to, co je zrovna napadlo, nemohli si vyměnit pohled ani se na sebe usmát, nemohli se jeden druhého dotknout nebo se obejmout ani se potěšit vzájemnými „projevy něžnosti“ a tak dávat jeden druhému to, „co [mu] patří“. (Pís. 1:2; 1. Kor. 7:3, 5) A ani nemohli v plné míře uctívat Jehovu společně se svým synem. Marilyn vzpomíná: „Když jsem na sjezdu slyšela, že pravidelné rodinné uctívání je naprosto nezbytné k tomu, aby člověk mohl přežít Jehovův velký den, pochopila jsem, že se musím vrátit domů. Musela jsem začít pracovat na obnově svého duchovního i rodinného života.“

DOBRÉ A ŠPATNÉ RADY

12. Jakou biblickou radu mohou dostat ti, kdo se kvůli práci odstěhovali od své rodiny?

12 Když Marilyn ve sboru řekla, že se chce vrátit domů, setkala se s rozporuplnými reakcemi. Starší ji pochválili za víru a odvahu. Ale několik spoluvěřících, kteří také žili daleko od svého manželského partnera nebo od rodiny, to vidělo jinak. Místo aby následovali její dobrý příklad, snažili se ji přesvědčit, aby neodjížděla. Říkali: „Však ty se ještě ráda vrátíš. Copak se dokážete uživit, když odsud odjedeš?“ Něco takového by žádný křesťan neměl vypustit z úst. Boží Slovo naopak učí starší křesťanky, a vlastně nás všechny, přivádět „mladé ženy k rozumu tak, aby milovaly své manžely, milovaly své děti“ a byly „doma pracovité“. „Doma“ znamená tam, kde je jejich rodina. Díky tomu nebudou dělat Jehovovi hanbu. (Přečti Tita 2:3–5.)

13., 14. Proč křesťan potřebuje pevnou víru, aby se držel Božích zásad, a ne místních zvyků? Uveď příklad.

13 Mnozí z těch, kdo odjíždějí za prací mimo domov, pochází z kultur, kde se tradice a závazky vůči rodině, zejména vůči rodičům, považují za to nejdůležitější. Křesťan potřebuje opravdu pevnou víru, aby za takových okolností dělal radost Jehovovi a nepodlehl tlaku podřídit se místním zvykům nebo přáním rodiny.

14 To zažila i Carin. Vypráví: „Když jsme s manželem pracovali v zahraničí,  narodil se nám Don. Někdy v té době jsem začala studovat Bibli. Celá rodina očekávala, že Dona pošlu ke svým rodičům, aby ho vychovávali, dokud nebudeme mít dost peněz.“ Carin ale trvala na tom, že si chlapečka nechá u sebe. Příbuzní včetně jejího manžela se jí začali vysmívat a říkali, že je líná. „Musím přiznat, že tehdy jsem plně nechápala, co by bylo špatného na tom, kdybych Dona poslala na pár let k rodičům,“ pokračuje Carin. „Věděla jsem ale, že výchovu našeho syna Jehova svěřil nám, rodičům.“ Carin pak znovu otěhotněla a její nevěřící manžel trval na tom, aby šla na potrat. Svým dřívějším správným rozhodnutím ale Carin posílila svou víru, a tak se i teď dokázala držet toho, co bylo z Jehovova pohledu správné. Ona, její manžel i děti jsou dnes šťastní, že zůstali spolu. Pokud by Carin tehdy dovolila, aby její děti vychovávali příbuzní, asi by to dopadlo úplně jinak.

15., 16. (a) Co jedna sestra zažila v dětství? (b) Díky čemu se sestra rozhodla správně, když později sama měla dítě?

15 Sestra, která se jmenuje Vicky, vypráví: „Rodiče si nechali moji mladší sestru u sebe, ale mě na několik let poslali k babičce. Když jsem se vrátila domů, můj vztah k nim už nebyl jako dřív. Sestra se jim dokázala svěřovat a obejmout je a bylo vidět, že je má moc ráda. Já jsem k nim ale tak blízko neměla. I teď, když jsem dospělá, jim jen těžko dokážu dát najevo, co opravdu cítím. S mladší sestrou jsme je ujistily, že se o ně ve stáří postaráme, ale zatímco moje sestra to udělá z lásky, já spíš z pocitu povinnosti.“

16 Vicky pokračuje: „Maminka teď chtěla, abych k ní na výchovu poslala svoji dceru, stejně jako mě ona poslala k babičce. Taktně jsem to odmítla. S manželem si přejeme naši holčičku vychovávat Jehovovým způsobem. A taky se nechci dočkat toho, že se můj vztah s ní naruší.“ Vicky věděla, že jediná správná cesta je dát Jehovovi a jeho zásadám přednost před hmotnými cíli a očekáváním příbuzných. Ježíš jasně řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů.“ Není možné sloužit Bohu i majetku. (Mat. 6:24; 2. Mojž. 23:2)

NAŠE ÚSILÍ JEHOVA „OBRACÍ V ÚSPĚCH“

17., 18. (a) Proč má křesťan vždy na vybranou? (b) O kterých otázkách pojednává následující článek?

17 Náš Otec Jehova se zavázal, že nám pomůže získat to, co opravdu potřebujeme. Podmínkou ale je, že budeme Království a Jehovovu spravedlnost dávat ve svém životě na první místo. (Mat. 6:33) Pravý křesťan má tedy vždy na vybranou. Jehova slibuje, že bez ohledu na to, v jaké jsme situaci, opatří nám takové „východisko“, abychom nemuseli porušit biblické zásady. (Přečti 1. Korinťanům 10:13.) Je ale potřeba, abychom na Jehovu čekali a spoléhali na něj. Dáváme to najevo tím, že se modlíme o moudrost a vedení a řídíme se jeho přikázáními a zásadami. Potom „on sám bude jednat“ v náš prospěch. (Žalm 37:5, 7) Našemu upřímnému úsilí sloužit pouze jemu jako jedinému Pánu určitě požehná. Jestliže ho dáváme na první místo, postará se, abychom měli to, co potřebujeme. (Srovnej s 1. Mojžíšovou 39:3.)

18 Jak ale napravit škody, které vznikly tím, že jeden z manželů odjel za prací? Co konkrétně může křesťan udělat, aby se o svou rodinu postaral, aniž by se musel odstěhovat? A jak můžeme s láskou pomáhat druhým, aby se v tomto ohledu rozhodli správně? Na tyto otázky odpoví následující článek.

^ 1. odst. Jména byla změněna.

^ 4. odst. Jít do Egypta pro Jákobovy syny znamenalo opustit rodinu nanejvýš na tři týdny. A když se s Jákobem později do Egypta přestěhovali, vzali s sebou i manželky a děti. (1. Mojž. 46:6, 7)

^ 8. odst. Viz článek „Imigrace – Sny a skutečnost“Probuďte se! z února 2013.

^ 9. odst. Zprávy z různých zemí ukazují, že když je člověk odloučený od svého manželského partnera nebo dětí a pracuje v zahraničí, přispívá to v mnoha případech k vážným problémům. Patří k nim nevěra jednoho či obou partnerů, homosexualita nebo incest. A u dětí se objevují problémy v chování a prospěchu, agresivita, úzkost, deprese a sebevražedné sklony.