David, král starověkého Izraele, v jednom žalmu zpíval Jehovovi: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ (Žalm 40:8) Navzdory strádání a mnoha náročným situacím měl David upřímnou radost, že může konat Boží vůli. Samozřejmě ale nebyl jediný, kdo měl potěšení v tom, že může Jehovovi sloužit.

Slova ze Žalmu 40:8 vztáhl apoštol Pavel na Ježíše Krista. Napsal: „Proto když [Ježíš] přichází do světa, říká: ‚„Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. Úplné zápalné oběti a oběť za hřích jsi neschválil.“ Poté jsem řekl: „Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně napsáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“‘“ (Hebr. 10:5–7)

Když byl Ježíš na zemi, rád pozoroval přírodu a užíval si chvíle, které mohl strávit s přáteli nebo u dobrého jídla. (Mat. 6:26–29; Jan 2:1, 2; 12:1, 2) Ale hlavní náplní jeho života a zároveň jeho největším potěšením bylo konat vůli svého nebeského Otce. Dokonce prohlásil: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34; 6:38) To, v čem spočívá opravdové štěstí, se od Ježíše naučili i jeho následovníci. Těšilo je, když s druhými ochotně a horlivě mluvili o Božím království. (Luk. 10:1, 8, 9, 17)

Ježíš dal svým následovníkům pokyn: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20) Pokud máme tento úkol plnit, musíme oslovovat  lidi na různých místech, vykonávat opětovné návštěvy u těch, kdo projevili zájem, a vést s nimi biblická studia. Tato práce pro nás může být opravdu velmi radostná.

To, zda máme ze služby radost, nezávisí tolik na reakci lidí, které oslovíme. Klíčovou roli hraje náš postoj ke službě. Proč mluvíme s lidmi o dobré zprávě, i když se setkáváme s lhostejností a nezájmem? Protože si uvědomujeme, že tím dáváme najevo lásku k Jehovovi a ke svým bližním. V sázce je náš i jejich život. (Ezek. 3:17–21; 1. Tim. 4:16) Zamysleme se nyní nad tím, co mnoha křesťanům pomáhá, aby ani při službě v náročných obvodech neztratili horlivost.

K dobrým výsledkům ve službě často vede to, když lidem klademe vhodné otázky. To je vidět i z vyprávění Amalie. Jednou po ránu si v parku všimla muže, který si četl noviny. Zeptala se ho: „Jsou tam nějaké dobré zprávy?“ Odpověděl, že ne. Amalia mu řekla: „Já jsem vám přinesla dobrou zprávu o Božím království.“ To vzbudilo jeho zvědavost a přijal nabídku biblického studia. V parku začala Amalia studovat celkem se třemi lidmi.

Janice za svůj obvod považuje své pracoviště. Když člena ostrahy a jeho kolegyni zaujal článek ve Strážné věži, Janice jim nabídla, že jim bude nosit časopisy pravidelně. Jednu její spolupracovnici fascinovalo, jak široká škála námětů se rozebírá ve Strážné věži a v Probuďte se!, a také si je od Janice začala brát. K čemu to vedlo? O časopisy požádala další kolegyně. „Jehova mi úžasně požehnal,“ říká Janice. Nakonec nosila časopisy 11 lidem.

Jeden cestující dozorce doporučuje, aby zvěstovatelé při službě dům od domu nekončili rozhovor jen slovy, že se někdy znovu zastaví. Místo toho se mohou zeptat: „Chtěl byste, abych vám ukázal, jak probíhá biblické studium?“ nebo „Rád bych se u vás zastavil znovu. Ve který den a hodinu by se vám to hodilo?“ Dozorce napsal, že když zvěstovatelé v jednom sboru tento podnět uplatnili, zavedli během týdne 44 biblických studií.

Také je dobré vykonávat opětovné návštěvy co nejdřív, ideálně už po několika málo dnech. Proč? Když se za osloveným zastavíme co nejdřív, ukážeme tím, že o něj máme opravdový zájem a že mu chceme pomoci porozumět Bibli. Když jedna žena dostala otázku, proč začala studovat se svědky Jehovovými, řekla: „Protože mi projevovali lásku a měli o mě upřímný zájem.“

 Sestra, která se jmenuje Madaí, absolvovala školu průkopnické služby. Krátce nato už vedla 15 biblických studií a pět dalších předala jiným zvěstovatelům. Několik zájemců začalo pravidelně chodit na shromáždění. Jak se Madaí podařilo zavést tolik studií? Uplatňovala podněty z průkopnické školy. Zdůrazňovalo se tam, jak je důležité vracet se za lidmi, kteří projevili zájem, tak dlouho, dokud je nezastihneme. Jiná sestra, která přivedla mnoho lidí k pravdě, říká: „Naučila jsem se, že když chci někomu pomoci poznat Jehovu, klíčová je vytrvalost při vykonávání opětovných návštěv.“

Chodit na opětovné návštěvy a vést biblická studia vyžaduje soustředěné úsilí. Výsledek ale mnohonásobně převýší námahu, kterou do toho vložíš. Když se věnuješ kazatelské službě, pomáháš tak druhým, aby „přišli k přesnému poznání pravdy“ a mohli být zachráněni. (1. Tim. 2:3, 4) A tobě to může přinést takové uspokojení a radost jako nic jiného.